Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Počkej si, ona přijde! - 3. kapitola

New Moon- Edward

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Počkej si, ona přijde! - 3. kapitolaTuto kapitolku vypráví Bella. Jak dopadne lov? Koho potká? Prozradím jen, že Bella i Jazz se z té ztráty pomalu začnou dostávat. Příjemné čtení!

11.01.2012 (17:15) • AnnieS • FanFiction na pokračování • komentováno 11× • zobrazeno 1944×

3. kapitola

Bella

Ležela jsem v posteli a koukala do stropu. Vytrhlo mě zaklepání.

„Dále,“ zavolala jsem, ale ke dveřím jsem se ani nepodívala.

„Bello, je ti dobře? Jsi v pořádku?“ ptala se Esmé hlasem plným strachu.

„Ano, neměla bych?“ Otočila jsem se na ni.

„No, už tu ležíš skoro dva týdny, nedýcháš, nehýbeš se, na lovu si taky nebyla… Báli jsme se!“ řekla skoro šeptem a v očích měla obavy. To už je to tak dlouho? Měla jsem pocit, že to bylo teprve pár hodin, co tu ležím, a co z mého života navždy zmizeli dva lidi, které jsem milovala.

„Přemýšlela jsem a trochu zapomněla na čas,“ přiznala jsem a posadila se. Esmé vzala moje boty, které pořád ležely u dveří, došla až ke mně a strčila mi je do ruky.

„Renesmé tě potřebuje, ptá se po tobě a po,“ odmlčela se, „Edwardovi,“ dořekla.

„Musím jí to nějak vysvětlit, ale nevím jak…“ Zvedla jsem se z postele, obula se a chtěla jít za Renesmé, ale Esmé mě zastavila.

„Něco už jí řekla Rosalie, to zatím stačí. Týden tu Renesmé nebyla a teď se ji snaží zabavit Rose. Takže to ještě chvíli vydrží a ty by sis měla zajít na lov, už jsi dlouho nebyla, máš už úplně černé oči.“ Když mi to řekla, uvědomila jsem si, že mám opravdu velkou žízeň. Zvláštní, že jsem si toho nevšimla.

„Dobře, zajdu si na lov. Dávejte mi na Renesmé ještě chvilku pozor, prosím.“

„Samozřejmě,“ usmála se, ale její hlas zněl ustaraně.

„Tak pa!“ křikla jsem ještě, otevřela okno a vyskočila ven. Ani jsem se neohlédla a utíkala k lesu.

„Tak, Bella šla na lov, ještě aby se Jazz ukázal doma.“ Slyšela jsem, jak Esmé říká ostatním. Takže Jasper je na tom podobně. Běžela jsem dál a před očima jsem měla Jasperův nešťastný obličej. Tak jsme si ho pomatovala, tak jsem ho viděla naposled. A možná jsem nebyla jediná, kdo ho viděl ten den naposledy. Ucítila jsme pumu a rozběhla jsem se za ní. Už jsem ji viděla, procházela se po malém paloučku. Napjala jsem svaly a vyskočila. Doskočila jsem přesně na záda té nešťastné pumy.

Snažila se bránit, ale na mě prostě neměla, škrábala a kousala, ale já to ani necítila, vnímala jsem jen tu teploučkou krev, která mi protékala krkem a naplňovala mé tělo energií. Když jsem pumu celou vysála, zahrabala jsem ji a rozběhla se dál. Cítila jsem na tváři vítr, který proudil kolem mě, a začaly na mě dopadat i ledové kapky deště, ale vůbec mi nevadily. Rozběhla jsem se ještě rychleji a ucítila stádo losů. Když jsem vysála asi tři, už jsem měla dost, a tak jsem si lehla do trávy. Byla jsem na malém paloučku. Hodně mi připomínal moji a Edwardovu louku.

Ponořila jsem se do vzpomínek. Vzpomínky bolely, vzlykala jsem a po tváři mi tekly kapky deště, vypadalo to, jako bych brečela. Nevím, kolik času uběhlo, ale najednou mě někdo pohladil po mých mokrých vlasech a mnou projela ta vlna elektřiny, jako když mě objímal Jasper. Otočila jsem se, ruka zmizela a já pohlédla do krásných, medových očí. Zamotala se mi hlava. Nechápala jsem to, tohle se mi nikdy nestalo, navíc jsem upír, tomu se snad nemůže motat hlava, ne?!

„C-co tu děláš?“ vykoktala jsem a snažila se o normální tón, ale nepovedlo se mi to, hlas se mi zlomil a já jsem znovu padla do trávy a snažila se zadržet ty vzlyky. Jasper na mě vyslal vlnu klidu a začal mě hladit po ruce, zase mnou projela ta vlna elektřiny a hned jsem se cítila mnohem líp. Jen tak jsem tam ležela a užívala si ten krásný pocit, který jsem nedokázala pojmenovat. Po chvíli Jasper promluvil.

„Vím, že se trápíš, ale Esmé i celá rodina se o tebe bojí, musíš se vrátit.“ Přestal mě hladit a podíval se na mě. Začala jsem se topit v jeho krásných medových očích, nedokázala jsem uhnout, ani se pohnout.

„Opravdu bys měla jít, nebo tě budou hledat.“

„Máš, pravdu,“ řekla jsem a postavila se „ale bez tebe nikam nejdu, trápí se i kvůli tobě. Esmé se o tebe bojí, chtěla by tě mít doma…,“ dořekla jsem a podala mu ruku, aby šel se mnou. Podíval se na ni a pak se zadíval do mých očí. Já se snažila nepodlehnout jeho pronikavému pohledu. Ještě chvíli váhal, ale pak se jedním plynulým pohybem postavil a chytl mě za ruku. Rozešli jsme se směrem domů, šli jsme pomalu, ale to mi vadilo. Chytla jsem ho pevněji a rozběhla se, rychle se mi přizpůsobil.

Přestalo pršet a já ucítila medvědy. Byli dva. Otočila jsem se na Jazze a koukla na něj tázavým pohledem, jestli jdeme. Odpovědí mi bylo, že mě Jasper otočil směrem, odkud jsme ty medvědy cítili. Doběhli jsme k malému paloučku, na který svítil měsíc. Seděli tam dva obrovští medvědi. Tipovala bych, že jsou to Grizzly. Ještě jsem se podívala na Jazze a pak se připravila ke skoku. Oba jsme skočili naráz a pak už jsem nevnímala nic jiného, než tu teplou tekutinu, která mi proudila krkem. Medvěd se sice trochu bránil, ale proti mně neměl šanci, nesoustředila jsem se na jeho drápy, ale na jeho krk a krev. Když jsem ho vypila a otočila se na Jaspera, dostal záchvat smíchu.

Nechápala jsem ho, nebyl náhodou ještě před chvilkou ztrápený a smutný - ptala jsem se sama sebe, a pak se na sebe podívala.

„Ach, ne!“ zaklela jsem a prohlížela se ze všech stran.

„Už předtím si je měla potrhané, ale ten medvěd je dorazil!“ řekl a dál se smál. Moje šaty vypadaly jako kus hadru. Byly roztrhané, promočené a ještě k tomu nasáté krví, takže z fialové se stala červená s hnědými fleky od bláta. Kruci! Zase jsem si nedávala pozor a dopadlo to katastrofálně! Už jsem si zničila druhé šaty a už podruhé se mi tu Jazz směje, ale to mu neprojde jen tak. Musím vymyslet pomstu!

„Na!“ řekl a podával mi jeho bílou košili. No, počkat! On si sundal košili? Usmíval se a držel mi ji před nosem.

„To je to tak hrozné?“ ptala jsem se, i když jsem znala odpověď.

„No…,“ zamyslel se, „myslím, že bude lepší ta košile.“

„Ale budeš ji mít špinavou!“ protestovala jsem, ale v duchu jsem doufala, že mi ji nakonec stejně vnutí, protože jeho vůně je neodolatelná, a když už jsem u něj… Nikdy jsem si to neuvědomila, ale musím uznat, že vypadá fakt dobře. Jeho vypracovaná hruď už byla zase odhalená a já si ho nevědomky začala prohlížet.

 

<<<--->>>

 

 

Moc vám děkuji za všechny komentáře, moc si jich vážím a jsem ráda, že se vám moje povídka líbí a čtete dál!

AnnieS

Autor: AnnieS (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Počkej si, ona přijde! - 3. kapitola:

« Předchozí   1 2
1. Hejly
11.01.2012 [17:23]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

« Předchozí   1 2

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře