Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Potížista - 23. kapitola

Cullen´s Drabble


Potížista - 23. kapitolaMaturitní ples.

Bezmocně jsem na sebe hleděla do zrcadla v obchodě s plesovými šaty. Tohle už byly snad páté, které jsem si zkusila. Vybrat šaty na maturitní ples je jedna z nejdůležitějších věcí. Ty fotky už totiž budete mít navždy a já na nich chci vypadat dokonale. Přece jenom je budu mít celou věčnost. Ano, vím, že jako upírka půjdu na maturitní ples ještě hodně krát, ale tohle je poslední, na který půjdu jako člověk. Chtěla jsem mít co nejvíce lidských zkušeností předtím, než mě Edward promění v upíra.

Od mého rozhodnutí uplynuly dva měsíce. Teď byl červen. Všechno už jsem měla za sebou a jediné co mě čekalo, byl tenhle ples. Pak už jenom slavnostní zakončení a hurá na vysokou. Předtím mě ještě čekaly dva dokonalé měsíce s Edwardem. Poté, co jsem mu řekla, jak jsem se rozhodla, sedli jsme si společně v jeho pokoji a mluvili o tom, co bude dál.

Rozhodně jsem chtěla jít na vysokou, a tak jsme nakonec dospěli k závěru, že spolu půjdeme na Harvard a až tam dostudujeme, Edward mě přemění. Bylo to dost času na to, abych se mohla se všemi řádně rozloučit.

Znovu jsem si povzdechla při pohledu na můj zjev a vrátila jsem se do kabinky.

„Bello, zkus si tyhle,“ řekla Alice a podala mi světle modré šaty. Na první pohled nevypadaly vůbec špatně.

Ano, Alice se mnou šla nakupovat. Zaprvé, potřebovala taky šaty na ples. A zadruhé, no, je to Alice, když má možnost nakupovat, tak jde, aniž by něco potřebovala. Ale upřímně, která z nás ne?

Opatrně jsem vklouzla do dlouhých modrých šatů a vyšla z kabinky ven. Alice nadšeně zatleskala a já se podívala do obrovského zrcadla.

„Nevypadám v tom tlustě?“ zeptala jsem se a první věc, která mě napadla.

Alice se uchechtla, a pak se na mě podívala s nechápavým pohledem. Dobře, takže asi ne.

Šaty jsem měla dlouhé až skoro na zem. Byly světle modré, pošité stříbrným vzorem. Byly opravdu krásné. Edward mi vždy říkal, že mi modrá sluší, takže se snad budu líbit i jemu. K mé smůle se mnou nešel. Nákupům s Alice se raději obloukem vyhnul a šel lovit společně s Emmettem a Jasperem. Alice nabídla nakupování i Rosalie, ale ta odmítla.

My dvě jsme spolu měly nevyřešené problémy. Myslela jsem si, že potom, co jsem udělala jasné rozhodnutí zůstat s Edwardem navždy, už na mě nebude naštvaná. Bohužel byla a ještě víc. Vadilo jí, že se takhle vzdávám lidského života. Věděla jsem, že ona by za lidský život dala cokoliv. I přesto, že měla milující rodinu i manžela, nebyla ani zdaleka tak šťastná, jako by byla, kdyby se stala člověkem. Chápala jsem, že ona neměla možnost se rozhodnout, ale já ano. Vybrala jsem si to, co je pro mě nejlepší. Nedokázala jsem si představit svůj život bez Edwarda. Byl až příliš velká část mě. Část, o kterou bych navždy přišla a to jsem nechtěla. Už bych to nebyla já.

„Koupím si je,“ oznámila jsem Alice a začala se převlíkat do svého oblečení.

„Budou ti na plese moc slušet a Edward bude nadšený,“ řekla mi vědoucím tónem. Už jsem si na to její vykládání budoucnosti zvykla. Zezačátku mě to občas trochu děsilo, ale časem jsem to začala brát jako dobrou výhodu.

Vylezla jsem z kabinky se šaty v jedné ruce a s kabelkou v druhé. Došla jsem k pokladně a za šaty zaplatila. Alice šla hned po mně se šaty jemně fialové barvy. Nemusela jsem ji v nich vidět, abych věděla, že bude vypadat stokrát lépe než já. I se špinavým pytlem od brambor by vypadala dobře. No, vlastně asi tak dobře ne, ale myslím, že všichni chápou, co myslím. Těžko jsem mohla trumfnout bezchybné upíry. To byla jedna z výhod toho, že se stanu upírkou. Už žádné mindráky z ostatních, alespoň doufám.

(…)

„Vážně si myslím, že sis ty boty měla koupit dvoje. Co když se ti tyhle přestanou líbit?“ ptala se mě Alice, zatímco otevírala dveře od svého domu.

„To je dost nepravděpodobný,“ řekla jsem jí a zavřela za námi dveře.

Po nákupu šatů jsme se ještě stavily v obchodě s botami. Strávily jsme tam asi hodinu a půl a to ještě trochu ubírám. Alice si koupila čtyři páry, ale podle toho jak nenasytně pozorovala zbytek, šlo jasně poznat, že by nejraději koupila celý obchod se vším, co je uvnitř. Ne, že by na to neměla, ale myslím, že i ona má své hranice. Já si naštěstí svým výběrem stříbrných bot, které byly celé otevřené a na pěticentimetrovém podpatku, byla naprosto jistá.

U Cullenů, už jsem byla prakticky jako doma. Zula jsem si boty a kabelku si automaticky pověsila na věšák. Tašku s věcmi na přespání, jsem položila na zem. Společně s Alicí jsem šla do obýváku. Čekala jsem, že tam už bude Edward společně s Jasperem a Emmettem, sledující fotbal. Bohužel, to tak nebylo.

„Ti se nevrátí alespoň do desíti večer, běželi až někam do Kanady, ale neboj, nudit se tu nebudeš. Pustíme si film a ty budeš jíst popcorn,“ oznámila mi Alice a usmála se.

„Bezva,“ řekla jsem a šla s ní do kuchyně.

O pět minut později jsem prohledávala Cullenovic zásobu filmů.

„Alice, proč tam máte tolik filmů s upíry?“ zeptala jsem se jí.

„Protože jsou hrozně vtipný,“ řekla a položila misku s popcornem na stůl.

Nějak jsem neměla náladu na tesáky, teď když jsem věděla, že upíři tak vůbec nevypadají, a tak jsem sáhla po prvním hororu, který jsem našla. Saw 5, to by nemuselo být špatný.

(…)

„Tak tohle byl špatnej nápad,“ řekla jsem asi po půl hodině. Snažila jsem se překonat ten pocit na zvracení pokaždé, když si někdo uřezával nohu nebo sahal do nádoby s kyselinou. Nejhorší ale byla ta krev. Vyskytovala se všude a bylo jí opravdu hodně.

„Chceš na to kečup?“ zeptala se mě Alice a ukázala na popcorn.

Zhluboka jsem se nadechla a vydechla. Ne, nebudu zvracet.

„Nikdy,“ řekla jsem a odvrátila hlavu od hodně nechutné scény. Tohle nebyl horor, tohle byla prostá řezničina. Při hororu se bojíte, při tomhle chcete akorát zvracet, nic víc.

„Chceš pustit něco jinýho?“ zeptala se mě Alice po chvíli, kdy jsem stále svou hlavu schovávala do polštáře.

„Jo,“ řekla jsem přidušeně a zvedla hlavu. Jedna rada do budoucna. Nikdy se nebudu dívat na něco, co má v názvu slovo pila. Tím pádem odpadá i texaský masakr motorovou pilou, ne, že by mi to vadilo.

(…)

Trochu mě překvapilo, když se před mými dveřmi kromě Alice objevila i Rosalie. Byl den maturitního plesu a já a Alice jsme se dohodly, že si navzájem uděláme vlasy a všechny ty holčičí věci, které by se mně samotné asi moc nepovedly.

Můj pokoj se vzápětí proměnil v jednu velkou horu kosmetických přípravků, hřebenů, spon a líčidel. Alice mě posadila k zrcadlu a začala kouzlit, alespoň já jsem to tak nazývala. Vždy, když mi pomáhala s přípravou na večírek, výsledek byl vážně dobrý. Přece jenom je to upírka a má přes padesát let zkušeností, takže se ani není čemu divit.

Když mi Alice dodělala vlasy a nalíčila mě. Byla řada na mně, abych začala kouzlit. Nebyla jsem sice tak dobrá jako Alice, ale taky jsem měla pár let zkušeností na to, abych věděla, co vypadá hezky a co naopak vůbec.

Jelikož Alice měla krátké vlasy, nechaly jsme je tak, jak byly. Nebylo potřeba na nich něco měnit. Alice měla fialové šaty, a tak jsem jí jemně nanesla fialové oční stíny. Ne moc, aby nevypadala jako příšera, ale natolik, aby to zvýraznilo její oči. Použila jsem trochu tvářenky, protože i přesto, že Alice i jako úplná bledule vypadala vážně skvěle, řekla jsem si, že trocha barvy na lících by jí neuškodila. Rtěnku si už Alice nanesla sama a já se začala převlékat do šatů, zatímco Alice líčila Rosalie.

Opatrně jsem si oblékla šaty, které jsem si koupila před týdnem. Alice přísahala, že Edward neví, jak vypadají. To bylo dobře, chtěla jsem ho překvapit. On, Emmett a Jasper tady měli být o půl osmé společně s Carlislem a Esmé, kteří nás chtěli vidět ještě předtím, než odjedeme na ples. Nemusím asi říkat, že moje matka většinu dne probrečela dojetím z toho, že už jsem vyrostla. Čekala jsem tenhle příliv emocí, až když si budu brát vysvědčení, ale co se dalo dělat. Pořád to byla ta nejúžasnější žena na světě a já ji měla moc ráda.

Když jsme byly všechny tři oblečené do krásných plesových šatů, namáčkly jsme se před zrcadlo a začaly se pořádně prohlížet. Už od začátku mi bylo jasné, že proti Alici a Rosalie nebudu mít šanci. Teď když jsem vedle nich stála před zrcadlem, cítila jsem se ještě hůř. Vedle nich jsem vypadala jako někdo, kdo si na ples jen hraje.

Rosalie s kaskádou dokonalých blond vlasů, které měla zvlněné na zádech. V nádherných stříbrných šatech bez ramínek, které byly dlouhé až na zem. Obutá do krásných bílých střevíců s odhalenou špičkou. Vypadala jako opravdový anděl.

Alice s krátkými rozčepýřenými vlasy a k tomu se správně dlouhými náušnicemi. Ve fialových šatech dlouhých pod kolena. Obutá do barvy ladících odhalených bot na podpatku.

A pak jsem tam byla já. S vlasy zvlněnými po zádech. Pár pramenů uprostřed sepnutých sponou. Oblečená v modrých šatech bez ramínek se složitým stříbrným vzorem. Boty jsem měla odhalené stříbrné a na podpatku. Mohla jsem jenom doufat, že nehodím držku. I když je pravda, že v podpatkách chodím už od čtrnácti, takže by to snad hrozit nemělo.

Zazvonil zvonek u dveří a mě bylo jasné, že už je čas. Překvapilo mě, že mamka k nám do pokoje ještě nevlítla, asi se rozhodla, že si zasloužíme připravit se samy. Anebo ji táta držel v kuchyni s želízky kolem topení. Jo to zní pravděpodobněji.

Společně s Alicí a Rosalie jsem sešla dolů po schodech. Táta už zatím stihl jít otevřít, takže při scházení schodů jsme si mohly užít pozornost všech v místnosti. Mě ale zajímal jeden určitý upír. V saku to Edwardovy vždy neuvěřitelně slušelo a dnešek nebyl výjimkou. Jak se ale zdálo, vlastní zjev ho vůbec nezajímal a jenom na mě koukal. Připadala jsem si v tu chvíli jako celebrita. Bylo neuvěřitelně příjemné přitahovat všechnu jeho pozornost. Měla jsem chuť skákat do vzduchu, což by asi nebyl nejlepší nápad, když jsem na sobě měla ty boty s podpatkem, asi by to dobře nedopadlo.

Sešla jsem až dolů a Edward mě hned chytil za ruku. Natáhla jsem se k němu pro rychlý polibek, abych moc nenaštvala tátu, který se stále ještě asi nesmířil s tím, že s Edwardem chodím a je to vážnější než nějaký románek na pár týdnů.

„Vypadáš úžasně,“ pošeptal mi Edward do ucha a já se při jeho slovech zářivě usmála.

Všimla jsem si, že mamka opět brečí. Carlisle jí jako ochotný gentleman nabídl kapesník, do kterého si mamka hned začala utírat oči.

„Musím vás vyfotit,“ vyjekla hned, jak se uklidnila a běžela rychle někam do obýváku.

Seřadili jsme se všichni vedle sebe a zářivě se usmívali. Edward mě držel kolem pasu a já se o něj opírala. Mamka udělala pár fotek, a pak mě pořádně objala. Chvíli jsem si myslela, že mě udusí, ale nakonec se odtáhla ještě předtím, než jsem začala lapat po dechu.

„Zlatíčko, ty jsi tak nádherná,“ řekla a opět jí začaly téct slzy. Kdybych ji neznala, myslela bych si, že je těhotná.

„Sluší ti to, Bells,“ řekl táta a váhavě mě objal.

„Díky,“ řekla jsem a vzala Edwarda za ruku, abychom společně vyrazili na maturitní ples.

(…)

Bylo příjemné pozorovat školní tělocvičnu, která teď byla změněna na skvělý taneční sál a vědět, že je to vaše práce. Organizování maturitního plesu byla jedna z věcí, kterou jsem chtěla udělat, ještě předtím, než se stanu upírkou. Překvapilo mě, když se ukázalo mnoho dobrovolníků, kteří byli ochotni se vším pomoci. Věděla jsem, že je to asi práce Jessicy, která organizovala maturitní ples společně se mnou.

Můj vztah s Jessicou byl asi nejlepší, který jsme spolu za poslední rok měly. Samotnou mě to překvapovalo. Panovalo mezi námi podivné příměří, které jsem si moc neuměla vysvětlit. Jak se zdálo, všechny naše spory zřejmě vyřešil ten rozhovor na terase, který se uskutečnil dva měsíce zpátky. Doteď jsem si nebyla jistá, jestli si Jessica z té noci něco pamatuje, ale měla jsem pocit, že můj proslov určitě. Nestaly se z nás sice nejlepší kamarádky, ale já byla ráda, že ze střední odejdu, aniž bych s někým neměla vyřešené své problémy. No vlastně kromě jednoho člověka.

Tara, Christina a Georgie si se mnou občas sedávaly na obědě. Věděla jsem, že už to nikdy nebude jako dřív. Já měla Edwarda a celou Cullenovic rodinu. Ti byli jediní, kteří mě opravdu chápali a to úplně ve všem. I přesto bylo fajn si s holkama občas popovídat o nenáročných tématech, která jsem jinak vůbec neřešila.

S Alexem jsem od našeho rozchodu nemluvila. Asi nebylo o čem, nebo možná bylo, já nevím. On se nezajímal o mě a já o něj už vůbec ne. Jediný kluk, na kterého jsem byla schopna myslet, byl Edward. Ostatní kluci byli jako nevýrazné postavičky, které nikdo neřešil. Mrzelo mě, že už to s Alexem asi nevyřešíme, pokud bylo co řešit, i když jsem měla pocit, že bychom oba potřebovali nějaké pořádné uzavření. Věděla jsem, že kvůli mně má asi zlomené srdce. Ne, že bych si o sobě tolik myslela, ale tyhle věci jsem na něm prostě poznala. Znám ho odmalička, takže se ani není čemu divit. Nedával to moc najevo, ale občas, když jsme se viděli na chodbě, něco tam bylo. Něco v jeho očích, co mi říkalo, že jsem mu vážně ublížila, když jsem se s ním rozešla. Přiznávám, mně to nebylo zas tak moc líto, protože já vedle sebe měla Edwarda a díky jeho přítomnosti jsem všechny špatné vzpomínky brzo pohřbila na dně své mysli. I tak mě to ale nějaký čas bolelo. Na první lásku se nikdy nezapomíná. Ať se mi to líbí nebo ne, já ho milovala, sice ne ani zdaleka tak vroucně a hluboce a neodvratitelně jako Edwarda, ale milovala.

„Nechceš si zatančit, krásko?“ zeptal se mě Edward a tím mě vyrušil z mého hlubokého zamyšlení. Otočila jsem se k němu a podívala se na ten jeho dokonalý obličej. Vypadal nádherně a zvlášť se svým typickým úsměvem na rtech, který mě pokaždé dostával do kolen. Jak se mi podařilo získat tak neuvěřitelně sexy a krásného kluka, mi pořád zůstávalo nevyřešenou záhadou. Občas jsem se přistihla, jak se štípu, abych si byla jistá, že opravdu neprožívám hodně dlouhý a hodně živý sen.

„Moc ráda,“ řekla jsem mu nakonec a usmála se ještě víc, pokud to vůbec šlo. V Edwardově přítomnosti, jsem se stěží mohla mračit. Navíc jsem k tomu neměla jediný důvod, všechno bylo skvělé. Všichni říkají, že nic nemůže být dokonalé, ale tohle bylo, nenašla jsem jedinou chybu.

Šli jsme s Edwardem do středu parketu, přímo pod točící se disko kouli, díky které se zdálo, že v celé místnosti jsou hvězdy. A jinak hvězdy a noc bylo také téma našeho maturitního večírku, takže všude bylo plno ozdob ve tvaru měsíců a hvězd.

Dala jsem jednu ruku Edwardovi kolem ramen a druhou vložila do té jeho. On mě jednou chytil kolem pasu a začali jsme pomalu kroužit na provizorním tanečním parketu. Nijak mě nepřekvapilo, že Edward byl skvělý tanečník. Když má někdo přes sto let, asi se leccos naučí. No jo upíři a jejich dokonalé schopnosti a smysly.

Po pár písničkách jsem potřebovala na chvíli pauzu. Edward nebyl samozřejmě vůbec unavený, ale já jako člověk jsem si už potřebovala sednout. Společně s Edwardem jsme došli k volnému stolu a já se posadila.

„Přinesu ti punč,“ řekl Edward a už byl pryč. Já zatím pozorovala páry tančící na parketu. Nemohla jsem si nevšimnout dokonalých tanečních pohybů Rosalie, která při tanci vypadala v těch šatech ještě lépe, než když jenom stála. Alice s Jasperem byli jako taneční pár dokonale sladěni a neustále vymýšleli něco nového. Přinutilo mě to k úsměvu. Zahlédla jsem Jessicu jak tančí s Mikem Newtonem, s klukem, který do ní byl zamilovaný až po uši snad už od začátku střední. Jessica vypadala šťastně a připadalo mi, že mezi těma dvěma se děje něco víc. Pomyslela jsem si, že je to hezké.

„Jeden punč pro krásnou tanečnici,“ řekl Edward a postavil přede mě červený kelímek, který se používal snad při všech školních a mimoškolních akcích.

„Díky,“ řekla jsem mu a trochu upila.

Edward si sedl vedle mě a já se mu opřela o rameno. Bylo fajn jen si tak na chvíli vydechnout a na nic nemyslet. Napadlo mě, jestli někdo náhodou nepřidal do punče alkohol, tak jak se to vždycky na podobných akcích dělá. V tu chvíli mi to ale bylo úplně jedno. Už jsem nebyla ta upjatá holčička, která jsem byla před pár měsíci. Dávno jsem nebyla posedlá pravidly a zákony. O to se Edward postaral a já mu za to byla vděčná, ani nevím, jak jsem to všechno předtím zvládala, všechnu tu kontrolu a stres nad vším, co jsem dělala. Musela jsem být asi vážně nudná.

Přišla k nám dívka, která sbírala hlasy pro volbu krále a královny plesu. Já i Edward jsme si od ní vzali hlasovací papírky. Překvapilo mě, když jsem byla mezi dívkami, které byly nominovány na královnu. Vždyť jsem se o to vůbec nezajímala. Možná předtím, ale už dávno mi to bylo jedno. Nějak jsem nestála o korunku z plastu. Kdo mě ale nominoval? Rozhodla jsem se to vypustit z hlavy a zaškrtla jména. Podala jsem dívce papírek zpátky a opět upila svého punče.

„Pro koho jsi hlasovala?“ zeptal se mě Edward.

„Jessicu a Alexe, zaslouží si to,“ řekla jsem.

„Pro koho ty?“ zeptala jsem se ho.

„Pro tebe a pro nějakého kluka, kterého neznám,“ řekl a věnoval mi svůj úžasný úsměv.

Bylo to krásné gesto, ale já si byla jistá, že to nevyhraju. Nedělala jsem žádnou kampaň na rozdíl od ostatních holek, které pro to prakticky žily.

„Díky,“ řekla jsem Edwardovi a políbila jsem ho na rty. Alespoň to jsem udělat mohla.

Když jsem naznala, že jsem opět schopna tance s upírem, zvedla jsem se a šla s Edwardem na taneční parket. Asi o dvacet minut později jsem uslyšela typický skřapot mikrofonu, když ho někdo zapínal, a tak jsem se podívala směrem na pódium, kam zatím došel ředitel školy, aby oznámil letošního krále a královnu plesu.

„Věnujte mi všichni pozornost prosím, nastal čas, abych vám všem oznámil, kdo se tento rok stal králem a kdo královnou plesu,“ řekl a všichni se otočili.

Pozorovala jsem obličeje všech nominovaných dívek, které hltaly každé ředitelovo slovo. Všechny měly tu naději v očích, to očekávání. Přála jsem tu korunku všem, ale mohla to být jen jedna.

„Králem letošního plesu se stává Alexander Zeeman,“ řekl ředitel a tělocvičnou se rozlehl hlasitý jásot a potlesk. Já se připadala. Alex si to zasloužil. Pozorovala jsem ho, jak jde za doprovodu skandování na pódium. Ředitel mu nasadil korunu a do rukou mu předal žezlo. Alex se celou dobu usmíval. Když pak přistoupil k mikrofonu, bylo mi jasné, že moc dlouhou řeč mít nebude. On na tyhle proslovy nikdy moc nebyl.

„Díky,“ řekl prostě.

Ředitel si opět stoupl k mikrofonu zřejmě trochu překvapený z toho, jak krátkou řeč Alex měl.

„A nyní moment, na který jsme všichni čekali. Královnou letošního plesu se stává Isabella Swanová.“

Nemožné, byla první věc, která mě napadla. Nedávalo to žádný smysl. Já a královnou plesu? Ne, že by to bylo poprvé, ale tentokrát jsem to vážně nečekala. Edward mě trochu popostrčil, abych své nohy uvedla do pohybu. Jako v transu jsem šla k pódiu za doprovodu jásotu a burácivého potlesku snad všech lidí v tělocvičně. Oni mě asi vážně mají rádi. Usmála jsem se a vystoupila na pódium.

Ředitel mi dal korunku na hlavu a usmál se. Došla jsem až k mikrofonu a přemýšlela nad tím, co řeknu.

„Děkuji moc, za to, že jste mě zvolili. Opravdu to pro mě moc znamená. Vím, že to říkají všichni, ale vážně jsem to nečekala, takže znovu díky,“ řekla jsem a odstoupila od mikrofonu. Nebylo to nic moc, ale co jsem mohla dělat? Tak rychle mě nic povznášejícího nenapadlo, ale jak se zdálo, všem to stačilo a opět začali jásat a tleskat.

„Nyní prosím uvolněte parket, na řadě je tanec krále a královny plesu,“ řekl ředitel. To byl signál pro mě a Alexe. On mi jako pravý gentleman nabídl rámě a sešli jsme dolů z pódia doprostřed tanečního parketu. Díky Bohu, že umím tancovat.

„Zvládli jsme to. Všechno je přesně tak, jak jsme to vždycky plánovali,“ řekl Alex po chvíli ticha, kdy jenom hrála hudba, a my tancovali.

„Jo, to zvládli,“ řekla jsem a podívala se mu do tváře.

„Omlouvám se. Za všechno. Nezasloužila sis, abych o tobě říkal, co jsem říkal, nebylo to správné,“ řekl Alex.

Věnovala jsem mu pohled plný překvapení. On se mi vážně omlouval? Skoro jsem tomu nemohla uvěřit. Už jsem se pomalu smířila s tím, že se věci mezi námi nikdy nevyřeší.

„Díky, ale asi jsem na tom taky měla nějakou vinu. Já byla ta, kdo to mezi námi ukončil a ne zrovna šetrně,“ řekla jsem.

„No, asi jsem si to zasloužil. Ale neobviňujme se. Ten rozchod nebyla ničí vina, prostě nás dostihla realita,“ řekl Alex.

Musím říct, že to byla jedna z nejrozumnějších věcí, kterou kdy řekl.

„Vypadáš s Cullenem šťastně, jsem za tebe rád,“ řekl.

„Jsem šťastná a vážně ti přeju, abys něco takového našel taky,“ řekla jsem mu a myslela to upřímně.

„No, třeba budu mít štěstí na vysoké. Dostal jsem se na Duke,“ řekl vesele.

Duke byl jeho vysněná škola a já mu to moc přála. Byla to jediná věc, kterou kdy opravdu chtěl.

„To je skvělý, gratuluju,“ řekla jsem mu.

„Jo, díky. Byl jsem vážně šťastnej, když jsem to zjistil. Byla to jediná věc, kterou jsem kdy chtěl, teda kromě tebe,“ řekl.

„Alexi,“ řekla jsem mu.

„Já vím, já vím. Jsi strašně zamilovaná do Cullena, chápu,“ řekl a usmál se.

„Vždycky budeš moje první láska, to se nezmění,“ řekla jsem mu.

Alex přikývl. Asi o deset vteřin později písnička skončila. Rozloučili jsme se pousmáním a já se vydala k Edwardovi.  

Měla jsem příjemný pocit z toho, že já a Alex jsme to vyřešili. Všechno bylo uzavřené. Zvládli jsme to. Oba jsme měli, to, co jsme chtěli.

„Gratuluju, královno,“ řekl Edward, když jsem k němu došla a políbil mě.

„Potřebuju někam, kde nejsou lidi,“ řekla jsem mu.

„Dobře,“ řekl a vzal mě za ruku.

„Ehm, proč jdeme na fotbalové hřiště?“ zeptala jsem se Edwarda po chvíli cesty ze školní tělocvičny.

„Chtěla si někam, kde nikdo není,“ řekl Edward.

„Jasně,“ řekla jsem.

Pak mě ovšem něco napadlo. Není tady náhodou automatické zavlažování? Než jsem si to plně uvědomila, orosily mě první kapky vody.

„Ty,“ řekla jsem naoko naštvaně Edwardovi.

Vrazila jsem do něj, jako kdybych ho chtěla shodit na zem, a k mému překvapení se mi to vážně podařilo. Spadli jsme na zem. Já rovnou na něj. Oba jsme se hlasitě zasmáli. Já se pak sklonila k jeho ústům a dlouze ho políbila. A tak jsme tam leželi, na mokré trávě na fotbalovém hřišti a líbali se. Jo, láska vás nutí dělat opravdu šílené věci. 


Tak, a jsme skoro u konce. Tohle byla předposlední kapitola. Snad vás nenudila. Vím, že byla trochu delší než normálně (3800 slov), ale já se nějak nemohla zastavit, no, snad se vám líbila. Doufám, že vydržíte až do epilogu, do kterého se hned pustím. Děkuji všem, kdo doposud povídku čtou a komentují. Moc to pro mě znamená. Díky. Kajushqa1



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Potížista - 23. kapitola:

 1
23. klaruš
17.03.2012 [12:45]

Moc hezké je to skvělé Emoticon Emoticon

22. Míša
11.03.2012 [23:48]

Jéé, jak to těm dvěma spolu sluší. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Krásná kapitola...jsem ráda, že si to Bella vyjasnila s Alexem. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Ten konec byl krásný. To budou pak v čistírně nadšení, až budou Belle čistit ty zelené šaty, že? Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon ....no, jak už Bella řekla: Láska ji nutí dělat šílené věci Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

03.03.2012 [21:55]

BellaSwanCullen8 Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

02.03.2012 [23:43]

AfroditaAliceCullenSkvělé, až se mi skoro chtělo taky brečet! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

02.03.2012 [21:27]

kollartNádhera Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

18. Lucie7
02.03.2012 [20:24]

Lucie7krása

02.03.2012 [18:48]

mima19974Dokonalé!! Úplne nádherné!!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

02.03.2012 [18:04]

kikuskaTakže ja som rada, že Bella už nemá vôbec žiadne nevybavené účty. Alex sa očividne tiež umúdril a to je dobre. Emoticon Emoticon Emoticon Ten koniec bol krásny a páčil sa mi asi najviac z celej kapitoly. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Teším sa na epilóg a som vážne zvedavá, čo si vymyslela. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

15. AnysP
02.03.2012 [17:19]

krása...jsem ráda že se bella s Alexem usmířela...těšim se na konec...honeem dalšíí... Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

14. Ariana
02.03.2012 [17:16]

Ariana Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

02.03.2012 [15:57]

alicecullenhale2 Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
skvelá kapitolka... Emoticon
och Bella a Edward... Emoticon
už sa strašne teším na pokračovanie... Emoticon Emoticon Emoticon

12. Ivy
02.03.2012 [15:42]

IvyJe mi z toho nadcházejícího konce trochu ouzko Emoticon .

02.03.2012 [14:50]

jesikata Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

10. leluš
02.03.2012 [14:39]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

9. Janula
02.03.2012 [13:26]

Překrásná povídka a tahle kapitola, nádhera Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon těším se na epilog Emoticon Emoticon Emoticon

8. viki
02.03.2012 [11:36]

Moc pěkné !

7. BellaEdward
02.03.2012 [11:13]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

6. marcela
02.03.2012 [10:59]

Překrásné.Omlouvám se ,ale zjistila jsem.že jsem nenechala komentáře pod předcházejícimi kapitolami. Emoticon Opravdu nevím proč jsem zapomněla,promiň. Emoticon Emoticon

5. Pegi
02.03.2012 [10:03]

PegiSkvělá povídka Emoticon Emoticon škoda že už bude konec Emoticon Emoticon ale líp si to napsat nemohla Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Těším se na epilog Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

02.03.2012 [10:01]

AddyCullen Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

3. martty555
02.03.2012 [9:51]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. Jana
02.03.2012 [9:42]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. SummerLili
02.03.2012 [9:28]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!