Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Please, let me live - 19. kapitola

04.05.2011 (09:00) • Lucka002 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2770×

„Ne,“ zazoufal si podruhé. „Chtěl jsem jí říci, že my se neživíme lidskou krví, ale přemohla mě touha říci jí o tom, co k ní skutečně cítím. Doufal jsem, že pochopí, že bych nikdy nedovolil, aby se jí a Nessie něco stalo. Musím vymyslet něco, čím si ji získám zpět,“ zamyslel se, chvíli na to se mi opět zatmělo před očima a dostala jsem onu vidinu, která symbolizovala Edwardův plán. Zazoufala jsem si nad jeho počínáním, ale raději jsem už nic neřekla. Vlastně mi ani nedal příležitost, protože vyběhl do svého pokoje ještě předtím, než jsem se stačila opět vzpamatovat. Bože můj, stůj při nás, protože Edward zešílel z lásky k Isabelle Swan...

Bella:

Vstala jsem se zazvoněním budíku, což mě poměrně překvapilo, když jsem šla spát až pozdě v noci. Nebo brzy ráno? No, to je jedno. Pořád jsem si v hlavě opakovala to, co se stalo včera. Celý den byl tak divný, že bych si mohla myslet, že jsem snila. Tolik zvláštních událostí…

Já musím být ten nejoblíbenější člověk náhody, jinak si nedovedu vysvětlit své setkání s cizím upírem uprostřed prázdného parkoviště. Copak je tak pravděpodobné, že se tam namane upír právě ve stejnou chvíli, kdy procházím já? Ne, tohle je skutečně spiknutí!

Byla jsem ráda, že Charlie včera nijak nekomentoval můj pozdní příchod. Stejně tak jsem byla ráda, že Edwarda napadlo napsat holkám, že jsem odjela dřív. Našla jsem totiž později v odeslaných zprávách, že jsem jela domů. O vysvětlování méně, není to super? Stejně tak jsem v té zprávě našla i to, že jsem klíče nechala v odemčeném autě.

Taky mu mohlo dojít, že tohle jim ke mně nebude sedět. Nejsem nijak nezodpovědná, ale mohu mu být vděčná, že ho vůbec napadlo nechat jim klíče. Jak by se holky asi dostaly domů, když bych jim zmizela i s klíči od auta? Toi bych těžko vysvětlovala, jelikož pravdu bych rozhodně nemohla říct. No, radši na to ani nemyslet…

Zvedla jsem se z postele a protáhla jsem své ztuhlé končetiny, abych se vůbec byla schopná postavit. Cítila jsem lehkou bolest na prsou při nadechování, která byla pravděpodobně způsobená včerejším setkáním s tím betonovým sloupem. Zaklepala jsem hlavou a pokoušela jsem se vymanit ze vzpomínek na tu nepříjemnou událost.

Přešla jsem k postýlce, ve které sladce spinkala Nessie, a zachumlala jsem ji do peřinky ještě trošku víc. Pak jsem už zamířila do přízemí, kde jsem připravila snídani a navázala jsem nenucený rozhovor s Charliem.

„Ani jsi mi včera neřekla, jestli sis něco koupila,“ podotkl Charlie při snídani, kdy už si Renesmé pochutnávala na jogurtu s lupínky. Trochu jsem znervózněla, ale jen natolik, aby to Charlie nepoznal.

„Nekoupila, ani se mi nic moc nelíbilo,“ odpověděla jsem s lehkým přemáháním. Ve lhaní jsem nebyla moc dobrá, ale každopádně se zlepšuji. Bylo to horší… třeba na základní škole by na mě poznal každý, že lžu. Na střední to potom bylo zase o něco lepší, takže můžu říct, že teď jsem ve lhaní docela dobrá. Teoreticky.

„Aha,“ konstatoval Charlie mou odpověď, ale myslím, že ji stejně moc nevnímal. Byl začtený do dnešních novin. Jak jsem postřehla z titulku, tak tu v lesích řádí nějací medvědi, prý jsou obrovští.

„Málem bych zapomněl!“ vyhrkl Charlie najednou, až jsem se málem opařila horkým čajem, který jsem zrovna pila. Trochu jsem se zakuckala, což hrozně pobavilo mou malou holčičku, ale věnovala jsem taťkovi pozornost.

„Volal Jacob, ptal se, jestli nechcete přijet do rezervace. Myslím, že se mu líbíš.“ Prvotní radost z toho, že by se Nessie mohla opět vidět s Joshuou, se mi z tváře vytratila a vystřídalo ji překvapení. Líbím se Jacobovi?

„Tati, jsme jen kamarádi, jestli se to tak dá vůbec říct. Viděli jsme se dvakrát,“ vymlouvala jsem mu jeho poznatek, ale přesto jsem se neubránila zrudnutí. Charlie se na mě podíval s tím svým výrazem, kterým mi jasně naznačoval, že si o tom myslí své. Já jsem tedy ze strany Jacoba nepostřehla žádné náznaky toho, že bych se mu měla líbit…

„Dobře, jak myslíš. Chtěl jsem se v pátek zajet podívat za Billym, můžete jet se mnou,“ nabídl mi velkoryse, neměla jsem důvod odmítnout, takže jsem souhlasila. S Emily si ráda popovídám, navíc do pátku už není tak daleko, protože je vlastně středa. Půlka týdne je tu. Středy mám na rozdíl od pondělků vážně ráda, ale stejně nejvíce zbožňuji pátky, ale kdo ne, že?

„Co myslíš, Renesmé? Chtěla bys jet za Joshuou?“ zeptala jsem se své berušky, ale předem mi bylo jasné, že ano. Poznala jsem to už jen podle jejích očí, které zářily jako dvě světýlka. Nemohla jsem z ní dnes zpustit zrak, vypadala tak roztomile.

Ráno se sama vyparádila. Vybrala si ze skříně bílé punčocháče, ke kterým si vzala džínovou sukýnku, kterou měla po kolínka. Nezapomněla na růžové tričko a já jsem jí do rozpuštěných vlásků musela uvázat mašličku – růžovou. Nemám tuhle barvu ráda, ale na Nessie vypadá prostě dokonale. Tedy, nenašla jsem zatím nic, co by mé malé modelce neslušelo.

„Práce volá, pojedeme,“ zavelel Charlie a došel si pro svůj policejní opasek, který měl položený na věšáku v chodbě. Spolkla jsem poslední sousto, abych následně rychle uklidila nádobí ze stolu a naskládala jsem ho do dřezu, abych ho mohla odpoledne umýt. Dnes se vlastně vrátím ještě před obědem, uvědomila jsem si.

Odpadá nám několik přenášek, takže Nessie vyzvednu ze školky dřív, dokonce stihnu i Charliemu uvařit něco dobrého. Alespoň to pro něj můžu udělat za všechno, co on dělá pro mě. Přeci jen svým rodičům dlužív hodně. Starali se o mě, ale těď se starají i o Nessie... Vymanila jsem se ze svého chvilkového rozjímání a rychle jsem oblékala Nessie do teplé mikiny a bundičky. Nezapomněla jsem ani na čepici.

Pak jsem ji popadla do náruče a nechala jsem Charlieho, aby za námi zamknul, zatímco jsem Renesmé připoutala do sedačky. U školky jsme byli během chvilky, dokonce jsme tu byli ještě poměrně brzy. Společně s Nessie jsme mávaly Charliemu, dokud jeho policejní auto nezmizelo v zatáčce, teprve potom jsme konečně zašly dovnitř budovy.

Jako vždy jsem se setkala s učitelkou mojí malé holčičky. Slušně jsem ji pozdravila a během několika málo minut jsem se s ní zase loučila se slovy, že si pro Nessie přijdu dříve. Naštěstí neměla žádné námitky, takže jsem se ve školce už nemusela déle zdržovat a vyrazila jsem ráznou chůzí ke škole.

Trochu mi vrtalo hlavou to, jak bych se měla chovat k Edwardovi. Jak asi? Ignoruj ho! V mysli jsem sice měla jasný plán, jak si jeho osoby pokud možno nevšímat, ale to bych ho musela mít možnost zrealizovat. Ta se mi ovšem nenaskytla, protože jakmile jsem vstoupila na parkoviště, objevila se vedle mě mužská postava, kterou jsem velmi dobře znala.

„Ahoj,“ pozdravil mě s tím svým pokřiveným úsměvem, který posledně tolik obdivovala Jessica. Zabrblala jsem něco, co vzdáleně mohlo připomínat pozdrav a hodlala jsem odsud rychle zmizet. Pohled jsem při tom měla upřený do země, abych se mu nemusela podívat do tváře.

„Chtěl bych ti něco dát,“ řekl a vrazil mi do ruky nějakou obálku. Než jsem se ovšem stihla zeptat na to, co je uvnitř, zmizel v nedohlednu. Zůstala jsem na chvíli stát jako opařená a snažila jsem se vzpamatovat z toho zvláštního setkání.

Neměla jsem ale čas zkoumat obsah obálky, jelikož jsem v právě přijíždějícím autě spatřila Jess a Ange, tudíž jsem uklidila obálku do tašky s tím, že se na její obsah podívám později, až k tomu bude vhodná příležitost. Zamířila jsem k autu svých kamarádek, které právě vystupovaly kousek ode mě. Nejspíš si ani nevšimly mého krátkého rozhovoru s Edwardem, vždyť ani já jsem ho téměř nezaregistrovala...

„Ahoj,“ přivítala jsem je a potěšilo mě, že nevypadaly naštvaně za to, že jsem včera zmizela z toho obchodního centra. Nedobrovolně, samozřejmě!

„Ahoj, Bells. Včera jsi přišla o ty nejkrásnější kousky,“ upozornila mě Jess hned, ale říkala to s úsměvem, takže jsem soudila, že mi to nevyčítá. Poukázala na své nové boty, které jí skutečně velmi slušely. Moc hezky jí modelovaly nohy, ale byla jsem si jistá, že na tak vysokém podpatku bych se já musela zabít… S úsměvem jsem pokrčila rameny a zařadila jsem se mezi holky, abychom mohly společně vejít do školy.

„Proč jsi vlastně včera tak zmizela? Ta zpráva mi trochu nedávala smysl… Něco s Renesmé?“ zajímala se dál. Škoda, doufala jsem, že by to řešit nemusela.

„Ne, jen se mi udělalo špatně. Asi na mě leze nějaká chřipka, i dnes jsem trochu unavená,“ zalhala jsem pohotově. Úplně jsem sice nelhala, ale i tak jsem se divila, že mi to Jess zbaštila. Vůbec jsem ale neměla radost z toho, že se ptá na Nessie, modlím se za to, aby si nepustila pusu na špacír. Nestydím se za to, že mám dceru, ale nechci, aby se na mě všichni dívali skrz prsty. Svobodná matka, co člověka napadne při tomto pojmu jako první?

Zamyslela jsem se nad svou krátkou lží. Tolik jsem zase nelhala, i když má únava nejspíš neměla nic společného s tím, že by se o mě pokoušela chřipka. Po svém včerejším dobrodružství bych ji mohla zcela jasně očekávat. Zvlášť po tom, co se mě pokusil zabít cizí upír… Vlastně ani nevím, čím se lišil od Edwarda a jeho rodiny, ale nechtěla jsem se na to ptát zrovna teď.

Spíš bych na to ráda zapomněla, upíří přítomnosti mám skutečně plné zuby na celý svůj zbytek života. Proč se ty nejhorší věci musí vždy stát zrovna mně? Překvapivě jsem dokázala těch několik prvních hodin školy přežít bez kontaktu s nějakým upírem. Já ano, ale Jess se dneska nebezpečně blízko pohybovala u Edwarda. Pozorovala jsem svou kamarádku a nemohla jsem si pomoct, ale něco mi říkalo, že tu je něco v nepořádku.

Edward se na ni usmíval, odpovídal jí a dokonce to vypadalo, že ji poslouchá. Zkoušela jsem se přinutit nestarat se o ně, ale nešlo to. Každou přestávku jsem slyšela Jessicin smích, který se rozléhal po třídě. Z druhého rohu učebny se naopak ozývalo rozzuřené brblání Mika, který komentoval chování mé kamarádky a Edwarda.

Chtěla jsem nějak zasáhnout, ale sama jsem přes ten knedlík v krku mohla sotva mluvit. Rozčilovalo mě to, jak si dobře rozumí, ale také to, že je Jess v nebezpečí. O to mi tu přeci jde, má kamarádka se baví s krvelačným monstrem. Tak proč se mi zdá, že je za tím ještě něco jiného? Zakroutila jsem hlavou, abych z ní vyhnala nepříjemné myšlenky a připojila jsem se k hovoru, který se kolem mě odvíjel.

„Angelo, myslíš, že bys to mohla nafotit do novin?“ ptal se Eric na něco, k čemu mi unikala podstata. Asi jsem je moc neposlouchala, protože jsem byla zabraná do svých vlastních myšlenek. Proč se ale točily kolem Edwarda, to jsem nechápala. Já jsem přeci ráda, že se ten upír drží dál ode mě a mé dcery!

„Co budeš fotit?“ zeptala jsem se s úsměvem na tváři. Neubránila jsem se lehkému zčervenání, když se na mě Eric obrátil jako na blázna a spolu s Mikem se rozesmáli na celé kolo. Zatvářila jsem se nad věcí a pohlédla jsem na Angelu, protože jsem doufala v nějakou rozumnou odpověď.

„Kluci si chtějí pořídit surfařský kalendář, na kterém budou oni. No, na mě zbylo to focení,“ zakroutila očima, ale bylo na ní vidět, že jí to nevadí. Ange je dobrá duše, za tu dobu, co ji znám, jsem nezažila, že by někomu řekla ne.

Zadívala jsem se jí do hnědých očí, které trochu zakrývaly brýle. Co jsem našla? Teplo. Našla jsem hřejivé teplo, které vám může dát jen přátelství. Ona je přátelská, milá a obětavá dívka, uznávám, že někdy jsou takovéhle holky využívané pro potřeby ostatních, ale Angela není hloupá. Ta se ve světě neztratí, rozhodně nikdy neudělá žádnou blbost. Alespoň jsem přesvědčená, že ji nemůže potkat nic takového, co se stalo mně.

„A kde to budete fotit?“ zajímala jsem se dál s neskrývaným zájmem. Už jsem je jednou viděla surfovat a musím přiznat, že jim to šlo. Kluci jsou na tohle fakt machři, já bych z prkna spadla jako hruška ze stromu. Pousmála jsem se nad tou představou a dál jsem se věnovala kamarádům. Vlastně jsem v jejich přítomnosti zcela zapomněla na to, že tu s námi není Jess. Pravděpodobně je u lavice Edwarda, no a? Co je mi po tom?

„Napadlo mě, že by to šlo v La Push, potřebujeme pořádný vlny. Posledně to tam bylo fajn,“ navrhoval hned Mike a ostatní rádi souhlasili. Poslouchala jsem jejich domlouvání, přičemž jsem si položila hlavu na lavici, abych alespoň tak oklamala svou mysl, která se neúprosně toužila prospat. Nevím, kde se u mě v poslední době bere ta únava, ale začíná mě štvát!

„Nespi,“ šťouchla do mě Jessica, která se přihnala k naší lavici s velkým úsměvem na tváři. Prudce jsem zvedla hlavu, protože jsem na chvíli skutečně měla pocit, že bych byla schopná usnout. Střetla jsem se s Mikovým pohledem, který momentálně hyzdil vztek. Snažil se ho maskovat, ale usadil se mu v očích, tušila jsem, jak se asi cítí, když tu před ním Jess flirtuje s Edwardem. A to je to teprve den od jejich rozchodu!

Chápu, že Jessica moc nezastává ohledy k ostatním, ale přeci jen je Mike její spolužák, tolik let byli kamarádi. Proč to teď všechno takhle nepokrytě ničí? Vždyť já vlastně znám odpověď, je uražená, že si dovolil zkritizovat nějaké její nedostatky.

„Nespím,“ zamumlala jsem s pohledem upřeným na Mika a pokusila jsem se o nějaký omluvný výraz. Zatvářil se trochu překvapeně, nicméně trhl rameny na znamení, že je mu to ukradené. Mně lhát nemusíš, pomyslela jsem si.

„Takže třeba zítra? Koukal jsem na rozvrh a odpadají nám hodiny, protože je profesorka Stealová pořád nemocná.“ Všichni se Tylerova návrhu okamžitě chytli, takže jsem jen přikyvovala a nevědomky jsem potvrdila svou účast na téhle události. Super!

 18. kapitola - Shrnutí - 20. kapitola

Snad se bude dnešní kapitolka líbit, děj je poměrně důležitý pro další pokračování, ale to už jsem napsala do Perexu. :) Děkuji za předchozí komentáře, mám z nich radost. Znovu ale připomínám, že mám radost i ze smajlíka, třeba si najdete těch pár vteřin pro kliknutí na něj...

Vaše Lucka002 ♥