Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Poslední naděje 6

19.10.2011 (13:00) • Myfate • FanFiction na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 2200×

Isabella si vyzvedla vytisknutý materiál a chystala se jít domů, pokud nenajde nějaké jiné tiché a bezpečné místo, kde by mohla pracovat.

Zrovna procházela středem vestibulu, když se jí za zády ozval hlas:

„Iss, počkej.“

Otočila se na patě na prostředním ze tří červených pruhů na vlajce ve znaku společnosti a vzhlédla k Jakeovi.

„Potřebuješ něco?“

Tvou společnost, chtělo se mu říct, ale nakonec jen přikývl a vydal se za ní ven.

„Jdeš domů?“ zeptal se jí před budovou.

„Ještě jsem se nerozhodla, ale protože mám v ruce přísně tajné materiály, měla bych jít na nějaké prověřené místo,“ odpověděla, zatímco jí první ranní paprsky zvýraznily červený odstín ve vlasech a její myšlenky se točily pouze kolem hrnku horké kávy.

Půjde domů.

„Můžu jít s tebou?“ zeptal se Jake, když mlčky vyrazila k silnici, aby si chytila taxík. Nečekal na odpověď a přisedl si na zadní sedadlo k ní.

Isabella odříkala adresu a mlčky čekala, dokud auto nezastavilo pod okny jejího bytu.

Řidiči dopředu podala bankovku s tím, že si má drobné nechat, a aniž by se ohlédla na Jakea nebo taxík, vyrazila s klíči v ruce ke vchodovým dveřím.

Schody vyběhla jako nic, a když za oběma zavřela dveře bytu, svezla se na dřevěnou podlahu v chodbě pod věšákem na kabáty a ztěžka oddychovala.

„Jakeu, proč?“ Její otázka byla ale spíš mířená kamsi výš než sto devadesát centimetrů nad podlahu pátého patra.

„Proč co?“ zeptal se opatrně Jake a sedl si naproti ní. Chvilku to vypadalo, že přemýšlí, jak nejlépe formulovat své myšlenky, ale potom najednou vyskočila, vzala všechny své věci a zmizela mu z dohledu.

Chvilku poslouchal, co dělá, a když zvuky utichly, vydal se ji hledat.

Našel ji v ložnici na křesle, jak soustředěně pročítá složku a nevnímá, co se okolo ní děje. Chápal sice, že ji nejspíš zaskočilo, že ho potkala, ale v dřívějších dobách toto její chování věštilo pohromu.

Dal jí čas, aby si všechno urovnala v hlavě – byl si vcelku jistý, že i když kouká do papírů, těžko vidí, co je v nich napsané – a rozhodl se zatím vyzkoušet její postel. Nejdřív si sedl na kraj a po chvilce zkoumání přikrývek si lehl s rukama za hlavou a zadíval se na strop obložený nějakým tmavým dřevem. Tipoval to na mahagon. Jak příznačné...

Isabella po chvíli zvedla svůj rozostřený pohled od práce k Jakeovi, který se rozvaloval na její posteli.

„Jakeu?“ zkusila ho probrat.

„Ano, Iss?“ odpověděl pohotově a opětoval jí upřený pohled. Vzduch kolem nich začal znovu jiskřit.

„Nechal bys mě, prosím, raději o samotě? Myslím, že se potřebuji prospat. Už nějakou chvíli se cítím unavená.“ Uvědomovala si, že by se nyní mohla cítit jako dříve, ale jak dlouho by to trvalo?

„Samozřejmě,“ odpověděl Jake klidně, ale ve skutečnosti ji nechtěl opustit. Chtěl zůstat s ní a dívat se, jak spí, nebo dělá cokoliv jiného.

Navzdory svým vnitřním pocitům se zvedl a opustil Isabellin byt. Do svého bytu to sice měl daleko, ale rozhodl se jít pěšky, aby si provětral hlavu a vymyslel, co bude dělat večer po schůzi. Nejspíš asi půjde do Sundown s Jimem a Samirem. Jednou by měl zase přijmout jejich pozvání a dnešek se zdá být ideální pro takovou příležitost.

Když Isabella osaměla, odložila pracovní povinnosti na neurčito a šla si napustit vanu. Domnívala se, že jí horká koupel pomůže zklidnit mysl, která se od prvního setkání s Jakem nezastavila. Otevřela láhev vína a se skleničkou ji postavila na okraj vany.

Horká voda přiměla její tělo relaxovat. Konečně začala pociťovat alespoň malý náznak klidu. To bylo dobré znamení. Brzy bude moci jít spát. Nyní jí zbývalo pouze zklidnit mysl.

S první ochutnávkou červeného se jí mysl zaplnila vzpomínkami na Jakea. Viděla to, jako by se vše stalo před pár hodinami a ne před mnoha lety.

Vyrůstali spolu od malička. Každý sice chodil do jiné školy, ale odpoledne trávili spolu v La Push nebo v lese blízko domu jejích rodičů. Přechod na střední školu. Jejich první polibek. Závistivé pohledy spolužaček, když zjistily, s kým to Isabella chodí. Radostný výraz obou jejích rodičů, když jim oznámila, že jejího přítele oba velmi dobře znají. Vztah s Jakem, který trval téměř tři roky, a do něhož vložila vše.

Potom se Isabella začala soustředit na maturitu, zatímco Jake si chtěl neustále užívat života. Neustálé neshody, které vyústily ve vcelku poklidný rozchod. Aspoň to si myslela Isabella, dokud za ní nepřišel Jakeův přítel Quil a nevzal ji na místo, jež jí bylo od začátku zapovězeno. Uprostřed lesů za First Beach v La Push stála chaloupka, kterou využívala parta kluků pro své potřeby, a všem přítelkyním tam byl vstup zakázán.

Quil chtěl, aby se podívala dovnitř, ale ona to odmítla. Nenutil ji proto, jen spolu čekali schovaní, dokud se neotevřely dveře. Pak to Isabella uviděla...

Z chaloupky vyšla dívka s dlouhými vlasy barvy havraních křídel a hned za ní Jake. Naposledy ji políbil a potom se vydali směrem k pláži. Dívka odešla pryč a Jake si sedl na spadlý kmen u ohniště a dlouhou dobu se díval na horizont, jako by odtamtud snad měl přijít někdo, o němž ví, že nepřijde a truchlí pro něho.

Když to Isabella viděla, nechtěla věřit vlastním očím. Tohle by přece její Jake nikdy neudělal. Chtěla si o tom promluvit s Jakeovým otcem Billym, ale ten byl přesvědčen, že je vše v naprostém pořádku. Řekl jí, že se Jake vydal za ní a že se museli někde minout. Isabella téměř zavýskla radostí, protože s ní od rozchodu nemluvil. Co nejrychleji dojela domů a očekávala Jakea v kuchyni nebo u sebe v pokoji, ale nikde nebyl...

Náhle pochopila. Doběhla na pláž právě ve chvíli, kdy ji na druhé straně opouštěla blondýnka v dlouhém kabátu a Jake byl opět duchem nepřítomen, takže si Isabelly nevšiml. Její srdce pukalo při pohledu na něj. Isabelle tekly slzy proudem, když se Jakeovi na tváři zaleskla drobná krůpěj. Jako v odpověď na jejich společný žal je nebe zalilo svými sladkými slzami.

Než došla Isabella domů, byla tak mokrá, že za ní zůstávaly na podlaze kapky vody. Nedbala na to a došla až do patra do koupelny, kde se zavřela, svlékla a vlezla si do vany, aby se trochu zahřála.

Po celou dobu měla v hlavě jedinou myšlenku: „Zničila jsem ho.“

Poslední doušek vína vypila jako ve snách, zatímco jediná slza stekla po její tváři a odkápla do již chladné vody.

Isabella se zvedla, zabalila se do tmavě červené osušky a odešla do ložnice.

Jakmile si však lehla a schovala se pod přikrývku, zjistila, že to neměla dělat. Její smysly nebyly ovlivněné natolik, aby čichem nezachytila Jakeovu vůni, která po něm na posteli zůstala.

Zemitá vůně s kořeněnými tóny, která v ní vyvolávala ty nejkrásnější vzpomínky. Tak známá a přitom trochu jiná. Její vlastní historie ji dostihla, i když se tomu tolik bránila, a nyní jí čelí, aniž by si to plně uvědomovala.

Po chvíli sama uznala, že takhle spát nebude, proto se rozhodla věnovat práci. Oblékla se, uvařila dostatek kafe a usadila se v obývacím pokoji na pohovce.

Ve složce našla vše, co potřebovala: detailní plány, přesné popisky, popis pokusu o sestavení kompaktnější verze, popis pokusu o rozložení na co nejmenší části, které by šly poslat poštou...

Snad bude moci večer šéfovi sdělit aspoň to, že se jim zatím nepovedlo přijít na způsob, jak ji dopravit do Států.

Snažila se najít cokoliv, co by jí mohlo pomoci a to jí zabralo tolik času, že když vzhlédla od složky, nástěnné hodiny ukazovaly necelou hodinu zbývající do začátku porady. Nastal nejvyšší čas sbalit podklady a vyrazit.

V zasedací místnosti vládla pochmurná nálada, která se nezlepšila ani s nadcházející šestou hodinou a příchodem šéfa týmu.

„Tak co máte?“ spustil okamžitě, jakmile vkročil do dveří. Nikdy nezapomíná na své heslo: „Není čas ztrácet čas, protože nepřítel je nám v patách“.

Odpovědí mu bylo hrobové ticho. Nikdo neměl tak dobré zprávy, aby si mohl dovolit začít mluvit otevřeně a bez vyzvání. Všichni vědí, že šéfíka není radno jakkoli naštvat.

Doufám, že se kapitola líbila. :-)

Věnováno Kikketce: Kikky, díky. Tvůj komentář u páté kapitoly mě inspiroval k napsání této a části sedmé kapitoly.

Autor: Myfate (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Poslední naděje 6: