Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Otisk nebo láska? 4. kapitola

Otisk nebo láska? 4. kapitolaIzolace...

Uplynul další pochmurný týden. Po celou dobu jsem neopouštěla domeček. Jacob a vlastně i Cameron byli jako na trní. Ani na chvíli mě nenechávali samotnou a už vůbec mě nechtěli pouštět samotnou na lov. Já zas nechtěla lovit s nimi za zadkem. Byla to patová situace, ale tentokrát jsem je chápala.

Každou chvíli očekávali nový přírůstek do smečky. Byla otázka času za jak dlouho se některý z mužů La Push stane novým členem smečky a oni věděli, že by po mě instinktivně šel. Museli a chtěli mě před tím ochránit. Já však byla den ode dne hladovější a tím i nevrlejší. Jestli si myslíte, že hladový chlap je na zabití, tak to jste ještě nezažili hladovou ženu. To je pak teprve rodeo.

Měla by jít na lov,“ slyšela jsem Camerona, jak se baví s Jacobem. Ten, zdá se, jako vždy mlčel. Bylo mu to jedno, nebo věděl, že nemá cenu, aby se se mnou začal hádat? Já totiž odmítám lovit s velkým čoklem za zadkem.

Sakra co to melu! Vždyť je mám ráda všechny. Ale přeci jen, když lovím, je to tak nějak zvláštně intimní. Nebo prostě jen věřím, že když mě neuvidí lovit, nebudou si o mě myslet, že jsem až taková zrůda, kterou ve skutečnosti jsem.

Půjdu ráda,“ křikla jsem směrem k nim z koupelny. „Ale sama, ne s vámi dvěma za zadkem.“

Bello, stále nevíme, kdo bude Paulův nástupce,“ začal snad po sto padesáté páté Cameron. „Je to příliš nebezpečné.“

V tom případě mám návrh,“ sedla jsem si naproti němu a upřeně mu hleděla do očí. „Vezmete mě na hranice státu. Já se pak vydám směrem do Kanady. Ulovím pár zvířat a vrátím se za vámi na hranici.“

To by mohlo být řešení,“ zamumlal Cameron směrem k Jacobovi. Ten jen zavrčel. Bylo mi jasné, že tenhle nápad se mu nelíbí. Je to daleko a on se cítí špatně, když se vydám tak daleko. Já však nutně potřebovala na lov a tady v okolí to nešlo.

Vezmeš mě na hranici?“ zeptala jsem se na rovinu Camerona. „Protože jinak se nebudu rozmýšlet a půjdu sama.“ Bylo to tvrdé a já to věděla, ale už to jinak nešlo. Jacobův strach byl nepodložený a naprosto zbytečný.

Jo,“ prohlásil Cameron a začal se zvedat. Jacob neprotestoval, jako by věděl, že stejně nemá šanci mé rozhodnutí změnit. Byli jsme skoro ve dveřích, když se rozhodl promluvit.

Jestli se jí něco stane, Camerone,“ začal zlověstně. „Tak já osobně...“ odmlčel se, „tě najdu a zabiju!“

Tak dost,“ vykřikla jsem. „Nebudete se hádat. Bude to v pořádku.“ Popadla jsem Camerona za paži a zatahala. Nerozmýšlel se a spolu se mnou vyběhl z domu. Běželi jsme radostně a já si po dlouhé době užívala běhu. Skákala jsem ze stromu na strom, přeskakovala potoky a radostně se smála.

Heeej,“ zavolal za mnou Cameron.

Co?“ zeptala jsem se a doběhla zpátky k němu.

Jsem rád, že si užíváš běhu, ale jsme dost daleko, abych tě vypustil samotnou.“ Rozhlédl se kolem dokola a pokrčil rameny. „Budu tu čekat, zalov si a až budeš hotová, vrať se sem.“

Děkuji,“ kývla jsem a už se otáčela k běhu.

Dobrou chuť!“ zavolal ještě Cameron. Vnímala jsem ho jen okrajově, protože žízeň, kterou jsem pociťovala, byla už značně nepříjemná. Běžela jsem radostně dál, dokud jsem nenarazila na první stádo losů. Poklidně se pásli, když jsem se k nim pomalu přikradla.

Než se jejich vůdce vzpamatovat a stihl utéct, seděla jsem mu na zádech a v silných rukou drtila jeho krk. Škubla jsem s ním, aby se netrápil a rychle se přisála k jeho krku. Byla jsem opravdu vyprahlá, protože byl rychle prázdný. Jeho tělo jsem skryla, aby nebylo tak nápadné a vydala se za další zvěří.

Když jsem byla konečně dost plná a možná bych řekla i přeplněná, vrátila jsem se zpět k místu, kde čekal Cameron.

Pochutnala sis?“ zasmál se, když viděl můj spokojený výraz a jistě už zase zlaté oči.

Ano,“ zasmála jsem se blaženě a popošla blíž. „Měli bychom se vrátit, než se Jacob zblázní strachy.“

Máš pravdu,“ zasmál se snad ještě víc Cameron, když se spolu se mnou rozeběhl zpět k vesnici. Netrvalo to tak dlouho a už jsme lidskou rychlostí vcházeli do vesnice. Šli jsme pomalu a smáli se naší malé procházce do Kanady, když se kousek od nás začalo dít to, na co všichni čekali.

Aron, dvacetiletý kluk s věčně rozšklebenou tváří od smíchu se rozčílil nad svým nepojízdným autem. Mlátil kolem sebe nářadím a šíleně se třásl. Bylo mi jasné, že se o něj pokouší jeho první proměna. A stejně jako já i Cameron to vycítil.

Běž!“ zakřičel na mě a otočil se do obrané pozice mezi mě a Arona. Moc jsem se nerozmýšlela a rychle se rozeběhla k domu. Ještě ve dveřích jsem se podívala, jak to vypadá. A opravdu. Aron se proměnil v obrovského černého vlka. Cameron nebyl pozadu a také se proměnil, bylo tak snazší komunikovat.

Co se děje?“ přiběhl ke mně poplašený Jacob. Rychle mě chytil a začal otáčet a prohlížet, jestli se mi něco nestalo.

Lov byl parádní, děkuju za optání,“ odfrkla jsem si pobouřeně.

Bello,“ vydechl vyčerpaně. „Celou dobu trnu, jestli se ti něco nestalo! A kde je vlastně Cameron?“

Všechno bylo v pohodě, ale když jsme se vrátili do vesnice,“ odmlčela jsem se. „Šli jsme kolem Arona, kterému se porouchalo auto, a on byl naštvaný. Stihla jsem utéct, než se poprvé proměnil,“ dodala jsem rychle, když jsem viděla, jak se Jacob nadechuje, „ale Cameron tam radši zůstal. Aron se proměnil zrovna ve chvíli, kdy jsem vcházela sem. Ani si mě nevšiml.“

Takže Aron?“ zeptal se již výrazně klidněji Jacob.

Ano,“ přikývla jsem a ohlédla se ke dveřím. Za chvíli ho určitě přivedou, aby se se mnou seznámil, a na to jsem se vůbec netěšila.

Jdu za nimi.“ Nic jiného jsem od Jacoba ani neočekávala. Jen jsem kývla na souhlas a sama se vydala do kuchyně. Jestli má smečka nového člena všichni se tady sejdou. A jak je znám budou mít hlad. Jsou jako bezedné popelnice na jídlo.

Pomalu jsem si lítala po kuchyni a připravovala chutné jednohubky, obložené chleby a pomazánkové pochoutky, když se ozvalo zvučné zaklepání na dveře našeho domu. Na malou chvíli jsem ztuhla, ale pak mi došlo, že kdyby mi chtěli ublížit, jen sotva by klepali na dveře.

Jen dál,“ zavolala jsem ke dveřím a během chvíle se do našeho malého domku nahrnuli všichni tři vlci. Teda Oliver, Cameron a Luke. „Jídlo je na stole.“ Usmívala jsem se na ně a v klidu pozorovala, jak všichni zaujímají své místo u stolu.

Za chvíli dorazí Jacob a Aron,“ zahuhlal s plnou pusou Luke. „Na to, že nejíš, vaříš skvěle,“ dodal, když spolkl poslední sousto.

Jsem ráda, že mým klukům chutná,“ pokroutila jsem hlavou, nad jeho slovy. V jedné větě mi vlastně řekl, že je rád, jak mu vařím, ale nevadilo by mu, kdyby po mě Aron skočil.

Neboj, budeme tě chránit,“ ujistil mě Cameron, když viděl, jak nejistě pokukuji po dveřích. Všichni věděli, že bych se nebránila. Klidně bych se nechala rozcupovat, kdyby po mě smečka šla. Nikdy bych nikomu z nich nedokázala ublížit. Bohužel to náš nový vlk nevěděl a nejhorší bylo, že jsem se s ním měla teprve seznámit.

Teda, abych byla přesná. Arona znám už hodně dlouho, ale on o mě to malé tajemství nevěděl. Ačkoli, něco podivného tušit musel, když se vlastně ani já ani Jacob a koneckonců ani zbylí členové smečky neměníme. Nejspíš převzal myšlenku všech, že jsme prostě jejich přední linie, jejich ochrana a tak se dál neptal. Nepátral…

Bello?“ promluvil ve dveřích domu Jacob.

Jsem s kluky v kuchyni,“ zavolala jsem nazpět. Jako na trní jsem se napnula u kuchyňské linky. Bylo jasné, že Jacob přivedl i Arona, jinak by se nehlásil už takhle ode dveří.

Bello, tohle je Aron, naše nová posila,“ představil mi ho zcela formálně Jacob. „Arone, tohle je moje Bella. Mluvili jsme o ní.“ Takže tradiční rozhovor na téma: Má žena je upír. Už proběhl.

Ahoj,“ zamumlal nesměle Aron. Rozhlížel se po našem domečku a pohledem každou chvíli cuknul od kluků, kteří se ládovali obloženými chleby ke mně.

Ahoj, klidně se k nim přidej.“ Pokynula jsem ke stolu, na kterém bylo stále dost jídla pro Jacoba i Arona. „Zřejmě vás čeká dlouhý večer s ještě delší poradou, takže pokud si ještě nejedl, měl by sis něco dát.“

Děkuji?“ znělo to, jako by se ptal.

Brzy si na mou přítomnost zvykneš?“ mrkla jsem na něj a dodala: „Omlouvám se za komplikace ve tvém životě.“

Co?“ zeptal se se zdviženým obočím.

To kvůli mně,“ sklopila jsem zrak. Chtěla jsem pokračovat, ale Aron mě přerušil.

Jacob mi to sice říkal, ale moc jsem mu nevěřil,“ nešťastně se zasmál. „Nicméně jsem rád, že až se tu příště objeví ty rudooké stvůry nebudu muset jen nečině přihlížet.“

Správnej přístup, chlape!“ zahalekal Luke. „Pojď jíst, ať ti může Jacob vymluvit díru do hlavy ohledně obchůzek lesa a Bellina stravování.“

Luku!“ zakřičeli všichni členové smečky najednou.

No chlapci,“ prolomila jsem nervózní ticho. „Dál se tu raďte a já se jdu proběhnout do lesa. Potřebuji si vyvětrat hlavu a vy potřebujete klid na poradu. Budu opatrná a brzy se vrátím.“ To už jsem promlouvala přímo k Jacobovi.

Jen kývl na souhlas. Když věděl, kdo je novým členem smečky a zjistil, že se mě nepokusí při první chvíli roztrhat na kusy, nebylo tak těžké pustit mě samotnou do lesa. Vyběhla jsem z domu a zamířila rovnou do lesa. Potřebovala jsem si vyčistit hlavu a aspoň chvíli být jen já bez starostí se smečkou nebo rudookými.

Pobíhala jsem po lese a neřešila čas ani následky toho, že skáču ze stromu na strom, hlasitě se směju a prostě si jen užívám té nové volnosti. Nevzdalovala jsem se od La Push, ale i tak jsem zavítala do Forkských lesů.

Usadila jsem se na jeden velký kámen nedaleko hranice s rezervací a jen tak poslouchala zvuky lesa, když jsem v dálce zaslechla šustění. Jako běh, znělo to, jako když někdo hodně rychle běží. Okamžitě jsem zpozorněla, takový zvuk mohl vydávat jen jiný upír.

O chvíli později jsem je už i zahlédla. Byli dva, muž a žena a zdá se, že i oni si mě všimli.


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Otisk nebo láska? 4. kapitola:

 1
14.10.2018 [18:54]

marketasaky Emoticon

1. Petronela admin
12.10.2018 [20:06]

PetronelaOpět parádní kapitola a jsem neskutečně ráda a vážně nadšená z toho, jak rychle jednotlivé dílky přidáváš. Klaním se té rychlosti Emoticon Emoticon.
Co se týká obsahu, jsem ráda, že nový člen smečky to všechno nase tak slušně a teď se jdu mrknout na další kapitolku, kterou jsi mi nechala v administraci. Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!