Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Our Academy 2- 8. kapitola

2.Ranya-Epilog


Our Academy 2- 8. kapitolaAlice s Jaredem zažívá chvilky štěstí. Rosalie a Emmett vyřeší neshody. Jasper se snaží přijít na řešení jeho nepříjemné situace.

Alice

Konečně jsme byli zpět na akademii a já mohla za Jaredem. Celé dva týdny jsem se nemohla dočkat, až ho konečně uvidím, a teď ten čas nastal. Když jsem vešla do baru, ve kterém pracoval, tak si mě prvně nevšiml. Vesele podával drinky a s každým si povídal. Vypadal skvěle a já jsem si užívala pohledu na něj a faktu, že s tímhle klukem já chodím. Svým upířím sluchem jsem zaslechla kousek rozhovoru s jeho kolegou. Jared se na mě podíval zrovna ve chvíli, kdy jsem začala poslouchat.

„Same, už musím jít,“ řekl tomu klukovi Jared s upřeným pohledem na mě. Sam, nebo-li jeho kolega, se podíval stejným směrem jako Jared. Pronesl něco o tom, že vypadám dobře. No, přiznávám, že použil trochu ostřejší slova, ale význam měla stejný.

„Ahoj, chyběla jsem ti?“ zeptal jsem se Jareda, když ke mně došel. Zasmál se, pak mě vzal kolem pasu a dlouze políbil. Jo, přesně tohle mi chybělo, ty super polibky, kterými mě neustále zasypával, když jsme byli spolu.

„Samozřejmě,“ odpověděl poté na mou předchozí otázku a vzal mě za ruku.

Vydali jsme se směrem na pláž. Bylo to takové naše speciální místo. Sundala jsem si nepohodlné lodičky a bosýma nohama jsem si stoupla do chladivého písku. Vzhledem k tomu, že byl říjen, už nebylo takové teplo a pláže už nebyly tak neuvěřitelně vyhřáté sluncem. Přesně tak jsem to měla ráda.

„Tak jaký byl ten váš výlet?“ zeptal se mě Jared se smíchem a znovu mě chytil za ruku. No, jistě, on si ze mě dělá srandu, protože jsem byla na školním výletě, což už samo o sobě zní, jako kdybychom byli nějaká skupinka prvňáků a drželi se za ručičky.

„Příliš dlouhý,“ odpověděla jsem a zadívala se mu do očí. Měly hrozně zajímavou barvu a pokaždé mi připadalo, jako kdyby viděly až do mé duše. Trochu děsivé, ale moc jsem to neřešila. Už jsem si zvykla na to, že mě má Jared přečtenou.

„Jsem rád, že jsi zpátky,“ oznámil mi po chvíli. Usmála jsem se. V tomhle jsou všechny ženy stejné. Přesně tyhle věci chceme slyšet. Jestli tohle nebyl skvělý přítel, tak už nikdo.

Sedli jsme si na molo, jako pokaždé, když jsme sem přišli a mlčeli. Často jsme slova nepotřebovali. Rozuměli jsme si a já žasla nad tím, jak je možné, že někdo, koho znám měsíc, mi často rozumí víc než někdo, koho znám několik let.

Hlavou jsem se Jaredovi opírala o rameno a pozorovala pomalý západ slunce, které už ke konci října zapadalo o trochu dříve. Hodně lidí by si mohlo myslet, že je to zbytečně sladká romantika, ale to mi bylo jedno. Pozorování západu slunce s někým, koho mám opravdu ráda, byla jedna z věcí, kterou jsem považovala za příjemnou a pro můj život nepostradatelnou.

Měla jsem Jareda ráda, opravdu, ale zatím jsem do něj nebyla zamilovaná, ne takovým tím způsobem, že bych pro něj udělala všechno a nemohla bez něj žít. Něco takového jsem zažila minulý rok s Jasperem, a dopadlo to dost špatně. Láska by z nás neměla dělat naprosté blázny, jistě, měla by být trochu šílená, ale ne na takovou míru, s jakou jsem to já prožívala.

Tentokrát jsem na to chtěla jít pomalu, nic neuspěchat, času mám dost. Nechci znovu skončit se zlomeným srdcem a alkoholem v ruce. Vlastně nejen s alkoholem, těžko jsem mohla zapomenout na to, co jsem prováděla o prázdninách. Měla jsem na rukou krev asi deseti lidí, a to jen proto, že jsem se nebyla schopna vyrovnat s jedním rozchodem. To, co jsem dělala, bylo špatné a temné, ale příliš lákavé na to, abych tomu odolala.

Mírně jsem zatřepala hlavou. Nechtěla jsem nad tím přemýšlet. Ne teď, ne tady. Ne, když jsem opět měla jedno z dalších skvělých rande s Jaredem. Jeden z důvodů, proč jsem s ním byla ráda, bylo, že jsem s ním zapomínala na to, co jsem udělala. S ním jsem se cítila jako někdo, kdo má ještě šanci. Tak nějak byste se měli cítit s někým, koho máte rádi, ne? Neměli byste být chorobně žárliví a naštvaní na toho druhého kvůli každému slovu s jinou holkou. Už dávno nevěřím na to, že láska by měla být šílená a složitá. Měla by být čistá a jednoduchá. Přesně tohle Jared představoval a přesně to jsem já chtěla. Jednoduchost.

 

Rosalie

„Ahoj,“ řekla jsem tiše, když jsem vešla do Emmettova pokoje. Věděla jsem, že je před námi hádka a udělala bych všechno na světě pro to, abych se jí vyhnula, bohužel mi bylo jasné, že mi to nebude dopřáno. Ne když Emmett vypadal, jako že neví, co říct dřív. Takový pohled míval jenom, když byl opravdu naštvaný.

Ano, uznávám, že svým způsobem na to měl opravdu právo. Jednala jsem za jeho zády a neříkala jsem mu pravdu. Na druhou stranu, nejsme manželé a já mám právo dělat vlastní rozhodnutí. Byla to trochu složitá situace a já se bála, že se z ní jen tak nevymotáme. Ne, když se Emmett rozhodne být naštvaný ještě další měsíc - a to on uměl. I přesto, že byl v mnoha ohledech opravdu skvělý, dokázal se občas chovat jako malý rozmazlený fracek.

„Kdy jsi mi o tom chtěla říct?“ zeptal se mě a zadíval se mi přímo do očí.

Na chvíli jsem se zamyslela, ale než jsem stačila odpovědět, už mě přerušil.

„Chystala ses mi o tom vůbec říct, nebo si se rozhodla, prostě jen tak bez varování odjet a nedat o sobě ani vědět?“

„Emmette, zkus na chvíli sklapnout a poslouchat,“ zakřičela jsem a pokračovala, „uznávám, že jsem ti o tom měla říct, ale sama jsem nevěděla, jak se mám rozhodnout. Nechtěla jsem ti nic říkat, dokud si nebudu jistá. Akorát bych ti tím dělala starosti, a to jsem nechtěla. Šla jsem na nějaké setkání, ale tam mi došlo, že bych to asi nezvládla. Neumím si představit střední bez tebe a bez ostatních. Nikam neodjíždím,“ řekla jsem mu.

Zdálo se, že se uklidnil. Mohla jsem jenom doufat, že bouře je zažehnána a další dny bude pouze slunečno bez mraků.

„Miluju tě. Víš to, že jo?“ zeptal se mě Emmett s úlevou v hlase. Oddechla jsem si. Už žádné hádky.

„A já tebe,“ řekla jsem mu a objala ho kolem svalnatých paží. Políbil mě do vlasů a nějakou dobu jsme tak setrvali.

Až po chvíli jsem si uvědomila, že jsme tím vlastně nic moc nevyřešili. Vážně je Emmett tak nadšený z toho, že si nesplním svůj sen? Ne, tak to asi nemyslí. Hlavně to nesmím zase otevřít, nechci žádné mraky. Doteď bylo všechno v pohodě, nesmí se to pokazit.

 

Jasper

Se spoluhráči z týmu jsem byl v jednom baru kousek od akademie. Jeden by si řekl, že po dvou týdnech neustálého pití budou mít dost, ale zřejmě poberou víc, než se zdá. Z alkoholu odumírají mozkové buňky, kdyby tahle banda byla z plnohodnotných lidí, asi by si už dávno prochlastali mozky. Přesto jsem s nimi chodil ven. Pokud jste zrovna nechtěli řešit něco vážného, byla to ideální parta pro vás. Jediné, co řešili, byl fotbal, pití a holky. Zrovna dnes bych asi uvítal jenom ten fotbal a pití. Žádné holky. Teda spíš tu jednu.

Alice se teď pravděpodobně zamilovávala do toho svýho fajnovýho barmana a na mě už dávno kašlala. Zdálo se mi to až trochu neuvěřitelný. Copak jsem byl v tom vztahu jedinej? Kde je teď to přísloví, že na první opravdovou lásku se nezapomíná? Vážně ke mně už vůbec nic necítí? Tolik otázek a neměl jsem se koho zeptat. Za Rose jsem chodit nechtěl, bylo by to blbý a ony si navíc vždycky všechno říkají. Alice by se ještě mohla dozvědět, že ji tak trochu chci zpátky.

Praštil jsem schválně hlavou o stůl, překvapilo mě, že pod tím náporem nepraskl. Kterej normálně myslící kluk by chtěl zpátky takovou stíhačku? Teda, se vší úctou k Alici, ale ona umí být ve vztahu pěkně šílená. Člověk si říká, jak je všechno super, a pak najednou „baf“. Z vaší dokonalé holky je zelená příšera. Tak jo, to jsou trochu moc silný slova, asi bych měl přestat pít - anebo taky ne.

Zeeke, tak se jmenoval jeden spoluhráč, mi podal jakousi placatku. Ani jsem se nezeptal, co v tom je a rovnou se napil. Chvíli se to zdálo v pohodě, ale pak jsem to celé vyprskl.

„Ty, vole, co v tom bylo?“ zeptal jsem se ho, ale už byl pryč. To byl celej on, celou noc jste ho vůbec neviděli, pak se na chvíli ukáže a zase zmizí, je trochu jako duch. Tak jo, už mi oficiálně hrabe.

„Proklínám tě, Alice Brandonová,“ zařval jsem na celý bar. Kluci se na mě nechápavě podívali, a pak vyprskli smíchy. Tak, teď už vážně nesmím pít. Ještě tady rozhlásím něco, co by se mohlo donést k Alici, to by byl teprve průser. Raději jsem šel hrát s klukama fotbálek a pokoušel se nepřemýšlet nad jistou brunetkou, která byla jako parazit, obývající celou mou mysl. Ona byla jak nemoc, neuvěřitelně silná a zřejmě neporazitelná nemoc, která nešla vůbec setřást.

Měl jsem opravdovou chuť najít toho jejího frajera a vysát mu krev. Ne doslova, protože to bych ho přeměnil a poslední, co chci, je zařídit, aby Alice byla s tím idiotem na celou věčnost. Uznávám, možná není idiot, ale já si to myslím už proto, že chodí s Alice, která má chodit, sakra, se mnou.

Všichni furt říkali, jak jsme spolu dokonalí, a že žádnej jinej pár na nás nemá. Jestli jsme my dva dokonalí, tak to s náma všema jde pěkně do háje.

(…)

Hlídač jako obvykle spal, a tak jsme se s klukama proplížili kolem. Trochu jsem se motal a světlo bylo značně nepříjemné i přesto, že ho bylo málo. Koukal jsem před sebe a najednou vidím ďábla. Aha, tak ne ďábla, to je jen Rachel. Ty zrzavý vlasy dokážou docela solidně zmást i inteligentního jedince, jako jsem třeba já.

„Já ho vezmu,“ řekla někomu, a pak už jsem cítil, jak si moji ruku přendává kolem ramen a unáší mě neznámo kam.

„Hlavně mě nezabij,“ poradil jsem jí a uchechtl se.

„Na to nemám čas,“ odsekla a dál mě táhla. Bývala s ní větší sranda, dokud nezačala příliš často spát s Damonem, Emmettovým povedeným starším bratrem. Znával jsem ji v době, kdy jsem byl já ten, kdo jí pomáhal do pokoje, protože byla zpitá pod obraz. Ta holka uměla pařit, jen co je pravda. My chlapi asi umíme být vážně hajzlové, když chceme.

„Co se to tady děje?“ ozval se známý hlas.

Otevřel jsem oči dokořán a spatřil svou sestru, jak stojí u zavřených dveří Emmettova pokoje. Že by noční návštěva? Ne, že by to bylo nějak neobvyklé. Často ji tady potkávám, zvlášť večer.

„Tvůj brácha, je vožralej. Postarej se o to prosím ty, já jdu na kutě,“ řekla Rachel a položila mě na zem. Malátně jsem se opřel o dveře od svého pokoje a zíral na Rose. Možná, že bych se jí na tu Alici zeptat mohl.

„Tak pojď,“ řekla Rose a otevřela za mnou dveře.

Přidušeně jsem vyjekl a rozplácl se na podlaze. To si snad nevšimla, že se o ty dveře opírám? To si říká sestra? Nemáme, my dvojčata, mít nějakou tu telepatii? Třeba to platí jenom na dvojčata stejnýho pohlaví? Jo, to by to vysvětlovalo.

Rosalie mi pomohla do postele a povzdechla si.

„Copak, milá sestro? Co tě trápí?“ zeptal jsem se jí vědoucím hlasem.

„Nic moc. Spíš, co trápí tebe? Většinou se takhle neožíráš,“ řekla Rose výzvědným hlasem a pozvedla jedno obočí. Jo, to byl její slavný vyšetřovatelský výraz.

„Myslím, že miluju Alici,“ řekl jsem a hned potom si dal facku. Sakra, řekl jsem to Rose. Sakra, miluju Alici. Sakra, já ale umím dávat facky. Dobrá práce, Jaspere, příště to vyzkoušíme na tom Aliciným dokonalým klukovi.

„Děláš si srandu, že jo?“ zeptala se mě Rose.

„Já nevím,“ řekl jsem popravdě a začal zavírat oči. Chtělo se mi spát, opravdu moc se mi chtělo spát. A taky už jsem to nechtěl řešit se svou všetečnou sestrou, která to zítra určitě vyslepičí Alici. Já vážně musím přestat pít. 


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Our Academy 2- 8. kapitola:

 1
10. Míša
25.06.2012 [19:00]

Nádhera. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Zbožňuju Jaspera a je mi ho hrozne lito Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Chci aby byli s Alice zase spolu a ona se vykaslala na Jareda (nemam ho rada, asi kvuli jasperovi) Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon P.S:promin ze komentuju tak pozde Emoticon nejak jsem se k tomu nedostala...ale kapitola je to suprova Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

9. P
03.06.2012 [16:45]

Píšeš moc pěkně :)Všechno přečtu jedním dechem.. líbí se mi, že tu nejde jen o vztah Bella/Edward :) Už se těším na další díl ;)

8. Kačka
02.06.2012 [9:08]

Emoticon Emoticon Emoticon

7. Sara
01.06.2012 [12:44]

Alice a Jasper Emoticon Emoticon Emoticon Alice a Jasper Emoticon Emoticon Emoticon

31.05.2012 [16:30]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

31.05.2012 [16:30]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

31.05.2012 [16:18]

kollart Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

31.05.2012 [15:33]

jesikata Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

31.05.2012 [15:29]

Irmicka1dokonalé. Tady člověk neví jak ty vztahy nakonec dopadnou. Úžasné Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. Leník
31.05.2012 [13:53]

super, moc moc si přeju, ať se Alice vrátí k Jazzovi, ale ať už tak neblázní a nedělej z ní tu stíhačku. Oni dva prostě patří k sobě Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!