Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Please, let me live - 7. kapitola

19.03.2011 (11:30) • Lucka002 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2654×

Prošly jsme dveřmi a vmísily se mezi ostatní studenty, kteří se pohybovali v rytmu hudby. Rozléhala se všude a já jsem cítila, jak se mi klepou kolena. Odložily jsme si bundy a vydaly jsme se k Mikovi a ostatním klukům, které jsme spatřily u schodů. Držela jsem se mezi Jess a Angelou a doufala jsem, že splynu s davem natolik, že HO vůbec neuvidím a on neuvidí mě. Jak jsem byla naivní…

Uviděla jsem ho okamžitě, jakmile jsem se dostala ke klukům. Zadívala jsem se na parket, na který odsud byl skvělý výhled a spatřila jsem ho, jak se ležérně opírá a zeď. Byl krásnější než obvykle a ve světle barevných odstínů, které odrážela disko koule na stropě, vypadal tajemně. Byl tak sexy! Co? Odtrhla jsem pohled od jeho tváře a usmála jsem se na spolužáky, kteří okamžitě rozproudili hovor. Horší to bylo ve chvíli, kdy se rozhodli jít tancovat. Snažila jsem se jim to rozmluvit, ale Jess mě i Angelu chytila za ruce a táhla k parketu. Dostaly jsme se do středu a kluci se k nám přidali. Nejdřív jsem se spíš jen tak pohupovala do rytmu, ale po chvíli jsem ztratila nervozitu a začala jsem skutečně tančit.

Nestačila jsem zírat, když jsem spatřila skutečného DJ. Tady? Jistě, tady je nejspíš možné všechno. Pouštěl samé rychlé písničky, což mi vyhovovalo. Poslední, co bych dneska chtěla je mačkat se tu při nějakém ploužáku. Kousek od nás jsem spatřila i ostatní členy rodiny Cullenových. Tančili v rytmu hudby a jejich pohyby byly tak lehké, že to bylo neskutečně. Vlnili se za hudby a jako by skutečně splývali s každým tónem. Nikdy jsem nic takového neviděla, dokonce ani u profesionálních tanečníků. Později mi docvaklo, že to může být z jednoduchého důvodu. Jsou to upíři…

„Jdu se napít,“ sdělila jsem holkám, a jelikož mi nerozuměly, tak jsem se to snažila alespoň naznačit. Angela byla bystřejší a pochopila, co vlastně chci. Otočila jsem se na podpatku a došla jsem k pultu s jídlem a pitím. Vzala jsem si sklenici a nalila si džus. Byl tu sice i punč, ale džus se mi zdál lepší variantou. Vlastně jsem ani takovou žízeň neměla, hlavní důvod, proč jsem chtěla zmizet z parketu, byl ten, že jsem neustále cítila v zádech něčí pohled.

Nechtěla jsem si ani připustit, čí pohled to mohl být. Neotáčela jsem se, a o to víc jsem se smála a předstírala zábavu. Znovu jsem zkontrolovala mobil a skutečně jsem měla sms. Otevřela jsem ji a musela jsem se zasmát nad jejím obsahem. Byla sice od Charlieho, ale stálo v ní něco jiného, než co bych čekala.

BELLO, PŘESTAŇ SE DÍVAT NA TELEFON A UŽÍVEJ SI ZÁBAVU.

Znělo to jako rozkaz a potěšila mě skutečnost, jak dobře mě zná. Uklidila jsem telefon zpět do kabelky a odložila prázdnou skleničku. Chtěla jsem se vrátit zpátky, ale když jsem zvedla hlavu, narazila jsem na Edwardův pohled. Stál přímo proti mně a díval se mi do očí. Ty jeho byly zase zlaté barvy a já jsem skoro zapomněla dýchat.

„Ahoj Bello,“ řekl a rozuměla jsem mu jen díky tomu, že DJ přestal pouštět rychlé písničky a chvíli něco sděloval do mikrofonu. Nedokázala jsem poslouchat to, co říkal, ale jistě to nebylo nic, co bych potřebovala k životu.

„Ahoj Edwarde,“ řekla jsem tichým, téměř neslyšným hlasem. Tohle jsem přesně nechtěla, všichni, které znám jsou na parketě a já tu stojím s nejpřitažlivějším člověkem planety a přeji si, aby zmizel z mého dohledu. Chtěla jsem odejít, ale chytil mě za ruku. Ne nijak surově, ale spíš váhavě. Překvapeně jsem se podívala na to spojení našich dlaní a zvedla jsem k němu svůj pohled. Jeho oči mě doslova hypnotizovaly a teprve teď jsem si uvědomila, jak mu to v bílé košili, kterou měl u krku povolenou a černé úzké kravatě, slušelo.

Vlasy měl opět rozcuchané do dokonalého účesu a já jsem si proti němu připadala šíleně obyčejná.

„Pusť,“ myslím, že jsem to ani nevyslovila. Spíš jen naznačila pohybem rtů, ale nejsem si vědoma jediné hlásky, která by ze mě vyšla.

„Věnuješ mi jeden tanec?“ dotázal se a já jsem prostě přikývla. Jeho medový hlas mě zcela ochromil. Snažila jsem se nevnímat zvědavé pohledy všech v sále, kudy mě vedl k parketu a šla jsem jako v mátohách. Slyšela jsem, jak hudba začala hrát, a Edward mě uchopil kolem pasu. Dívala jsem se mu do očí a on ani na okamžik neuhnul pohledem.

Zaposlouchala jsem se do melodie, která se rozehrála sálem, a já jsem uslyšela známou hudbu. Nevím, jestli je to jen shoda náhod, ale přesně tuhle jsem slyšela tu noc… Přerušila jsem naše oční spojení a sklopila jsem zrak. Přes Edwardovo rameno jsem sledovala Jessicu se zdvihnutým palcem, kterým mi naznačovala skvělý úlovek. Kdybys věděla, co nevíš. Ucítila jsem Edwardovu ledovou paži na svých holých zádech a mé srdce začalo tlouct jako splašené. Bylo mi to trapné, protože on to musel slyšet. Co to tady dělám? Tancuji s ním na písničku, která se mi naposledy vryla do paměti. Naposledy jsem si při ní užívala ten nejdokonalejší polibek na světě a potom… Zatřepala jsem hlavou a znovu jsem pozvedla svůj pohled k Edwardovi. Pořád mě pozoroval se stejný výrazem. Nemohla jsem z něj nic vyčíst a vadilo mi to víc, než kdy dřív. 

Rozhlédla jsem se po parketu a zjistila jsem, že kolem nás tancují Edwardovy sourozenci. Malá černovlasá dívka se na mě přátelsky smála a já jsem si nemohla pomoct, takže jsem jí úsměv vrátila. Teprve za nimi se našlo pár odvážlivců, kteří se rozhodli vstoupit na taneční parket a konkurovat takovým tanečníkům. Při pomalých písních je to daleko těžší, než při těch rychlejších. Bože můj, ať už to dohraje! Nenašla jsem odvahu podívat se znovu do Edwardových překrásných očí, protože bych se v nich ztratila. Pomalu jsem se probouzela z toho oparu, ve kterém jsem byla uvězněná a skutečně jsem byla štěstím bez sebe, když tanec skončil.

Chtěla jsem se od něj hned odtrhnout a zmizet v davu, dostat se k přátelům a nejít už tancovat na žádnou pomalou píseň, ale Edward stále držel mou ruku ve své. Pak ji zvedl a jen letmým dotykem rtů mi políbil dlaň. Motala se mi hlava a nějak jsem si uvědomila, že je jiný, než jakého si ho pamatuji. Tehdy ve Phoenixu to byl sice velmi galantní gentleman, ale bylo na něm vidět, že o své dokonalosti ví. Já jsem podlehla jeho kráse, přestože jsem věděla, že jeho charakter není dobrý. Vyzařovalo z něj sebevědomí, ale mně to nevadilo.

Tušila jsem, že to nebude vztah na celý život. Něco uvnitř mě mi říkalo, že to bude ten typ kluka, který s dívkou zůstane jen na jednu noc, ale přesto jsem do toho šla. Litovala jsem toho, to ano. Litovala, protože jsem si uvnitř svého srdce myslela, že bych ho třeba mohla změnit. Nepodařilo se mi to, ale získala jsem něco úžasného. Renesmé je úžasná!

Vymanila jsem se ze vzpomínek a vykroutila jsem svou dlaň z Edwardova sevření, abych mohla zmizet mezi Angelu a Jessicu. Cítila jsem znovu jeho pohled a tentokrát pálil mnohem víc. Chtěla jsem se otočit, ale vší silou jsem si přikazovala, že to nesmím udělat.

„Bože, vypadali jste úžasně!“ vypískla Lauren, kterou jsem znala spíš jen od vidění než osobně. Byla jsem absolutně neschopná jí cokoli odpovědět, ale Eric mi ulehčil situaci, protože ji vyzval k tanci. Opřela jsem se vedle nich o zeď a zoufale jsem se snažila uklidnit. Ignorovala jsem nadšený pohled, kterým mě častovala Jessica a dokonce i zadumaný pohled, který patřil Angele. Najednou jsem potřebovala někam, kde nikdo nebude.

„Musím si odskočit,“ vysvětlila jsem a holky se tedy vytratily tancovat s partou spolužáků. Vyšla jsem po schodech do patra a zaujal mě velký dřevěný kříž, který byl nad nimi. Vypadal hodně staře, ale něčím upoutal mou pozornost. Vyšla jsem nahoru a rozhlédla jsem se po chodbě. Bylo tu několik dveří a já jsem se rozhodla zkusit první z nich. Měla jsem štěstí, protože jsem narazila na toalety. Zamkla jsem se na nich a upřela jsem svůj pohled do velkého zrcadla nad umyvadlem. Zorničky jsem měla lehce rozšířené, ale ve tváři se mi usadil zvláštní výraz. Nedokázala jsem ho identifikovat ani já sama. Možná, že je to kvůli tomu, že se mi v hlavě míchá tolik emocí, až je sama nestačím zpracovávat. Vytáhla jsem mobil a zjistila jsem, že je deset hodin. Museli jsme dlouho tancovat na tu rychlou sérii, pomyslela jsem si. Absolutně nechápu, jak je možné, že to tak rychle uteklo. Pustila jsem vodu a namočila jsem si dlaně, abych si je mohla přitisknout na zátylek pod vlasy. Téměř okamžitě jsem cítila úlevu a začínala jsem rozumně uvažovat.

Dobře, všichni se tu očividně dobře baví, ale já musím nejpozději za hodinu domů. Prostě musím, nechci na Charliem nechávat odpovědnost za Renesmé. A potom… Potřebuji zmizet, utéci těm jeho očím, které mě pronásledují. Zastavila jsem tekoucí vodu a utřela jsem ruce do bílého ručníku na věšáku. Několikrát jsem se zhluboka nadechla a vyšla jsem zpět do víru hudby a tance.

Když jsem scházela ze schodů, tak jsem spatřila Tylera, který se opíral o zeď v malém výklenku, mezi schody a zdí. Lekla jsem se, zda mu něco není, protože nevypadal dobře. Došla jsem k němu a okamžitě jsem zjistila, proč se tu opírá o zeď. Alkohol z něj byl cítit až sem.

„Tylere, je ti dobře?“ zeptala jsem se a zkoušela jsem nevnímat ten alkoholový opar. Zvedl pohled, a když mě spatřil, tak se usmál. V jeho tmavých očích zajiskřilo a já jsem ucítila jeho paže na svých bocích.

„Jsi hezká, víš to?“ Chtěla jsem se mu vykroutit, ale s hrůzou jsem zjistila, že má mnohem větší sílu, než já. Navíc se o mě jakoby podpíral, jeho tělo bylo těžké a já jsem se zakymácela pod jeho vahou.

„Nech toho, pusť mě,“ snažila jsem se vykroutit z pod jeho téměř nehybného těla, ale nedařilo se mi to. Tohle je vážně super! Jeho ruce začaly bloudit po mém těle a já jsem s hrůzou zjistila, že sem vůbec není vidět. Měla jsem kliku, že jsem šla ze shora, jen tak jsem ho mohla vidět. Kliku? Tohle je spíš za trest! Snažila jsem se odstrčit jeho ruce od mých boků a holých zad, ale on se nenechal.

„Pusť ji!“ uslyšela jsem za sebou hlas, který naháněl hrůzu. Otočila jsem se a spatřila Edwarda. V obličeji měl takový zvláštní pohled, který naháněl hrůzu i mně, a to mi chce pomoct! Tyler se nijak nechystal pustit se mého těla a já jsem najednou uviděla před očima rozmazaně a než jsem se stačila rozkoukat, Edward stál přede mnou. Chytil Tylera za bundu a vytáhl ho kousek nad zem. Spatřila jsem jeho zděšení, když zjistil, jak silný Edward je.

„Edwarde, nech ho!“ zašeptala jsem značně vyděšená tím, co by se mohlo stát. Ještě chvíli se Tylerovo tělo vznášelo nad zemí a potom ho Edward pustil pomalu na zem. Myslím, že kdybych za ním nestála, tak by nebyl tak šetrný. Ulevilo se mi, že mu neublížil a Tyler se znovu opřel o zeď, aby udržel rovnováhu.

Na nic jsem už nečekala, tohle bylo jasné znamení, že odtud mám vypadnout. Otočila jsem se a rázným krokem došla až k Jessice, která zrovna stála v obležení několika kluků. Chytla jsem ji za ruku a stáhla ke zdi, abych s ní mohla mluvit.

„Jess, prosím, potřebuji nutně domů. Odvezeš mě?“ Mluvila jsem naléhavě a rychle. Cítila jsem rozrušení ve svém hlase a snažila jsem se ovládnout, ale prostě jsem teď potřebovala pryč víc, než kdy dřív. Podívala se trochu smutně na hlouček kluků, mezi kterými před chvílí stála a potom přikývla. Připotácela se k nám i Angela značně unavená tancem a přidala se k mé prosbě o odvoz.

Jess z nás nebyla nadšená, ale o chvíli později jsme už seděly v autě a ona nás vezla domů. První vystoupila Angela a teprve potom vezla Jess mě. Zastavila před domem a já jsem se na ni vděčně podívala.

„Děkuji, Jessico.“

„Není zač, Bells. Víš, ale jedna věc mi přijde zvláštní,“ podotkla, když jsem otevřela dveře auta a chystala se vystoupit. Zastavila jsem se v půli pohybu a poslouchala jsem, co chce říct.

„Víš, když jsi tancovala s Cullenem. Zdálo se mi, že se znáte už dávno,“ uvažovala a já jsem se přemohla k úsměvu. Zakroutila jsem hlavou.

„Ne, neznáme se,“ odvětila jsem, popadla kabelku a zabouchla za sebou dveře auta. Přešla jsem k domu a tiše jsem si odemknula. V chodbě byla tma, takže jsem si potichu zula boty a sundala bundu, abych rychle vyběhla po schodech do svého pokoje. Zavřela jsem dveře do Charlieho ložnice, které nechal otevřené, aby slyšel Nessie a vešla jsem ke své holčičce.

6. kapitola - Shrnutí - 8. kapitola

Autor: Lucka002 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Please, let me live - 7. kapitola: