Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Our Academy 2 - 9. kapitola

Foy 3


Our Academy 2 - 9. kapitolaAlice má večeři s Jaredem. Bella a Rachel si udělají dámskou jízdu.

Alice

Někdy kolem oběd mi zavolal Jared s tím, že mi udělá večeři, a že mám večer přijít k němu. Nadšeně jsem souhlasila, řekla mu, ať mi pošle adresu a zavěsila.

„To byl Jared?“ zeptala se mě zvědavě Rose a začala mi nakukovat do displeje mého mobilu.

„Jo, večer mi uvaří večeři u něj doma,“ řekla jsem.

„Znamená to, že…?“ začala Rachel.

„Ne,“ řekla jsem nepřesvědčivým hlasem. „Teda, já nevím.“

„Pokud tě kluk pozve k sobě domů, většinou to znamená, že něco čeká,“ řekla vědoucím tónem Bella, a pak se opět pohroužila do vlastních myšlenek. To poslední dobou dělala dost často. Vlastně od té chvíle, co jsme odjeli ze setkání akademií. Jedna věc, kterou jsem vážně nečekala, byla, že jí bude chybět můj bratranec.

„Nemyslím si, že Jared vážně čeká, že se s ním vyspím. Nechci to uspěchat a myslím, že on to ví,“ řekla jsem. Uznávám, znělo to trochu naivně. Dokonce i na mě.

„Mluvili jste o tom?“ zeptala se mě Rose.

„Ne, jsme spolu teprve měsíc,“ řekla jsem.

„No, nezapomeň, že je to vysokoškolák, tohle není Jasper,“ řekla Rachel a společně s Bellou vstaly od stolu.

Dala jsem si hlavu do dlaní a hlasitě zaúpěla. To jsou zase starosti. Všechno probíhalo tak hladce. Nemůžu mít alespoň chvíli klid od tady těch problémů ve vztazích?

Třeba jenom maluju čerta na zeď. Nesmím nad tím přemýšlet, zbytečně bych se kvůli tomu nervovala. Ještě bych něco pořádně zvorala, a to vážně nechci. Všechno s Jaredem bylo až příliš dobré na to, abych o to přišla kvůli ukvapeným závěrům. Pořádně jsem zatřepala hlavou a zvedla se od stolu. Budu v pohodě, nesmím se stresovat, všechno je fajn.

„Ahoj, Jaspere,“ pozdravila jsem ho, když si sedl k Rosalie a začal s ní něco aktivně řešit. Nebyla to moje věc, a tak jsem šla pryč. Pokud to bude něco vážného, Rose mi o tom určitě řekne později.

 

Rachel

Bella mi dělala starosti. Sotva se dostala z Edwarda, skočila do toho znovu s Nathanem. Nebylo to naštěstí tak strašně složité a zamotané, ale přivádělo ji to do depresí. Nesnáším, když je někdo v mém okolí nešťastný, mám pak taky blbou náladu a té jsem si za poslední měsíce užila až až.

„Vstávej,“ řekla jsem Belle hlasitě a zatahala ji za ruku. Ležela rozvalená na posteli a nadávala do peřiny.

„Co se děje?“ zeptala se mě nechápavě a koukala na mě s depresí v očích.

„Obleč si něco teplého, vyrážíme na moře,“ oznámila jsem jí a sama si šla obléct teplou mikinu.

„Co budeme dělat na moři?“ zeptala se mě nechápavě Bella.

„Já nevím, třeba rybařit,“ řekla jsem sarkasticky a hodila jí mikinu, protože se nezdálo, že si ji vezme sama.

„Já nikam nechci, chci se stočit do klubíčka a umřít,“ oznámila mi.

„A to je přesně důvod, proč z tohohle pokoje vypadneme přesně za třicet sekund,“ řekla jsem razantně a vytáhla ji na nohy.

„Fajn, fajn. Jedeme na moře, hurá, jenom doufám, že víš, co děláš,“ řekla Bella a obula si tenisky.

„Věř mi,“ řekla jsem jí a vzala ji kolem ramen.

„Ty víš, že ti věřím,“ řekla a zamknula za námi dveře od pokoje.

 

Jasper

„Brácha, ty víš moc dobře, že bych o tom Alice neřekla, pokud bys mi ty sám nedal svolení,“ ujišťovala mě už poněkolikáté Rose. To moje vyznání, které jsem před pár dny vyřkl, byl dost velkej průser, se kterým jsem nechtěl mít nic společnýho.

Nechci milovat Alici. Nedává to smysl, vždyť byla jak stíhačka a šíleně žárlivá, alespoň poslední měsíc, co jsme spolu před prázdninami chodili. Proč bych ji, proboha, chtěl zpátky? Asi nejsem vůbec normální.

Ještě vtipnější je fakt, že u toho byla Rose, která si s Alicí říká snad úplně všechno. Byl jsem jí vděčný za to, že to nevyzvonila, ale bylo mi jasné, že k tomu ještě bude mít co říct. A taky, že měla.

„Měl bys jí to říct, Jaspere. Dřív než bude pozdě,“ řekla trochu hrozivým tónem.

„O čem to zase mluvíš?“zeptal jsem se jí nechápavě.

Rose nasadila takový ten smutný výraz, který nasazují doktoři v seriálech, když někomu oznamují, že jejich příbuzný je mrtvý. Tak to asi nebude dobrý. Je Alice s tím člověkem snad těhotná, nebo co? Ježíši, hlavně to ne. Jenom představa Alice s pupkem mi připadala děsivá. To, co Rose řekla, bylo ale ještě děsivější.

„Jared ji dneska pozval k sobě domů,“ oznámila mi. Myslím, že už vím, jak se Alice cítila, když ji popadla vlna žárlivosti. Byl tady jediný rozdíl, já k tomu měl důvod.

Jenom představa, že se líbá s někým jiným, mi způsobovala nevolnost. Představa, že spí s někým jiným, ta už byla naprosto k nevydržení. Já toho idiota zabiju. Uškrtím ho, otrávím ho, cokoliv. Mysli, Jaspere, hlavně mysli. Nedělej žádné ukvapené závěry.

„Jsi v pohodě?“ zeptala se mě Rose mírně starostlivým tónem.

„Jo, všechno v cajku,“ řekl jsem lhostejně a odešel z jídelny.

Měl bych za Alicí zajít. Řeknu jí to. Všechno. Třeba pak přehodnotí, jestli náhodou nemáme ještě nějakou šanci. Hlavně ať dneska večer není s Jaredem.

 

Rachel

„Tak jsme tady,“ řekla jsem nadšeně, když jsme s Bellou došly k menší jachtě.

„Ta je tvýho táty?“ zeptala se mě Bella a se zájmem si ji prohlížela.

„Ne, ta je moje. Tatík měl výčitky svědomí z toho, že mě představil svojí nové přítelkyni, která je o pět let starší než já. Sice oba vypadají stejně, ale duševně jsou každý úplně jinde. Kdybys u toho byla, pochopila bys,“ řekla jsem a zatřepala hlavou nad nepříjemnou vzpomínkou. To bylo dva roky zpátky. Teď už má otec zase někoho jiného.

„Super, umíš to řídit?“ zeptala se mě Bella trochu podezřívavě.

„Jasně, už jsem to dvakrát zkoušela,“ řekla jsem a skočila na palubu.

Bella se na mě podívala nevěřícným výrazem. Kam se poděla všechna ta důvěra? Dobře, uznávám, asi jsem moc důvěryhodně nezněla, ale já to s tou lodí vážně umím.

„Věříš mi?“ zeptala jsem se Belly nakonec s povzdechem.

„Věřím, ale jsi si jistá, že neztroskotáme?“ zeptala se mě.

„Prostě nastup a věř mi,“ řekla jsem a Bella vyskočila na palubu.

„Fajn, tak jdeme na to,“ řekla jsem a nastartovala motor.

Vyjely jsme z přístavu a zhruba za dvacet minut už jsme byly na volném moři. Tohle mi chybělo. Naposledy jsem na té lodi byla před rokem. Občas mi ta doba chybí. Doba předtím, než se mi podařilo zamilovat se do Damona a zpackat si zbytek života na střední. V něčem to asi bylo pozitivní, ale já v tom viděla jenom ta negativa.

„Chceš si to zkusit?“ zeptala jsem se Belly.

„Radši ne,“ řekla a usmála se.

„Jak myslíš,“ řekla jsem a loď zastavila.

„Neboj, nepotopíme se,“ řekla jsem Belle, kterou to trochu vyděsilo. Na to, jak je normálně odvážná, je až podezřele nejistá na vodě.

„Měly bychom si promluvit,“ oznámila jsem Belle a posadila se naproti ní.

„To zní vážně,“ řekla a uchechtla se.

„Chybí ti Nathan,“ řekla jsem.

„A?“ zeptala se mě.

„A ničíš si tím nervy a poslední rok na střední, děláš mi starosti,“ řekla jsem jí.

„Jsem v pohodě, prostě se jenom potřebuju vzpamatovat,“ řekla.

„Políbila jsi ho,“ konstatovala jsem.

„Protože jsem věděla, že už ho nikdy neuvidím,“ řekla a povzdychla si.

„Víš, že jsem tady, že jo? Můžeš se mnou mluvit o čemkoliv a ty to víš,“ řekla jsem jí a objala ji.

„Díky,“ řekla Bella.

Usmála jsem se. Bude to v pohodě, dokud se budeme mít navzájem. Já potřebovala ji a ona mě. A ona byla asi jediná osoba, u které mi to nevadilo.

 

Jasper

Pořádně jsem se nadechl a zaklepal na Aliciny dveře. Ani jsem pořádně nevěděl, co řeknu. Nemůžu jí říct, že ji miluju. Zvlášť když si tím nejsem stoprocentně jistý. Jediné, co jsem věděl je, že nechci, aby šla dneska večer k Jaredovi.

„Ahoj,“ řekla, když otevřela dveře. Málem mi vyrazila dech. Vypadala nádherně. Už dlouho jsem ji neviděl takhle veselou.

„Pojď dál,“ řekla a rozevřela dveře dokořán. Vstoupil jsem bez jediného slova a čekal, jestli něco řekne.

„Mám rande s Jaredem,“ oznámila mi. Snažil jsem se tvářit trochu překvapeně, i přesto, že jsem to už dávno věděl.

„Vypadáš šťastně,“ konstatoval jsem.

„Jsem šťastná. Všechno je to snadné, víš? Ne jako s námi. Zdá se mi, že to tak prostě má být,“ řekla a tím mi zasadila tvrdou ránu.

„Proč jsi vlastně přišel, Jaspere?“ zeptala se mě zvědavým tónem.

Neřekl jsem pravdu. Nemohl jsem. Bylo až příliš jasné, koho by si vybrala. Pokud ji vážně miluju, budu ji muset nechat jít. Zaslouží si všechno, co si přeje. Pokud je s ním opravdu šťastná, neměl bych se pokoušet to zničit. Asi jsme opravdu lepší jen jako přátelé.

„Jenom jsem tě chtěl pozdravit, to je vše. Moc jsme spolu poslední dobou nemluvili,“ řekl jsem normálním tónem.

„Já vím, promiň, měli bychom to napravit. Třeba bych vám všem mohla představit Jareda,“ řekla nadšeně.

Už jsem málem řekl sarkastické hurá, ale včas jsem si to rozmyslel. Jsem její kamarád, musím být pro ni šťastný.

„Jo, třeba,“ řekl jsem s falešným úsměvem a odešel z jejího pokoje.

 

Alice

Zazvonila jsem na Jaredův byt a čekala, až mi otevře. Z toho, co mi vyprávěl, jsem věděla, že má dva spolubydlící. Oba dva jsou prý pěkně šílení.

„Ahoj,“ řekl Jared, když mi otevřel.

„Ahoj,“ řekla jsem mu a dala mu ruce kolem krku. Sklonil se ke mně a políbil mě na rty.

„Rád tě vidím,“ řekl mi a pustil mě dovnitř.

K mému překvapení, bylo uklizeno. Čekala jsem, že tady bude pěkný binec, ale všechno se zdálo naprosto spořádané.

„Jarede, tys zapomněl koupit pivo?“ zařval na něj někdo z kuchyně.

„Tvůj spolubydlící?“ zeptala jsem se ho se smíchem.

„A to jsi ještě nepotkala toho druhýho,“ řekl mi a protočil oči.

Z kuchyně se vymotal kluk s dlouhými černými vlasy a pořádně si mě prohlédl. Normálně by mi to zalichotilo, ale měla jsem pocit, že tenhle mě přímo svlékal očima.

„Ty musíš být Alice. Jsem George,“ řekl mi Jaredův spolubydlící a došel až ke mně. Potřásli jsme si rukou a já od něj trochu poodstoupila.

„Ráda tě poznávám,“ řekla jsem mu slušně a nasadila úsměv.

„Už chápu, proč Jared strávil celej dnešní den uklízením,“ řekl George a mrkl na mě.

„Pivo je ve sklepě, už bys mohl jít,“ řekl mu Jared a tlačil ho ven ze dveří.

„Vždyť už jdu, v klidu, kámo, žádnej stres,“ říkal George, zatímco ho Jared tlačil ven z bytu.

Když už se mu to konečně podařilo, zabouchl za sebou dveře a oddychl si. Nemohla jsem si pomoct, a tak jsem se rozesmála. Tohle podivuhodné setkání mi pomohlo hodit všechno za hlavu.

„Asi bychom se mohli přesunout do kuchyně, co ty na to?“ zeptal se mě Jared a vzal mě za ruku.

„Hmmm, špagety,“ řekla jsem a podívala se na ingredience.

„Říkal jsem si, že s tím jdu najisto,“ řekl Jared.

„Miluju špagety,“ řekla jsem nadšeně. Vytvořilo mu to na tváři hezký úsměv. Jo, chlapi a jejich ega.

„Máš je ráda i se zeleninovou omáčkou?“

„Přijde na to, máš sýr?“ zeptala jsem se ho.

„Jo, v ledničce,“ řekl a já se k ní vydala. Otevřela jsem ji a vytáhla sýr.

„Struhadlo?“ zeptala jsem se. Jared se usmál a podal mi ho.

„Já strouhám, ty zatím dodělej tu omáčku,“ řekla jsem mu a dala se do toho.

Takovou pohodu už jsem asi dlouho nezažila, všechno šlo hladce a za chvíli už bylo jídlo hotové. Společně s Jaredem jsem prostřela a dali jsme se do jídla. Musím uznat, že Jared byl docela dobrý kuchař.

Celou dobu jsme si povídali. Žádné trapné mlčení. Byla jsem za to ráda. Bylo by nepříjemné jen trapně sedět u stolu a mlčet.

Po večeři odnesl Jared nádobí a nechal mě sedět u stolu. Potřebovala jsem přemýšlet. Jedním jsem si byla jistá, nejsem připravená na to, posunout náš vztah na další úroveň, prostě jsem cítila, že to tak být nemá.

Když se Jared vrátil, nastala trapná chvíle ticha. Došlo mi, že to asi nejde vyřešit jinak, než když to řeknu sama. Cítila jsem se trochu trapně, ale nakonec jsem se přinutila mluvit.

„Podívej, Jarede, jsi skvělý a ten poslední měsíc byl úžasný, ale nejsem ještě připravená na to, posunout se dál,“ začala jsem, ale on mě přerušil.

„Pokud to z těch okliček chápu dobře, měla jsi dojem, že když jsem tě k sobě pozval na večeři, tak jsem předpokládal, že tady strávíš noc.“

Byla jsem ráda, že to řekl nahlas on a ne já.

„No, asi tak nějak,“ řekla jsem a sklonila hlavu, abych se mu nemusela dívat do očí.

„Možná tě to překvapí, ale kvůli tomu jsem tě sem vážně nezval,“ řekl s cukajícími koutky.

Cítila jsem se trapně. A to hodně.

„Aha,“ řekla jsem zvláštním tónem, který byl ze směsice studu a pochopení.

„Až budeš cítit, že nastala správná chvíle, budu to tak cítit i já,“ řekl nakonec Jared a políbil mě na rty.

V duchu jsem hopsala štěstím. Tohle bylo tak dobré, že začínám pochybovat o tom, co vlastně vidím a slyším. Pokud jsem ale halucinovala, tak to byla sakra dobrá halucinace a já si ji chtěla užít co nejdéle.

 

Rosalie

Zvedla jsem zvonící mobil, aniž bych se podívala na číslo.

„Prosím,“ řekla jsem a čekala, kdo se ozve.

„Ahoj, Rosalie, tady David Shepard z pěvecké akademie,“ ohlásil se.

Tak to jsem opravdu potřebovala. Každopádně rozhodnutá jsem byla, takže nebylo co řešit.

„Zůstávám na své akademii,“ řekla jsem.

„To mi došlo, ale tady jde o jinou nabídku. Moje kapela dostala možnost jet na půlroční turné a já chci, abys jela s námi. Je to jedinečná příležitost, takovouhle nabídku dostaneš jenom jednou za život.“

Oněměla jsem. Nevěděla jsem, co říct. Pěvecká škola je jedna věc, ale turné, to už je něco úplně jiného.

„Rosalie, jsi tam?“ zeptal se mě David.

„Jo, jsem, ještě ti zavolám,“ řekla jsem a ukončila hovor. A sakra. 


« Předchozí díl


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Our Academy 2 - 9. kapitola:

 1
7. Lenik
21.11.2012 [12:43]

honem pokračování Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

28.07.2012 [20:23]

kollart Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

5. Kačka
22.07.2012 [21:42]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
Moc pěkný!!
Ale přeju si, aby se vrátil Damon k Rachel!! Emoticon Emoticon Emoticon
A aby byl Edward nešťastnej s tou jeho ženuškou Emoticon
No a v neposlendí řadě, chudák Jasper Emoticon

4. Charlotte147
20.07.2012 [12:06]

Nádherná kapitola! Teším sa na ďalšiu.. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

20.07.2012 [11:13]

jesikata Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

20.07.2012 [10:52]

Irmicka1 Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

20.07.2012 [9:00]

WhiteTieČlánek jsem ti opravila, ale příště si, prosím, dávej pozor na tyto chyby:

+ čárky před spojovacími výrazy,

+ krátké/dlouhé samohlásky,

+ velká/malá písmena,

+ shoda přísudku s podmětem.

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!