Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Otisk nebo láska? 3. kapitola

Otisk nebo láska? 3. kapitolaProběhne Paulův pohřeb a z Jacoba se stane ještě větší ochranář, než byl doposud. Cullenovi se zatím neobjeví, ale už to snad nebude dlouho trvat. Nějak mi ujela ruka při psaní. Tak snad to přežijete ;)

Uběhlo několik dní od chvíle, kdy ti tři upíři zaútočili na vesnici a zabili Paula. Vlci s rodinou zajistili vše potřebné k pohřbu a já s Jacobem jsem šla připravit hrob. Měl být na čestném místě stejně jako všechny hroby vlčí smečky.

„Je odtud nádherný výhled,“ poznamenala jsem, když jsem viděla, jak nádherný pohled se naskytne každému, kdo se od hrobu Paula Greye podívá dolů k vesnici. Pohled končí na nekonečné pláni moře. S pohledem na pláž i stromy. Vše co Paul miloval.

„Miloval moře,“ zasyčel Jacob a vyhodil další várku hlíny. „Běž na lov, zítra je pohřeb a nebylo by to vhodné.“ Jen jsem kývla a vyběhla směrem do lesa. V posledních dnech mě Jacob držel zkrátka. Bál se proměny nového vlka, který by mohl jednat neuváženě. Stále se nic nedělo a tak zdá se předpokládal, že se nic nestane. Navíc - pokud jsem věděla, měl službu Cameron a ten by nedovolil, aby se mi něco stalo. Měl mě rád a snažil se mě chránit skoro stejně jako Jacob.

Před každým novým členem smečky mě bránil a vysvětloval, že nejsem nebezpečná. Že i bouřka v letním dnu je nebezpečnější. Ale tím jsem si nebyla jistá ani já sama. Dnes jsem se cítila strašně, neužívala jsem si ani běh, který jsem normálně milovala a užívala si ho.

Skolila jsem dvě pumy a jednu srnku, když jsem usoudila, že jsem dostatečně plná, abych se vrátila do vesnice a vydržela pár dní bez lovu. Jacob bude chtít počkat, z kterého dítěte se stane nástupce Paula. Věděl, že někdo přijde. Vždy totiž přijde.

Smutně jsem si sedla na jeden z pařezů, které byly nedaleko hřbitova a jen kousek od hranice s vesnicí. Jako už tolikrát jsem uvažovala o útěku. Mohl by mi to Jacob zazlívat a vadilo by mu to, když - jak sám říká - mě stále miluje a cítí sílu otisku?

Mohu dál žít s tím, že se kvůli mně mladí kluci z La Push mění ve vlky a tím se jim mění a bortí život, který si naplánovali? Všechny to povinnosti, které pak mají ve smečce, jim úplně obrací životy a oni s tím nemohou nic dělat, musí se podřídit.

„Zatraceně!“ zařvala jsem zoufale a zabořila pěst do hlíny. Okamžitě se tak vytvořil důlek ideální k hraní golfu. Pfff.

„Copak?“ zahalekal Cameron. „Potíže v ráji?“

„Moc vtipné,“ houkla jsem nazpět. „Jen si tu tak vyčítám, co všechno se kvůli mně děje.“

„A co se děje?“ zeptal se nechápavě Cameron. Kroutil očima a pomalu si ke mně přisedl.

„Nestačí, že se kvůli mně měníš v obrovské vlka?“ oplatila jsem mu otázkou.

„Já to miluju a myslím, že i Paul to miloval.“ Díval se na mě upřeným pohledem, když pokračoval. „Jediné co jsem mu záviděl, byla Mary. Taky bych chtěl někoho, koho bych takhle miloval. Ale víš co je bezva?“

Mlčela jsem, netušila jsem, kam tímhle míří. „Když už jsem ten vlk, tak mám jistotu, že jednou takovou lásku najdu.“ Mrknul na mě a ze srdce se zasmál.

„Takže ti nevadí, že musíš běhat ve vlčí podobě po lese? Nestárneš a musíš se prát s upíry?“ pokračovala jsem v otázkách.

„Jo, jasně. Ale víš co?“ významně se odmlčel. „Kdybych se nemohl proměnit tak rychle ve vlka, povraždili by hromadu lidí z vesnice a to jen proto, že bys tu nebyla a my nevěděli, že jsme vlci, kteří můžou.“

„Jsem ráda, že to bereš takhle pozitivně,“ smutně jsem se usmála a natáhla ruce, jako že chci obejmout. Ihned mě pochopil a zdá se, že mu vůbec nevadilo, že jsem ledová a tvrdá jako skála. „Děkuju.“

„To je dobré, Bello,“ protřel mi ramena a znovu se na mě povzbudivě podíval. „Bude dobře, uvidíš.“

„Věřím ti,“ kývla jsem a pomalu vstala. „Měla bych jít za Jacobem. Naposledy kopal hrob pro Paula.“

„Jen běž, já oběhnu les a pak se k vám přidám.“ Rychle vyskočil a rozeběhl se hlouběji do lesa. Já se zase rychlou chůzí vydala k místu, kde Jacob stál nad vykopaným hrobem.

Opatrně a pomalu jsem k němu došla. „Neměl odejít tak brzy,“ podotkla jsem.

„Ne, nikdo by neměl,“ otočil se ke mně Jacob. Přišla jsem blíž a objala ho v pase. „Zemřelo by víc lidí, kdyby tam nebyl.“

„Já vím,“ odpověděla jsem. „Byl statečný, věděl, proč to dělá.“

„Mary bude potřebovat hodně pomoci,“ nadhodil Jacob.

„Dovolíš mi, pomoct jí?“ zeptala jsem se se stopou strachu v hlase. „Tedy pokud o to bude stát…“

„Myslím, že nebude,“ pokroutil hlavou Jacob. „Už se vyjádřila, že s tebou a vlastně ani se mnou nechce mít nic společného.“

„Dává nám to za vinu?“ podivila jsem se. „Vždyť ty jsi ten poslední, který za něco může.“

„Já,“ odmlčel se, „mám hlavně za ženu upírku.“

„Nikdy sis mě nevzal, ani za ženu, ani jinak.“ Nikdy jsem se vlastně nestala jeho ženou. Chránil mě, dával mi domov a bezpečí, ale od chvíle kdy se ze mě stal upír, bylo jasné, že jako muž a žena spolu nikdy nebudeme.

„Otiskl jsem se do tebe,“ prohlásil tvrdě, „patříš ke mně, ať je to jak je to!“

„Hola, děti,“ zahalekal zvesela Cameron. „Doufám, že tu nezlobíte.“ Mrknul na mě. Neměl by být tak veselý pouhý večer před pohřbem Paula.

„Chovej se slušně,“ okřikl ho okamžitě Jacob.

„Jakeu, klid,“ zamáchal rukama Cameron. „On by nechtěl, abychom se hroutili. Ani my, ani jeho rodina. A my jsme jeho rodina,“ dodal rychle, když viděl, jak se Jacob tváří.

„Zítra má pohřeb,“ zamumlal Jacob. „Zkus se do té doby krotit!“ rozkázal, pustil můj pas a rychlým tempem se vydal zpět do vesnice. Jen jsem si povzdechla, máchla rukou na pozdrav a vydala se za ním. Nebylo by vhodné, kdybych tady zůstala s Cameronem.

Chtěla jsem Jacoba utěšit, nějak mu to usnadnit, ale tohle bylo těžké vždy. Byl jejich Alfa, vůdce a musel se dívat, jak mu kluci umírají. Kopal jim hroby a ukládal je do nich, přitom nevěděl, kdy se k nim přidá on.

Ráno jsem nažehlila košili a vytáhla oblek. Sobě jsem nachystala černé šaty pod kolena a tříčtvrtečním rukávem. Pomalu jsem šla k ložnici vzbudit Jacoba. Snídaně byla nachystaná, oblečení také a zhruba za hodinku měl začínat pohřeb.

„Jacobe,“ zamumlala jsem potichu, abych ho probudila co nejněžněji. Nedotýkala jsem se ho, jen jsem tiše šeptala jeho jméno, než začal mžourat do stále potemnělého pokoje. „Je čas vstát.“

„Ano,“ zachraptěl ospalým hlasem. „Hned jsem tam.“

„Dobře,“ usmála jsem se, pohladila ho po rameni a odešla z pokoje. Když jsem se vrátila do kuchyně, cítila jsem za dveřmi Camerona. Asi nechtěl klepat, ale bylo nepsaným pravidlem, že se u nás smečka ráno před pohřbem scházela.

„Pojď dál,“ otevřela jsem dveře a pokynula mu ke vstupu. „Posaď se a dej si snídani. Jacob už vstává.“

„Oliver a Luke jsou tu hned,“ oznámil mi Cameron, když se usazoval na židli u stolu. „Je hrozné se tu zase takhle sejít.“

„Rozhodně ano,“ promluvil silným hlasem Jacob. Vzal si svůj oblek s košilí a přešel do koupelny, kde se převlékl. Oblek mu slušel, škoda, že ho oblékal jen ve chvíli, kdy šel na něčí pohřeb.

Buch, buch… Ozvalo se klepání na domovní dveře. Otevřela jsem a pokynula Oliverovi a Lukovi, aby šli dál. Oba se beze slova usadili u stolu a začali jíst snídani. Byla jsem ráda, že i přes ztrátu kamaráda se s chutí najedí.

Když se vrátil Jacob z koupelny, hodil do sebe pár soust snídaně, než promluvil. „Opět jsme přišli o skvělého chlapa,“ sklopil zrak. „Dnes ho uložíme na krásném místě nahoře na kopci, navždy však zůstane v našich vzpomínkách a srdcích.“

„Navždy,“ zamumlali zbylí členové smečky. Pak už následovalo jen jít na pohřeb, kde Jacob pronesl srdceryvný projev a pak ho všichni společně spustili do hrobu. Mary proplakala potok slz, než ji spolu s jejich synem a dcerou odvedli domů.

Bylo to hrozné a já se nedokázala dívat na ty ztrápené pohledy všech lidí. Paul bude tolika lidem chybět. Sklopila jsem zrak a bez slz vzlykala. Bylo mi líto Mary i jejích dětí. Paula a jeho zmařeného života. Jacoba, který trpěl ztrátou kamaráda a člena smečky.

Ve vlastních myšlenkách jsem se utápěla dalších pár minut, než mě objaly horké paže. Poznala jsem Jacoba. Složila jsem hlavu na jeho rameno a lehce oddechovala. Snažila jsem se uklidnit vzlyky a Jacob mi třel rameno.

„Pojď, měli bychom jít,“ pošeptal mi něžně do ucha. „Za chvíli se začnou honit všichni čerti.“ Měl pravdu. Nebe se zatahovala hustými mračny. Rychle jsem se sebrala a otočila k odchodu. Jak jsem zjistila, na hřbitově jsme byli už jen my dva. 

 


 

Trochu se mi míhají kapitolky, každopádně mám zásadní otázku... Chcete do budoucna prožívat příběh i pohledem Edwarda a skrz něj i rodiny Cullenovy?


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Otisk nebo láska? 3. kapitola:

 1
10.10.2018 [21:13]

marketasakyCameron, je proste super:) ale proste být s Bellou jen proto, ze to byl otisk, nevím, jsem si jistá, ze by ho nezlomila ani přeměna, ale kdoví, každopádně, Je mi nesympaticky, prozatím Emoticon co se týče pohledu, jelikož Eda nemusím, tak je mi to jedno :), super kapitola:)

1. Petronela admin
10.10.2018 [18:42]

PetronelaTak musím říct, že tohle byla zatím nejzdařilejší kapitola a to hned z několika důvodů a ty ti hned vyjmenuju:
1) Cameron je sympaťák a líbí se mi, že utěšuje Bellu přesně tak, jak jsem ti psala do minulého komentáře. Bella je v tom prostě nevinně a vlci vlastně můžou být rádi, že ji mají a mohou se měnit
2) tenhle důvod se týká Jacoba. Jak už jsem v předchozích kapitolách psala, moc se mi nelíbilo Jakeovo chování, ale teď ho konečně začínám chápat. On sám ten vztah s Bellou nese hodně těžce. Řídí se prostě tím, že to byl otisk, než se Bella proměnila a jako tvrdohlavý mezek na tom trvá i teď... Oba s Bellou jsou tudíž nešťastní... A jakkoliv jsem si Jakea pořád neoblíbila, máš bod k dobru, že jsem ho pochopila Emoticon
3) tenhle bod se spíš týká tvé otázky pod kapitolou - jo, Edův pohled by se mi zamlouval! Miluju pohledy z pohledu chlapa, takže jsem 100% pro!!! Emoticon

No a jinak - už se moc těším na další kapitolu. Píšeš vážně skvěle a příběh mě chytil. Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!