Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Otisk nebo láska? 19. kapitola

30.11.2018 (12:00) • Kecka • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 2803×

„Chcete, aby umřel?“ podivila jsem se a nechápavě těkala z jednoho na druhého. „Carlisle je doktor a může mu pomoct. Zaposlouchejte se, jeho srdce sotva bije, ještě chvíli ho nechte krvácet a můžete kopat další vlčí hrob s výhledem na moře!“ Byla jsem zoufalá a tenhle pocit procházel mým hlasem tak naléhavě, až jsem myslela, že mi vytrysknou slzy.

„Má pravdu,“ zařval Cameron. „Pro vlčí čest už zemřelo hodně z nás a Carlisle ho může zachránit. Stačí tak málo a on může žít, nebo naopak se můžeme dívat, jak umírá, protože ani jeden z nás neví co dělat!“ Z jeho hlasu bylo poznat jak naštvaný je na své kamarády.

„Nechtěl by to,“ zamumlal Oliver koukajíc do zkrvavené Lukeovy tváře. V očích měl slzy a přemáhal vzlyky.

„Chceš říct, že by radši volil smrt?“ vytřeštila jsem na něj oči. Nechápavě jsem všechny provrtávala pohledem a nakonec se zasekla na Jacobovi.

„Ani nevím, jestli by nám pomohl,“ pokrčil rameny a tím myslel, že vyhrál. Jenže tentokrát jsem to byla já, kdo měl mít poslední slovo.

„Slíbil, že když to bude potřeba a smečka udělí výjimku…“ začala jsem a ani nemusela dokončit větu.

„Pomohl by?“ podivil se Oliver a nechápavě těkal ze mě na Jacoba.

„Běž!“ zařval Jacob a já další pobídku nepotřebovala, vystartovala jsem rychlostí větru k domu Cullenových. V myšlenkách jsem stále prosila duchy i Lukea, aby vydržel a neumíral. Nesměl umřít, ještě ne. Ne tak brzy po Paulovi, ne, když tak blízko je doktor.

Bez dechu jsem doběhla ke Cullenovým a rozrazila zadní vchod do jejich domu. Ihned utichla hudba, která se domem linula, a přede mnou stál ustaraný Edward.

„Carlisle?“ vychrlila jsem a snažila se nezdržovat detaily.

Edward:

Domem se roznesla vůně Belly, vystřelil jsem jejím směrem a vyděšeně pozoroval její výraz, který byl vyděšený a ustaraný.

„Carlisle?“ vychrlila jeho jméno a zděšenýma očima probodávala vzduch kolem mě.

„Co se děje?“ zeptal jsem se a sevřel její ramena. Díval jsem se přímo do jejích očí a snažil se vyčíst, co způsobilo ten děs, který prožívala. Matně jsem vnímal fakt, že na sobě měla potrhané šaty a místy byla špinavá od hlíny a jehličí.

„Zaútočili,“ vydechla, když konečně viděla toho, pro koho přišla. „Napadli smečku dnes nad ránem. Luke je vážně zraněný,“ koukala prosícím pohledem na Carlislea.

„Vezmu si věci,“ prohlásil rychle a vydal se do pracovny pro nezbytné věci.

„Udělili výjimku?“ zeptal jsem se. Jen přikývla a bez dechu sledovala všechny členy mé rodiny. „Mohu jít s Carlislem?“ zeptal jsem se a doufal, že neřekne ne.

„S Jacobem jsme to moc neprobírali,“ usmála se omluvně. Sama netušila co odpovědět.

„Mám lékařský diplom,“ kývl jsem. „Sice nepraktikuji medicínu, ale studoval jsem ji a mnohdy se snažil Carlisleovi pomoci.“

„Dobře,“ zamumlala a nervózně přešlápla z nohy na nohu. „Tak pojď taky, nějak už to Jacobovi vysvětlím.“ Bylo vidět, že teď by odkývala cokoli, jen aby popohnala situaci. Vyběhl jsem za Carlislem, který balil všechno od anestetik, přes věci potřebné k operaci. Beze slov jsem mu pomohl všechno sbalit a pak jsme už spolu s Bellou vyrazili k rezervaci. U její hranice jsme oba zaváhali, zvlášť když jsme viděli naštvaný Jacobův výraz.

„Tak pohněte!“ zařval. Carlisle se na mě podíval, ale já sledoval jen zoufalý pohled, kterým mě obdařila Bella.

„Jdeme,“ zavolal jsem nazpět a tím pobídl i Carlislea, který stále trochu váhal. Jacob s Bellou nás dovedli k mýtině, kterou zdá se udělali poměrně nedávno a nám bylo jasné, že tenhle boj byl tvrdý.

Kus od nás leželi dva do krve potrhaní vlci, jednomu z nich selhávalo srdce a mě bylo hned jasné, že tohle bude Luke, že jen kvůli němu tu dnes jsme. Carlisle se k němu vrhl a začal ho rychle ošetřovat.

„Není to dobré,“ poslal mi v myšlenkách a já začal rychle chystat anestezii. Chtělo to rychlý zásah, aby nestihl vykrvácet.

„Musím mu otevřít břicho a zjistit, odkud krvácí,“ promluvil Carlisle, aby vlkům vysvětlil, co se bude dít.

„Budeme vám muset věřit,“ promluvil Jacob, „že přes veškerou antipatii k nám uděláte, co bude ve vašich silách.“

„Jsem lékař,“ vydechl naštvaně Carlisle. „Přísahal jsem životy zachraňovat, bez ohledu na to, čí ty životy jsou. A uráží mě, když si myslíte, že bych snad neudělal vše, co bude v mých silách.“

„Carlisle,“ promluvila smířlivě Bella. „Nebyl bys tady, kdybych si nemyslela, že uděláš, co jen budeš moct. Musíš chápat, že jsou podráždění, když jde o jednoho z nich a tohle mu udělal jeden z nás.“ Tohle prohlášení se však nelíbilo Jacobovi ani Cameronovi. Oba svorně zavrčeli, ale neřekli ani slovo.

„Ty nejsi jako oni,“ vyhrkl Alf, od kterého to zdá se nečekal nikdo ze smečky. „Jsi jiná.“

„Jsem tím, čím byli i oni,“ kývla hlavou k ohni, který hořel nedaleko. Takže Seattle se už dalších zmizení bát nemusí. Zamyslel jsem se. Carlisle mi podal infuzi a já ji začal rychle připevňovat k Lukově zápěstí. Ještěže jsem upír a díky tomu líp rozpoznám místo pod kterým proudí krev.

„Vedeš si skvěle,“ usmál se na mě v myšlenkách Carlisle a já jen pokroutil hlavou. Zrovna teď se rozplývej nad tím, jak jde tvůj syn v tvých šlépějích. Na to opravdu nebyla doba. Podal jsem infuzi Belle, která stála nade mnou a pozorovala každý náš pohyb.

Carlisle pak začal rychle operovat, i když v těchto polních podmínkách se mu to dvakrát nezamlouvalo. Jenže přenést Luka aspoň do domu by bylo příliš riskantní, vzhledem k tomu jak potrhaný byl.

Naštěstí Carlisle je vynikající chirurg a navíc mnohem lépe vidí, odkud krev prosakuje. „Přidrž to tady,“ pobídl mě v myšlenkách. Neváhal jsem a rychle přidržel požadované místo. Netrvalo dlouho a Carlisle už zašíval Lukeovo břicho.

„Měli bychom ho vzít do domu a ošetřit zbylé rány,“ pohlédl na Jacoba, který se tvářil ustaraně a sklíčeně.

„Vezmeme ho k nám,“ usmála se Bella. „Máme jednu volnou postel a vy tam nebudete rušeni v jeho ošetřování.“

„Tak jdeme,“ zavelel Jacob a spolu s Carlislem opatrně zvedl Lukea ze země. Alf, jak jsem pochopil, šel podepřít Camerona. A Aron podepřel Olivera, který byl taky značně pochroumaný. Vydal jsem se rychle za nimi i s posbíranými věcmi, které si s sebou Carlisle přinesl.

Jak jsme se blížili k vesnici, začali být vlci nervózní. Nelíbilo se jim, koho si vedou jako návštěvu do své vlastní vesnice, kterou přísahali chránit.

„Tudy,“ zasmála se Bella, když zpozorovala můj i Carlisleův obličej. Oba jsme byli značně nesví a výrazy vlků tomu nepomáhaly. „Položte ho támhle na tu postel,“ ukázala do jedné z místností, ve které byla postel, křeslo a několik skříněk.

„Děkujeme,“ usmál se Carlisle a znovu začal prohlížet Lukea. „Bude potřebovat antibiotika, aby se nedostavila infekce.“

„Dojdu do nemocnice,“ přikývl jsem a čekal na další položky ‚nákupního‘ seznamu.

„Pak budou potřeba nějaké další obvazy a ještě víc dezinfekce,“ pokračoval Carlisle. „Zdá se, že jsem podcenil její množství. Přiber i šití a nějaké léky na bolest.“

„Dobrá,“ přikývl jsem a otočil se na Jacoba. „Brzy se vrátím.“

„Děkujeme,“ zavřel oči a přikývl. Byl to souhlas s opětovným vstupem na jejich území.

„Tak tedy zatím,“ mávl jsem k Belle a Carlisleovi než jsem vystřelil z jejich domu.

Bella:

Lukea jsme uložili v mém pokoji a Carlisle nadiktoval několik věcí, které měl Edward obstarat v nemocnici. Radši jsem ani nechtěla vědět, jak k těm věcem přijde, ale bylo mi jasné, že legálně to nebude.

„Jak to vypadá?“ zeptal se nevrle Jacob.

„Potřebuje ty léky,“ odpověděl Carlisle a znovu změřil Lukeovi puls. „Ale jeho srdce je silné, díky vlčímu léčení to vypadá, že se uzdraví rychle. Jeho stav je stabilizovaný, přesto neočekávám, že by se nějak rychle probral. Naopak bych ho raději držel v umělém spánku, tedy ještě alespoň pár hodin.“

„Přežije?“ zeptala jsem se a podle Carlisleova výrazu jsem viděla, že Luke bude v pořádku. Ne hned, ale zase bude vesele pobíhat po lese.

„Ano,“ odpověděl úlevně Carlisle. „Bude to trvat, ale bude v pořádku. Asi bych měl ošetřit i Camerona a Olivera. Nevypadají dobře.“

„Budu rád, když se mi koukneš na tu nohu,“ souhlasil okamžitě Cameron. Možná mluvil tak rychle, aby Oliver nestihl Carlislea nějak urazit. „Myslím, že je zlomená.“

„Pak se podívej i na Olivera,“ řekl rozkazovacím tónem Jacob. Nemyslím však, že to říkal Carlisleovi, spíš to byl rozkaz pro Olivera, aby se nechal ošetřit. Sedla jsem si vedle Cama a opřela se o jeho rameno. Úlevně jsem zavřela oči a doufala, že všichni a všechno bude v pořádku.

„Tak začneme tou nohou,“ přikývl Carlisle a šel blíž ke Cameronovi. Opatrně, avšak rychle, mu ji prohmátl a zadumaně se na něj zahleděl. „Měl jsi pravdu, je zlomená.“

„Takže dostanu apartní sádřičku?“ zasmál se zvesela Cam a já se jen uculila.

„Ano,“ přikývl Carlisle. „Jen doufám, že Edwarda napadne s sebou vzít i sádrovací obvaz.“

„Alice to jistě viděla a informovala ho,“ zadoufala jsem, i když pak mě napadlo, že Alice nevidí vlky a tak asi ani to, co Carlisle potřebuje.

„Snad,“ usoudil Carlisle a znova prohmátl Cameronovu nohu. „Ale narovnat to musím co nejdřív, jinak to začne špatně srůstat. Už teď jsou patrné známky srůstu.“

„Tak do toho,“ pobídl ho Cameron, ale Carlisle zavrtěl hlavou.

„Nemám další analgetika,“ zamítl Cameronovu žádost. „Bylo by to týrání a to nehodlám dělat.“

„Chceš říct, že bude lepší mi pak tu nohu znovu zlámat?“ podivil se Cameron. Carlisle zavřel oči, bylo jasné, že ani jedna z možností se mu nelíbí.

„Ne,“ vydechl Carlisle, „vlastně nevím, co z toho je lepší. Ale nepoužít analgetika je…“

„Prostě to udělej,“ rozhodl se Cameron a povzbudivě se na něj podíval.

„Bude to hodně bolestivé,“ upozornil ho znovu Carlisle.

„Už jsem toho přežil hodně,“ usmíval se Cameron. „Myslím, že to zvládnu.“

„Nesmíš se přeměnit,“ pohlédla jsem na něj s obavou v hlase.

„Umím se ovládat,“ pohladil mě po rameni Cameron.

„Podržíme ho,“ souhlasili Jacob a Alf. „Dělej co je nutné.“

„Dobrá,“ přikývl Carlisle. „Měl by něco skousnout, aby si nevylámal zuby.“ Nijak jsem neváhala a vytáhla jednu z tlustých vařeček, obalila jsem ji utěrkou a s povzbudivým pohledem ji podala Cameronovi.

Carlisle znova pokývl na Jacoba, Alfa a nakonec se podíval přímo do očí Cameronovi. Ve stejnou chvíli rychlým pohybem dvakrát škubnul jeho nohou. Cameron zaúpěl a v očích se mu objevily slzy. Ztěžka dýchal a svíral ruce do pěstí.

„Hotovo,“ vydechl Carlisle a Cameron vyplivl vařečku, ve stejnou chvíli ho Jake i Alf pustili. „Snaž se moc nehýbat, dokud tu nohu nezafixuji.“

„Myslím, že se radši nepohnu do konce života,“ řekl ztěžka Cam, pohladila jsem ho po vlasech a konejšivě otřela slzy na jeho tváři. Jen se pousmál a se zavřenýma očima zpracovával bolest, kterou jistě stále pociťoval.

„Jsem zpět,“ zahlásil Edward, který se rychle vřítil do našeho domku. „Přinesl jsem i sádrovací obvaz, nejsem si jistý jak, ale Alice volala, že ho mám přibrat.“

„Díkybohu,“ vydechl úlevně Carlisle. „Bál jsem se, že tě pro něj budu muset dodatečně poslat. Buď tak hodný a zasádruj Cameronovu nohu. Je narovnaná a pomalu se hojí, ale bude lepší, když ji zafixujeme.“

„Jistě,“ přikývl bez dalších otázek a pak pohlédl na mě. „Bello, prosím přines mi mísu s vodou.“ Neváhala jsem ani chvíli a rychle naplnila jednu z velkých mís vodou a přinesla ji k němu. Už vytahoval obvazy z obalů a znovu kontroloval Cameronovu nohu.

Pak už jsem jen sledovala, jak Carlisle podává léky do infuze, která stále vedla přímo do Lukeovy ruky a ošetřuje zranění, která utrpěl Oliver. Mezitím Edward rychlými pohyby sádroval Cameronovu nohu, a pokud mohu soudit, dělal skvělou práci.

Já sama vlastně nevěděla co s rukama a tak jsem se rozhodla udělat posilující vývar s pořádným nášupem jídla pro ty členy smečky, kteří byli schopní jíst. Musela jsem se zabavit, abych nemyslela na to, jak strašně to mohlo dopadnout.

…

„Začnu vysazovat uspávací léky,“ promluvil po dlouhé době, kdy se většina smečky najedla, Carlisle.

„Chceš ho probudit?“ zeptala jsem se s vyděšeným výrazem.

„Ano,“ souhlasil Carlisle. „Sice je těžké odhadnout, jestli je přesně v téhle fázi lidského léčení, ale podle tlukotu srdce a barvy tváře soudím, že ano.“

„Tak do toho, doktore,“ pobídl ho Jacob, ale já věděla, že si sám není jistý Lukeovou reakcí, až zjistí, že ho celou tu dobu ošetřoval upír. 

Autor: Kecka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Otisk nebo láska? 19. kapitola: