Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Please, let me live - 6. kapitola

12.03.2011 (11:15) • Lucka002 • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2962×

„To prostě není možný, že ti není zima,“ nechápala jsem a on se mi nejspíš nechystal podat žádné vysvětlení, které bych mohla přijmout…

„Jsem otužilec,“ řekl po chvíli a já jsem si ho změřila zkoumavým pohledem. Rozesmálo ho to a hned pokračoval ve vysvětlování.

„Bello, žiju tu od narození. Už jsem si na tohle počasí zvyknul, tady holt nebude takový teplo jako ve Phoenixu,“ vysmíval se mi s úsměvem na tváři a já jsem musela připustit, že na jeho slovech něco je. Asi má pravdu, protože tohle se s teplem ve Phoenixu nedá vůbec srovnávat! Váhavě jsem přikývla na jeho vysvětlení a přitáhla jsem si jeho mikinu víc ke krku.

„Neříkej mi ale, že nemáš vůbec studené ruce,“ oponovala jsem mu a dotkla jsem se jeho dlaně. Už jsme vůbec nešli, spíš jsme se dohadovali na místě. Nemohla jsem uvěřit tomu, co cítím. Jeho ruce byly horké! A to rozhodně nemůže být tím, že by byl otužilý.

„Jaku, nemáš teplotu?“ strachovala jsem se o jeho zdraví a už jsem si tu mikinu sundala, abych mu ji mohla podat.

„Nech si ji, máš úplně ledové ruce,“ rozčiloval se, ale nakonec jsem ho přeci jen donutila, aby si mikinu vzal. Tohle je bláznivé, musela mu být hrozná zima. Mikinu si zapnul a s neustálým remcáním jsme se vydali dál. Pak už jsem spatřila mně známé auto a několik postav, které kolem něj postávaly. Zamávala jsem na dálku, abych odpověděla Angele na pozdrav.

„Asi bych se měl vrátit,“ poznamenal, když už jsme byli u ostatních. Pocítila jsem něco, co mi říkalo, že bych chtěla, aby tu zůstal. Vlastně nevím proč, ale tenhle kluk mi byl něčím sympatický. I přes počáteční hustou atmosféru při řešení mého dosavadního života, jsem se v jeho blízkosti cítila příjemně. Tak nějak… bezpečně.

„Nechceš tu zůstat?“ zeptala jsem se váhavě a k mému překvapení skutečně souhlasil. Byla jsem ráda a rozhlížela jsem se po spolužácích. Jessica, Mike a Eric byli zrovna ve vodě a nechali se unášet na vlnách. Angela je s Benem pozorovala z přední kapoty auta a zvesela se bavili.

„Ahoj lidi,“ pozdravila jsem je a přisedla si k nim. Jacob se jen opřel o stranu auta, a když se na mě Angela zvědavě podívala, tak jsem hned vysvětlila jeho přítomnost.

„Málem bych zapomněla, tohle je Jacob. Jaku, to je Angela a Ben,“ představila jsem je. „Jacob byl tak hodný, že mě doprovodil,“ dodala jsem nakonec.

Překvapivě se začali bavit jako staří známí. Když se k nám potom z vody přihnala Jess, tak ho jen přejela zkoumavým pohledem a naznačila mi zdvihnutý palec. Musela jsem se usmát, když mi došlo, co si o nás dvou myslí. Jen tak jsme seděli a povídali si a já jsem se najednou podívala na hodinky, abych při pohledu na ně zjistila, jak moc jsem se tu zdržela.

„Ježiši, já jsem úplně zapomněla na čas! Musím jít,“ vysvětlila jsem jim. Popadla jsem Jacoba za ruku a rozeběhla jsem se zpátky k rezervaci. Něco za mnou ještě volali, ale to už jsem moc nevnímala. Sotva jsem popadala dech, ale Jacob vypadal, že mu běh vůbec nedělá potíže. Kousek od místa, kudy jsme vešli na pláž, jsem se musela zastavit, abych nabrala dech. Zapřela jsem dlaně do stehen, abych snáze vdechla vzduch do plic.

„Proč tak letíš, když potom nemůžeš?“ smál se mému vyčerpání. Mně do smíchu ale nebylo, připadala jsem si najednou hrozně špatně. Měla jsem strach o svou malou holčičku. Byla jsem pryč skoro dvě hodiny a ona tam zatím mohla plakat. Určitě pláče! I mně se slzy hnaly do očí a Jacob nejspíš pochopil, že se potřebuji honem vrátit. Neptal se, za což jsem byla ráda. Jak bych mu vysvětlila, že mě sžírá špatný pocit?

Už jsme tolik neběželi, ale šli jsme ostrou chůzí. Nemohla jsem vnímat nic jiného, než své strašné selhání. Cítila jsem, jak se mi klepou ruce, a měla jsem hrozné tušení. Vesničkou jsem doslova prolétla, protože jsem na hřišti nikoho nespatřila. Musím k Emily, pomyslela jsem si.

„Emily?“ zavolala jsem téměř zoufale ještě předtím, než jsem vešla do domu. Připadala jsem si jako hysterka, když jsem ji spatřila za stolem, jak hraje spolu s Emily a Joshuou člověče, nezlob se. Cítila jsem, jak mi ze srdce padá ohromný balvan.

„Bello, jsi v pořádku?“ zděsila se nepokrytě, když mě spatřila. Nemám ani tušení, jak vypadám, ale její výraz byl upřímně ustrašený.

„Mami, co je ti?“ zamumlala Nessie, když ke mně přiběhla, aby mi věnovala dlouhé obětí. Zabořila jsem hlavu do jejích - teď už rozpuštěných - vlásků a zhluboka jsem dýchala, abych zahnala slzy. Vnímala jsem tu ohromnou úlevu.

„Nic zlatíčko, nic mi není,“ ujistila jsem ji. Renesmé se vrátila ke stolu a pokračovali ve hře, ale Emily mě pořád pozorovala zkoumavým pohledem. Měla jsem špatný pocit, že jsem ji vyděsila a opravdu mě to mrzelo, ale můj strach se snad ani nedá popsat.

Když se vrátili kluci, všimla jsem si, že se trochu vyměnili a jejich počet se zmenšil. Přišel jen Sam a vedl s sebou Embryho a Setha. Jacob zůstal a všichni se nakonec postarali o skvělou zábavu, takže když se Charlie vrátil okolo páté s Billym domů, bylo vše zase v pořádku. S příjemným pocitem jsem nasedla do auta, a dokud jsme nezahnuli na hlavní cestu, tak jsem jim mávala. Nessie usnula v sedačce ještě předtím, než jsme stihli dojet domů.

Taťka měl výbornou náladu a já jsem se cítila odpočatá. Když zapomenu na ten hloupý strach, tak to bylo fajn. Charlie vzal Nessie a položil ji na gauč, abych ji mohla zbavit špinavého oblečení a dát na chvíli spát. Většinou chodí spinkat po obědě a dnes nešla, takže je přirozeně unavená. Svlékla jsem jí bundu i mikinu. Kalhoty jsem mohla rovnou hodit do pračky a nechala jsem ji jen v tričku a punčocháčích. Pak jsem ji přenesla do postýlky a uložila. Nechtěla se mě pustit ani ve spánku, ale když jsem jí podala jejího plyšáčka, tak se mě pustila a spokojeně se zavrtala do peřinky.

„Spi sladce, broučku,“ popřála jsem jí a došla jsem namočit zablácené oblečení. Ani jsem neslyšela, že někdo klepal, ale Charlie pro mě přišel do koupelny, aby mi oznámil, že za mnou přijely kamarádky. Sešla jsem do přízemí, kde stály Angela a Jessica. Jess nervózně přešlapovala.

„Ahoj holky,“ pozdravila jsem je trochu zaskočeně. Přeměřila jsem si jejich oblečení a bylo mi jasné, že jdou někam na párty. Jessica na sobě měla legíny a přiléhavé šaty zlaté barvy, přes které měla přehozenou bundu. Angela byla oblečená poněkud jednodušeji. Dlouhé úzké nohavice vykukovaly z pod kabátu, který měla až po kolena. Co bylo pod ním, to jsem se nedozvěděla, protože byla zapnutá až ke krku.

„No ahoj, ty nebereš telefony? A proč nejsi oblečená?“ divila se Jessica a stihla mi pořádně vynadat. Teprve teď mi došlo, že jsem měla telefon celý den doma. Vůbec jsem ho nepotřebovala. Ale jestli mi něco chtěla, tak mi to klidně mohla říct na pláži.

„Promiň, zapomněla jsem si telefon doma. Co se děje?“ neskrývala jsem překvapení a Jessica si povzdychla. Zvysoka sebou plácla na gauč a tvářila se, jako kdyby měl nastat konec světa. Charlie stál mezi dveřmi a poslouchal, co se stalo, protože ho přivábilo Jessicino nadávání.

„Dneska je párty u Cullenů! Chvíli potom, co jsi odešla z pláže, nám všem přišla sms od Alice Cullen a zvala nás na tu párty. Ptala jsem se už tolika lidí a všichni tam jdou. Bude tam snad celý ročník, zvlášť proto, že oni k sobě nikdy nikoho nezvou.“ Na poslední slova kladla obzvlášť velký důraz a mně jenom pomalu docházel jejich význam. Kam že to mám jít? Ke Cullenům? Ne, to nemůžu!

„Holky, je od vás vážně milé, že jste se tu pro mě zastavily, ale já nepůjdu. Zbytečně bych vás zdržovala a mám ještě spoustu práce…“ Zkoušela jsem se vymluvit, ale Jessica byla neoblomná. Zoufale jsem se podívala na taťku a očima jsem ho žádala o pomoc.

„Bello, myslím si, že bys měla jít ven. Pobavit se s přáteli. Já to tu zvládnu,“ řekl a tím zbořil všechny barikády, které jsem před Jess stavila. Já tam nemůžu, zaúpěla jsem. Po další vlně přemlouvání jsem kapitulovala a se slovy, že se tam stejně nezdržím dlouho, jsem se vyběhla převléknout. Zkontrolovala jsem Renesmé, která sladce oddychovala v postýlce. Potichu jsem ze skříně vytáhla džínovou sukni a bílé tričko na zavazování za krkem, které schovají vlasy. Budu mít odhalená záda, ale to je teď jedno. Bylo to první oblečení na párty, které jsem měla po ruce.

Nechtěla jsem malou vzbudit, takže jsem se rychle převlékla. Natáhla jsem si na nohy silonky a v koupelně jsem si trochu pročesala vlasy, abych je mohla natupírovat a přestříhat lakem na vlasy. Co si vůbec myslím, že dělám? Jdu do domu otce svého dítěte, kterému se snažím vyhýbat!

Jen lehce jsem si přepudrovala obličej a obtáhla rty hnědou tužkou na rty. Ještě lesk, řasenku na oči a mé dílo je u konce. Vlastně mi to trvalo jen deset minut, ale snažila jsem se tak rychle, jak jen to šlo. Seběhla jsem dolů bosa a vytáhla jsem ze skříně boty, které mi Renée darovala vloni k narozeninám. Byly to boty na podpatku s černými pásky, které držely nohu v botě. Byly dokonalé a já jsem si uvědomila, že jsem je na sobě měla jen jednou, nějak jsem na ně zapomněla, ale tady jsem je měla hned navrchu. Charlie neměl moc bot, takže většinu botníku jsem zabírala já.

„Dobře, jsem připravená,“ ujistila jsem je a holky vyběhly ven. Vzala jsem si černou bundu a otočila jsem se k taťkovi, abych v jeho pohledu hledala nějaký nesouhlas. Nenašla jsem ho.

„Jen jdi, my to tady zvládneme.“ V jeho pohledu bylo tolik odhodlanosti, že jsem přikývla.

„Ale tati, mám u sebe telefon. Kdyby se cokoli dělo, volej!“ přikázala jsem mu a tentokrát to byl on, kdo přikývl na souhlas. Popadla jsem svou černou mini kabelku, kam se mi kromě mobilu a několika drobných a občanky nevešlo už nic. Vyšla jsem do večera, kde se zatím pořádně setmělo, ani jsem se nedívala na hodiny. Vůbec nemám tušení, kolik je.

Vlezla jsem si na zadní sedačku auta, které řídila Jessica, a opřela jsem se. Mechanicky jsem odpovídala na chválu, kterou mě zasypávala Jess a přitom jsem se snažila rozumně uvažovat. Co to dělám? Zešílela jsem? Zavřela jsem oči, ale nebyl to dobrý nápad, protože se mi před očima neustále odvíjely obrázky z minulosti. Raději jsem je znovu otevřela a pozorovala cestu, po které jedeme. Projížděly jsme mezi lesy na poměrně zachovalé silnici, což jsem odhadovala podle toho, že auto s sebou nijak neházelo. Nezpozorovala jsem žádné výmoly. Byla tu velká tma, ale po chvíli jsem spatřila světla, která byla rozvěšená na stromech a podél nich jsme se dostaly až k domu, kde bylo totálně plno. Auta parkovala všude, kde se dalo a my jsme jen tak tak nalezly místo k zaparkování.

„Tak jdeme na to,“ usmála se Jessica a já jsem se staženým žaludkem vystupovala z auta. Viděla jsem spolužáky, kteří se hrnuli do vchodu, a ještě jednou jsem zkontrolovala telefon, zda mi Charlie nevolal. Bylo to hrozné být bez Nessie, už jednou jsem ji dnes nechala v rezervaci a teď doma. Co jsem to za matku?

„Promiň, chápu, proč jsi sem nechtěla,“ špitla mi Angela do ucha, když viděla, jak se znovu dívám na telefon a ujišťuji se, že mi nikdo nevolal. Vděčně jsem se na ni usmála, ale myslela jsem si své. Víš jen jednu věc, kvůli které sem nechci, Ange. Přesto jsem jí nějakým způsobem byla vděčná, protože byla jediná osoba tady, která ví o Renesmé. Chápe to alespoň z části.

Zaplašila jsem myšlenky na svou holčičku, která by mohla doma plakat, a přesvědčovala jsem samu sebe, že spinká a vůbec nic jí nehrozí. Prošly jsme dveřmi a vmísily se mezi ostatní studenty, kteří se pohybovali v rytmu hudby. Rozléhala se všude a já jsem cítila, jak se mi klepou kolena. Odložily jsme si bundy a vydaly jsme se k Mikovi a ostatním klukům, které jsme spatřily u schodů. Držela jsem se mezi Jess a Angelou a doufala jsem, že splynu s davem natolik, že HO vůbec neuvidím a on neuvidí mě. Jak jsem byla naivní…

Předchozí <- Shrnutí ->Následující