Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Otisk nebo láska? 20. kapitola

Otisk nebo láska? 20. kapitolaCarlisle...

Seděla jsem ve svém křesílku a pozorovala Lukeovu tvář, opravdu začal nabírat barvu a vypadat zdravěji. Bohužel i přes vysazení léků byl stále mimo a neprobouzel se. Carlisle ho pravidelně kontroloval a podle něj vypadalo vše dobře.

„Proč se neprobouzí?“ zeptal se Jacob na otázku, která tížila všechny členy smečky. Jako na povel se všichni otočili na Carlislea. Jen Edward se podíval přímo na mě. Visel na mě očima od chvíle, kdy dosádroval Cameronovu nohu. Nevím, jestli ho tolik fascinovalo vaření, nebo to, že vaří upír, ale jeho pohled byl zvláštně pronikavý. Neuměla jsem to vysvětlit, ale líbilo se mi to.

„To nevím,“ usoudil Carlisle, znovu zkontroloval puls i zorničky, ale nezdálo se, že by došlo k nějakému pokroku. „Nevíme, proč se lidé neprobouzejí, i když není lékařský důvod.“

„Takže čekáme?“ zeptala jsem se smířlivým hlasem a odtrhla pohled od Edwarda.

„Nic jiného nezbývá,“ přikývl Carlisle. „Důležité je, že se hojí a pokud mohu říct, velmi obstojně. Kéž by byly tak rychlé výsledky i u lidí.“

„Neprobral se,“ utrousil Oliver. „To není zrovna dobrý výsledek.“

„Nekrvácí,“ usmál se shovívavě Carlisle. „Jeho srdce sílí a zorničky ukázkově reagují. Je to víc, než bych od těch polních podmínek v lese očekával. Bál jsem se rozsáhlé infekce i dalšího krvácení.“

„Carlisle,“ promluvila jsem tichým hlasem a popošla k němu. „Všichni víme, že jsi udělal, co jen šlo, a všichni víme, že bude v pořádku. Jen musíš chápat, že pro ně je to víc než jen osobní. Je jejich rodina, možná víc než to. Smečka má velmi silné pouto, které nejde slovy popsat.“

„Nezlobím se,“ pohladil mě po rameni Carlisle. „Sám nevím, proč se neprobouzí.“

„Je silný,“ přikývla jsem. „Probudí se, až bude chtít.“ Dívala jsem se na jeho tělo, které se hojilo, a zamyslela jsem se nad tím, jestli to, že se neprobírá, nemůže souviset s René a Oliverem. Doufala jsem, že to tak není a že i bez René, má Luke pro koho nebo pro co žít. Zdrtilo ho, že mu ji přebral nejlepší kamarád, ale tohle nemohl ovlivnit ani jeden z nich a Luke to určitě chápal. Ne úplně, ale někde uvnitř to chápal.

„Bello,“ zaslechla jsem šeptání unaveného hlasu. Byla hluboká noc a já držela hlídku u Lukeovy postele. Střídali jsme se s Carlislem a Edwardem. Ti teď seděli v kuchyni a povídali si, zatímco smečka pospávala v různých koutech domu. Nikdo se nechtěl hnout pryč. „Bello?“ ozvalo se znovu a já konečně zbystřila. Ten hlas byl Lukeův.

„Lukeu?“ vydechla jsem a hnala se k posteli, na které ležel. „Lukeu, jsi vzhůru,“ zaradovala jsem se. „Jsem tak šťastná, už jsme se báli, že se neprobudíš.“

„Dobré ráno,“ těžce se zasmál a pomžourával po pokoji.

„Jsi u nás doma,“ usmívala jsem se na něj. „Zůstaň tu a nikam nechoď!“ nařídila jsem mu. „Dojdu pro Carlislea.“

„Carlislea?“ zeptal se šokovaně a vyděšeně.

„Zavolali jsme ho,“ přikývla jsem a bála se jeho reakce. „Byl jsi na tom hodně špatně, nejspíš bys zemřel.“

„Děkuji,“ zamumlal a znovu zavřel oči. Netušila jsem, jestli je naštvaný nebo šťastný. Jeho hlas nic neprozrazoval, ale stále jsem se bála jeho reakce na dva upíry za hranicí rezervace.

„Hned jsem zpět,“ vydechla jsem úlevně a šla pro doktora i se zdravotním bratrem. Jak jsem si myslela, stáli už za dveřmi. Museli slyšet celý náš rozhovor, ale vyčkávali přede dveřmi, aby Luke neměl důvod splašeně reagovat.

„Jak se cítíš, víš co je za den?“ ptal se Carlisle a vytáhl baterku, aby jí mohl posvítit do Lukeových očí.

„Je to předpokládám lepší a naposledy byla středa,“ odpovídal postupně na otázky Luke. „Děkuji, že jste přišli.“ V jeho hlase byl slyšet nepostřehnutelný náznak obav a nervozity. Nemohla jsem se divit a také doufala, že udrží svou pusu na uzdě a svého doktora nijak neurazí.

„Není zač,“ usmál se uvolněně Carlisle, „je to moje práce. Navíc, jsi byl opravdu nepěkně pomlácený.“

„Ta odporná pijavice,“ vyplivl Luke, „mi dala pořádně zabrat.“

„Jsou mrtví,“ pověděla jsem mu. „Všichni.“ Jen souhlasně přivřel oči a pak znovu zaměřil na Carlislea.

„Takže doktor,“ podotkl výsměšně Luke a div si neodfrkl. Tím mě naštval, protože nebýt toho že je Carlisle lékař a upír k tomu, nemohl by mu nijak pomoci a nejspíš bychom dnes šli na jeho pohřeb.

„Máš s tím problém?“ zeptala jsem se ostře a propálila ho pohledem. „Jen těžko jsme tě mohli vzít na pohotovost Forkské nemocnice, že?“

„Tak jsem to nemyslel,“ sklopil pohled, ale Carlisle i tak odpověděl.

„Celý svůj život, myslím lidský život, jsem chtěl být lékařem,“ zadíval se někam za Lukea a já pochopila, že ho pohltily vzpomínky. „Je to opravdu dávno, v té době nebylo tak snadné stát se lékařem. Můj otec byl pastor a velice zbožný člověk. Pořádal hony na upíry v dobách, kdy ještě lidé na upíry, vlkodlaky a čarodějnice věřili.

Ale pro mě nebyla možnost, jak dělat to, co jsem opravdu chtěl, neměl jsem takovou možnost volby. Mohl jsem pouze jít v jeho stopách a lovit nečisté. Já však chtěl ctít život a lidi spíš než honit po nocích, zachraňovat. I tak jsem musel na několik honů na upíry jít, měl jsem smůlu a jeden z nich mě kousl. Naštěstí jsem byl schopen během své proměny nekřičet a tak jsem přežil.

Ani to nebyla výhra, bylo mi jasné, že otec mě bude lovit, dokud bude živ a tak jsem utekl do lesa. Nechtěl jsem být tou zrůdou, o které mluvil otec a tak jsem šel tak daleko od lidí, jak jen to šlo. Utíkal jsem do hlubin temného lesa a poprvé ve svém životě se nebál, co vše se mi tam může stát. Bylo mi to jedno a možná bych smrt i přivítal.

Doufal jsem, že vyhladovím a zemřu, že tak zničím tu stvůru, která se ze mě stala. Jenže se to nestalo, když jsem byl vyprahlý a hladový, div jsem stál na nohou, připletl se mi do cesty medvěd. Děkoval jsem Bohu a doufal, že medvěd dílo dokončí. Že zemřu, dojdu pokoje.

Zemřel v mých rukou a já díky němu zjistil, že mohu být živ na krvi zvířat. Vždyť už jako člověk jsem se živil masem, tak proč nelovit zvířata, abych přežil. Postupem času jsem se naučil odolávat krvi a ve svém přesvědčení nikdy nepolevil. Narazil jsem na další upíry, ale žádný nesdílel mou touhu lidi chránit. Brali je jako své jídlo, nikoli jako někoho, kým dřív byli i oni.

Stále říkali, že lidé jsou přemnožený druh a tak o jednoho míň, kdo to pozná? Byl jsem znechucen a raději žil sám, studoval jsem a vyhledával lékařské knihy. Po čase jsem zjistil, že když se budu hodně snažit, odolám i lidské krvi tryskající z tepny. Přihlásil jsem se na medicínu a od té doby dělám lékaře.“

„Fascinující,“ vydechla jsem. Celou tu dobu jsem přemýšlela, jak je možné, že odolá lidské krvi a nyní to už chápu, jsou to opravdu léta a léta praxe, ve kterých se musel neskutečně přemáhat, ale jeho přesvědčení bylo silnější než touha po krvi. Obdivovala jsem tu sílu, protože ač jsem své rty nikdy nesmočila v lidské krvi, věděla jsem, jak umí být lákavá a tekoucí lidskou krev bych rozdýchávala hodně ztěžka.

„Jen pevná vůle,“ usmíval se Carlisle a znovu se zaměřil na Lukea. Prohmatal mu břicho a zkontroloval modřiny. „Vypadá to velmi dobře, zítra si zkusíš sednout. A pak když to dobře půjde, se pokusíš projít, ale jen velmi pomalu a opatrně.“

„Jasně,“ souhlasil Luke a bylo vidět, že Carlisle si ho jeho příběhem získal. Takového upíra opravdu nikdo z nich nikdy nepotkal.

„Jacob a ostatní budou nadšení,“ zatleskala jsem radostně. Byla jsem šťastná jako malé dítě pod vánočním stromečkem.

„Měli velký strach,“ souhlasil Edward, který musel po celou dobu číst jejich mysl. Musel kontrolovat situaci, určitě i kvůli tomu chtěl být s Carlislem. Aby ho tak říkajíc jistil ze zálohy.

„Jsem vám opravdu vděčná, že jste přišli,“ silně jsem objala Carlislea a pak i Edwarda. Ten mi objetí opětoval a mě se v jeho náruči líbilo. Měl stejnou teplotu jako já, přesto mě jeho náruč hřála a podivně uklidňovala.

„Také děkuji,“ ozval se Luke, odtrhla jsem se od Edwarda a usadila se k němu na postel.

„Donesu ti trochu polévky,“ pohladila jsem ho po paži a pak pohlédla na Carlislea. „Může jíst?“

„Ano,“ přikývl věcně. „Myslím, že ten vývar mu udělá líp než tisíc doktorů, alespoň v tuhle chvíli.“ Jen jsem přikývla a vyběhla z pokoje. Nabrala jsem plný talíř polévky a spěchala zpět.

„Tady máš,“ podávala jsem ji už napůl sedícímu Lukovi, Carlisle ho podpíral a Edward rovnal polštáře tak, aby se mu sedělo co nejpohodlněji.

„Děkuji,“ usmál se Luke a polévku si vzal. Bylo vidět, že mu chutná. A já byla nadšená, že se začal konečně projevovat pokrok v jeho léčbě.

„Ráno budu muset do nemocnice,“ pohlédl na mě Carlisle. „Ještě by neměl vstávat z postele a bylo by dobré, abych mu večer vytáhl stehy.“ Pokaždé jsem jen přikývla a nechápala, kam tím míří. „Když s Edwardem opustím rezervaci, budu moct znovu přijít?“

„Och,“ vydechla jsem. Neměla jsem nejmenší tušení, jak se na to bude smečka dívat.

„Samozřejmě,“ ozval se ode dveří Jacob. „Jste mým hostem.“

„Děkuji,“ přikývl vděčně Carlisle. „Přinesu pak ještě nějaké léky, které bude muset Luke brát, jen pro jistotu.“

„Brzy se u vás zastavím,“ znovu jsem objala Edwarda i Carlislea a šla je doprovodit ze dveří.

„Rádi tě uvidíme,“ souhlasil Edward a Carlisle jen mávl na pozdrav. Vyráželi rychlým během zpět ke svému domovu.

„Jsem rád, že jsi vzhůru,“ slyšela jsem Jacoba, jak promlouvá k Lukeovi. Jeho hlas byl prosycen až otcovskou láskou, tak takový vztah měl ke klukům ve smečce, cítil za ně odpovědnost, jako za své děti?

„Jo, já taky,“ zasmál se souhlasně Luke. „Díky za výjimku pro Cullenovy.“

„Poděkuj Belle,“ říkal zrovna Jacob, když jsem se rozhodla k nim vrátit. „Bez ní bys tu nebyl.“

„Bez Carlislea,“ oponovala jsem. A pomalu přišla až k nim. Položila jsem ruce na Jacobova ramena a usmívala se na Lukea, který nás se zájmem pozoroval.

„Nebýt tebe,“ zakroutil hlavou Jacob a položil jednu svou ruku na mou. „Nikdy bychom pro něj nešli. Díky tobě má Cameron nohu v cajku a Luke se zase směje. Jen díky tobě nemusíme kopat další vlčí hrob s výhledem na moře,“ odcitoval má slova a něžně se usmíval.

„Děkuji, Bello,“ poděkoval Luke a obdařil mě hřejivým úsměvem. „Hrob s výhledem na moře zní idylicky, ale radši se na to moře budu dívat živýma očima.“


Tak oficiálně mohu říct, že se jedná o moji nejdelší kapitolovou povídku, kterou jsem kdy napsala. Zatím sice ne do počtu kapitol, ale do počtu slov a uhození do klávesnice tedy rozhodně. Takže doufám, že se vám aspoň malilinko líbí. Snad nakonec dopadne podle vašich představ. ;) 

Konec výžbleptu. ;)


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Otisk nebo láska? 20. kapitola:

 1
3. BabčaS.
28.11.2018 [13:41]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. vinnetou
02.11.2018 [18:26]

Moc se mi vsechny kapitoly libi, skvely napad. Mrzi me, ze jsem nepridala komentar driv. Jsem vzdycky hrozne natesena na dalsi kapitolu a rovnou klikam na'dalsi dil'

Jsem fanda! Urcite zacnu cist i dalsi kapitolovky


DEKUJU TI MOC

1. Petronela admin
30.10.2018 [19:13]

PetronelaOpět další skvělá kapitola, která mi neskutečně bodla - celé odpoledne se tady morduju s nějakými čísly a už mi to začínalo lézt na nervy, takže kapitola byla skutečným odreagováním.
Bella mě trošičku překvapila tím, jak Edwarda a Carlislea objala, ale nakoec super - hlavně, že si začíná uvědomovat, že je jí Edward dost sympatický a že se jí líbí v jeho náruči.
Maličko jsem tu postrádala Edwardův pohled, ale věřím, že mi to brzy vynahradíš. Emoticon
Tak a už teď se zase těším, až se budu moct "odreagovat" u další kapitoly. Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!