Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Our Academy - Prolog

Our Academy - PrologŽijeme ve světě upírů a poloupírů. Všichni poloupíři chodí, do doby než dosáhnou dospělosti, na akademii. Akademie Marka Smitha je jako každá jiná. Pozorujeme zde osudy šesti poloupírů.
Bella Swanová přijíždí na novou akademii, kde žijí Rosalie, Alice, Jasper, Emmett a Rachel. Jaké budou jejich vztahy? Co všechno prožijí? Opravdu jsou všichni tak šťastní, jak vypadají?
Opravdu je vztah Rosalie a Emmetta tak bezchybný jak se zdá? A co profesor, kterého Bella nemůže dostat z hlavy? Najdou si k sobě Alice a Jasper někdy cestu? A co Rachel? Najde někoho, kdo by chtěl to stejné, co ona?
Lepší popis povídky mám na svém shrnutí. Celý popis byl totiž příliš dlouhý, abych ho vměstnala do perexu.

Bella

„Poslední upozornění pro účastníky letu do Miami. Dostavte se, prosím, k letadlu,“ ozvalo se z nástěnného reproduktoru.

Bella se usmála, vypila poslední hlt skotské a šla ke svému letadlu. Mířila na novou školu. Konečně mohla opustit Evropu a vrátit se zpět do Ameriky. Po všech těch letech, kdy střídala evropské školy jednu za druhou, její rodiče konečně dospěli k závěru, že na prestižní americké akademii se naučí úplně stejně, jako na té anglické nebo finské.

Nepředpokládala, že tam zůstane moc dlouho. Pravda je taková, že se rychle začne nudit, proto tak často střídá školy. Začala s tím v prvním ročníku a doteď ji žádná škola dostatečně nezaujala. Teď jí zbývaly poslední dva roky do dospělosti. Dva roky do té doby, než vyjde akademii a usadí se v upírském světě. Pocházela z dobré rodiny, a tak se předpokládalo, že bude v dospělosti zastávat nějaké významné postavení.

Akademií pro poloupíry bylo po celé Americe několik, ale Bella si vybrala tu, která byla nejblíže jejímu starému domovu. Akademii Marka Smitha. Neměla ani ponětí, jak ji na nové škole přijmou, vzhledem k tomu, že bylo zrovna pololetí. Bella byla zvyklá být vždy oblíbená, jak by taky ne. Chodila na večírky, mohla si koupit vše, na co jen pomyslela, její rodiče byli velmi mocní a Bella to navíc vždy uměla s lidmi tak, že si ji zamilovali.

Pohodlně se usadila v první třídě a objednala si víno.

„Hlásí se vám kapitán, za pět minut vzlétáme,“ ozvalo se v letadle.

Upila doušek vína a zavřela oči. Z Evropy do Ameriky to mělo nějakou dobu trvat. I když si ušetřila asi hodinu a půl tím, že odlétala z Anglie. Tam byla taky její bývalá internátní škola. Vydržela na ní měsíc.

Přemýšlela nad tím, jaká bude její nová škola a postupně usínala.

(…)

„Slečno, dáte si snídani?“ zeptala se Belly letuška a tím ji probudila.

„Jistě,“ řekla a narovnala se.

Letuška se usmála a dala před ni tácek s jídlem. Vaječná omeleta a slanina. Jedno z jejích oblíbených jídel.

„Co si dáte k pití?“ zeptala se letuška.

„Kafe, prosím,“ řekla a letuška jí nalila do hrnku blahodárný nápoj.

Napila se a hned ucítila příval energie. Kafe ji sice jako poloupíra nenakoplo natolik, jako krev, ale přece jenom jí nějakou energii dodalo.

Po snídani se dívala ven z okénka a pozorovala krajinu. Jo, Amerika jí chyběla. Naposledy tady byla jako malá, protože se zde narodila, jakmile ale měla věk na to, aby mohla na školu, poslali ji rodiče do Evropy.

„Hlásí se vám kapitán, oznamuji, že za deset minut přistáváme,“ ozvalo se z reproduktoru a rozsvítilo se upozornění, že se má připoutat.

Po deseti minutách letadlo přistálo.

Po přistání si Bella vzala svoje věci a vyšla ven z letadla. Uvnitř letiště už na ni čekal zástupce školy.

„Zdravím vás, slečno Swanová, vítejte v Miami. Doufám, že váš let byl pohodlný. Teď půjdeme pro vaše kufry a poté vás zavezu na akademii,“ řekl upír a Bella šla za ním.

Když Bella získala svoje kufry, mohli vyrazit k akademii. Ta byla asi hodinu od Miami. Bellu napadlo, že nebude tak těžké dostat se z akademie do Miami a jít se bavit nebo nakupovat.

Bella nastoupila do limuzíny, která ji měla zavézt do nové školy a napsala rychlou sms svým rodičům.

Let byl v pořádku. Sedím v limuzíně a mířím do nové školy.

Pac a pusu, Bella.

I přesto, že se s nimi moc nevídala, chtěli po ní, aby jim po každém letu napsala, že je v pořádku. Byla jejich jediné dítě, takže o ni pochopitelně měli strach.

Po chvíli jí zapípal mobil s odpovědí.

To jsme moc rádi. Ať se ti na nové škole líbí.

„Stejná sms, jako vždycky,“ pomyslela si. Její rodiče mají moc práce na to, aby jí posílali dlouhé sms. Jí to nevadilo, věděla, že jim na ní záleží, a to jí bohatě stačilo. Hlavně, že jí každý měsíc posílali vysoké kapesné.

Hodina byla dost času na to, aby se Bella stačila trochu upravit, aby udělala dobrý první dojem. Trochu se nalíčila, učesala a změnila náušnice.

Když limuzína přijela k bráně školy, byla už Bella krásná a upravená, jako vždy. Řidič jí otevřel dveře a ona vystoupila.

Škola se jí zamlouvala, nevypadala, jako ty studené hrady v Anglii. Neměla sice nějak moderní vzhled, ale přesto se jí líbila, měla svoje vlastní kouzlo.

Nechala řidiče, aby se postaral o její kufry a šla rovnou do kanceláře ředitele. Zaklepala a po jeho vyzvání vešla dovnitř.

„Slečno Swanová, jsem ředitel Brown,“ řekl ředitel a potřásl jí rukou.

Bella si ředitele pořádně prohlédla. Tento muž byl proměněn v upíra, tak v padesáti letech. Oči už mu zdobily vrásky a vlasy měl už trochu bílé. To bylo něco, co ani přeměna v upíra nebyla schopna zakrýt. Přesto na ni ředitel udělal dobrý dojem.

„Těší mě,“ řekla a usmála se.

„Posaďte se, prosím,“ vyzval ji ředitel.

Posadila se na pohodlnou židli naproti němu a čekala.

„Bylo mi řečeno, že hodně měníte školy,“ začal ředitel.

„Ano, většinou mě po nějakém čase omrzí,“ řekla upřímně.

„Aha, chápu. Každopádně doufám, že se vám na naší škole bude líbit a nějaký čas u nás pobudete,“ řekl ředitel a podal jí složku.

„Co je to?“ zeptala se a složku si pořádně prohlédla.

„V této složce najdete všechny potřebné informace, které se týkají této školy. Je v ní i váš rozvrh a klíč od pokoje. Samozřejmě vás zde provede i vaše spolubydlící, měla by zde být každou chvíli,“ řekl ředitel.

Bella se uvelebila v křesle a čekala.

 

Alice

Podpatky klapaly po podlaze školy, když Alice Brandonová mířila do kanceláře ředitele. Dneska přijela její nová spolubydlící a Aliciným úkolem bylo, ji přivítat a provést po akademii. Alespoň, že byla sobota a tudíž nehrozilo, že by zmeškala nějakou hodinu. Záleželo jí na tom, aby měla samé jedničky. Její přátelé si ji kvůli tomu sice občas dobírali, ale měli ji rádi, stejně jako ona je. No možná až na jednoho kluka, kterého měla ráda o něco více, než jen jako kamaráda. Jasper Hale. Bratr její nejlepší kamarádky a docela potížista. Přesto se do něj zamilovala hned na první pohled, když před dvěma a půl roky oba nastoupili na akademii.

Alice přemítala nad svou novou spolubydlící. Doufala, že nebude taková, jako ta poslední. Ta až s moc velkou oblibou nosila sandály a v nich ponožky. Celkově se nijak nevyznala v módě a dělala Alice jenom ostudu. Alice to tak hrozně štvalo, že to nakonec nevydržela a požádala o přesun této dívky do jiné části školy. To tu dívku tak hrozně mrzelo, že se nakonec odstěhovala na akademii někde v Texasu a od té doby o ní Alice neslyšela. Aliciny představy o ideální spolubydlící byly jasné. Vyzná se v módě, má ráda párty a není úplně tupá.

Ztracená v myšlenkách ani nepostřehla, že je už u kanceláře ředitele. Pomalu se nadechla, aby se připravila na to, co ji čeká a zaklepala.

„Dále,“ ozvalo se zevnitř a ona vešla.

Rozhlédla se kolem a spatřila svoji novou spolubydlící. Na první pohled vypadala v pohodě. Měla dlouhé hnědé vlasy a štíhlou postavu. Pak už zaznamenala menší detaily. Náušnice od Cartiera, tričko Guess, kalhoty od Calvina Kleina, kabelka od Prady a boty od Marca Jacobse, a to všechno skvěle sladěné.

Kdyby mohla, skákala by radostí. Její nová spolubydlící určitě nenosí ponožky v sandálech a nemá rozmazanou rtěnku, pokaždé když ji nanese.

„Tohle je vaše nová spolubydlící,“ řekl ředitel k hnědovlásce.

„Jsem Alice Brandonová, těší mě,“ řekla Alice a podala její nové spolubydlící ruku.

„Bella Swanová, také mě těší,“ řekla spolubydlící a ruku přijala.

Alice měla dojem, že o této dívce už někde slyšela, ale neřešila to.

„Teď, když jste se seznámily, můžete vzít slečnu Swanovou do jejího pokoje, je jistě unavená po cestě,“ řekl ředitel a vyprovodil je ze dveří.

Alice se na novou spolubydlící usmála a zamířila s ní do jejich pokoje. Šla přes známou chodbu a potkávala různé spolužáky, kteří zde trávili volný čas. Všichni ji zdravili.

„Ty tady musíš být hodně známá,“ řekla Bella.

„Roztleskávačky tady znají všichni,“ řekla Alice.

„Ty jsi roztleskávačka?“ zeptala se Bella nadšeně.

Alice přikývla.

„Jestli chceš, můžeš to zkusit na konkurzu. Pořádáme ho každý půlrok, abychom zjistili, jestli někdo nemá skrytý talent. Navíc občas z týmu vyhazujeme, když někdo nemá správnou váhu. Všechno je to o přesnosti. Naše kapitánka je na tohle docela přísná, ale díky tomu vyhráváme soutěže,“ řekla a podívala se na Bellu. To, že kapitánkou je její nejlepší kamarádka neřekla. Nechtěla, aby si o ní její nová spolubydlící myslela, že je nějaká nafoukaná husa.

„Určitě to zkusím,“ řekla Bella.

„Bezva, zítra tě tam zavedu,“ řekla Alice.

Když byly prolomeny ledy, začaly si obě docela povídat. Zjistily, že mají hodně společného. Aniž si toho všimly, byly už ve společenské místnosti pro třetí ročník. Vše tam bylo moderní a z toho měla Bella zřejmě radost, protože se usmívala. Alice, ale šla dál, až k jedněm dveřím s číslem 304.

„Tohle je náš pokoj,“ řekla a dveře otevřela.


Bella

Jestli byl tohle sen, tak jeden z nejlepších, které kdy Bella měla.

Pokoj se jí líbil, byl velice prostorný a proveden ve světlých barvách. Na obou koncích pokoje byla postel. Podívala se dál a zjistila, že k pokoji patří i koupelna. V jednom rohu byla mini lednička. Byla si jistá, že je v ní krev. Skvělé, přesně podle jejích představ.

„Líbí?“ zeptala se Alice.

„Jo, je skvělej,“ řekla a vešla dovnitř.

Její kufry už byly postavené u jedné z dvou postelí, která byla mimochodem opravdu majestátní. Byla povlečena béžovou barvou, látka byla hebká.

„Ve společenské místnosti je několik televizí, herní konzole, hi-fi věž a další elektronika, znáš to. A taky máme malou kuchyň, kde si můžeš ohřát krev nebo si vzít nějaké chipsy,“ řekla Alice.

„Jasně,“ řekla a dál se fascinovaně dívala kolem.

„Většinou se ve společenské místnosti setkávám s přáteli. Bydlí hned vedle nás. Kluci teda bydlí v druhé chodbě, ale i tak je to blízko,“ řekla Alice.

Bella jen přikývla a začala si vybalovat. Alice šla zatím na svůj notebook a dělala nějaký úkol.

Když si Bella konečně vybalila, šla se osprchovat do koupelny. Poté se převlékla do čistého oblečení, nalíčila se a vyrazila s Alice na oběd.


Rosalie

Sotva se Rosalie vrátila z tréninku roztleskávaček, zapadla do koupelny. Alice jí na tréninku chyběla, samozřejmě, že ji omluvila, když jí přijela nová spolubydlící. Už kvůli Alice si přála, aby to tentokrát vyšlo a Alice měla spolubydlící, za kterou by se nemusela stydět.

Když ze sebe smyla všechen pot, převlékla se do nového oblečení a zapnula si televizi. Byla s Alice domluvená, že se potkají na obědě a do té doby jí ještě zbývalo půl hodiny.

Někdo zaklepal na dveře a bez vyzvání vešel dovnitř.

Emmett McCarty. Kapitán týmu amerického fotbalu a její přítel.

„Ahoj, zlato,“ řekl Emmett a políbil ji.

Zůstali v polibku a ani jeden z nich ho nechtěl ukončit. Nakonec to byl Emmett.

„Dneska dávají zápas,“ řekl a sedl si na pohovku, kterou měla Rosalie v pokoji.

Pohovka patřila její spolubydlící Rachel, která ale šla za svým dalším dočasným přítelem. Rosalie už se ani neobtěžovala s tím, pamatovat si jejich jména, a tak všem říkala stejně.

Podívala se na Emmetta, který vypadal, že ani trochu nejeví zájem o to, aby se k němu přidala, a tak šla do koupelny, aby se nalíčila. Když se vrátila, seděl Emmett na pohovce a usmíval se. Sedla si vedle něj a dlouze ho políbila. Jak moc do něj byla zamilovaná, byla mu schopna prominout cokoliv. I přesto, že jí už několikrát ublížil tím, jak se choval, nechtěla se s ním rozejít. Nedokázala by to, pořád v něm viděla toho patnáctiletého kluka, který ji pozval na rande, když oba získali post kapitánů.

„Jdeme na oběd?“ zeptal se jí Emmett a vzal ji za ruku.

Jenom přikývla a přivinula se k němu. Emmett ji vzal kolem pasu a takhle společně vyšli na chodbu plnou lidí. Všichni je zdravili, jako vždycky. Na téhle akademii byli hvězdný pár a moc dobře to o sobě věděli.


Jasper

Bylo deset minut před obědem. Přesně v tu dobu vycházel ředitel ze své pracovny každý den. Jasper doufal, že se mu jeho dnešní vtípek povede. Namazal podlahu před ředitelnou mýdlem, takže ředitel by měl správně uklouznout. Uslyšel klapnutí dveří, jak ředitel vycházel ze své pracovny, pak už jenom svištící zvuk, jak ředitel uklouzl.

„Sakra,“ slyšel zaklet ředitele.

Jasper se jenom pousmál nad dobře vydařeným vtipem. Pak už jenom nenápadně zamířil na oběd, kde se měl sejít se svou sestrou a přáteli. Nejvíc se těšil, až opět uvidí Alice. Nejlepší kamarádku svojí sestry a jeho tajnou lásku.

 

 

 


 

Já vím, nic moc. Zatím je tam jenom představování a bude asi dvě kapitoly trvat, než se to trochu rozjede. Stejně děkuji všem, kdo si prolog přečetli. Napište mi, prosím, jestli má cenu pokračovat nebo ne.

Kajushqa1

Upozornění: Polupíři zde stárnou normální rychlostí a v osmnácti stárnout přestanou. Upíři na slunci nezačnou blyštět, ale není jim úplně příjemné. Všichni poloupíři mají schopnost ovlivňovat lidi hypnózou. Poloupíří kousnutí nepromění člověka v upíra, a to ani v případě, když člověka kousne poloupíří kluk.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Our Academy - Prolog:

02.09.2011 [21:24]

SummerLiliZaujímavý námet Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon , len to prevedenie trošku "pokuľháva" Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon , veľmi zvláštne vysvetlenia, namiesto toho, aby si to napr. zapracovala do deja, tak o tom hovoríš / píšeš úplne na záver červeným.
Chcelo by to trošku pridať Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

12. crazygirl666
02.09.2011 [21:09]

nooo.. vizera to nádejne.. no pravdu povediac veľmi nádejne... už sa tešim na pokračovanie... Emoticon

11. kiQa
02.09.2011 [21:03]

skvele Emoticon Emoticon

02.09.2011 [20:22]

Jane006Mně se to líbí :) Určitě pokračuj a rychle další kapitolu! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

02.09.2011 [19:39]

kajka007Částečně souhlasím s Keylou, ale zas to nevidím tak tragicky. Emoticon Určitě piš dál a já si to zase ráda přečtu. Emoticon

02.09.2011 [19:28]

nicolecullenhaleVypadá to zajímavě Emoticon

02.09.2011 [19:24]

KaleaNebyla to totální hrůza, ale přesto bych měla několik bodů k zamyšlení.

Nápad je možná originální (nevím, jestli to tak skutečně je, jinou povídku na tohle téma jsem zatím nečetla), ale perex mi toho zrovna moc neřekl. Jistě, nějaké informace se tam našly, ale už jen tenhle kratičký výstřižek byl takový nemastný, neslaný... A to se ani nezmiňuju o celkovém ději.

Tvoje postavy nevyjadřují vůbec žádné emoce, přijdou mi naprogramované na jeden určitý "kolík" a nic jiného nedělají. Všechno je růžovoučké a obláčkové, fuj (u tohohle štítku se plně ztotožňuju s Bellinou citací: "Sem s krví a vnitřnostmi!"). Navíc nejsou ani trochu plastické - neznat Stmívání, vím akorát to, že Bella je bruneta. Jsou to roboti a to určitě není dobře.

Moje hodnocení možná je negativní, ale nemínila jsem tě jím urazit. Zkus se nad tím zamyslet - jak jsem říkala, nejhorší to není (nejlepší ale bohužel také ne...) Emoticon

6. martty555
02.09.2011 [18:19]

veľmi dobré Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

5. jess
02.09.2011 [17:36]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

02.09.2011 [17:02]

LadyLilianne Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!