Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Otisk nebo láska? 16. kapitola

22.11.2018 (12:00) • Kecka • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 819×

„Ahoj Bello,“ přivítala mě s milým úsměvem Esme. Na obličeji jí pohrával úsměv a v očích bylo vidět, že je opravdu ráda, že mě vidí.

„Ahoj,“ pozdravila jsem ji neméně nadšeně. Tahle žena se mi opravdu moc líbila, už jen tím, jak se mateřsky usmívala na všechny své děti. „Doufám, že moc neobtěžuji, nechtěla jsem narušit váš zaběhlý pořádek.“

„Ale prosím tebe, jaký pořádek?“ zeptala se s úsměvem na rtu. „Jsem ráda, že se v těch stejných dnech zase něco děje.“

„Nevím, jestli zrovna tenhle typ vzrušení je to pravé,“ zapochybovala jsem a znovu si vzpomněla na Jasperovo hledání výrazu pro to, co cítí ohledně mého soužití se smečkou.

„Věříme ti a také trochu spoléháme na naši smlouvu,“ pokývla hlavou k dětem a Carlisleovi.

„Takže se neplánujete odstěhovat?“ zeptala jsem se nejistě. I když jsem věděla, že život jim vlci nezpříjemní, bylo mi jasné, že přijít o ně bych nedokázala.

„No, v příštích pár letech to není v plánu,“ usmál se Edward a popošel blíž k naší skupince.

„Jak to myslíš?“ zeptala jsem se. „V příštích pár letech?“

„Musíme se stěhovat,“ přikývla Rosalie. „Abych tak řekla každých pár let, aby lidé nepojali podezření. Nestárneme a neměníme se. Bylo by podezřelé, kdybychom se vůbec neměnili.“

„Jistě,“ zadumala jsem se. „Vy žijete mezi lidmi mnohem víc než já.“ A byla to pravda, i v La Push se sem tam našel někdo, kdo nemístně komentoval fakt, že jsem stále stejná a neměním se. Jenže na rozdíl od Cullenových já byla inventář vesnice a spolu se mnou i vlci, kteří byli váženými členy vesnice. Takže se nikdo neodvážil zpochybňovat to co jsme.

„Neboj,“ prohodila jakoby nic Alice. „Jak řekl Edward, v příštích pár letech se nikam nechystáme. A i tak můžeme zůstat v kontaktu.“

„Jasně,“ snažila jsem se znít vyrovnaně a vesele, ale znělo to spíš jako šílený skřek vyděšeného dítěte.

„Pojď, posaď se k nám,“ pobídla mě Esme a táhla mě do obývacího pokoje, kde v televizi běžely zprávy.

„Něco zajímavého?“ zeptala jsem se kývajíc směrem k televizi. Všichni jen pokrčili rameny a nic neříkali, tedy do chvíle, kdy se v televizi objevila zpráva o podivných úmrtích a zmizeních v Seattlu a okolních městech a vesnicích.

„Nomád?“ zeptal se Emmett a otočil se k Edwardovi s Carlislem. Jako by ti dva měli víc informací nebo byli schopni odpovědět.

„Těžko říct,“ pokrčil rameny Carlisle. „Tak jako tak bychom měli být opatrní a ty Bello,“ otočil se na mě. „Prosím informuj vlky v La Push, vypadá to, že v okolí Seattlu se motá jeden nebo více upírů, kteří nejsou tak mírumilovní jako my.

„Povím jim to,“ zamumlala jsem a dál jsem hypnotizovala obrazovku. „Jak víte, že za to může upír?“

„Včera mluvili o dvou mrtvých, kteří vypadali, jako by je napadlo nějaké zvíře,“ vysvětlil Edward. „Vypadá to jako práce upíra, který takto maskuje kousnutí. Oběti byly totiž podrápané obzvlášť v oblasti krku a ramen.“

„Och,“ vydechla jsem a zděšeně se zadívala na Carlislea a Esme. „Nehrozí vám nějaké riziko?“

„Buď klidná, Bello,“ usmíval se Jasper. „Nás je sedm, plus ty a smečka. Nemyslím, že se odváží tak blízko. Pro všechny případy je však informuj.“

„Neboj,“ přikývla jsem, „všechno jim povím.“ Byla jsem vyděšená a nervózní. Co na to asi řekne Jacob a zbytek smečky? A opravdu se nemusím bát o Cullenovy? Věděla jsem, že vlci si poradí, ale… Co mě to napadá? Jsou to upíři a jak řekl Jasper jsou v přesile.

Edward:

Byla rozkošná, když projevila strach o naši rodinu. Líbila se mi den ode dne víc a já věděl, že to, co cítím není ani trochu správné, už jen proto, že ona měla muže, který ji miloval víc než vlastní život, vlastní podstatu a existenci. Bylo nemyslitelné, že by to všechno obětovala pro mě a mou rodinu, ač jsme ji měli za tak krátkou dobu rádi stejně jako její smečka v La Push.

Jasper to vycítil a každou chvíli po mě házel podezřívavé pohledy. Cítil změnu mých emocí k téhle upírce, která se tolik snažila trávit čas v našem domě s námi jen proto, aby nás lépe poznala. Ne proto, že by se rozhodovala, jestli s námi bude žít. To ne, na to měla a vždy bude mít rodinu v La Push.

„Edwarde,“ posadila se zlehka vedle mě a propalovala mě těma svýma zlatýma očima.

„Ano?“ zeptal jsem se a byl rád, že můžu strávit několik málo chvil v její blízkosti. Jen okrajově jsem vnímal, že většina rodiny si šla po svém. Carlisle byl v pracovně a něco sepisoval, Esme ho napodobila a rýsovala něco na svém rýsovacím stole. V místnosti s námi zůstala jen Alice, která byla nadšená z toho, že je Bella tady.

„Když Jasper mluvil o spojenectví se smečkou...“ nechala větu vyznít do prázdna a propalovala díru do koberce.

„Padl návrh, že když se smečka smířila s tebou...“ začal jsem s vysvětlením. „S Emmettem navrhli… No prostě je napadlo, že by nebylo špatné smlouvu trochu upravit a stát se spojenci. Třeba pro případy jako je tento. Myslím okolnosti v Seattlu.“

„Nerozumím,“ přiznala a znovu se zahleděla do mého obličeje. Její pohled se mi líbil a hřál mě u mého mrtvého srdce. Kdyby tak věděla, co se mnou dělá.

„Pokud se přiblíží, budeme chtít, aby blízké okolí opustili,“ pokračoval jsem, „ale pokud nebudou chtít, budeme nuceni po nich jít. V takovém případě však hrozí, že se schovají v rezervaci. Sice tam jsou vlci, kteří po nich půjdou, ale je také velká pravděpodobnost, že pláchnou.“

„Takže chcete smlouvu upravit, abyste je mohli pronásledovat i na území rezervace?“ zeptala se s jiskrou v oku.

„Ano,“ přitakal jsem, „stejně tak jako vlci by je mohli pronásledovat na našem území.“

„To zní rozumně,“ usmála se a pak pohlédla k Alice. „Ale ty pak nic neuvidíš.“

„S tím si nedělej starosti,“ mávla na ni rukou Alice. „Jak jsem už před tím řekla Jasperovi, nechci připustit, že se z tebe stane nárazník mezi námi a vlky. Ublížilo by ti to, a to já nechci. Oni jsou tvá rodina a my tě máme moc rádi. Nebylo by fér, abys musela volit mezi námi.“

Bella se zadumaně zahleděla na stěnu za Alice a chvíli nedala nic najevo. Líbil se mi pohled do její zamyšlené tváře a jako už tolikrát jsem zalitoval, že neslyším její myšlenky. Tolik bych si přál vědět na co zrovna myslí a co ji trápí. Její oči se zúžily, když konečně znovu promluvila.

„Navrhnu to Jacobovi,“ rozhodla se. „Minimálně se snad dohodnete na společném postupu ohledně rudookých v Seattlu.“

„Rudookých?“ zasmál se Jasper, když vykoukl ze schodů a pomalým krokem se blížil k nám.

„Ano,“ přitakala Bella jakoby nic. „Tak říkáme upírům, kteří pijí lidskou krev. Naopak mě a vám se říká zlatoocí.“

„Pěkné rozdělení,“ usmála se Alice. „Jak by nám říkali, nebýt tebe?“

„Počítám, že pijavice,“ pokrčila Bella nevinně rameny a já znovu pocítil velkou náklonnost k téhle ženě, která si získala mé srdce hned, jak jsem ji poprvé spatřil v myšlenkách mého otce. Jaká škoda, že je zadaná do konce věčnosti. „Budu muset jít, ale určitě se zase brzy setkáme.“

„Tak brzy?“ zanaříkala Alice, ale v myšlenkách jsem jí načapal, že s tím počítala.

„Věděla jsi to,“ namítla Bella a zasmála se nad jejím štěněčím pohledem. Během chvilky se v obýváku shromáždil i zbytek rodiny, aby se s Bellou mohli rozloučit.

„Brzy se za námi zase zastav,“ usmívala se Esme a objímala Bellu.

„Buď opatrná a nezapomeň říct vlkům o rudookých v Seattlu,“ přidal se Carlisle a mile se usmíval. I on doufal, že se naše vztahy se smečkou zlepší.

„Nebojte vše jim povím,“ usmívala se Bella a oči jí jiskřily. „Tak ahoj...“ zamávala nám, než zmizela mezi stromy. V duchu jsem si posteskl, že ji musím nechat jít, i když pokaždé, když je doma v La Push mám o ni starost a bojím se, aby se jí něco nestalo.

Bella:

Byl to nakonec krásně strávený den, sice mě šokovaly zprávy, které jsem s Cullenovými viděla, ale byla jsem ráda, že mohu informovat vlky. Musí si teď v lesích dávat mnohem větší pozor. Tito rudoocí zdá se vědí, co dělají a mají v tom i systém. Strachovala jsem se a o to víc spěchala domů. Zároveň jsem přemýšlela nad celým dnem, který jsem nakonec opravdu strávila hlavně s Alice.

Byla jsem tak ráda, že mi ukázala Forks po tolika letech strávených jen v La Push. A byla jsem ráda, že jsem ze sebe po všech těch letech dostala bolest, která mě sžírala každým dalším dnem, kdy jsem se snažila tvářit, jakože se nic neděje. Tolik se mi dnes ulevilo, a to nejen díky vyjížďce s Alice, ale i povídání s Edwardem mělo něco do sebe, stále víc se mi líbil čas strávený s ním.

„Jsem doma,“ zahlásila jsem hned na prahu. „A nesu několik informací, které by vás mohly zajímat.“

„Opravdu?“ podivil se Jacob a šel mě přivítat. Spolu s Cameronem, Lukem a Aronem už seděli spokojeně kolem jídelního stolu v našem domečku. Nedivila jsem se, že dnes chybí Oliver a o nepřítomnosti Alfa jsem vlastně nepochybovala.

„Ano,“ přitakala jsem, „v Seattlu se, zdá se, pohybuje jeden nebo více rudookých a dělají tam neplechu.“

„Jak to víš?“ zděsili se všichni jako jeden muž.

„Ve zprávách mluvili o zmizelých a mrtvých lidech a Carlisle říkal, že oběti měly rozdrápané hlavně hrdlo a ramena,“ vysvětlila jsem. „Podle všeho se jedná o upíra, který tak maskuje své jídlo. Cullenovi se obávají, že se brzy vypraví i do blízkosti Forks a La Push.“

„Půjdou po nich?“ zeptal se Jacob. „I když jsou z jejich druhu?“

„Nejprve je požádají, aby odešli, až když to nezabere...“ Nedokončila jsem větu. Bylo mi nepříjemné vyslovit nahlas, že je zabijí. Bylo tak nějak normální, že vlci zabíjejí upíry, ale že se můžou zabíjet i mezi sebou, to mi nějak nešlo přes jazyk.

„Co chtějí po smečce?“ nadhodil Cameron, když viděl, že se nemám k pokračování.

„Společné pronásledování,“ odpověděla jsem. „Bojí se, že by ti rudoocí mohli zamířit na území La Push a tam by je Cullenovi museli přestat pronásledovat, pokud by nechtěli porušit smlouvu.“

„To by neměl být problém,“ usmíval se od ucha k uchu Cameron. „Jsem rád, že jsou v tomto ohledu s námi zajedno.“

„Chceš s nimi spolupracovat?“ podivil se Jacob a tím vyslovil stejnou otázku, kterou jsem viděla i na Lukově tváři.

„A proč ne?“ podivil se Cameron. „O co jiné to je, když vezmeme v potaz, že jeden mírumilovný upír tu s námi žije?“

„To je naprosto odlišné!“ vykřikl Luke a tím mě překvapil, nechápala jsem, jak to myslí, dokud nepokračoval. „Bella je náš upír, známe ji a víme, že jí můžeme věřit. Co víme o těch Cullenových?“

„Že s námi mají smlouvu a nikdy nezaútočili. Navíc se živí jen krví zvířat,“ odpověděl Cameron a propaloval svého kamaráda pohledem. „Ano jsou to upíři, ale to je Bella taky.“

„Ano, ale...“ začal znovu Luke, ale Jacob ho umlčel.

„Cameron má pravdu,“ souhlasil a já zůstala překvapeně stát, zrovna od něj jsem očekávala největší protesty. „O co jiné to je, když na našem území stejně žije Bella?“

„Bella k nám patří, oni jsou...“

„Co jsou?“ zeptala jsem se pro změnu já. Nelíbilo se mi, jak o nich uvažují, i když z větší části jsem to chápala.

„Posílíme hlídky,“ začal Jacob. „Cullenům vyřiď, ať nezasahují na naše území, ale mohou být klidní. Pokud nějaký rudooký překročí hranici La Push, nepřežije.“

„Vyřídím jim to ráda,“ usmála jsem se a šla si sednout vedle Camerona. Opravdu mě vlci vnímali jinak než ostatní upíry? Vždyť jsem byla stejně nebezpečná jako oni, tak jak si mohli myslet, že to tak není? Stejně jako kdokoli jiný mého druhu jsem se mohla rozhodnout pít lidskou krev a útočit neřízeně na své okolí. Copak mě opravdu nepovažovali za hrozbu. 

Autor: Kecka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Otisk nebo láska? 16. kapitola: