Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Potížista - 8. kapitola

16.10.2011 (21:30) • Kajushqa1 • FanFiction na pokračování • komentováno 22× • zobrazeno 2470×

Bella

Jak jsem se sem dostala? Tahle otázka mi proběhla hlavou ve chvíli, kdy jsme vešli do jakéhosi starého baru, ve kterém nikdo nebyl.

V jednu chvíli byli všichni u dveří a ve druhou, už vesele čepovali pivo a bavili se. Stála jsem u dveří a všechno to pozorovala. Ti lidé vypadali tak uvolněně, nic neřešili, ani jeden z nich nebyl ve stresu. Cítila jsem, že tam nepatřím. Obrátila jsem se a vyšla ven. Potřebovala jsem vzduch. Kam vlastně patřím? Celou dobu jsem měla dojem, že je to ten život, který jsem celou dobu měla, ale teď jsem si nebyla tak jistá.

„Jsi v pohodě?“ zeptal se mě Edward, který za mnou přišel ven.

Odkdy se takhle staral? Myslela jsem, že ho nesnáším, ale nemohla jsem nesnášet někoho, kdo mi nikdy nic neudělal.  Sama sobě jsem musela připustit, že Edward není takový, jaký jsem si myslela, že je.

„Já tam nepatřím,“ řekla jsem a pokynula jsem hlavou směrem k baru.

„To nevíš,“ řekl a posadil se na obrubník.

Měl pravdu. Zase. Štval mě s tím. Povzdychla jsem si a sedla si vedle něj.

„Asi ne,“ řekla jsem a zadívala se na noční oblohu.

„Takže takhle trávíš každou párty? Dál od ostatních? Jenom, abys ty byla ta zodpovědná?“ zeptal se mě Edward po chvíli ticha.

„Někdo zodpovědný být musí. A navíc, já nejsem zrovna typ holky, co hrozně moc paří,“ řekla jsem a pokrčila rameny.

Pravda byla, že pokaždé, když jsem si nějakou párty pokusila užít, pořád jsem se strachovala, že se stane nějaký průšvih a já budu mít problémy.

„Toho jsem si všiml. Ty vaše středoškolský párty jsou stejně o ničem. Jenom chlast a hraní flašky,“ řekl Edward a zasmál se.

„A jaký je rozdíl mezi středoškolskou párty a párty, kterou pořádají tady?“ zeptala jsem se Edwarda zkoumavě.

Edward se na chvíli zamyslel. Asi jsem ho trochu zaskočila. Bezva, je fajn vědět, že i já umím někoho zaskočit.

„Tady si lidi na nic nehrají. Nedělají ze sebe něco, co nejsou,“ řekl a já pokývala hlavou.

Bylo zajímavé povídat si s ním. Měl dobré postřehy, byl inteligentní, vždy měl na všechno odpověď. Musela jsem se sobě samé v duchu zasmát. Edward Cullen se mi zdál jako dobrý společník.

Bylo možné, abych za pár týdnů úplně změnila svůj pohled na lidi a na to, co je dobré a co je špatné? Věci, které jsem předtím odsuzovala a myslela si o nich, že jsou hrozné, mi teď připadaly naprosto v pořádku. Bylo možné, že jsem toho docílila díky Edwardovi? Jediné osobě, o které jsem si myslela, že ji nikdy nepoznám lépe, než jen jako neoblíbeného spolužáka?

„Edwarde, můžeš mě zavézt domů? Omlouvám se, ale je toho na mě nějak moc,“ řekla jsem.

Čekala jsem, že začne protestovat. Říkat mi, že jsem zbabělec. Že jsem kráva. On místo toho jenom mlčky přikývl a zvedl se.

Mlčky jsme nasedli do auta a vyjeli jsme k mému domu. Edward si adresu pamatoval. Pustil novou písničku. Opět jedna z mých oblíbených. Začínalo mě děsit, kolik toho máme společného. Knížky, písničky, co bude dál? Filmy? Chtěla jsem to vědět? Ne. Sama sobě jsem musela přiznat, že jsem se v Edwardovi prostě spletla. Nebyl tak hrozný, jak jsem si myslela. Ve skutečnosti byl docela v pohodě.

„Jsme tady,“ řekl Edward, když dojel k mému domu.

„Díky. Za všechno a promiň za to, že jsem ti zkazila noc,“ řekla jsem a chtěla vystoupit.

„Bello, počkej,“ řekl Edward a chytil mě za rukáv bundy.

„Ano?“ zeptala jsem se ho.

„Jsem rád, že jsi jela,“ řekl a usmál se.

A bylo to tady. Upřímný úsměv, který patřil mně. Myslel to vážně, o tom jsem nepochybovala. Zadívala jsem se mu do očí a hledala v nich něco. Cokoliv, co by mi řeklo, co tohle všechno vlastně znamená. Poprvé jsem si opravdu uvědomila, jak zajímavé oči Edward má. Tekuté zlato. To bylo první, co mě napadlo. Aniž jsem si to uvědomila, byla jsem najednou hodně blízko u něj. Každý nerv v mém těle na mě křičel, ať okamžitě vystoupím z auta a na Edwarda ať víckrát nepromluvím. Jenomže já si nemohla pomoct. Přitahoval mě a já to potlačovala tak dlouho, že jsem si ani neuvědomila, jak moc jsem do toho spadla. Naše rty se pomalu přibližovaly, jenomže ve chvíli, kdy už jsme se skoro políbili, probleskla mi hlavou jediná myšlenka na Alexe. Mého přítele, kterého jsem milovala více než cokoliv na světě a v tuto chvíli jsem ho úspěšně podváděla. Rychle jsem se odtáhla a předstírala, že jsem jenom něco hledala.

„Měla bych jít,“ řekla jsem a otevřela dveře od auta.

Studený vzduch mi dokonale pročistil hlavu. Co jsem si sakra myslela? Vždyť mám přítele a miluju ho. Jsem s ním šťastná. Tak proč mi to prostě nestačí?

„Bello,“ řekl Edward, když už jsem zavírala dveře. „Nejsi taková, jaká jsem si myslel, že jsi, a myslím to v dobrém,“ řekl.

„Ty taky nejsi takový, jaký jsem si myslela, že jsi, a taky to myslím v dobrém,“ řekla jsem mu a on se opět usmál.

Musela jsem si všechno ujasnit. Začínalo něco mezi mnou a Edwardem? Chtěla jsem, aby mezi mnou a jím něco začínalo? Samozřejmě, že ne. Miluju Alexe, a tak to zůstane. Kéž bych si jenom byla tak jistá o tom, jestli dokážu potlačit tu chemii mezi námi. Bylo to vůbec možné? Možná, že jediný důvod, proč mě Edward přitahoval, byl ten, že pro mě byl neznámý a nebezpečný.

Alex takový nebyl. Byl upřímný, milý a nebezpečný asi jako moje babička, ale milovala jsem ho. Začala jsem ale trochu pochybovat o tom, jestli máme vůbec nějakou chemii. Zatřepala jsem hlavou. Takhle jsem nesměla v žádném případě uvažovat. Miluju Alexe, to je všechno, co je potřeba k fungujícímu vztahu.

Odemknula jsem si dům a potichu za sebou zavřela dveře. Naši pravděpodobně byli u svých přátel a ještě slavili, ale člověk nikdy neví. Vysvlékla jsem si kabát a pověsila ho na věšák. Kabelku jsem si dala na odkládací stolek v obýváku a šla jsem do kuchyně. Z lednice jsem vytáhla pomerančový džus a z poličky skleničku. Pořádně jsem se napila, abych uhasila žízeň, a dala jsem skleničku do myčky.

Vyšlapala jsem po schodech nahoru do svého pokoje a v koupelně ze sebe shodila všechno oblečení. Vlezla jsem do sprchy a pustila na sebe horkou vodu. Byla jsem rozhodnutá. Budu i nadále jezdit s Edwardem na závody a budu si to užívat. Nebudu myslet na Edwarda, pouze na adrenalin. Pobavilo mě, jak rychle vzala za své moje zásada o tom, že to bude jenom obchod a že já a Edward nejsme přátelé. Musela jsem ho brát jako kamaráda, jinak bych s ním přece nestrávila Silvestr ne? Sama sebe jsem ujišťovala, že v tom nic víc nebylo. Ten skoro polibek, budu prostě muset vytěsnit z hlavy. Byla to neskutečná blbost. Od teď budu Edwarda brát pouze jako dobrého známého, nic víc.

Když jsem se vysprchovala, převlékla jsem se do kraťásků a tílka. Lehla jsem si do postele a otevřela knížku. Na chvíli jsem se zabrala do děje, ale myšlenky mi opět běhaly k Edwardovi. Uvědomila jsem si, že čtu dokola pořád stejnou stránku. Povzdychla jsem si a knížku jsem zaklapla. Nechápala jsem se, až příliš jsem se podobala všem těm puberťačkám, které bláznily po klucích, jako je Edward. Nechtěla jsem být taková, v žádném případě. Nutně jsem potřebovala slyšet Alexe. Sáhla jsem po mobilu a vytočila jeho číslo. Bylo mi jasné, že ještě bude na párty, pravděpodobně trochu opilý.

„Ahoj, zlato,“ ozvalo se z telefonu.

Byl opilý. Někdo za ním se smál, asi nějaký z jeho kamarádů.

„Ahoj,“ řekla jsem veselá, že ho slyším. Všechny myšlenky na Edwarda se mi teď zdály naprosto nesmyslné.

„Proč mi voláš, miláčku? Stačí, když za mnou přijdeš,“ řekl Alex.

Nevšiml si, že jsem pryč. Nevěděla jsem, jestli si mám oddechnout, anebo být zklamaná, že si ani nevšiml, že jeho přítelkyně není okolo.

„Odjela jsem už před několika hodinami,“ řekla jsem.

„Aha, no už musím končit. Uvidíme se zítra, jo? Miluju tě,“ řekl Alex a típl mi to.

„Já tebe taky,“ řekla jsem do prázdna.

Položila jsem mobil na noční stolek a dala se znovu do čtení. Tentokrát už jsem na Edwarda nemyslela. Alex byl pro mě dokonalý odpuzovač myšlenek. Stačil jeho hlas a já si byla jistá, že ho miluju. I přesto, že byl opilý, pořád to byl jediný kluk, který kdy získal mé srdce.

Autor: Kajushqa1 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Potížista - 8. kapitola: