Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Předurčená - 14. kapitola

immortals-1


Předurčená - 14. kapitolaPo necelých dvou týdnech čekání je tady další kapitola. Alice se od Justina nedozvěděla nic podstatného konkrétního, ale i informace, co dostala ji znepokojili dostatečně na to, aby požádala Carlislea o konzultaci s jeho dávným přítelem.
A co se Belly týká, ta si udělá malý výlet.

14. kapitola

Isabella

Charlie se domů vrátil až za tmy a naštěstí sebou nesl jenom jednu rybu, kterou už měl vykuchanou a zbavenou i šupin, takže mi nedalo moc práce ji naporcovat a šoupnout do mrazáku.

„Ti tví přátelé z Evropy už odjeli?“ podivil se, když nakoukl do obývacího pokoje, kde bylo vše při starém.

„Říkala jsem ti, že se moc dlouho nezdrží. Mají jarní prázdniny, tak toho využívají a trochu cestují,“ zamumlala jsem a dala se do přípravy večeře. Bylo sotva pět odpoledne, ale venku už byla tma jako v pytli. „Jak se vůbec daří Billymu?“ nadhodila jsem místo toho. Naposledy jsem ho zahlédla v ten den, kdy mě Charlie vytáhl do rezervace a seznámil mě s Jacobem.

„Má teď nějaké starosti s Jakem, takže uvítal, že jsem ho vytáhl na chvíli na ryby,“ odvětil táta a došel k ledničce, aby si mohl vyndat pivo. Byla to snad jediná věc v ledničce, kterou zvládl koupit bez potíží a bez poznámky na nákupním seznamu. Charlie si prostě na pivo myslel pořád, ale nemohla jsem o něm tvrdit, že je to alkoholik. Věděla jsem, že jako policista musí dbát na své vystupování a že toho má na starosti opravdu hodně, proto jsem mu to pivko k večeři nijak nehanila.

„Starosti?“ podivila jsem se, jakkoliv mě to vlastně moc nezajímalo. Ten kluk byl ještě ucho a nedokázala jsem si představit, že by Billy musel řešit něco horšího, než nějaké to záškoláctví. La Push bylo tak malé, že se tam každý s každým znal, pomalu jako ve Forks, ale tady jste mohli žít ještě v malinkaté iluzi soukromí. Každopádně se La Push a jeho svody ke špatnému chování nedalo srovnávat s New Yorkem nebo jiným velkoměstem, kde vám drogy nabízely bezmála na každém kroku a nemuseli jste se ani moc snažit, aby vám někdo koupil alkohol.

„Je nemocný. Mononukleóza, myslím.“

Jen co to Charlie řekl, musela jsem se ušklíbnout. Jake asi nebude takové neviňátko, za jaké jsem ho považovala. Na biologii jsem nikdy nebyla úplně profík, ale sem tam, když profesor použil správná slova, v hlavě mi to uvízlo a teď se mi právě vynořil přívlastek zmíněný u mononukleózy. Nemoc z líbání nebo taky polibková nemoc.

„Tak to je fakt blbý,“ zamumlala jsem s trochou soucitu a dál se věnovala škrábání brambor. Rozhodně jsem nehodlala Charliemu vysvětlovat, kde mohl Jake podobnou nemoc chytit. Pochybovala jsem, že v tátových mladistvých letech vůbec tušili, jak se to šíří. Ačkoliv… zase bych je neměla tak úplně podceňovat, táta se přece narodil v době hippies. Ačkoliv, představit si tátu jako jednoho z květinových dětí?

Vyprskla jsem smíchy a Charlie se ke mně obrátil z pohovky v obýváku, kde byl pohodlně usazený a sledoval nějaký končící basketbalový zápas. 

„Napadlo mě, že bys mohla zítra vyrazit do La Push se mnou a strávit s Jakem trochu času. To věčné polehávání mu už musí lézt krkem,“ prohodil z ničeho nic, když se mi podařilo srovnat výraz ve vlastní tváři, Charlie a já se trochu zamračila. Mám dělat tomu klukovi opatrovníka?

„Není náhodou ta jeho nemoc infekční?“ podivila jsem se. Moc se mi do rezervace nechtělo. Měla jsem naplánovanou trochu jinou práci, ale Charliemu jsem to říct nemohla.

„Teď už ne, jenom jde o to, že je na přísné dietě, musí odpočívat a já nevím… V těchhle lékařských blbostech se moc nevyznám. Takže co – pojedeš?“ zeptal se.

„Promyslím to,“ odvětila jsem neutrálně. Nechtěla jsem ho okamžitě odmítnout, aby si nemyslel, že se nějak pokouším stranit synovi jeho nejlepšího přítele, ale zároveň jsem nehodlala kývnout.

Tohle celé bylo na nic.

 

Každopádně myšlenky na to, jak se Charlieho co nejnenápadněji zbavit a vrhnout se do studia upírů, mi zabraly většinu doby, co jsem připravovala a následně i konzumovala večeři. Táta mi poté pomohl s nádobím, což bylo asi poprvé za těch šest týdnů, co tady s ním bydlím, a já se potom mohla vypravit k sobě do pokoje, kde jsem se zavřela. Jenom minutu na to, jsem už měla iPod osazený do reproduktoru a pokojem se mi ozval Petrův mix. Spokojeně jsem se usmála, popadla laptop a zalezla s ním do postele.

Venku právě začínalo pršet, a proto to byla ta nejlepší příležitost k tomu, abych se pustila do studia upírů. Musela jsem zjistit, jestli má vůbec smysl dopovat se česnekem a riskovat, že díky tomu nevábnému zápachu přijdu o všechny přátele, nebo bych ze sebe dělala jenom ňoumu, který by byl všem pro smích. A hlavně pak Cullenovým a Justinovi.

 

Prchala jsem lesem, packala o kořeny zákeřně schovanými v tajícím sněhu a pořád se otáčela za sebe. Někdo mě pronásledoval. Sotva jsem popadala dech a nutila se k dalšímu kroku. Srdce mi tlouklo jako splašené a já byla vyděšená. V mysli jsem si pořád opakovala, že musím ještě přidat, ale nohy to se mnou pomalu vzdávaly. Kalhoty jsem měla potrhané a mokré a všechna ta voda, kterou nasály, jenom ztěžovala můj krok.

„Prosím, ne,“ zamumlala jsem, když už jsem se asi po sté zvedala ze země. Už mě určitě brzy dostane… Musím se zvednout!

Nejbližší smrk mi poskytl dostatek opory, abych se postavila na nohy. Hrudník mi v tu chvíli však zaplavila tíha a já se nemohla nadechnout, místo toho jsem začala vzlykat a po tvářích mi stékaly slzy, které se mísily se špínou, která se na mě nachytala těmi nesčetnými pády.

„Ššš,“ ozvalo se najednou vedle mě a já se lekla. Ten hlas však zněl klidně a konejšivě. Obklopila mě vůně kvetoucího šeříku, která však vůbec nepatřila do lesa, ve kterém jsem se nacházela. „To bude v pořádku, Bello… Je to jenom sen,“ konejšil mě ten hlas a připadal mi tak povědomý. Slova, která pronášel, mě však podivně mátla. Copak já snila?

Chtěla jsem otevřít oči, ale víčka jsem měla těžká od pláče. Přesto jsem měla pocit, jako by se mi najednou lépe dýchalo. Ať už to byl sen, nebo jsem skutečně před okamžikem před někým nebo něčím utíkala, ta hrozba byla pryč a já jsem se mohla nechat dál konejšit tím příjemným hlasem, který mě během okamžiku příjemně rozechvěl.

 

Alice

Nechápala jsem, jak to jenom Justin dělá. Při odchodu z domu jsem byla připravená ho podrobit křížovému výslechu, ale mé plány se vůbec nezdařili a to jsem měla po svém boku jak Jaspera, tak i Edwarda. A to málo informací, které jsme z Justina dostali, to nestálo ani za řeč. Tak nějak jsme všichni tušili, že si Volturiovi Bellu nějakým způsobem nárokují, nebo jim ji Justin slíbil, každopádně to, že nám to Justin potvrdil, se mi vůbec nezamlouvalo.

Jaké tak můžou mít Volturiovi plány s lidskou holkou?

Po návratu domů jsme o všem informovali i Carlislea a Esmé. Všichni jsme nad tím začali přemýšlet, ale Carlisle si nevzpomínal, že by o něčem podobném slyšel.

„Myslím, že tentokrát by nemuselo být na škodu zeptat se Eleazara, přestože pochybuji, že bude víc v obraze, než jsme právě teď my,“ prohodil a vydal se do pracovny, aby tam mohl v soukromí zavolat svému dávnému příteli. Eleazar byl jediný z upírů, kterého Carlisle poznal ve Volteře a který přešel na naši zvířecí dietu. Pro Ara to byl šikovný hledač talentů, něco jako lovci mozků v lidské společnosti. Každopádně si Aro Eleazara nikdy nepřipoutal ke gardě a on tedy mohl i se svou družkou odejít z Itálii a více-méně trvale se usídlit na Aljašce kousek od Anchorage, kde žije i s našimi vzdálenými příbuznými, jak jsme s oblibou nazývaly sestry z Denali. Byly to tři upírky starší než Carlisle a pokud bych mohla tipovat, jejich věk se blížil k tisícovce. Ty tři ve svém dlouhém životě pomotaly nejednu hlavu člověku i upírovi. Tak nějak ztělesňovaly všechno to dokonalé, co muži na ženách milují. Navíc to byly blondýnky, a co si budeme nalhávat, chlapi blondýnky milují.

„Děje se něco?“ zašeptal mi do ucha Jasper. Od návratu domů se ode mě nevzdálil.

„Ne, všechno je v pohodě,“ zavrtěla jsem se mu spokojeně v náručí. Jasper byl výjimka – jeho se to pravidlo o blondýnkách netýkalo. On měl oči jenom pro mě.

Jen co jsem na to pomyslela, musela ze mě vyzařovat opravdu velká spokojenost. A na mou spokojenost tentokrát zareagoval Edward, který na mě nepatrně zavrčel a donutil tím Jaspera k větší ostražitosti. I přesto že jsem věděla, že by mi můj bratr nikdy neublížil a Jasper to věděl taky, nedokázali jsme tak úplně kontrolovat naše vnitřní zvířata a prostě se tak občas, většinou neúmyslně, zachovali.

Proto jsem taky Jaspera jenom pohladila po paži, abych ho uklidnila. Věděla jsem, že Edward to nemyslel nijak zle, jenom ho moje poznámka trochu rozhodila. On byl taky jedním z těch, kteří neměli oči pro blondýnky a Bella toho byla příkladem. Ačkoliv (!) – ještě před pár týdny jsem se mohla pouze domnívat a naslepo hádat, jak nakonec bude Edwardova vyvolená vypadat. Taky to mohla být blondýnka!

Nedokázala jsem si tu poznámku odpustit.

Než však stačil Edward jakkoliv zareagovat, vrátil se Carlisle z pracovny za námi.

„Eleazar souhlasil s návštěvou. Jen co si zarezervují let, dorazí. Předpokládám, že nejpozději někdy zítra budou tady,“ prohlásil a tvářil se přitom velmi zamyšleně.

„Nemyslím si, že by to mohla být pravda,“ odvětil Edward na nějaké Carlisleovy myšlenky.

„V to doufám,“ přitakal nahlas a já si připadala zmatená. Tyhle poloviční rozhovory jsem nesnášela! Carlisle se něčeho obával a to se mi nelíbilo. Proč nemůže své obavy sdělit nahlas? Tak, abychom o nich mohli diskutovat všichni a nakonec se shodnout na tom, že všechen jeho strach je naprosto zbytečný.

Edward se spokojeně usmál. Tedy jenom tak trochu, aby mi dal jasně najevo, že občas něco žere každého z nás. Potom se však zvedl a se slovy – Jdu ven – zmizel z domu. Během okamžiku mi však už bylo jasné, kam měl namířeno. Jeho nejasná budoucnost se až moc proplétala s Bellou. Měla jsem sice trochu obavy ohledně Belliny reakce na nás, ale předpokládala jsem, že má Edward nějaký plán.

 

V neděli, přesně jak Carlisle avizoval, dorazili naši příbuzní z Aljašky. Edward v době jejich příjezdu nebyl doma a já předpokládala, že je stále u Belly. Nikomu jsem však nic neřekla a Tanya si mohla krk vykroutit, jak ho pořád hledala.

„Vítám tě, příteli,“ potřásl Carlisle Eleazarovi rukou a následně ho objal a poplácal ho po zádech. Podobně přátelské chování byste u upírů hledali obvykle marně. 

„Rád tě vidím,“ přitakal Eleazar a vydal se za Carlislem do obývacího pokoje. Hned za ním do domu vešla i Carmen a všechny tři sestry Denaliovy. Bylo trochu s podivem, že dorazili úplně všichni. Carlisle si přál pouze Eleazarovu přítomnost, což však znamená, že dorazí i Carmen – druha s družkou prostě jenom tak něco nerozdělí, ani pomyslná služební cesta. Tanya s Kate a Irinou, to bylo něco jiného.

„Takže – co ty vaše problémy?“ zeptal se Eleazar zpříma.

„Týká se to jednoho upíra. Říká si Justin a nějakým způsobem si nárokuje člověka.“ Ano, Carlisle uměl vždy všechno podat tak jasně, jak nejjasněji to jde. Já bych se například asi neobešla bez sprostých slov a nadávek. Měla jsem Bellu ráda, a proto jsem se nemohla na celou situaci dívat tak chladně a s odstupem jako právě Carlisle. A právě proto bylo zřejmě nejlepší, že se jednání ujal zrovna on. City by mohly všechno zkomplikovat.

„Na nárokování není nic špatného. Přiznávám, je to podivné, ale pokud má ten Justin v plánu toho člověka nakonec proměnit…“

„Nevíme, co má v plánu,“ namítla jsem tentokrát já. Vážně jsem se snažila mlčet a nechat všechno na Carlisleovi, ale prostě to nešlo. Jasper stál celou dobu za mnou a objímal mě kolem pasu, dodával mi tak potřebný klid, jakkoliv to ve mně nepřestávalo nějakým způsobem vřít.

„Jsou jenom dvě možnosti, co s tím člověkem může udělat – proměnit nebo zabít,“ odvětil Eleazar.

„S určitou nejistotou bych chtěl namítnout, že je tam nejspíš i třetí možnost. Nějakým způsobem jsou do toho zapleteni i Volturiovi,“ přiznal Carlisle a já si všimla, jak všechny tři sestry ztuhnuly. S italskými upíry neměly zrovna dobré zkušenosti, a proto se jim raději klidily z cesty.

„Hodláte se nějak vměšovat do záležitostí Volturiových?“ zeptala se Tanya.

„Jakkoliv bych rád řekl, že ne, tak musím říct toto – nemáme na výběr,“ namítl Carlisle a Tanya se zamračila.

„Co se mohlo stát tak důležitého, že jste ochotni vměšovat se do Arových záležitostí?“

„Možná jsem to nezmínil, ale ten člověk – je to dívka, a Edward se do ní tak nějak zamiloval,“ odvětil a Tanya pouze zalapala po dechu, nad nečekaností podobné novinky.

 

Isabella

Po probuzení z toho podivného snu jsem byla celá nesvá a nedokázala jsem si úplně vysvětlit, proč tomu tak je. Kupodivu jsem nebyla vystrašená, jenom lehce znepokojená a to hlavně proto, že vůně, která mě obklopovala ve snu, byla nadále kolem mě. Vnímala jsem ji všemi smysly. Lahodila mým čichovým buňkám a já ji jenom zhluboka vdechovala, přestože jsem netušila, odkud pochází.

Začínala jsem si připadat jako magor.

Proto jsem tedy rychle vstala z postele a vydala se do kuchyně, abych zjistila, čím utiším kručící žaludek. Současně jsem při mé malé průzkumné misi zjistila i to, že je Charlie doma, což bylo dost nezvyklé, a tudíž se budu muset vrhnout i na přípravu nějakého oběda a… V tu chvíli jsem si uvědomila, že jsem Charliemu slíbila, že promyslím tu jeho cestu do La Push. Moc se mi tam nechtělo, ale asi jsem mu to dlužila za to, že nechal ve svém domě dva naprosto cizí lidi i přesto, že to byli mí přátelé.

Nikdy jsem nebyla extra dobrá kuchařka a už vůbec ne dobrá cukrářka. I přesto jsem se odhodlala k tomu, abych si o necelé dvě hodiny později na laptopu vyhledala recept na koláč, který jsem hodlala vzít sebou do La Push. Jablkový koláč zněl opravdu moc dobře a já doufala, že to Jacob vezme i trochu jako nabídku smíru. Hodlala jsem napravit jeho prvotní dojem z mé maličkosti. Nemusí si o mě po zbytek svého života myslet, že jsem nějaký nafoukaný snob z New Yorku, co procestoval celý svět a teď je mu Forks a ta malá rezervace u něj, jenom prachem u nohou.

„Takže ses rozhodla jet se mnou?“ podivil se Charlie, když jsem po obědě zabalina chladnoucí koláč do utěrky a jenom o deset minut později scházela ze svého pokoje v bundě.

„Říkala jsem si, že Jacob jistě ocení návštěvu,“ zamumlala jsem a dopla si bundu. Charlie už se natahoval po klíčkách od svého policejního auta. „Tak to ať tě ani nenapadne. Jedeme mým autem,“ upozornila jsem ho a zacinkala klíči od mého miláčka.

„Bello…“ Charlie se nezdál nijak nadšený, ale já nehodlala smlouvat. Nasedla jsem do auta a rovnou jsem otočila klíčkem v zapalování. Charlie se na mě skepticky díval od dveří do domu a zřejmě čekal, jestli nebudu nakonec kapitulovat. Jenže se spletl – tvrdohlavost jsem zdědila od něj, takže mu nakonec nezbylo nic jiného, než za sebou zavřít a zamknout dveře. Následně už nasedl s podmračeným výrazem na tváři do mého auta a my mohli vyrazit.

 

„Bello?“ Překvapení a údiv, který jsem spařila v Billyho tváři, byl lehce zarážející, ale ne tak nepochopitelný.

„Upekla jsem koláč!“ informovala jsem ho o malinko víc nadšeně, než bylo přípustné, ale raději jsem si nevšímala toho zmatení, které následovalo po údivu a překvapení, a protáhla jsem se do kuchyně, abych tam mohla koláč nakrájet. Z chodby ke mně doléhal šeptaný rozhovor probíhající mezi mým tátou i Billym.

„Je od tebe moc milé, že jsi upekla koláč,“ prohlásil Billy, když na kolečkovém křesle vjel do kuchyně.

„To nic nebylo. Říkala jsem si, že by to Jacobovi pomohlo v uzdravení,“ pohodila jsem rameny a tvářila se, jako bych ty koláče pekla každý den. O tom, že se jednalo ve skutečnosti o můj první samostatný pokus, jsem se raději nezmiňovala. „Je u sebe v pokoji? Donesu mu kousek,“ zajímala jsem se a Billy jenom zmateně přikývl.

Prošla jsem kolem něj do malé chodbičky, která měla na svém konci zavřené zeleně natřené dveře.

„Bello, nemyslím si, že má Jake teď chuť na nějaký koláč. Měla bys ho nechat odpočívat,“ zavolal za mnou najednou Billy a já se zarazila.

„Na koláč má přece chuť každý,“ namítla jsem s veselým úsměvem a už jsem ťukala na dveře. Chvíli jsem počkala, ale odpovědi se mi nedostalo. Zaťukala jsem tedy ještě jednou, a když se Jake pořád neozýval, vzala jsem za kliku a opatrně otevřela.

Pokoj vypadal jako klasický pokoj puberťáka, rozházená postel, poházené oblečení, pár učebnic na psacím stole… Rozhlédla jsem se kolem sebe, protože jsem nikde nespatřila Jacoba. Se záclonou na okně si pohrával čerstvý studený vzduch, který se snažil dostat do domu.

„Billy? Neříkal jsi, že Jacob odpočívá?“ zavolala jsem zpět do chodby a zmateně znovu začala prohlížet pokoj, jestli se nemohlo stát, že jsem Jacoba někde nepřehlídla. To okno, kterým sem proudil čerstvý vzduch, bylo poměrné malé a v pokoji bylo dost šero i přesto, že byl den sotva v polovině. Ale na druhou stranu – copak jde přehlídnout člověka?

Kola na Billyho kolečkovém křesle se rozjely směrem k pokoji. Na linoleu se jejich zvuk vcelku nesl, navíc jsem nebyla zase tak daleko od něj. Pohlédla jsem na něj a čekala nějaké vysvětlení. Copak pacient s mononukleózou vylézá tajně ze svého pokoje a vyráží jenom tak ven?

Než mi stačil Billy nějak odpovědět, zaslechla jsem podivný hluk z místnosti vedle. Jako by něco spadlo na dlažbu…

„Omlouvám se, trochu se mi zamotala hlava a zchodil jsem sprchový gel,“ ozval se Jakeův hlas v okamžiku, kdy se otevřely dveře napravo ode mě. Zmateně jsem koukala na vytáhlého kluka přímo přede mnou, který zaplňoval celý prostor dveří a který na sobě neměl tričko.

 

Alice

Sledovat výrazy v obličejích našich Aljašských přátel, rodiny, bylo dost znepokojující. Hlavně v okamžiku, kdy jsem v nich spatřila lítost. Bylo mi naprosto jasné, co se jim v tom okamžiku honí hlavou a vůbec se mi to nezamlouvalo. Ačkoliv jsme nevěděli, jak vážná je Bellina situace, nic na tom všem ještě nebylo politování hodné.

„S Edwardem nikdy nebylo nic jednoduché. Proto tady teď není? Je s tou dívkou?“ prolomila ticho jako první Tanya.

„Předpokládáme, že je jí na blízku,“ odvětil Carlisle a pohlédl na mě. Nepatrně jsem přikývla, přestože už nějakou chvíli jsem Edwardovu budoucnost vnímala velmi jasně. Cestu domů však neplánoval, takže jsem se mohla jenom domnívat, že hodlá nadále setrvat tam, kde je i když to není v Bellině blízkosti – což bylo divné.

„Předpokládáte?“ podivil se Eleazar.

„Vzhledem k okolnostem jsme pokládali za vhodné, sdělit té dívce čemu čelí, takže jsme jí obeznámili se světem upírů a ona… No, nenese to úplně snadno,“ prohodil Carlisle a Eleazar pouze chápavě přikývl.

„To je vcelku pochopitelné. Každopádně – co přesně má ta dívka společného s Volturiovými? Ti se s lidmi nepaktují,“ vložila se do rozhovoru tentokrát i Carmen. Celou dobu postávala vedle Eleazara a nepatrně se dotýkala jeho pravé ruky. Byl to tak nevinný a zároveň intenzivní projev vzájemné blízkosti, až bylo skoro nemístné ho pozorovat.

„Ona sama to netuší a máme trochu problém dostat tuto informaci z onoho upíra, který se kolem ní motá,“ odvětila jsem s povzdechem.

„Nepamatuješ si ze svého pobytu v Itálii nějakého upíra se jménem Justin? Nebo třeba jenom z toulek po širém světě. Podle Belly, to je ta dívka, to byl vegetarián, ale v současnosti to nemůžeme posoudit, jelikož se v naší společnosti vytrvale pohybuje s černými zorničkami. V okolí však nedošlo k žádným podezřelým zmizením, které by nás měly alarmovat…“

„To jméno mi nic neříká,“ zavrtěl hlavou Eleazar a vypadal přitom velmi zamyšleně.

„A něco, co se týká lidí s tetováním Volturiových na těle? Nebo i upíří tetování?“ zajímala jsem se dychtivě a doufala jsem v kladnou odpověď.

Eleazar na mě pohlédl, jako bych se snad zbláznila. „Upíří tetování?“

„Bella mi jednou tvrdila, že viděla na Justinově paži tetování, které si následně sama pořídila. Byl to znak Volturiových. Uhodila jsem na Justina a chtěla jsem zjistit, jak ji oblafl, ale on mi tvrdil, že to tetování skutečně existuju,“ přiznala jsem a bylo mi nanic. Eleazar byl až moc překvapený na to, aby něco věděl.

„To je trochu znepokojující,“ zamumlal a já měla v ten moment dojem, jako by mě snad píchla vosa, protože jsem doslova nadskočila. Eleazar něco věděl!

„Co o tom víš?“ zeptal se Carlisle předtím, než jsem se z toho uvědomění vzpamatovala.

„Nijak moc, pouze jsem něco zaslechl, ale přišlo mi to natolik neuvěřitelné, že jsem tomu nevěnoval pozornost a dál se soustředil na svou práci pro bratry,“ odvětil.

„I to málo, co víš, by nám mohlo velmi pomoci. Ta dívka si nezaslouží nic, co má něco spojitého s Volturiovými,“ promluvila Esmé starostlivě a Carlisle k ní došel, aby ji mohl obejmout kolem ramen.

„Všichni do jednoho známe Arovu posedlost talentovanými lidmi. Aro se tím nijak netají a vím moc dobře, že kdyby mohl, bez váhání by do gardy připojil jak Alici, tak Edwarda…,“ začal Eleazar trochu zeširoka svoje vyprávění. „Vždy ale nějakým způsobem trvá na svobodné vůli dotyčného, ačkoliv úplně netuším proč – možná je to jenom jeho rozmar, jelikož Chelsein dar je dostatečně silný, aby pronikl i přes něčí odpor. Každopádně mám za to, že garda není jediná kompaktní skupina, která pro bratry pracuje. Nebo možná jenom pro Ara, těžko soudit, jak dalece zasahují jeho tajnosti. A to tetování, o kterém ses zmínila… Předpokládám, že by mělo být provedeno obdobně jako jiné stopy na našich tělech,“ pronesl a významně se podíval na mého manžela.

Zmateně jsem se k němu obrátila a snažila se přijít na to, co má Eleazar na mysli. Důkladně jsem studovala jeho tvář, kterou jsem znala do posledního jejího detailu. Trochu delší mírně zvlněné vlasy, ostré rysy lícních kostí, rovný nos, láskyplné oči a dokonalé rty. Pohledem jsem sjela o kousek níž, pod linii brady až ke krku a následně lemu jeho trička, odkud na mě vykukoval kousek jizvy, která vznikla při těch nesčetných bojích o moc s dalšími upíry, kterých se musel pod vedením Marie, jeho stvořitelky, účastnit.

Ta jizva byla ve tvaru půlměsíce. Byl to otisk zubů jiného upíra. Byla to památka na cizí jed v těle mého muže.

„Chceš tím říct, že to tetování, které Justin má na svém těle, bylo provedeno něčím jedem?“ vydechla jsem v otázce a nedokázala jsem od té drobné jizvy, jejíž větší část se schovávala pod tričkem, odtrhnout zrak. 


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Předurčená - 14. kapitola:

 1
4. Seb
17.11.2018 [13:02]

Děkuju a zase se těším, na co přijdou Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

3. BabčaS.
14.11.2018 [21:26]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

13.11.2018 [21:42]

marketasaky Emoticon

13.11.2018 [18:06]

Kecka Emoticon Konečně se začalo něco dít!

Jinak teda mě štve, že Edward stihl utéct, než se Bella probudila... Emoticon
Ale i přes to jsem ráda, že jí jeho hlas a vůně nevadily...
Zápletka v La Push - no když to muselo být - ale Jacob co lezl dovnitř přes koupelnu rozhodně pobavil.
Jen doufám, že to neuděláš tak, že se Bella naknec sčuchne s Jacobem Emoticon - Jakože nic proti němu, že...
A co se Eleazra týče - super - možná něco objasní, ale doufám, že Tanya nebude dělat potíže, když zjistila, že Eda jede po jiné... Emoticon Jinak můj věčný problém - Tanya má být blondýna, ale já si ji furt představuji (nevím proč) jako brunetu, tak sem byla chvíli zmatená, ale jinak OK Emoticon

No těším se na to jak to vlastně bude a kdy se Bella rozhodne, že Cullenovi nejsou tak zlí, jak si myslela, když se dozvěděla o té drobné upíří záležitosti Emoticon Emoticon Emoticon

Asi tě nepřekvapí, že se těším na další kapitolku Emoticon

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!