Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Otisk nebo láska? 1. kapitola

Kellsvih


Otisk nebo láska? 1. kapitolaPosouváme se do doby o 50 let později. Bella je upírka a dál žije v La Push s Jacobem a jeho smečkou. Do stereotypního života jim právě v tomto okamžiku zasáhnou tři rudoocí...

Bela:

Je to už padesát let, co se to stalo. Padesát let od chvíle, kdy se ze mě stala upírka. Jacob tenkrát nedokázal dokončit co začala ta rudooká potvora. Nedokázal mě zabít. Prý proto, že předmět otisku musí chránit. Otisk se prý nedá zlomit. Já si ale myslím, že v okamžiku, kdy mé srdce udělalo to poslední BUM, byl zlomen. Od té chvíle už to nebylo stejné.

Jeho pohledy byly jiné, jeho doteky taky. Vlastně všechno bylo jiné. Držel mě v La Push a i když jsem slíbila, že nezabiji člověka. Mohla jsem jen z domu do lesa na lov a zase zpět. Nejdřív jsem si myslela, že to bude dobré a Jacob za chvíli zjistí, že je to v pořádku a pustí mě do města. Aspoň se podívat, jak se změnilo. Ale mýlila jsem se, bylo to zvláštní ale čím dál častěji mě izoloval od okolí. Mohla jsem se stýkat jen s dalšími vlky, ale ti rychle umírali.

Jejich životy nebyly nekonečné, a tak stárli jako ostatní lidé. Někteří začali dřív někteří později, ale jediný, kdo zůstával aktivním členem smečky byl Jacob. Navíc mu všichni vyčítali, že mě tady drží. Chápali, že jsem jeho žena, že se do mě otiskl a musí být se mnou a chránit mě. Nikomu z nich se ale nelíbilo, že se zdržuji ve vesnici a už vůbec ne, že kvůli mně se mění stále další a další děti.

I tohle se sice začalo časem mírnit – asi i duchové pochopili, že na hlídání jedné upírky stačí omezené množství vlků – ale i tak se jejich počet nikdy nesnížil pod pět. S každou smrtí vlka se nový zrodil. Jacob se ujal vedení smečky a všem vysvětlil, že mě se stejně dotknout nesmí. I když já jsem ten zpropadený důvod toho, co se s nimi děje.

Ale až na to, že mě Jacob držel v izolaci, to nebylo tak špatné. Měl mě rád, dál mě chránil a staral se, abych i já mohla bezpečně lovit. Vysvětlil mi, co dělat, abych nemusela žít z lidské krve. Vysvětlil mi, že to jde i jinak, že se traduje pověst o upírech, kteří se živí jinak. Snad i o smlouvě o které mu vyprávěli jeho předci, než se z něj poprvé stal vlk, a i potom rada starších vždy mluvila o rodině proti které vlci nesmějí zasahovat a oni pak nesmějí na území La Push.

„To byl den,“ zamumlal si Jacob pro sebe. „Jak ses měla ty?“ ptal se, když vešel do domku po své noční hlídce.

„Celý den svítilo sluníčko. Nevytáhla jsem paty,“ usmívala jsem se na něj. „Dělo se něco zajímavého? Nebo si jen lítal po lese?“

„Lítal po lese, zlato,“ uculil se a popošel ke mně. Políbil mě lehce na rty a už se sháněl po snídani.

„V lednici,“ nasměrovala jsem ho. „Objevili se tu rudoocí?“ Bála jsem se, že by se opravdu mohli zase objevit, i když je to už patnáct let, kdy se v okolí ukázali naposledy.

„Děkuju,“ štěkavě se zasmál. „Ano, vlastně ano. Až půjdeš na lov buď opatrná.“ Ustaraně se na mě podíval. Učil mě bojovat, ale i tak měl obavu o můj život. Stále mě svým způsobem miloval a já jeho. Už jen proto, jak se o mě postaral po mé přeměně.

„Budu,“ mrkla jsem na něj. „Myslíš, že budou dělat problémy nebo jen prochází?“

„Dnes v noci proběhli naším územím,“ pověděl mi. „Uvidíme zítra a pozítří.“

Buch, buch, buch… Zatloukl někdo na dveře našeho malého domečku. Podle pachu, který se linul ode dveří jsem poznala jednoho z mladších vlků. Lidských let mu bylo třicet. Ještě stále si pamatuji, jak se narodil. Byl sladké miminko s kudrnatými vlásky a hlubokýma očima. Nechápu, že tenhle kluk se ještě neotiskl.

„Pojď dál, Camerone,“ zavolala jsem a na stůl prostřela ještě pro jednoho.

„Děkuji, Bello.“ On byl snad jediný po Jacobovi, kterému jsem nevadila. Měl mě snad i trochu rád. „Vypadá to skvěle.“

„Co tu děláš?“ ohradil se Jacob, když viděl, jak si k němu sedá.

„Přece nebudeš jíst sám, kamaráde,“ zasmál se a praštil ho do ramene. „Navíc jsem s tebou chtěl probrat dnešní hlídku. Mimochodem, Bello, až půjdeš lovit, buď opatrná!“ Jen jsem protočila oči, ale nijak jsem to nekomentovala. Cameron nedělal z komára velblouda podobně jako Jacob. Takže to bude vážné.

„Jde o toho upíra?“ zeptala jsem se. „Jacob říkal, že proběhl zdejším územím.“

„Ano, ale myslím, že jich je víc než jeden.“ Krčil rameny Cameron a uždiboval kus chleba. „Myslím, že jsou tři a blíží se k vesnici. Nevím, jestli vycítili Bellu a jsou zvědaví. Nebo cítí lidi a mají hlad.“

„Mě se nelíbí ani jedno,“ mrčel Jacob. „Bella se od své přeměny s jiným upírem nesetkala. Navíc se kamarádí s bandou vlků, kdo ví, jak na to rudoocí budou reagovat?“

„Pochybuju, že se jen tak vrátí zlatoocí, o kterých jsou naše legendy,“ odfrknul Cameron. „Možná by s nimi mohla zkusit promluvit. Budeme ji jistit ze zálohy. Umí se sama bránit a nemuselo by být špatné, kdyby řekla, že tohle je její teritorium. Stejně jako naše.“

„To bych mohla,“ poznamenala jsem, když jsem viděla, jak se Jakob nesouhlasně nahrbil.

„Ani omylem,“ zařval, bouchnul do stolu a utekl do ložnice.

„Asi to nebyl nejlepší nápad,“ zamumlali jsme s Cameronem ve stejnou chvíli. „Ale zkusit jsem to musel. Navíc ta snídaně stojí za to,“ dodal ještě, když viděl, jak se mračím na zavřené dveře.

„Jsem ráda, že ti chutná,“ usmála jsem se na něj a dál koukala na zavřené dveře za kterými zmizel Jacob.

Nechala jsem Camerona jíst a dál se věnovala myšlence, kterou nakousl Jacob s Cameronem. Je možné, aby se vrátili zlatoocí? Hrozně ráda bych se s nimi setkala. Promluvila si s někým, kdo je stejný jako já. Kdo možná ví, co znamená život upíra. Vždyť já neměla šanci si s někým popovídat. Netušila jsem, že život upíra má nějaká pravidla, jestli teda nějaká má?

Možná kdybych i já sama pochopila vztah lidí a upírů, měla bych možnost upravit vztah s Jacobem tak abychom byli oba šťastní. I když já bych mu dala volnost, kdyby o ni stál. Kdyby si našel novou ženu, která by se mi o něj postarala.

Miluji ho, ale je mi jasné, že i on trpí tím, co se stalo tenkrát v lese. Vyčítá si to pokaždé, když mi večer říká dobrou noc a ví, že já s ním spát nepůjdu. Už nikdy.

„Upíří princezno,“ zasmál se Cameron. „Vypadáš zasněně.“

„Jen jsem se zamyslela, promiň.“ Pokrčila jsem rameny a začala sklízet použité nádobí. „Zůstaneš do oběda?“

„Ne, musím ještě domů. Mám povinnosti,“ nešťastně se zasmál. „Máma na tom není dobře.“

„To je mi líto,“ sklonila jsem zrak. Cameronovu mámu jsem měla moc ráda. Byla jednou z mých nejlepších přítelkyň. Věděla, kdo jsem. Přesto mi důvěřovala. Snad ještě víc potom, co jejího muže zabil upír. Dost ošklivě ho pokousal, když měl hlídku. Jeho jed byl pro vlka jedovatý až příliš. Zemřel druhý den v krutých bolestech.

Tenkrát jsem myslela, že se se mnou Liu přestane bavit, ale ne. Věděla, že to nebyla má chyba. I když tenkrát jsem si to vyčítala. Nebýt mě, nikdy by se neměnil ve vlka. Jak ale říkala Liu, nikdy by se spolu nebavili, kdyby nebyl vlk a neotiskl se do ní.

„Někdy se za ní stav,“ poplácal mě Cameron po paži. „Bude ráda, že tě zase vidí.“

„Jen co přestane svítit slunce,“ kývla jsem k němu, když vycházel ze dveří našeho domečku. Jen co se za ním zavřely dveře rozhodla jsem se jít podívat na Jacoba.

Opatrně jsem otevřela dveře ložnice a nakoukla za ně. Jak jsem si myslela, po celé noci pobíhání po lese už spal. Stejně opatrně jsem dveře zavřela a douklidila nepořádek, který spolu s Cameronem udělali snídaní.

Neměla jsem nic dalšího na práci a po varování Jacoba i Camerona se mi nechtělo jít ven na lov. Zůstala jsem doma a připravovala oběd, když se znovu ozvalo bušení na dveře. Tentokrát jsem poznala jiný pach. Pach krve. 


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Otisk nebo láska? 1. kapitola:

 1
08.10.2018 [12:24]

marketasakyChtěla jsem mu držet palce, ale teď jsem docela na vážkách.. tohle se nedělá:/ Emoticon

1. Petronela webmaster
08.10.2018 [8:32]

PetronelaTak musím říct, že už teď mi je Jake lehce nesympatický vzhledem k tomu, jak Bellu drží doslova zavřenou v jejich domě. Jasně, má o ni strach a podobně, ale i tak - Bella je upír, nemůže jenom tak škobrnout a zabít se na rovné cestě jako tomu bylo za jejího lidského života.
No uvidíme, jestli svůj názor přehodnotím, jakmile se příběh víc rozjede a zapojí se i Cullenovi - na ně jsem opravdu zvědavá. Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!