Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Please, let me live - 5. kapitola

06.03.2011 (10:30) • Lucka002 • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2898×

Taťka měl mokrý flek na košili v místech, kde měla Nessie hlavu. Nad tím jsem se musela taky pozastavit a neubránila jsem se smíchu. Opatrně jsem vzala Nessie do náručí, abych mohla probudit taťku a poslat ho do ložnice. Díval se na mě rozespale, ale skutečně tam zamířil a já jsem odnesla malou k sobě. Nedávala jsem ji do postýlky, ale uložila jsem ji do svojí postele vedle sebe. A pak jsem ji objala a spokojeně usnula.

Ráno jsem pocítila obrovský příval pozitivní nálady a energie. Cítila jsem tu hmatatelnou radost, která se mě zmocňovala. Jako kdybych létala, pomyslela jsem si, když jsem scházela ze schodů a nechala Nessie ještě dospat. Pobrukovala jsem si melodii jedné písničky, kterou neustále slýchám v rádiu, ale nemůžu si zapamatovat její název a začala jsem připravovat snídani.

Charlie taky ještě spí, takže to bude takové ranní překvapení. Usmívala jsem se a všimla jsem si, že to dnes vypadá na slunečný den. Zatím sice slunce nesvítilo, ale nebylo zataženo a na obloze jsem neviděla žádné mraky. Taky pozitivní zpráva! Charliemu jsem připravila obložený talíř, zatímco Nessie měla poslední dobou chuť na krupicovou kaši.

Ještě než jsem stačila všechno připravit, uslyšela jsem dupání na schodech a za chvíli se ve dveřích objevila její hlava. Usmívala se od ucha k uchu, když podle vůně poznala, co jí připravuji dobrého. Zasedla poslušně ke stolu a pustila se do jídla hned, jakmile jsem jí ho naservírovala. Taťka sešel jen chvíli po Nessie, byl oblečený v džínech a kostkované košili. Vypadal, že se dobře vyspal a já jsem před něj naservírovala tác s jídlem. Nessie mu přistrčila svou kaši a dožadovala se toho, aby ji také ochutnal. Viděla jsem na něm, že není nadšený, ale zapřel se.

Po snídani jsme se s Renesmé připravily a zcivilizovaly. Musely jsme se vyparádit, jak mi ostatně přikázala, takže jsme v půl dvanácté byly připraveny k odjezdu do La Push. Dala jsem Nessie riflové kalhoty, které doplnila žlutým tričkem, až mi připomínala kanárka. Obula si holínky a svetřík s bundičkou. Věci jsem jí dala spíš na ven, protože si dovedu představit, jak bude vypadat, až se vrátíme domů.

Já jsem se nijak neparádila. Zvolila jsem světlé džíny s úzkými nohavicemi a modré tričko. Přes sebe jsem ještě přehodila svetr a bundu, nejedeme na módní přehlídku… Charlie si do kufru naskládal vše potřebné k rybaření a vyjeli jsme. Tentokrát Nessie protestovala proti pásům na sedačce víc, než posledně, až jsem ji musela okřiknout. Jinak by snad byla schopná se i odepnout.

Už jsem zapomněla, jak hezky to v rezervaci vypadá... Všude lesy, takové mlhavé údolí. Malé domky, které vypadaly tak, jako kdyby vyrostly ze země. Všechno se mi tu zdálo tak přirozené a jednoduché. Vytáhla jsem Renesmé ze sedačky a postavila ji na zem, aby se mohla běžet uvítat s Joshuou.

„Bello, ty jsi zkrásněla,“ složil mi poklonu Billy, taťky nejlepší kamarád. Už když jsem byla malá, tak byl milý a nezměnil se ani teď. Srdečně mi potřásl pravicí a představil svého syna Jacoba. Matně jsem si vzpomněla na své dětství.

„Ahoj Jaku,“ usmála jsem se na něj a skutečně jsem si vzpomněla, jak jsme si spolu jako děti hráli. Byl vyšší než já, kluk jako hora. Opálená tvář, na které se rýsoval přátelský úsměv, mi byla milá. Měl na sobě jenom tričko, což mi přišlo jako nerozum, ale jak jsem si všimla, tak tady byli všivhni nalehko oblečení. 

 „Ráda tě zase vidím, Bello,“ pozdravila mě Emily a rovnou nás představila se Samem. Vřele se usmíval a vítal mě jako starou známou. Jenom na Renesmé se pořád tak zkoumavě díval. Ale to i Jared, Paul a Quil. Snažila jsem se to ignorovat a po chvíli jsem to skutečně přestala vnímat.

„Pojďte, půjdeme se najíst,“ navrhla Emily a všichni kluci se rozeběhli k jejich domu za neustálého pošťuchování. Emily popadla Joshuu, já Nessie a vyrazili jsme za nimi. Charlie se s Billym vydal rovnou chytat ryby, protože prý stejně hlad nemají. Ještě se mě stačil zeptat, jestli mi nevadí, když se tu zdržíme. S úsměvem jsem ho poslala chytat a popřála dobrý úlovek.

„Budou mít hlad,“ podotkla Emily, když jsme se dostali k jejich malému domku. Byl postavený ze dřeva a na první pohled krásný. Taková mechová chaloupka, představila jsem si místo, kde žijí pohádkové bytosti. Když jsme vešli dovnitř, tak jsem s překvapením zjistila, že je to tu docela prostorné. Všichni už seděli u stolu a ládovali se, až se jim dělaly boule za ušima. Musela jsem se při pohledu na rozzlobenou Emily rozesmát, ale ona se nevydržela zlobit dlouho a přidala se ke mně. Nemohla jsem téměř uvěřit, že se sem naskládalo pět kluků vysokých jako hora a pořád se tu zdálo místo.

„Tak, kdo pustí Bellu, aby si mohla sednout?“ zeptala se Emily a první se zvedl Jacob, aby mi galantně přenechal místo. Poděkovala jsem mu a přitáhla si malou Nessie na klín. Natáhla se po jedné bramborové placce, která byla před ní a s chutí se do ní zakousla. Byl mi nepříjemný ten pohled, kterým se na ni dívali, ale opravdu jsem se snažila… Nevšímat si.

„Chutná vám?“ strachovala se Em, když přinesla další talíře s tou pochoutkou. Renesmé se po těch plackách mohla utlouct a já jsem si hned zamlouvala recept. Tohle by Charliemu určitě chutnalo! Škoda, že tu dobrotu kvůli rybaření ani neochutná.

„Je to skutečně výborné, podívej na Nessie,“ upozornila jsem na svou malou princeznu, která kradla placky z Quilova talíře a vůbec jí to nepřišlo divné. On si toho z počátku nevšiml, ale potom už si dával dobrý pozor na to, aby mu je nebrala. Jeho hlad je prý určitě větší než její. Po jídle nás Emily zavedla do malé koupelničky, kde jsem Ness umyla zamaštěné tváře a přečesala jsem jí culíčky. Pak už nedočkavě vyběhla za Joshuou a utíkali na pískoviště. Sam se nabídl, že je bude hlídat, abychom měly chvíli čas si popovídat.

Když se s Emily loučil, díval se na ni takovým pohledem, jako kdyby ji měl vidět naposledy v životě. Bylo v něm tolik lásky, až mě něco sevřelo u srdce. Bylo mi to líto? Nezapírám, že ano. Chtěla bych mít někoho, komu můžu dát svou lásku a kdo by miloval mě. Hlavně by musel mít rád mou dceru. A je těžké najít někoho, komu by malá nevadila. Alespoň si to myslím. A co když by mu nevadila, ale po nějakém čase by nás opustil? To bych Renesmé nemohla udělat. Jí stačí chvilka a oblíbí si člověka, každé loučení je pro ni bolestivé.

„Ještě se uvidíme, Bello,“ rozloučil se i se mnou a pak už vyběhl ven za ostatními ven. Emily se zatvářila omluvně k jejich loučení a šla nám pro kávu.

„Je ti něco, Bello?“ zeptala se, když viděla mou zamlklost, kterou jsem nějak nemohla přejít. Nevím, proč se mi tak náhle změnila nálada, ale bylo mi úzko.

„Jsem v pořádku, jenom… Vlastně ani nevím,“ zamumlala jsem a raději jsem se napila z šálku kávy, kterou přinesla. Pořád jsem myslela na Nessie a nemohla jsem se zbavit špatného pocitu, že je tam s cizími. Vždyť znají tebe i tvého otce, Bello!

„Nechceš si o něčem promluvit? Vidím na tobě, že tě něco trápí,“ upřela na mě své tmavě hnědé oči, ve kterých se zračila upřímná starost. Povzdychla jsem si a raději odvrátila tvář.

„Tohle ti asi říct nemůžu. A i kdyby, tak bys mi určitě nevěřila,“ usmála jsem se nad představou, kde bych jí vysvětlovala pravdu o Edwardovi. Je to upír, Nessie je jím jen napůl a já jsem člověk. Občas trpím nočními můrami a otec mé dcera náhodou chodí na stejnou školu jako já. Ale neboj se, blázen nejsem!

„Dobře, ale kdyby sis to rozmyslela, stačí říct,“ ujistila mě a já jsem se na ni vděčně podívala. Pak se konverzace docela rozproudila a já jsem poslouchala poutavé vyprávění o tom, jak poznala Sama a přišla sem do rezervace. Nedivím se, že si to tu zamilovala, protože je to skutečně kouzelné, ale mně by tu asi něco chybělo… Podívala jsem se na hodinky a došlo mi, že jsem slíbila spolužákům, že se za nimi zastavím.

„Emily, myslíš, že bych mohla na malou chvíli odjet. Je mi to skutečně hloupé, ale spolužáci mě přemluvili, abych se za nimi alespoň na chvilku zastavila na pláži. Chtěli surfovat…“ Cítila jsem se nevýslovně trapně. Připadala jsem si jako ta nejhorší matka na světě, která je ochotná nechat své dítě u cizích lidí a jet si povyrazit s partou. Emily se na mě ale zvesela usmála a vypadala, jako kdyby se jí zrovna rozsvítilo.

„Určitě jeď, nech tu Nessie, pohlídám ti ji,“ ujistila mě. „A která pláž?“ dotázala se, zatímco jsme odnášely prázdné hrnky od kávy a pomalu se chystaly ven.

„La Push.“

„No vidíš, to ani nepotřebuješ auto. Řeknu Jacobovi, on tě tam odvede. Je to kousek odtud,“ ujistila mě a už jsme si to šinuly k malému hřišti. Renesmé jsem spatřila už z dálky, hrála si s Joshuou a ostatní se snažili hrát si s nimi.

„Teda, vy vypadáte,“ zhodnotila Emily situaci, když jsme se dostaly blíž a zjistily, že jsou všichni zablácení. Jen stěží jsem skrývala smích, který se mi při pohledu na ně dral na tvář. Renesmé zavýskla a běžela ke mně.

„Ahoj zlatíčko, nezlobila jsi?“ zajímala jsem se o to, co se dělo za dobu, kdy jsme si s Em povídaly, ale ona se tvářila na výsost spokojeně.

„Ne, hráli jsme si. Přeprala jsem Joshuu,“ pošeptala mi do ucha a já jsem se na ni překvapeně podívala. Přitiskla mi ruku ke tváři a já jsem spatřila to, co se dělo. Snažila jsem se, aby to vypadalo normálně. Aby nikdo nepoznal, co se děje, ale myslím, že si nás ani nevšimli. Káravě jsem se na Nessie podívala a ona si dala prst před pusu.

„Já vím,“ ujistila mě a utíkala znovu za svým novým kamarádem.

„Jaku, myslíš, že bys mohl Bellu doprovodit na pláž?“ Bylo to vlastně hrozně jednoduché, protože Jake souhlasil a než jsem se nadála, tak jsem zamávala svojí berušce, aby nezlobila a byli jsme na cestě. Nějak jsem nevěděla, jak začít konverzaci, ale Jacob se toho ujal.

„Takže, proč si se přestěhovala zrovna sem? Chci říct, že Phoenix musel mít něco do sebe, ne?“ Pousmála jsem se nad jeho dotazem a pokrčila jsem rameny. Jak vysvětlit, že jsem sem přijela, abych zapomněla? Pohlédla jsem mu do tváře a zahleděla jsem se do jeho tmavě hnědých očí, které mi připomínaly roztavenou čokoládu. Hnědé oči tu mají snad skoro všichni. Ve tváři se mu zračila zvědavost.

„Phoenix je nádherný a já jsem tam žila ráda, ale chtěla jsem změnu. Vypadnout ze starých kolejí, a jelikož taťka žije ve Forks a já jsem tu nebyla věčnost, tak to byla má první volba,“ vysvětlila jsem s jakousi lehkostí. Nebylo to tak těžké vypravovat o mém životě. Zatvářil se chápavě, přesto jsem mu na očích viděla ještě jednu otázku. Jakoby se bál, jestli se mě na to může zeptat. Nakonec se odhodlal, ale nedíval se na mě, když se ptal.

„A otec Nessie se tě nepokoušel zadržet?“ Aha, tak odtud vítr fouká. Sklopila jsem hlavu a tvářila jsem se, že nejdůležitější věc je v tento moment zem pode mnou. Tohle už byla osobnější otázka, ale chápu, že ho to zajímá. Divím se ale, že to ještě neví od Charlieho, který to určitě musel říct Billymu. Každého zajímá skutečný otec mé dcerky.

„No,“ zaváhala jsem, „on ani neví, že existuje. Byla to láska na jednu noc, ze které vzešla ona.“ Cítila jsem se nesmírně trapně a ve tvářích jsem musela být rudá jako rak. Proč se mu vlastně svěřuji až tak moc? Nestačilo prostě říct, že o ní neví?

„To ho nenapadlo, že je jeho, když jste kolem sebe museli chodit?“ vyptával se dál. Dozvěděl se A, takže musí znát i B. Vážně jsem nemohla být zticha! Tentokrát mi odpověď trvala podstatně déle než naposledy, ale nakonec jsem se přeci jen odhodlala a vyšla s pravdou na povrch. Dlaně se mi zpotily a byla jsem nesvá, ale když jsem to ze sebe vysypala, tak mi bylo lépe. O dost lépe!

„Viděla jsem ho jen párkrát. Většinou v jednom baru, kam jsme chodili s přáteli. Byl na mě milý a já jsem podlehla jeho slovům. Nelituji toho, co se stalo, ale pak už jsem ho nikdy nespatřila.“ Horkost ve tvářích jsem doslova cítila a modlila jsem se, aby tenhle rozhovor už skončil a my změnili téma. Jacob to asi nějak vycítil a k mému štěstí mě upozornil, že jsme skoro na místě. Prošli jsme po úzké pěšince a dostali jsme se na otevřené prostranství.

Zůstala jsem fascinovaně hledět na krásné moře. Vlny byly veliké a foukal tu studený vítr. Byla jsem ráda, že mám bundu. Nemohla jsem vůbec pochopit, jak je možné, že má na sobě jen slabou mikinu, pod kterou jsem neviděla tričko. Zůstala jsem šokovaně stát a pozorovala horizont. Bylo to tak jiné, než město. Už si ani nepamatuji, jestli jsem tu jako malá někdy byla. Tahle vzpomínka se mi musela vytratit z paměti...

„Když půjdeme po pláži tímhle směrem,“ ukázal vpravo, kde se pláž klikatěla a uhýbala, takže jsem neviděla, co tam je. „Dostaneme se tam, kde určitě budou tvoji spolužáci. Tohle je jedno z mála míst, kde se dá dobře surfovat.“

Souhlasila jsem a pomalu jsme vyšli. Studený vítr nebyl nic příjemného a já jsem po chvíli pocítila chlad. Zuby se mi rozdrkotaly a Jacob se rozesmál, nicméně si sundal mikinu, aby mi ji mohl podat. Neubránila jsem se tomu, abych zůstala zírat na jeho opálenou a dokonale vypracovanou hruď.

„Okamžitě se obleč, ještě onemocníš!“ přikazovala jsem mu, ale on se tvářil klidně. Vůbec nejevil známky zimy. Ani neměl husinu na rukou! Přetáhl svou mikinu přes mou bundu a ignoroval mé chabé protesty. Bylo mi o něco tepleji, zvlášť když jsem zjistila, že je ta mikina úplně vyhřátá.

„To prostě není možné, že ti není zima,“ nechápala jsem a on se mi nejspíš nechystal podat žádné vysvětlení, které bych mohla přijmout…

4. kapitola - Shrnutí - 6. kapitola

Autor: Lucka002 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Please, let me live - 5. kapitola: