Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Poslední naděje 1

Poslední naděje 1Kapitolová povídka, tentokrát o Isabelle, která šla ve šlépějích svého otce a ještě dál. Stala se součástí tajné organizace, která bojuje proti zločinu na mezinárodní úrovni.
Po roce administrativní práce a poznávání pracoviště, kdy její dovednosti a vědomosti jen zahálely, se konečně dostává ke svému prvnímu případu, na němž s ní bude pracovat někdo, koho zná z dávné doby.
Snaha o nalezení řešení ji zavede do světa, o němž si vždy myslela, že neexistuje a ve kterém objeví víc, než očekávala.
Přeji příjemné počtení. Wanda

Nedaleké kostelní hodiny upozorňovaly ty, kteří ještě nespí, že je jedna hodina po půlnoci. Ztichlými ulicemi se místy ozvaly výkřiky rozjařené partičky lidí, kteří se vraceli domů z nějakého klubu nebo hospody, a až na pár taxíků, které projížděly okolo bloků domů, vládl v této oblasti města Washington klid.

Na římse v pátém patře jednoho z domů, který se svou šedou, oprýskanou fasádou nelišil od ostatních, se usadil holub.

Netrvalo dlouho a jeho zkoumání interiéru domu bylo přerušeno. Náhlé zazvonění mobilního telefonu za oknem, skrz které pozoroval velkou masivní postel z ebenového dřeva, ho vylekalo natolik, že spadl z římsy a raději odletěl.

Zvonění rozvibrovalo okenní tabulku podruhé.

Potřetí.

Když se ten nepříjemný zvuk ozval počtvrté, z peřin na posteli se zvedla elegantní, štíhlá ruka a sáhla po přístroji, jež si již nějakou dobu vynucoval pozornost mladé ženy, která obývala celé páté patro.

„Ano?“ ozvalo se ospalým hlasem poté, co ruka s telefonem zmizela v přikrývkách z vínového saténu.

Tvůj první případ, Swanová. Za půl hodiny na centrále, zasedačka číslo tři,“ odpověděl hlas jejího šéfa stroze a ihned nato telefon oněměl.

Žena odložila telefon zpět na noční stolek a zůstala nehybně ležet.

Přemýšlela nad tím, jestli jí za to ta práce vůbec stojí. Sice jí místo nabídli už na škole a ona s ním počítala do budoucna, ale dnes v noci to není poprvé, kdy ji šéf vzbudil, třebaže je to její první opravdový případ. Také již poněkolikáté uvažuje nad tím, kde by skončila, kdyby jí nenabídli práci právě oni. Pravděpodobně by chodila na obchůzky jako řadový policista a nosila svému šéfovi koblihy a kafe. Práce by to sice byla nudná a stereotypní, ale na druhou stranu, alespoň by se vyspala.

S trhnutím odhodila pokrývku, až satén zašustil. Vyskočila z postele a poháněna zvědavostí se rozeběhla do koupelny.

Na tento okamžik čekala rok. Jeden celý rok se trpělivě přehrabovala složkami, řadila kartotéky případů, projížděla databáze a nekladla zbytečné otázky, aby byla ve správný čas zařazena do jednoho z vyšetřovacích týmů. Nyní ta chvíle nastala a ona si ji rozhodně nehodlá zkazit kvůli pár hodinám spánku, které spolehlivě odsune do pozadí její oblíbený životabudič.

 

Když o dvacet minut později vcházela do budovy své společnosti, plastový kelímek, v němž měla původně černou, neslazenou kávu, byl již prázdný. Vyhodila ho před vchodem do odpadkového koše a vstoupila do vestibulu.

V prvních měsících ji krása a majestátnost této místnosti, potažmo celé budovy, nepřestávaly udivovat. Cítila se hrdá na to, že může pracovat právě zde a s obdivem vzhlížela k Johnu Edgaru Hooverovi, po němž byl celý komplex budov pojmenován.

Dnes přešla po mramorové podlaze celou délku vestibulu, aniž by těkala pohledem do všech stran a opět si prohlížela mahagonové obložení, znovu spěšně přepočítávala hvězdy na vlajce nad strážným, nebo se těšila, až půjde po schodech nahoru a v ruce ucítí tu jemnou, léty opracovanou patinu na majestátním dřevěném zábradlí. Že má svou práci ráda a na své pracoviště ještě nezanevřela, svědčí pouze jedno malé zaváhání v chůzi přímo uprostřed vestibulu, při němž lehce sehne hlavu, aby si, jako pokaždé, když tudy prochází, přečetla název Federal Bureau of Investigation, název tajné organizace, v jejíchž službách se právě nachází.

Než začala stoupat po mramorovém schodišti, křečovitě sevřela svou kabelku v obou rukách, aby ji nezdržovalo nutkání potěšit svým dotekem tu hedvábnou patinu na zábradlí. Uvolnila se až ve chvíli, kdy stanula nad schody v prvním patře, kde se nachází kanceláře jejího šéfa a jemu podobných a několik zasedacích místností plně vybavených pro plánování. Nechodila sem často, ale přesto věděla, že zasedací místnost číslo tři by měla být v chodbě po pravé straně, někde v jejím středu.

V chodbě u schodiště bylo naprosté ticho, které nerušily ani její tenisky při chůzi, ale jakmile zahnula za roh, uslyšela několik mužských hlasů. Odhadem jich mohlo být pět a všichni byli plní energie a dobře naladěni. Nechápala, jak to dělají, ale tihle kvádroši, se kterými měla pracovat, byli v jakoukoli denní dobu pečlivě nastrojeni, oholeni a sršeli vtipem a dobrou náladou. Určitě nebudou mít na kvádrech jediný sklad. Jako vždy.

Isabella je podezřívala, že spí zavěšeni na ramínkách, aby se nemuseli převlékat a zároveň si nepomačkali oblečení. Pro sebe se zasmála té představě.

Její fantazie opět zapracovala. Alespoň jedna dobrá zpráva – kafe začalo působit. Ta horší zpráva byla, že podle hlasu tam byl už i její šéf, což znamená, že ke svému prvnímu případu jde pozdě.

Přidala do kroku a neslyšně se přiblížila k jednomu muži, který stál zády do chodby a svou postavou vyplňoval téměř celý rám dveří, jak byl vysoký. Navíc byl nezvykle oblečený. Kvádro zde bylo něco jako uniforma. On měl na sobě černé, upnuté tričko a modré džíny. Jeho neobvyklý vzhled ještě zdůrazňovaly dlouhé, černé vlasy, které měl stažené do ohonu. Někoho jí připomínal, ale už to musí být dávno, protože vzpomínka je vybledlá. Navíc mu neviděla do tváře, což identifikaci značně komplikovalo.

„Kde ta Swanová vězí? Už tady dávno měla být,“ zahřímal hluboký mužský hlas na celou místnost. Už podle tónu poznala, že je zle.

„Swanová?“ ozval se muž, jemuž stála za zády. „Taky jsem jednu znával. Kluci, to byla kost, to vám teda řeknu.“

„Ale ta naše je určitě hezčí,“ oponoval mu jiný, jehož podle hlasu poznala. Jim. Občas jí pomohl, když si nevěděla rady. A i když ji už dvakrát pozval na rande, nikdy si s ním nevyšla.

„Ta vaše je stejná jako jeho, jen o pár let vyzrálejší,“ ozvala se.

 


Tak co? Líbilo? Pokud máte zájem o pokračování, dejte vědět. :o)


Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Poslední naděje 1:

 1 2   Další »
20. Satu admin
06.10.2012 [19:37]

SatuOuč, skutočne som pred chvíľou napísala, že máš novú poviedku? Normálne sa až hanbím, že som si ju všimla až teraz, keď už fičí nejaké tie dva mesiace...
Každopádne, rovnako ako má zaujal obsah, ma zaujala hneď aj prvá kapitola.
Samotný nápad, že bude z Belly už dospelá zamestnaná žena, sa mi páči. A to nehovorím o jej zamestnaní.
Nestáva sa často, žeby nejaká tunajšia autorka písala v tretej osobe, ešte menej, ak je to napísané dobre. No pri tebe ma to nadchlo, už pri štvretj vete som to brala ako automatiku a naplno sa vžila do deja, ktorý ma doslova vtiahol.
Neviem, či je to tým, ako to opisuješ... Príde do budovy a spomenieš, ako ju to pred tým udivovalo - pri tom opíšeš celú budovu ako vyzerá - a potom, pozvolne prejdeš zase do prítomnosti a povieš, že už je to pre ňu rutina a pri prechádzaní vestibulu sa po miestnosti ani neobzrie... Skrátka si si ma získala, nechci vedieť ako to robíš, ani ja to neviem, ale je to úžasné! Emoticon
A záver... Ach jaj! Veľmi dobrá a unikátna scéna, kedy Bella sotva zaradila meno k tej postave opierajúcej sa o dvere, a už aj zakončila prvú kapitolu fantastickou vetou. Vtipný záver, ktorý značí, že pokračovanie bude o to zaujímavejšie. Nemám čo vytknúť, a ani nechcem nič vytknúť. Perfektné! Emoticon

19. martty555
14.06.2012 [17:49]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

18. rezule
23.04.2012 [15:00]

rezuleMyfí, páni. Emoticon Tohle bylo vážně dobré. Emoticon Emoticon Čekala jsem, že píšeš dobře, ale že až tolik? Moc se mi líbí tvůj styl psaní - je hodně čtivý a krásný, připomíná mi knižní - připadá mi, jako bych četla nějakou vysoce uznávanou knihu. Když o tom tak píšu... Nepřemýšlela jsi o tom někdy? Jistě bys udělala díru do světa, tím jsem si jistá. Emoticon Emoticon Emoticon

Taky jsem uchvácená z toho tématu - je to ohromně originální, líbí se mi. Takže krása. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

11.08.2011 [11:47]

KikketkaSuper! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon A nejvíc mě dostal ten komentář Swanové na konci... Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Jdu hned na další... Emoticon Jinak můj názor je, stoprocentně pokračuj!!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Už se nemůžu dočkat, až se seznámí s Edem a jeho Tanyou (p.s.já mám šílenou averzi vůči všem Tanyám.... BLEF) Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

16. Myfate admin
05.08.2011 [20:08]

MyfateDěkuji za krásné komentáře, jsem ráda, že se vám povídka líbí. Emoticon

15. Ariana
01.08.2011 [21:53]

Je to super....skvělý, originální nápad Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon trošku nezvyk jak je to z pohledu vypravěče, ale alespoň nějaká změna Emoticon Emoticon Emoticon už se moc těším na další díly... Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

14. Gemm
28.07.2011 [22:05]

Gemmnádhera... Emoticon
Strašně se mi to líbilo a ani nevím co k tomu dodat. prostě jen.... dokonalý Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

13. vesper
28.07.2011 [21:44]

vesperjooo Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
Tak to se mi líbilo moooc!!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
Zaprvé - celé je to psané strašně lehce a s nadhledem a vtipem Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
Zadruhé - je to úžasně originální. Bella není studentka, ale pracuje pro FBI.
Má to nádech detektivky a to pěkně svižné a čtivé.
Zatřetí - čmuchám čmuchám sexy poldy a mazané a neodolatelné chlapy s velkým CH!!! a s velkým egem Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

No a ještě podotýkám - bože, je to první kapitola a vůbec není nudně úvodní, představilas děj naprosto živě Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

18.07.2011 [11:27]

monacullen Emoticon Emoticon Emoticon

11. Bára
18.07.2011 [9:42]

moc hezké, honem další. Emoticon Emoticon Emoticon

 1 2   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!