Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Po životě 5. kapitola

Šaty


Po delší době přidávám další díl. Dnes to bude docela nudné, i když konec bude klíčový pro další díl. Zároveň se v další kapitole podíváme na to, co se děje na druhé straně světa. :-) Snad se povídka bude líbit alespoň tak, jak se líbila doposud. :-)

Edward jde do školy a potkává Isabellu.

               KAPITOLA PÁTÁ

                      Ve škole

 

„Tak rodino, můžeme vyrazit!” řekl jsem s úsměvem, když jsem se přihnal dolů ke zbytku rodiny a chtěl si to rovnou razit ven.

„Vážně si to nechceš ještě rozmyslet? Jestli se něco pokazí, budeme muset z Forks odjet. Jasper má problémy s ovládáním ještě teď a to není novorozený,” domlouvala mi Alice a já si jen posměšně odfrkl. Všechny myšlenky v místnosti byly stejné, měli vážně hrozný strach, že se neudržím a někoho zabiju. Jen Rose myslela na to, jak po škole bude opravovat auto. Divná holka, fakt že jo. 

„Tak jdeme. Čeká tě velký den, bráško!” řekl Emmett a udělil mi ránu pěstí do ramene. Má štěstí, že mě nic nebolí, jinak bych mu urval hlavu.

„Edwarde…,“ začala Esme.

Nechtěl jsem k ní být hrubý, navzdory tomu, jak krátce jsem ji znal, měl jsem ji rád. „Zvládnu to.” Nic už nenamítala, tak jsem se vydal za ostatními k té divné plechové věci… jo, k autu.

Cesta ke škole utekla velmi rychle. Ačkoliv bych to nikdy nepřiznal nahlas, začal jsem mít pochybnosti. Co když mají pravdu? Co když selžu a zničím tak vše, co si tady vybudovali? Co když mnou prolitá krev, dožene Jaspera k něčemu, co udělat nechce a na druhou stranu je to jediné, co chce?

Teď už jsme stáli u školy. Kdyby bylo možné, aby mi bilo srdce, zrovna by mi bilo na poplach. Byl jsem v šoku z toho, jak silně na mě ta pravda dolehla. Měl jsem už na jazyku, aby mě někdo odvezl zpátky, když v tom se ozvala Alice.

„Zadrž dech,” poručila a já ji poslechl. Ještě jsme nebyli venku z auta, okno nebylo otevřené ani na milimetr, ale mě už pálilo hrdlo tak, že mi to nepříjemně živě připomnělo přeměnu. Měl jsem v hlavě zmatek. Na jednu stranu jsem nechtěl, abych těm, co mě zachránili, zničil život… nebo existenci. Na stranu druhou, jsem byl uražen, že mi upírají to, pro co jsem se zrodil. Měl jsem chuť vyrvat dveře a vzít si každého, kdo na tom parkovišti stál. Po pravdě mě nejvíce na místě držel fakt, že proti čtyřem upírům, bych neměl žádnou šanci. Když jsem zadržel dech, bylo to lepší.

Dveře už byly otevřené a já ani nevím, jak jsem se dostal ven. Každopádně z každé strany jsem měl jednoho ze svých bratrů… Dá se říct, že mě to trochu uklidnilo. Nedovolí, abych udělal nějakou hloupost.

Dovolil jsem si prohlédnout si své nové spolužáky. První věc, která mě zarazila, byl fakt, že nikdo z nich neměl žádný hábit. Samozřejmě, tohle nejsou Bradavice, Cedriku, pomyslel jsem si trpce.

Další faktor, který mě přiměl k podivu, byly myšlenky všech těch holek. Nebyla tady jediná bytost, která by mě v duchu, nebo i nahlas, neobdivovala. Každá z nich už střádala plány na to, jak mě dostat. Pro jejich dobro doufám, že se jim to nepodaří. Jasper po mé levici se snažil nemyslet na to, jak chutná lidská krev. Bohužel se mu to příliš nedařilo a mně i přes to, že jsem dech stále zadržoval, znovu začalo pálit hrdlo. Vlna klidu, kterou mi Jasper poslal, se bila s touhou někoho sežrat.

Další můj pohled spočinul na ní. Na krásné slečně, stojící u vybledle červeného auta. Ona nemyslela na to, jak by se mnou chtěla strávit zbytek života. Ona nemyslela na nic. Snažil jsem se, jak jen jsem dokázal, ji slyšet. Vypustil jsem z hlavy všechen rozhovor, který na parkovišti probíhal, i myšlenky všech okolo, ale ani ťuk. Parkoviště ovšem bylo přeplněné a tak jsem se tím nezabýval, prostě nemůžu slyšet vše, že jo. 

Všichni jsme společně vešli do budovy, která měla být školou. Bylo to zvláštní. Když jste zvyklí na hradní prostory Bradavic a potom přijdete do tohohle… Chápete. 

Veškeré formality byly rychle hotovy. Paní Copeova byla příjemná žena. Takový ten mateřský typ. Bylo velmi těžké jí nezabít. Vyřizovat papíry se sympatickou ženou znamená, že musíte mluvit. A dýchat. Zvládl jsem to a v hlavách svých sourozenců jsem si přečetl, že jsou na mě pyšní, ačkoliv byli stále stejně ostražití.

Prvních pár hodin proběhlo více méně v pohodě. Více, jelikož touha někoho zabít, se přesunula dozadu… Méně, protože učivo, které se na této škole probíralo, mi nic neříkalo. Haló, nechcete se mě zeptat, jakou barvu má mít vlkodlačí lektvar nebo jaký je rozdíl, mezi cestovním a závodním koštětem? To bych totiž věděl.

Pár holek se odhodlalo a pokusilo se semnou mluvit. Já zatvrzele mlčel, abych se nenadechl a někoho nezabil. Alice mi při obědě, který nikdo z nás nejedl, slíbila, že mi s učivem pomůže. Pro můj super upíří mozek bude jednoduché na to všechno přijít.

Během dne nastala i chvíle, kdy jsem se začal litovat a zoufale toužil utéct domů. Opravdu domů, ne do toho akvárka. Mohl jsem to chtít sebevíc, ale moje touha byla k ničemu.

Myšlenky se mi rozkutálely, když do jídelny vešla ona. Ta holka z dnešního ráda, která stála u červeného auta. Stále tak krásná a její mysl stále tak tichá. Přistihl jsem se, že na ní uchváceně zírám a sklopil jsem pohled k zemi. Vůně její krve mě přišpendlila k místu, kde jsem seděl. Zároveň mě na její vůni něco dráždilo. Pálilo mě hrdlo, ale také nos a oči. Bylo to nepříjemné, ale ve finále jsem věděl, že vůně její krve by vyhrála. Číst ji v mysli bylo nemožné, teď jsem to už pochopil. Nebylo to mnou, ale jí.

Zaměřil jsem se na myšlenky její kamarádky. Jessica Stanleyová - tak se jmenovala, byla ten nejubožejší člověk na světě a její myšlenky byly dost primitivní. Bella - tak se jmenovala holka, jejíž mysl mě svou tichostí uchvátila, se jí velice taktně a opatrně svěřila, že „docela ujdu“. Ano, přesně tak to řekla. A ačkoliv její obličej říkal něco jiného, její slova mě neskutečně vytáčela. Utěšoval jsem se tím, že možná ví, jaká je její kamarádka kráva a prostě ji nechtěla říct, co skutečně cítí, když se na mě podívá. A že se dívala často.

Myšlenky Stanleové se točily okolo toho, jak si Bella omotala kolem prstu každého kluka, aniž by se o to snažila. Myslela taky na to, jak mě musí dostat dříve, než bych se začal snažit o Bellu. Její mysl mě neskutečně obtěžovala a tak jsem se snažil myslet na jiné věci.

Zbytek dne utekl rychle, rychleji, než jsem čekal. Zaměstnával jsem se plánováním a na konci vyučování jsem unikl ze spárů svých sourozenců s výmluvou, že musím za jedním z učitelů. Evidentně mi to nežrali, ale nechali mě na pokoji. Šel jsem rovnou za nosem, doslova, rychle jsem našel tu, o kterou jsem zrovna v tu chvíli nejvíce stál. Třeštila na mě oči, když zjistila, že opravdu mluvím na ni.

Usmál jsem se a znovu zopakoval svou otázku, jestli by se mnou někam nezašla. Jen přikývla, neschopná slova. Její oči vypadaly zmateně, ale zároveň vzrušeně. Já se nemohl dočkat, až navždy pohasnou a ona mě tak přestane přivádět k šílenství.


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Po životě 5. kapitola:

 1
9. Barča
06.05.2018 [14:42]

No, asi by bylo naivní, kdybych doufala, že přece jen se ovládne, že? Emoticon Žádný záživný koment nenecham, jdu si přečíst, koho to zabije... I když asi tuším. Emoticon Emoticon Emoticon

8. Martina
04.05.2018 [15:19]

Tak asi budu jediná koho Bells nenapadla. Za to mne napadla Jesicca. Emoticon Ale pořád doufám že nakonec nezabije nikoho a půjde dál po cestě toho hodného upíra. Emoticon

03.05.2018 [14:34]

ChantalleBookerDěkuji vám moc! Jste můj hnací motor. Upřímně se u psaní této povídky dost bavím, tak se to v tom asi trochu odráží. :D

6. Bianco
03.05.2018 [13:19]

Souhlasím. Culila jsem se u toho jak blbá. Je to napsáno tak, že se z toho fajn člověk odreaguje... I když ten konec. Jsem zvědavá. Emoticon Emoticon Emoticon

5. betuška
02.05.2018 [20:56]

sa Emoticon

4. betuška
02.05.2018 [20:56]

Emoticon edward sa s tým nepára...čo sa bude trápiť,sežere ju a bude to Emoticon Emoticon
mne to teda príde extrémne vtipné Emoticon fakt sa mi páči ako príbeh vyvíja Emoticon

3. BabčaS.
02.05.2018 [10:30]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. Amanda
02.05.2018 [8:21]

Emoticon Tak teď vůbec nevím co si myslet... Taky mě hned napadla Bella, ale spíš si myslím že je to tak napsáno schválen a že to bude někdo jiný. Emoticon Emoticon

1. Kira
30.04.2018 [16:24]

Emoticon
Sakra. Fakt mě napadlo, jestli nechce ublížit Belle. Asi bych to přežila, ti dva jsou v každé povídce, ale zabíjet ji nemusíš. :D I když to bude Jess že? Emoticon To by mi nevadilo. Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!