Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Poprvé a navždy? - kapitola 19.

30.05.2010 (07:30) • PeTi • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2819×

19. Víkend II.

„No, tak se u mě objevila nová emoce, né že bych jí nikdy necítil, ale teď přišla ve větší míře. Když si tady byla s tím klukem a líbala ses s ním. Tak u mě vyšla na povrch žárlivost. Proto takové chování víš? Omlouvám se,“ dopověděl a já se nad tím usmála a svého mazlíčka políbila na čelo.

„Chápu, co myslíš, že já prve v tý restauraci. Proto taková změna. Je to, ale děsný co? Na někoho žárlit. Navíc, ti něco vysvětlím. Já ho nelíbala, to on mě, dala jsem mu jen pusu na tvář jako pozdrav, jenže on to zjevně pochopil jinak. A navíc jak mě líbal, tak já se sty nehýbala, protože tě nechci ranit a udělat nějakou pitomost,“ odříkávala jsem to, co mě v tu chvíli přišlo za vhodné.

„Pojď, udělám ti jídlo a koukneme se na film a budeme si užívat jeden druhého.“ Šel mi udělat jídlo a já zapla telku a dala tam film Underworld 3. Toť krásnej film. A ten hlavní hrdina. No škoda slov. Až do večera jsme s Edwardem koukali na filmy. Já u jednoho rupla a Edward mě nejspíše donesl do mého pokoje. Jak jinak bych se ráno vzbudila na své posteli, když vím, že jsem rupla u filmu?

Pondělí

Bella:

Ráno jako vždy jsem se probudila. Byl vedle mě Edward. Očkem jsem se jukla na hodiny a na nich bylo teprve šest ráno. Docela mě  udivilo, že já bych se mohla taky někdy probudit tak brzo. Ale co jsem se více porozhlédla, spatřila jsem Emmetta, jak sedí v houpacím křesle. ´Co on dělá v mém pokoji sakra, ´ lítlo mi hlavou. Po ránu bývám dost často paranoidní. A tak jsem si Edwarda doslova vysnila.

„Emme, co tu děláš? A kde je vůbec Edward?“ optala jsem se s ostychem v hlase a posadila se na postel.

„Ten si šel něco zařídit. Tak tě tu prý mám ohlídat, aby se ti něco nestalo. Ale podle sluchu hádám, že sem běží. Tak já mizím. Zatím.“ S těmi to slovy vyskočil z okna, jen těsně se minul s Edwardem.

„Ahoj, Lásko. Doufám, že tě Emm neotravoval. Jsem rád, že ses tak brzo vyspinkala,“ pozdravil a posadil se vedle mě. Dal mi pusu na rty a já mohla pokračovat v odpovědi.

„Miláčku, je to divné, ale neotravoval. Tak jsem nějak přemýšlela nad nadcházejícím víkendem. A vymyslila jsem, že bychom mohli zajet do Berkeley. Mám tam městskou chatu a ještě potřebuje dodělat pár pokojů. Co ty na to?“ vyptávala jsem se ho. Nějak divně zakroutil hlavou, že z toho nešlo poznat, co tím vlastně myslí.

„Jo, to by šlo, jen se obávám, aby nesvítilo Slunce.“ Ani to nestačil doříct a už mu vibroval mobil v kapse. Rychlostí blesku zvedl telefon. Byla to Alice, prý pršet nebude a pojede s náma.

Z toho jsem opravdu nebyla šťastná, chtěla jsem být s Edwardem o samotě.

Sobota – V Berkeley

Bella:

Týden utekl, jako voda a my už  přijížděli před moji městskou chatičku. Alice přes týden stačila naobjednat nábytek i s mojí pomocí, což se mi zdálo až neuvěřitelné, že dala na můj názor. Za to jsem byla ráda. Alice se rychlostí světla řítila do domku. Ani ne za dvacet vteřin vyběhla před něj. Připravila mi další šok.

Její vlasy byly stažené do dvou culíčků, na hlavě měla kšiltovku a na sobě montérky. Tak tohle už bylo až moc divný. Alice se nejspíš muselo něco stát, že se takhle oblékala. Edward taktéž na ní zíral s údivem.

„No, co? Bude se makat. Taky počkejte, až přijedeme domů. To si užijem nákupy. Něco za něco,“ dořekla, mile se usmála a otočila se směrem k domu. Dívala se na něj a pak z nenadání vykřikla.

„A tady něco chybí. Přistavíme, ještě jednu místnost a ta bude celá prosklená. Bude to místnost, no, nevím, jestli to nazývat přímo místností. Bude to bazén propojený s obývákem, tak, že z obýváku můžeš projít proskleněnými dveřmi k bazénu,“ dopověděla svou představu o mém bydlení. Já hned souhlasila a Edward taktéž.

Nestihla jsem se ani porozhlédnout a už tu lítala po okolí, jako splašená kobyla. Nábytek s Edwardem rychle dávali dohromady. Mě řekli, ať si někam zajdu.

Zavolala jsem Adrienne s tím, že si dáme spicha v San Pablo parku. Dorazila jsem tam okolo druhé odpoledne. Seděla jsem na lavičce a pořád vyhlížela mě tak známou osobu. Až najednou přišla.

„Ahoj, Adrienne,“ zavolala jsem za běhu. Ona se usmála, kývla na pozdrav a taktéž běžela za mnou.

„Ahoj, Isbl,“ řekla mou neobvyklou zkráceninu mého jména a mačkala mě v jejím objetí.

„Adie, jak je to dlouho co jsme se neviděli?“

„Nevím, ale jedno je hlavní. Jsem ráda, že tě můžu v tuhle chvíli tady a teď vidět. A jak se ti vůbec daří Isbl?“ Podívala se na mne a krásně se usmívala.

„Není to nejhorší. Přestěhovala jsem se k taťkovi do Forks a dost často tam prší. Ale na to si člověk zvykne. Zrovna teď přestavujeme náš bývalý domek. Chceme, aby byl trochu modernější, než býval doposavad. A jak to vypadá s tou svatbou? Kdy bude?“ optala jsem se se zvídavostí.

„Já budu za tři hodiny odlétat do Kanady. Tam bychom se chtěli s Laem vzít u jednoho z mnoha jezer. Sice je tam trochu krutější příroda, ale svatba by to mohla být celkem originální. A na svatební cestu se chce Laem vydat do Austrálie. On je dost podnikavý, co se týká dobrodružství a přírody,“ pověděla mi a více se uvolnila.

S Adie jsme si zašly na oběd a pak se každá vydala svou cestou.

Když jsem dorazila domů, nestačila jsem se divit.

Edward:

Jen co Bella odjela, Alice se začala chovat úplně jinak. Když chtěla něco složit, nešlo jí to. Nebyla ničeho schopná, až neodhadla svojí sílu a bouchla si do chromované lednice. Ta se pod jejím náporem promačkla a Alice měla ruku vevnitř. Viděl jsem na ní, že není něco v pořádku.

„Alice, co se děje?“ optal jsem se se strachem v hlase a objal ji.

„Musela jsem odjet od Jaspera. V posledních dnech se chová divně, jako bychom se od sebe navzájem vzdalovali. On mi už ani neřekne Ahoj. Prostě si jen okolo mě prochází, jako by se nic nedělo. Proto ten pohodovej styl. Musela jsem se nějak odreagovat. Ani vize o něm už nemám každý den jako dřív. Od té doby, co je tu Bella se všechno změnilo. Nic jí nevyčítám. Ale prostě nějak už nefunguju jako dřív. A mě to hrozně štve a ani nevíš jak, Edwarde!“ pověděla vše, jak cítila. Naprosto jsem ji chápal. Viděl jsem na Jasperovi, že se něco děje, jenže jsem neviděl co.

Alice naplno vzlykala bez slz a také mě objala. Už jsem chápal, proč se tak oblékala. Seděli jsme tam tak hodinu. Pak se Alice rozhodla jet pro novou lednici. Věděla, že už nesežene tu samou. Já zatím dokončoval Bellin pokoj. Když už Alice měla vše hotové, tak Bella přijela.

Zasekla se hned v kuchyni. A nevěděla, co se stalo. Myslel jsem, že se dívá na tu novou lednici, ale z ničeho nic se chytla za hlavu a skácela se k zemi. Pořád se dívala okolo sebe s vykulenýma očima.

Hned jsem k ní běžel a snažil se ji nějak uklidnit. Zdálo se, že to pomohlo.

„Bell, co se děje? Není ti něco?“ ptal jsem se se strachem v hlasu.

„Šíleně mě začala bolet z ničeho nic hlava. Viděla jsem nějaké nesmyslné obrazy a Bůh ví, co ještě,“ odpověděla trochu roztřeseným hlasem. Vzal jsem ji do náruče a odvedl do jejího pokoje. Se slovy, že Alice tu zůstane s dělníky a dodělají ten vnitřní bazén. My odjedeme v noci domů.

Jak jsem řekl, tak jsem i učinil. Přes noc jsem jel autem zpět do Forks i s Bellou. Před Bellin dům, jsem dorazil okolo osmé ráno. Má milovaná pořád spala na zadní sedačce a mně se to nelíbilo. Tak jsem ji odnesl do její velké postele. Následně jsem si přilehl k ní a poslouchal tlukot jejího srdce.

Shrnutí

Kapitola 18. » Kapitola 20.

Ták a příště to začne být o trochu více napínavé. Prosím o komenty, dodávají mi sílu na napsání dalšího dílku a nových nápadů. Díky. PeTi

Autor: PeTi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Poprvé a navždy? - kapitola 19.: