Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Polibek od Edwarda s příchutí kouře

07.09.2009 (18:00) • Nikol18 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 7484×

Bella:

Edward na mě čekal opět opřený o své Volvo před mým domem a hleděl do oken. Trochu se mi z toho dělalo zle. Ani nevím proč. Možná proto, že jsem nechtěla vyjít ven a zase mu lhát do očí. Tak jako posledních pár měsíců. Od té doby co se vrátil a zachránil mě před Viktorií jsme měli v našem vztahu nějaké problémy a já si to začala řešit po svém. Bohužel tím nejhorším co bylo. Tajila jsem to před ním, ale byla jsem si jistá tím, že on to věděl i když Alice viděla každičkou chviličku s tím hřebíčkem v mé ruce, ale nedokázala jsem se od nich odtrhnout. Už to prostě nešlo. Byla jsem na nich závislá. Edward však dělal, že to necítí a nevidí v sestřiných myšlenkách a vizích. Nic na to neříkal. Nemontoval se do mého života, protože věděl, že bych mu hned začala vyčítat ten odchod a to nechtěl. Nechtěl, abych mu to stále připomínala. Bylo to pro něj více bolestivé než pro mě. Daleko víc. Zavibroval mi mobil.

Edward.

„No?“

„Jdeš? Jinak přijdeme pozdě.“ Jeho hlas byl ustaraný. Postrádal všechnu jiskru jako na začátku našeho vztahu a po návratu a mé záchraně před Viktorii. Nebyla v něm ta zamilovanost. Prostě to byl mrtvý hlas, který mluvil, protože to bylo nutné.

„Jen si vezmu bundu.“

„Hm.“ Zaklapnul telefon. Už ani neřekl miluju tě. Nic prostě nic. Žádná náklonnost. Všechen cit jakoby vymizel. Jenom malinký tam zůstával, ale ten přetrvával jenom v tom, že každý den pro mě jezdil a vozil do školy a ze školy domů. Nic jiného v tom nebylo. Nechtěl vidět jak se ničím. Nechtěl mě líbat. Nechtěl vdechovat mou nedokonalou vůni. Už to nebyla vůně. Už jsem pro něj smrděla. Přímo jsem pro něj páchnula. Páchnula jsem pro většinu spolužáků, kteří nebyli ze stejné skupinky. Skupinky závislých na bílých papírcích naplněných škodlivým tabákem, většinou dovezeným někde rostlým u rušné dálnice. Málo kdy doplněným filtrem, protože jsem neměla tolik peněz. Říkala jsem tomu hřebíčky do rakve, protože od té doby co jsem začala kouřit minimálně krabičku za dva dny mě zachvátil šílený kašel. Všimli si toho jenom Cullenovi. Dusila jsem to v sobě třeba i celý den jenom, abych nekašlala ve škole. Nechtěla jsem k sobě přilákat pozornost, že se něco děje. Byla jsem schopná jít dobu do lesa a tam třeba kašlat půl hodiny, ale pomohlo to jenom na chvíli. Nemohla jsem potom půl dne mluvit. Týden od týdne se to zhoršovalo. Dokonce si toho všimnul i Jacob. Slyšel to. Nevýhoda toho, že máte za přátele upíry a vlkodlaky s dokonalým čichem a sluchem. Naštěstí, že se mi ani jedni nepletli do života. Nikdo mi neříkal co mám dělat. Za to jsem jim duchu děkovala.

U dveří se ozval zvonek. Zhluboka jsem se nadechla. Moc to však nešlo. Na plicích mi nepříjemně zapískalo. Cítila jsem na plicích takovou tíhu. Táta už byl v práci tak jsem si odkašlala. To jsem dělat neměla. Šíleně jsem se rozkašlala. Přímo jsem se dávila. Zatmívalo se mi před očima. Vzduch se nedostával do mozku. Nohy vypověděli službu a já se sklátila na podlahu a hlavou se praštila o noční stolek. V puse jsem ucítila krev. Natáhla jsem si před pusu ruku a kašlala dál. Objali mě ledové paže. Nepřestávala jsem kašlat krev.

„Odvezu tě do nemocnice.“ Nezmohla jsem se ani na protest. Neměla jsem sílu. Cítila jsem se naprosto malátná. Vzal mě do náručí. V té chvíli jsem ztratila vědomí. Probudila jsem se až v nemocnici. Ruku jsem měla jako v mrazáku. Zřejmě mě držel Edward, ale když jsem otevřela oči on to nebyl. Držela mě Alice. Měla smutný výraz. Viděla jsem jí na očích, že mi vyčítá každou vykouřenou cigaretu. Každou zapálenou. Prostě všechno, ale nic už nejde vrátit zpět. Já nechtěla nic vrátit zpět, prostě jsem to tak chtěla. Nedokázala jsem to. Spadla jsem do toho. Bylo to možná lepší než drogy. Než kdybych si nějaký sajrajt píchala do žil a nebo ne?

„Bello co jsi to udělala? Podívej se kam tě to dovedlo!“ chtěla jsem na ni promluvit, ale neuvědomila jsem si, že mám v krku strčenou hadičku. „Ani se nesnaž mluvit. Budu mluvit já. Abych řekla pravdu, nevidím tvoji budoucnost. Což znamená jediné. A ty moc dobře víš co to znamená.“ Moji smrt. Tiše přikývla jako by četla moje myšlenky. „Už ti nedovolím se takhle ničit. Carlisle se o tebe postará. Věřím, že se o tebe postará. Je to skvělý doktor, je to úžasný doktor, který zvládá…zvládl…dokáže…zázraky…“ její hlas pomal slábnul a třásl se.

„Alice mohla by jsi jít ven?“ do mého pokoje vešel doktor Cullen. Carlisle společně s Edwardem, který se tvářil jako na pohřbu. To nebylo dobré. Nechtěla jsem, aby se trápil. Neviděla jsem ho tak ráda. Ničilo mě to vidět ho tak ztrápeného. Toužila jsem mu říct, že už mi je dobře. Nemusí se kvůli mně trápit, ale v jeho očích jsem něco uviděla. Bylo to něco co tam nebylo několik týdnů. Jako by jeho oči po tolika týdnech ožili. Přestali být mrtvé. Vzplála v nich jiskra. Sice to byla jenom jiskra strachu, ale přesto v nich něco bylo.

„Je ti lépe Bello? Stačí přikývnout.“ Lehce jsem přikývla. „To je dobře. Nemohl jsem sehnat tvého otce. Je na výjezdu. Někde za městem, ale pokusí se sem dostat co nejrychleji. Tak ti zatím řeknu tvoji diagnózu. Jak jsi dozajista poznala Edward ji už ví.“ Chlácholivě jsem se podívala na Edwarda, který se posadil vedle mě na postel a vzal mou ruku do své dlaně a lehce ji hladil. Dlouho to nedělal. Po tak dlouhé době to bylo tak příjemné, přímo jsem si to vychutnávala. Nelitovala jsem těch vykouřených krabiček, které mě konečně s ním sblížili, ale za jakou cenu. Ležela jsem na nemocniční posteli s hadičkou strčenou pomalu až v plicích neschopná nic říct.

„Tak Bello. To co ti teď řeknu se ti nebude asi moc líbit.“ Chtěla jsem polknout, ale narazila jsem jenom na plastovou trubičku. Stiskla jsem Edwardovi ruku. Pokusil se na mě usmát, ale tvář se mu zkroutila do bolestivého šklebu. „Udělali jsme ti rentgen, zatímco jsi byla v bezvědomí. Zjistili jsme, že máš tuberkulózu Bello, bohužel v posledním stádiu.“ Podívala jsem se na Edwarda. Poraženecky svěsil hlavu mezi rameny. Neměl sílu se mi podívat do očí. Tolik jsem chtěl, aby mi mohl přečíst myšlenky. Tolik moc, jsem mu chtěla říct, aby si to nevyčítal, že za to on nemůže, že je to moje chyba, že jsem se tak rozhodla já sama.

„Bello.“ Zpátky jsem s podívala na Carlisleho. „Cítila jsi v poslední době návaly horka, horečky, nechuť k jídlu, rychle jsi hubnula, noční pocení a bolesti na hrudníku?“ překvapeně jsem přikývla. „Bello proč jsi nám to neřekla. Jako upírům nám neuniknou některé nemoci, ale tohle nám uteklo. Proč?“ smutně jsem sklopila oči. Nechtěla jsem nikoho se svými problémy otravovat. Myslela jsem si, že to zvládnu sama. Chvíli mě to trápilo, ale časem to pomalu ustávalo, sice se to občas objevilo znovu, ale říkala jsem si, že to časem zmizí. Jenže nezmizelo to. Bylo to čím dál horší a horší.

Takže tuberkulóza. Poslední fáze. To tedy znamená, že umírám. Dříve nebo později umřu. Doplatím na svoji nerozvážnost. Na svoji závislost. Na svoji hloupost. Konečně mám Edwarda u sebe, ale umírám. Jsem hloupá husa. Co jsem si myslela, že kouření mě z něčeho vytrhne? Zbaví něčeho? Ne! Byla jsem sobecká! Nic jiného. Myslela jsem na sebe a ne na ostatní. Neubližovala jsem jen sobě, ale i lidem, upírům a vlkodlakům kteří mě měli rádi. Zklamala jsem všechny, ale teď už je pozdě to všechno vzít zpátky.

„Bello?“ zašeptal Edward sladce. Toužila jsem vytáhnout tu odpornou trubičku z krku a políbit mého Edwarda, ale jako by vytušil co chci udělat. Chytil mou pomalou ruku. Lehce se nade mne nahnul a jemně mě políbil na lícní kost. Zamrazilo to, projel mnou elektrický náboj. Vysílením jsem usnula.

Za pár dní mě pustili z nemocnice. Edward mě vezl z nemocnice. Celou dobu se po mě vyděšeně díval. Carlisle mi před propuštěním řekl, že mi dává tak pár dnů, ale možná i týdnů, když budu správně dodržovat stanovený harmonogram a hlavně žádné cigarety. S radostí jsem souhlasila. Dojeli jsme domů. Edward mě donesl až do pokoje, kde mě položil do postele jako nějakou princeznu. Lehnul si vedle mě a objal ledovými pažemi. Měla jsem horečku takže mi to ani tak nevadilo. Příjemně chladil, ale během chvíle na mě padlo nepříjemné nutkání. Nutkání si zakouřit. Bojovala jsem s tím, ale moc mi to nešlo. Bylo to hrozně těžké. Prostě jsem to nevydržela a lehce se vymotala z jeho sevření.

„Kam jdeš?“ zeptal se podezřívavě.

„Jenom dolů se napít.“

„Donesu ti to. Zůstaň ležet.“

„Edwarde.“ Zvedla jsem obočí. „Zvládnu to sama. Potřebuju trošku chodit. Nechci být ležící mrtvola už za života, když mě nechceš proměnit.“ Jeho tvář ztvrdla. Posadil se na postel čelem k oknu a zády ke dveřím. „Nemám na výběr Edwarde a Carlisle přeměňuje lidi, kteří nemají na výběr. Prosím.“

„Běž se napít Bello.“

„Tak fajn.“ Při odchodu jsem vzteky třískla dveřmi. Milovala jsem Edwarda z celého svého srdce, ale tímto mě ranil. Chtěla jsem být věčně s ním i kdybych měla být upírka, ale on nechtěl. Nechápala jsem to. Byla jsem sice svou chybou skoro mrtvá, ale ani to ho nedonutilo mě proměnit. Byla jsem na něj rozzlobená. Vztekle jsem seběhla dolů a prohrabala v kuchyni kredenc. Horentně jsem hledala poslední hřebíčky do své rakve. Když jsem nemohla být upír tak mu umřu alespoň v náručí nebo na očích, protože tohle nesnesu. Našla jsem poslední krabičku cigaret a vyběhla z domu na dvorek. Okna z mého pokoje byly přímo na dvorek, proto jsem se unaveně opřela o dřevěnou zeď. Jelikož bylo dopoledne, táta nebylo doma. Vytáhla jsem blaženě cigaretu z balíčku. Přitáhla jsem si ji k nosu a vdechla její opojnou vůni. Strčila jsem si ji do pusy. V krabičce byl taky zapalovač. Zapálila jsem cigaretu a vtáhla do nemocných plic všechen kouř. Ten pocit jsem nemohla ani popsat. Byl tak úžasný. Během chvíle jsem měla vykouřenou celou cigaretu. Vytáhla jsem druhou, ale začali se mi klepat ruce a točit hlava. Cítila jsem tlak na hrudi. Hůře se mi dýchala. Všechno mi vypadlo z rukou. Ošklivě jsem se rozkašlala, přímo jsem se dávila, myslela jsem si, že vykašlu svoje plíce, cítila jsem v puse zase krev, během chvíle byl u mě zase Edward. Podlomili se mi zase kolena. Držel mě v náručí.

„Bello proč? Proč jsi to udělala?“ Tužila jsem mu něco říct, ale díky kašli to nešlo, moje tělo zaplavovala horkost. „Bello!“

„Polib mě.“ Vyhrkla jsem. Otřel mi ústa od krve, zatnul zuby, muselo to být pro něj hodně těžké. Nahnul se nade mne. Určitě ze mne cítil cigaretový kouř. Políbil mě. Líbal mě tvrdě. Myslela jsem si, že se hned odtrhne, protože mu bude moje krev a cigaretový zápach vadit, ale překonal to. Zapojil do našeho polibku i jazyk. Pohrával si s mým jazykem jako by to bylo naposledy. Jenom hodně pomalu se ode mě oddaloval. Znovu jsem se strašně rozkašlala. Krev vystříkla na Edwardův bledý obličej. Ještě víc zatnul zuby. Cítila jsem, že se blíží můj konec. Opravdu, ta cigareta byla moje poslední.

Edward se na mě bolestně podíval a …

SHRNUTÍ >>>

Autor: Nikol18 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Polibek od Edwarda s příchutí kouře: