Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Please, let me live - 3. kapitola

Team Edward tričko


Please, let me live - 3. kapitolaDalší den je za námi a Bella se neplánovaně rozhodla, že Nessie někomu představí. Ještě předtím se však stanete svědky velmi nečekaného setkání. Napadlo by Vás, že by právě tady, tak daleko od Phoenixu, mohl žít i někdo, koho Bella dobře zná? A kdo to vlastně má být? Myslím, že už to všichni tušíte...

EDIT: Článek neprošel korekcí.

 

„Ještě si zavoláme, ale o víkendu určitě přijeďte,“ nabádala mě ještě jednou a já jsem slíbila, že se zastavíme. Charlie jistě bude rád, že si zajede za Billym a Henrym. Může jít s nimi rybařit a my se mezitím vyřádíme.

 

 

Charlie se včera divil, proč jsme byly tak dlouho pryč. A myslím si, že nechybělo málo a býval by po nás vyhlásil pátrání. Když jsem mu vysvětlila, že jsem poznala Emily a ona nás pozvala do La Push, tak se rozzářil a rázem zapomněl na to, že jsem mu nedala vědět o našem zdržení. Dokonce mě i pochválil! Prý je dobře, že se hned seznamuji a Quileti jsou přátelští lidé, zná je velmi dobře. Díky, ale už jsem si stačila všimnout, pousmála jsem se.

Dnes ráno jsem se cítila mnohem lépe, už jsem neměla tak stísněný pocit, když jsem odváděla malou do školky. Věděla jsem, že se jí tam líbí a potěšilo mě, jak se parádila, aby byla krásná. Prý má ve školce spoustu kamarádů, kteří jí chtěli dát pusu. Trošku jsem se zděsila při uvážení, že je jí jenom pět, ale když se Charlie ozval s historkami mého dětství, tak jsem měla problémy zadržet červenání a smích.

„Ahoj, Bello,“ mávala na mě Jessica hned před školou. Vrátila jsem jí úsměv a došla jsem k ní. Angela se k nám připojila hned vzápětí a společně jsme se vydaly do třídy na přednášku. Byly jsme dnes ve velké aule, ale nevěnovala jsem jí víc pozornosti, protože jsme už takhle šly pozdě. Zapadla jsem do lavice ve čtvrté řadě. Protože byly lavice jen pro jednoho, tak jsem musela sedět sama, ale Jess se posadila do lavice vedle, takže to bylo fajn. Angela složila své tělo do lavice přede mne, takže jsme byly všechny vedle sebe.

Trochu jsme se zdržely, dokonce jsem měla strach, že přijdu pozdě. To by nebylo nejlepší, když jsem tu úplně nová. Profesor naštěstí ještě nebyl ve třídě, ale přišel těsně po nás. Tohle nebylo o minuty, ale o vteřiny! Oddechla jsem si, protože přijít pozdě by pro mě vůbec nehrálo. Už takhle jsem na sebe upoutala pozornost svým příjezdem do Forks.

Vytáhla jsem si z tašky sešity a vyhledala úkol, který jsme včera dostali. Matematika mi potíže nedělá, což je asi jediné štěstí. Když jsem včera večer dala Nessie spát, pustila jsem se do všech úkolů a byla jsem ráda, že jsem si i něco stihla zopakovat. Spát jsem sice šla až okolo půlnoci, ale s dobrým pocitem, že jsem se na školu nevykašlala.

„Zkontrolujeme si nyní vaši samostatnou práci. Správný výsledek mi řekne,“ zabádal očima v papíře, který si přinesl s sebou a chvíli přemýšlel, koho má vyvolat. Byla jsem připravená na to, že půjdu já a dokonce jsem i věřila svému výpočtu.

„Třeba pan Cullen.“ Ulevilo se mi, že mě nevyvolal, ale zároveň jsem se chtěla předvést. Nebyla bych určitě horší. Na tváři se mi usídlil úsměv, který mi ale v zápětí zmrzl na rtech.

„Správný výsledek je 2r2.“ Nezarazil mě ten ledový klid, se kterým mluvil, ale fakt, že ten hlas znám. Otočila jsem se směrem, odkud jsem slyšela jeho hlas, a překvapením mi vypadla z ruky tužka, která s duněním dopadla na desku stolu. Střetla jsem se s jeho pohledem a ujistila jsem se, že nemám halucinace. Údivem se mu rozšířily zornice, okamžitě se však ovládl a upřel svůj pohled na učitele před tabulí. Zalapala jsem po dechu a nebyla jsem schopná žádné rozumné reakce.

Se šokem jsem se obrátila zpět a zvažovala vše, co se právě odehrálo. Co tady dělá? Nemá být někde ve Phoenixu? Najednou se mi stáhlo hrdlo a nemohla jsem ani pohnout. Co když uvidí Renesmé? Určitě by mu došlo, že je jeho dcera. Zvlášť, když nedokáže zapřít tu podobu mezi nimi! Takže se jmenuje Cullen… Edward Cullen. Cítila jsem, jak se mi motá hlava při vzpomínce na tu noc, kterou jsme strávili společně. Ne! Okamžitě jsem si zakázala všechny vzpomínky a silou vůle jsem je vymanila z paměti. Opustil tě, nic jsi pro něj neznamenala! Jenom zábava na jednu noc.

Záměrně jsem si ubližovala a snažila se uklidnit. To se mi ale vůbec nedařilo, zvlášť když jsem v zádech cítila něčí pohled. A mohla jsem si namlouvat, že je to jen má bujná fantazie, ale prostě jsem věděla, že se na mě dívá on. Nevšímej si ho a on si tě taky nebude všímat. Ozvalo se krátké zazvonění zvonku a já jsem s překvapením zjistila, že vůbec nevím, o čem se dnes v hodině jednalo. Mechanicky jsem si všechno zapisovala, ale neměla jsem ani ponětí, co se v hodinách děje.

„Jsi v pořádku?“ zeptala se mě Angela, když jsme seděli u oběda a já jsem bloudila svými vlastními myšlenkami. Nedokázala jsem vůbec nic vnímat, takhle mě rozhodil jen pohled na něj. Co budu dělat, jestli spolu budeme mluvit? Zakroutila jsem hlavou, proč bych s ním proboha měla vůbec mluvit? Nebudu ho vyhledávat a on mě určitě taky ne!

„Jo, jasně. Jenom jsem dneska nějaká mimo,“ přiznala jsem, ale pravý důvod jsem samozřejmě neřekla. Angele bych možná mohla věřit, ale jsem si jistá, že Jess by tohle tajemství neudržela. A já ho právě nyní potřebuji udržet v tajnosti víc, než kdy jindy. Nedokážu si ani představit, co by udělal Charlie, kdyby se dozvěděl, že je tu otec jeho vnučky...

„Asi jí okouzlil Edward Cullen.“ Jessica se pokusila odlehčit situaci, ale nejspíš by se divila, kdyby věděla, jak blízko je pravdě. Neokouzlil, ale šokoval! Totálně vyřadil z provozu. Zasmála jsem se jejímu pokusu o rozveselení a celý zbytek dne jsem se snažila být veselá a soustředit se na svět kolem sebe. Hodně mi to ztěžoval ten nepříjemný pocit, kdy mě něčí pohled pálil v zádech. Nemohla jsem se zbavit Edwardových očí, které jsem viděla snad všude. Se zděšením jsem se od Jessici dozvěděla, že s Cullenem máme většinu přednášek. Je tohle nějaký trest?

Celý den jsem naštěstí přežila bez bližšího setkání s Edwardem. Děkovala jsem za to, protože bych se nejspíš nedovedla tak dokonale přetvařovat. Před školou jsem se rozloučila s Jessicou, ale Angela měla dnes stejnou cestu jako já, takže se rozhodla, že půjde semnou. No, další skvělá novina!

„A kam vlastně jdeš?“ zkusila jsem se zeptat a zjistit tak cíl její cesty.

„Musím na poštu, je kousek od školky, jestli víš, kde to je,“ vysvětlila a já jsem si povzdechla. Jasně, že vím. Najednou jsem nevěděla, jak odpovědět na její otázku, která se mě také ptala na cíl mojí cesty. Chvíli jsem mlčela a nakonec jsem se rozhodla odpovědět jednoduše.

„Do školky,“ odpověděla jsem stručně a nehodlala jsem se v tom nějak pitvat, ale Angela se tvářila zmateně.

„Jdeš se zeptat na brigádu?“ zeptala se bezelstně a já jsem němě zakroutila hlavou. Možná bych jí prostě měla říct pravdu. Není na tom nic špatného, ne? Přeci není možné, aby si Edwarda hned spojila s mou dcerou. Jak by jí mohlo napadnout, že jsem ho poznala už ve Phoenixu? Nijak.

„Pojď se mnou, jestli chceš,“ nabídla jsem jí velkoryse a ona nadšeně přikývla. Ani nemáš tušení, kolik odhodlání mě to zrovna v tuhle chvíli stojí. Pomyslela jsem si a přidala jsem do kroku. Společně jsme vešly do budovy mateřské školky a prošly jsme dlouhou světlou chodbou, jejíž zdi byly polepené obrázky. Byly to výtvory dětí od těch nejstarších až po ty nejnovější.

„Dobrý den,“ pozdravila jsem učitelku a ta mi hned zavolala Nessie. Vběhla mi do náruče s úsměvem a pozastavila se nad mojí společností.

„Kdo je to, mami?“ zeptala se zvědavě a uslyšela jsem překvapenou Angelu, jak zalapala po dechu. A je to venku!

„Renesmé, tohle je moje kamarádka Angela,“ vysvětlila jsem záhadu a ona jí taky objala. Nemohla jsem nevidět to překvapení, které se Ange zmocňovalo, ale byla příjemná a milá. Nessie se dala do vyprávění celého dne a přitom si nazouvala boty a oblékala bundičku s mikinou. Pomohla jsem jí převléci se a za stálého brebentění jsme vyšly ven.

„Je milá,“ ozvala se Angela až venku. Nejspíš celou dobu váhana nad tím, co by mi měla říci na tohle tajemství. Obdařila jsem jí úsměvem a napůl ucha jsem stále poslouchala Nessiino brebentění.

„To je, ale občas mi dává zabrat.“ Chápavě přikývla, přestože jsem si byla jistá, že nemá vůbec tušení, co to všechno obnáší. Byla jsem ráda, že mě nijak neodsoudila. Měla jsem Nessie skutečně brzy a nejsem na to moc pyšná. Ona je ale můj život. Nevěřila jsem tomu, ale ona je největší dar, jaký jsem mohla od života získat.

„Neřeknu to Jessice, počkám, až to řekneš sama,“ slíbila a já jsem byla ráda. Nějak musela vyčíst mé myšlenky, radostně jsem ji objala a rozloučily jsme se. Angela je větší formát než jsem si o ní myslela. Sama mi nabídla tenhle kompromis a tím mi dala ohromnou naději, že bude Renesmé v bezpečí.

Dnes jsme se s Nessie nezastavovaly nikde na hřišti, takže jsme se k domu dostaly poměrně rychle a ona stále měla co povídat. Neměla jsem ani tušení, jak je možné, že ji ještě nebolí pusa od neustálého breptání. Tolik toho nenamluvila... Už si ani nevzpomnínám. Vždy je spíš tiché dítě, dává přednost obrázkům, kterými ukazuje své denní prožitky.

„A potom mi Patrik chtěl dát pusu, ale mně se nelíbí. Joshua je hezčí,“ tvrdila zarputile a já jsem se musela smát nad jejím rozhořčením za to, co si ten chudáček dovolil. Myslím, že dostal takovou sprchu, že si to bude pamatovat ještě hodně dlouho…

„Haló, je někdo doma?“ zavolala jsem do nitra domu, ale nikdo se neozval. Myslela jsem si to, když na příjezdové cestě nestálo Charlieho auto. Takže jsme tu první... Převlékla jsem Ness do něčeho pohodlnějšího a hlavně přizpůsobeného k tomu, že by se mohla umazat.

„Připravíme dědečkovi něco dobrého?“ navrhla jsem a ona nadšeně souhlasila. Vysadila jsem ji na vysokou židličku, díky které konečně viděla na linku a podala jsem jí dvě vajíčka. Měla za úkol je rozklepnout do misky, což se jí povedlo. Vařilo se nám spolu dobře a mouku, kterou jsme k výrobě palačinek potřebovaly, jsme za chvíli měly i za ušima. Když Charlie konečně přišel domů, tak jsme akorát uklízely nepořádek. Nessie důkladně utírala linku a já jsem vytírala podlahu, aby se po ní dalo opět chodit. Rozesmál se při pohledu na naše bílé obličeje i hlavy a pasoval nás na zimní královny ještě mezi dveřmi.

„Dědo, ochutnej,“ tahala ho za rukáv ještě předtím, než si stačil sundat bundu a vedla taťku ke stolu. Charlie se nakonec svlékl a posadil se ke stolu, kam jsme naservírovaly talíř plný palačinek s marmeládou, kterou jsem našla ve spíži. Myslím, že byla rybízová, ale každopádně je výborná.

„Fantastické, vy jste hotové kuchařky,“ pochvaloval si a Nessie byla spokojená na nejvyšší míru. Jelikož měli všichni dojedeno, zvedla jsem se od stolu a sebrala jsem talíře. Ještě jsem se otočila a zpátky k nim, abych něco řekla, ale zůstala jsem stát před oknem. Po zádech mi přeběhl ledový mráz. Dala bych všechno, za to, že jsem právě někoho viděla! Ještě hodnou chvíli jsem stála před oknem a zkoumavě jsem hleděla na prázdnou ulici. Nikoho jsem tam už ale nespatřila, takže jsem tu hloupost vytřepala z hlavy.

„Alou do koupelny,“ přikázala jsem Nessie, když byla vana napuštěná, ale ona se pořád nechtěla jít koupat. Seděla u Charlieho na klíně a nechala si vyprávět nějakou pohádku.

„Dovyprávím ti to před spaním,“ slíbil jí a já jsem se na něj vděčně podívala, protože se Renesmé okamžitě zvedla a popoháněla mě do koupelny. Bylo to snad poprvé, co se tak moc těšila do postýlky. Měla jsem před sebou ještě spoustu úkolů, přestože jsem už něco stihla, když Charlie zabavil Nessie. Tohle je hodně vyčerpávající, ale já to prostě zvládnu!

Nessie měla mouku snad úplně všude, takže jsem jí musela umýt i hlavu. Použila jsem jahodový šampón, protože máme jeho vůni rády obě. Důkladně umytou a navoněnou jsem ji zabalila do osušky a usušila, abych jí mohla obléknout bavlněné pyžamo. Protože Nessie zbožňuje růžovou barvu, která jí mimochodem sluší, muselo mít pyžamo růžovou barvu také. Položila jsem jí do postýlky a dala pusu na čelo. Pak se ve dveřích objevil Charlie a já jsem se mohla jít taky umýt. Zbytek večera jsem strávila nad učením, ale dnes to nebylo tak hrozné, takže jsem v deset skončila a šla spát. I taťka se už chystal na kutě.

Zavřela jsem dveře a nařídila si budíka, abych nezaspala. Ještě jednou jsem políbila Nessie a sama jsem si zalezla do postele. Chvíli mi trvalo než jsem se zahřála pod peřinou, ale nakonec jsem cítila příjemnou úlevu. Vypnula jsem mozek, alespoň jsem se o to pokusila a tiše jsem usínala. Jelikož jsem byla unavená, spánek ke mně přišel brzy, ale nezabránila jsem si, abych alespoň nemyslela na Edwarda.

2. kapitola - Shrnutí - 4. kapitola


 

Líbila se Vám dnešní kapitola? A co si myslíte o Edwardovi? Budu se těšit na všechny komentáře. :-)



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Please, let me live - 3. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!