Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Počkej si, ona přijde! - Prolog

Počkej si, ona přijde! - PrologDěj mé první povídky se odehrává po Rozbřesku. Bude Edwardova láska k Belle opravdu věčná? A co zbytek rodiny, změní se něco? Všechno se zhroutí v jeden jediný den, jak to dopadne a co se vlastně bude dít, se dozvíte v povídce. Příjemné čtení!

Bella

Seděla jsem na verandě a užívala si ten klid. Renesmé byla někde venku s Jacobem a Emmettem, Rosalie a Alice na nákupech, Carlisle a Esmé na lovu a Edward zrovna z lovu přicházel.

„Ahoj lásko!“ pozdravila jsem ho, když došel až na verandu.

„Ahoj,“ odpověděl, ale neusmál se, ani mě nepolíbil, jako to dělal vždycky, když jsme spolu dlouho nebyli, ale v poslední době se neusmíval na nikoho a byl pořád pryč. Došel až ke mně a řekl nejhorší slova, které jsem kdy slyšela.

„Nemiluji tě a odcházím, navždy!“ pečlivě vyslovil poslední slovo.

„To je vtip?“ ptala jsem se s nadějí v hlase.

„Ne,“ bodlo mě u srdce, proč?! „Odjíždím za Tanyou, jdu si sbalit,“ řekl a vběhl do domu.

„Tanya?!“ křičela jsem za ním, ale pak už jsem to nevydržela a rozběhla se do lesa.

„Bello, kam jdeš?“ volal na mě Jazz, který to asi všechno slyšel, ale já se ani neotočila, chtěla jsem být sama.

Běžela jsem pořád dál, vítr mi rozhazoval vlasy na všechny strany, začalo pršet, ale mně to bylo jedno. Doběhla jsem na malou louku a tam jsem se zhroutila, začala jsem vzlykat. Lehla jsem si do mokré trávy, už jsem neřešila svoje oblečení, bylo dost špinavé od bláta z kaluží, přes které jsem přeběhla, úplně promočené a potrhané od větví, při běhu jsem je nevnímala. Ležela jsem v trávě a vzlykala, byla tma, ale možná to bylo jen bouřkou, nevím, kolik bylo hodin, ani jak dlouho už jsem pryč. Nezajímalo mě to.

Jasper

Seděl jsem v obýváku a díval se na něco v televizi, ale moc jsem to nevnímal, přemýšlel jsem o Alice. Poslední dobou se chovala dost zvláštně, pořád byla pryč, jednou na lovu, podruhé v obchodech, jindy zavřená v pokoji, prý, že chce přemýšlet. Pořád jsem z ní cítil strach, snažil jsem se ji uklidnit, ale ona vždycky musela někam jít. Dneska byla zase pryč, s Rosalie. Doma zůstala jen Bella. Ani Edward už nebýval moc často doma. Byl pořád smutný, vždycky nás jen pozdravil a pak se zavřel v pokoji s nějakou knihou. Zvláštní, protože dřív byl šťastný, když viděl Bellu, rodinu, Renesmé… Z přemýšlení mě vytrhl právě Edward.

„Už tě nemiluji a odcházím, navždy!“ řekl a já se zhrozil, došlo mi, proč je smutný, našel si někoho jiného. Je smutný, protože nemůže být s ní, s tou, která nahradí Bellu. Z další věty jsem se dozvěděl i kdo je ta, co je pro něj lepší než Bella.

Tanya.

Nesnášel, když pořád dolézala, a teď si za ní odejde? Nechápu. Vyběhl jsem na verandu, Edward už tam nebyl, slyšel jsem ho z jeho pokoje, jak se balí.

„Bello, kam jdeš?“ zavolal jsem, právě vbíhala do lesa a ani se neotočila, chápal jsem ji. Chtěl jsem běžet za ní, utišit ji, ale přijela Alice, tak jsem se otočil a šel za nimi do garáže.

„Ahoj holky,“ pozdravil jsem je. Rosalie se usmívala, byla šťastná, asi si koupila něco pěkného, musel jsem se usmát, jak ji dokáže pár hodin v „obchoďáku“ takhle dobře naladit. Alice, jako vždy – strach.

„Můžu s tebou mluvit?“ zeptala se mě. Rosalie mezitím vešla do domu a Edwardovo auto jsem viděl odjíždět. Ani se nerozloučil. Kdybych necítil jeho pocity a neslyšel ho, co Belle řekl, pravděpodobně bych ani nevěděl, proč odjíždí.

„Samozřejmě,“ odpověděl jsem a pokusil se usmát. Začalo pršet, ale stáli jsme v garáži, tak to nevadilo.

„Víš, Jaspere, Volturiovi mi nabízí místo v jejich gardě už mnoho desetiletí a já ho přijala.“ řekla to velmi klidně. Nevěděl jsem, co na to říct, nechtěl jsem opustit rodinu, Renesmé a Bellu, které zůstaly samy, ale ani Alice, takže se nedá nic dělat.

„Tak dobře, kdy odjíždíme?“ zeptal jsem se a vykročil ke dveřím.

„No, já odjíždím hned teď a,“ nadechla se, „a ty tu zůstáváš. Chci, abys věděl, že nevím, jestli se vrátím…“ řekla a sklopila oči. Ztuhl jsem, nevěděl jsem, jestli to myslí vážně, nebo co si o tom mám myslet, ale snažil jsem se být klidný, protože jí nechci ublížit.

„Dobře, jak myslíš, jestli to tak chceš, tak běž!“ poslední slova už jsem křičel, nedokázal jsem ovládnout ten vztek, proč mi to udělala? Rozběhl jsem se do lesa. Ona byla šťastná. Možná proto, že jsem jí neutrhl hlavu, raději jsem zrychlil, abych to opravdu neudělal. Stejně by viděla, co chci udělat, tak by utekla.

Cítil jsem lítost Rosalie, neřešil jsem to, musel jsem být co nejdál od ní, od té, kvůli které jsem se změnil, kterou jsem miloval víc než svůj vlastní život! Pořád mi to nějak nedocházelo, už mě nechce, odjede si za Volturiovými a mě tu nechá, nechá tu celou rodinu. Běžel jsem nejvyšší rychlostí, oblečení jsem měl promočené a špinavé, ale nevšímal jsem si toho, soustředil jsem na les kolem mě, na zvířata, co se snaží ukrýt se, abych jim neublížil, vnímal jsem úzkou cestičku pode mnou, jen abych nemyslel na ni. Vytrhl jsem ze země pár stromů a sedl si do mokré trávy.

Myšlenkám na Alice jsem se stejně neubránil. Proč vlastně odešla? Co je u Volturiových a tady ne? Já se kvůli ní změnil, přestal jsem chodit na večírky s kluky, když jeli do klubu, zůstal jsem s ní. Když chtěla jít nakupovat a nikdo zrovna neměl čas, udělal jsem si ho a šel. Změnil jsem se. Všichni to říkali, ale já chtěl, hlavně, aby byla Alice spokojená. Udělal bych pro ni všechno a ona mě tu nechá. Nechala tu celou rodinu. Seděl jsem tam docela dlouho, ale pak jsem si uvědomil, že bych asi měl jít domů a všem to říct. Rosalie neví, kde je Edward, ale možná, že se Bella už vrátila, ještě chvíli jsem přemýšlel a pak se rozběhl domů.

Za necelou minutu už jsem stál u hlavních dveří, zhluboka se nadechl a nahodil masku, jako by se nic nestalo. Vešel jsem do domu, všichni byli v obýváku, Renesmé si hrála s Jacobem a Rosalie, ale oba se jí moc nevěnovali. Každou chvilku se koukali prosklenou zdí ven. Esmé stála u okna, kolem pasu ji objímal Carlisle, oba se dívali do lesa. Emmett koukal na baseball, jako jediný byl naprosto v pohodě, ostatní byli rozrušení, měli strach. Ani si mě nevšimli, musel jsem se zeptat co jim je.

„Co se tu děje?“ ptal jsem se nechápavě.

„Díky Bohu," vykřikla Esmé a běžela mě obejmout. Stále jsem nechápal. „Báli jsme se o tebe, o Bellu, Alice, Edwarda, nic jste neřekli a zmizeli!“ řekla káravě, ale vypadala šťastně, kdežto já nebyl. Vzpomínka na Alice mě bolela.

„A kde máš zbytek?“ ptal se Emmett, který zrovna zvedl hlavu od televize, Rose se na něj vražedně podívala.

„Zmlkni!“ poručila mu.

„Co jsem udělal?“ ptal se dotčeně Emmett. Chtěl jsem mu odpovědět, ale Rose mě předběhla.

„Nic jsi neudělal, ale mlč!“ okřikla ho znova.

„To je dobrý, Rose, dík.“ Rose kývla a ostatní na mě koukali nechápavě.

„Jacobe, vezmi Renesmé nahoru!“ poručil jsem jmenovanému. Chtěl něco namítnout, ale nenechal jsem ho. „Hned!“ křikl jsem po něm. Na nic nečekal, popadl Nessie a vyběhl s ní po schodech do pokoje, smála se.

‚Za nedlouho už nebude,’ pomyslel jsem si. Všichni teď zírali na mě a čekali. Rozhodl jsem se pokračovat.

„Alice,“ opět mě zasáhla bolest, „se přidala k Volturiovým a prý neví, jestli se vrátí a Edward…“ nadechl jsem se a šeptem pokračoval, „odešel za Tanyou.” Proti své vůli jsem začal zvyšovat hlas.

„Nechal tu Renesmé a Bellu jen tak, proto Bella utekla!“ Všichni byli jako sochy, nikdo se ani nehnul, jen Rose mě objala, odtáhl jsem se a už klidnějším hlasem jí řekl:

„Dojdi pro Renesmé a zkus jí to vysvětlit, nevím, kde je Bella.“ Nadechl jsem se. Musím být silný, Bella si může ublížit, musíme ji najít.

„Emmette, pojď se mnou, musíme ji najít,“ řekl jsem a snažil se mluvit co nejklidnějším hlasem, ale všichni si museli všimnout toho zoufalství v něm. Otočil jsem se a vyšel zpátky do deště.

„Ne, Jazzi, ty se běž umýt a odpočinout si, my půjdeme hledat Bellu!“ okřikla mě Esmé a už mě táhla zpátky do domu, nebránil jsem se, neměl jsem sílu. Esmé rozdávala úkoly a běžela se převléct, když se vrátila ve sportovním oblečení a za ní už byli nastoupeni všichni členové rodiny, řekla mi:

„Pohlídej Nessie, my jdeme!“ obešla mě a za ní všichni ostatní.

„Dobře,“ souhlasil jsem po chvíli váhání, přeci jenom jsem chtěl přemýšlet, „běžela na západ,“ zavolal jsem do deště a pak už vyběhl schody a šel se umýt. Oblékl jsem si jenom černé kalhoty, na tričko jsem nějak neměl sílu, tak jsem ho hodil na postel a svalil se vedle něj. Zabořil jsem hlavu do polštáře a snažil se na nic nemyslet, měl jsem pocit, že bych se mohl zbláznit.

Když jsem zavřel oči, viděl jsem Bellu. Bál jsem se o ni.

V domě byl klid, a tak jsem se zaposlouchal do tlukotu srdce. Renesmé. Spí, tak se nemusím bát. Navíc byla jenom vedle, ve svém pokoji, kdyby se něco dělo, byl bych tam ani ne za vteřinu. Měl jsem Renesmé moc rád, nechápal jsem, jak ji Edward mohl opustit, jak mohl opustit Bellu…

Z přemýšlení mě vytrhlo až to, že někdo skočil velmi tiše na koberec před mou postelí.

 

>>>


 

 

Je to moje první povídka, tak mě prosím omluvte, že to nebude úplně dokonalý. Budu ráda za všechny komentáře, takže pište, ať vím, jestli mám psát dál.

Vaše AnnieS



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Počkej si, ona přijde! - Prolog:

 1 2   Další »
28.12.2011 [17:53]

MsAndyCullenNo tak, já se roztávám jako zmrzlina a do toho si zpívám, ale ne.. teď vážně. Miluji, když Bella je s Jazzem, nebo kýmkoliv jiným, takže se mi tvoje povídka zamlouvá, ale zase na druhou stranu, abych si udržela nějakou tu pověst kritičky to bylo uspěchané. Přeci jenom trošku, ale bylo. Dále... no... emoce nám vypadávají ve wordu, jak tak koukám, ale nechám to být. Ono tě to pak tyhle kritické komentáře přestanuo bavit a narveš to tam, neboj, vím co dělám. A nakonec jedna taková kosmetická... prolog... no abych pravdu řekla, tak prolog to není. Prolog je úvod, ne první kapitola. Pokud se podíváš do Stmívání, tak prolog taky není to, co děj. Prostě... dělá to hodně moc lidí a je to i docela chyba... Ale já to nechám na Vás. Je pravda, že vydat článek o ničem, který by skutečným prologem opravdu byl také není nejlepší nápad. Takže chyby to má, ale já budu číst dál.
S ctí MsAndyCullen

28.12.2011 [16:31]

AlliceVolturiCullenNatali: Jo. A já zas musím souhlasit s tebou - Jestli se ti dva jako Bella a Jasper dají dohromady... Bude to opis... Jen opis... Emoticon Emoticon

16. Natali
25.12.2011 [8:49]

Nic moc...souhlasím s AliceVolturiCullen a navíc mi to přijde hodně podobné s povídkou--Láska mezi námi-- od IsabellaMarieLilyVolturi....... podívej se na to a uznáš že je to tvoje jen trochu zkrácený... Emoticon Emoticon Emoticon

23.12.2011 [18:56]

CharlotteAlannaWildno, štýl písania máš dobrý, ale dej sa mi zdal veľmi rýchly. Myslím, že Ed ani Alice by len tak rýchlo neopustili svoju rodinu... neviem, niektoré veci mi tam prijdú trochu divné, ale inak nápad sa mi páčil a budem očakávať ďalšiu kapitolku. Myslím to vážne - nápad je super a som zvedavá, kto je ten tajný návštevník. Myslím, že bude fajn, keď budeš pokračovať Emoticon
Emoticon Emoticon Emoticon

14. aghsf
23.12.2011 [17:32]

aghsf AlliceVolturiCullen: Taky si myslím....

13. martty555
23.12.2011 [17:32]

pokračuj Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

23.12.2011 [16:30]

KatariEsmeCullenNeřikam, že nechápu tu povídku to jo... ale nechápu 'Alice a Edu... jak to mohly všem udělat??? Sou asi mentálně postižený či co??? Já fakt nevim... Rozhodně si přečtu dalčí díl...! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

23.12.2011 [11:29]

BaraxXxPodle mě velmi vydařený začátek, sice moc nechápu jak t ooba mohli udělat, proč tak najednou a podobně, ale určitě si přečtu pokračování! :)

23.12.2011 [11:27]

AlliceVolturiCullenJe to uspěchaný... Že prostě tak najednou oba dva odejdou. Nemyslím si že by to Edward tak vychrlil- spíš by pečlivě volil slova. A určitě by mu to bylo trochu líto protože i když už Bellu nemiloval měl jí aspoň trošinku rád a né že ji nenáviděl a bylo mu jedno jak moc jí tím ublížil. Proč by tak najednou chtěl bez rozloučení odejít od rodiny? Myslim že by se alespoň rozloučil ne? A třeba Nessie... je to jeho dcera - neměl by se trochu snažit sebrat jí Belle a třeba se o ní chtít starat sám? Emoticon Taky si nemyslim že by se Jazz hned tak ochotně ptal kdy odjíždí... A pokud jí miluje asi by jí i přes vztek nechtěl hned poslat prič. Možná by se jí to dokonce pokoušel vymluvit a nebo zakázat... Promiň... mě se to prostě nelíbilo... Emoticon Emoticon Emoticon

22.12.2011 [23:23]

MetalistkaTrochu mě zaskočilo že se všechno semlelo tak rychle Edward odešel a Alice taky, ale určitě se ti to povedlo je to fakt velmi dobře napsaný Emoticon Emoticon Emoticon jsem zvědavá kdo je ten tajný host Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1 2   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!