Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ona je minulost, ty jsi budoucnost - Epilog

Weitz - A better life


Ona je minulost, ty jsi budoucnost - EpilogŠťastní až navěky.

Podíval jsem se do jejích zlatých očí, které jiskřily štěstím. Poté jsem ji chytl za ruku a společně jsme utíkali pryč. Pryč od minulosti, pryč od špatných vzpomínek. Běželi jsme vstříc novému životu. Teď už to snad bude - šťastní až navěky.


 

Jasper

 

 

Čas utíkal neskutečnou rychlostí. Ani jsme se nenadáli a už to byl rok, co jsem Alice poznal. Byl jsem s ní šťastný, ale ne dokonale šťastný. Něco našemu životu chybělo, malá částečka, ale já nevěděl jaká.

Od té doby, co jsme utekli, žijeme v ústraní. Našli jsme malý zchátralý domeček, ve kterém už léta nikdo nežil a v něm jsme celé dny byli jako v kleci. Ven jsme chodili jen v noci, lovili jsme a užívali si čerstvého vzduchu, ale chybělo mi slunce. Byla to hlavně moje vina, že jsme zůstávali uvnitř, Alice nikdy neochutnala lidskou krev, takže se dokázala lépe ovládat, ale já ne. Lidská krev mě stále lákala, ale držel jsem se a Alice byla má motivace k tomu, abych to vydržel. Díky zvířecí krvi jsme měli oči krásně zlaté.

Leželi jsme vedle sebe a užívali si naši blízkosti. Mlčeli jsme. Najednou se Alice napjala a její oči byly prázdné, jakoby někde jinde než v této místnosti. Věděl jsem, o co jde.

„Co vidíš, Alice?" zeptal jsem se s narůstající zvědavostí v hlase.

Trvalo pár vteřin, než se vrátila do reality a odpověděla. „Tři muže a dvě ženy. Všichni měli zlaté oči, ale nevím, co to znamená."

„Co ti upíři dělali." Pociťoval jsem malý střípek naděje, že existují i jiní než jsme my.

Alice pokrčila rameny. „Nic, jen tam stáli a nedělali vůbec nic."

Projelo mnou ohromné zklamání. Doufal jsem, že její vize znamenala, že se s nimi potkáme.

V dalších dnech jsme na záležitost s neznámými upíry zapomněli. Došlo nám, že Alicina vize byla asi způsobena touhou najít někoho takového, jako jsme my, nějakého vegetariána.

Ale tato jistota nevydržela dlouho, protože se Alice tato vize vrátila. Byla pořád stejná, jen pět postav stojících a nic nedělajících. V dalších týdnem se upíři Alice zjevovali častokrát a nám už to začalo být divné.

To musí něco znamenat, možná je to nějaké poselství. Co jsme věděli jistě, bylo to, že je musíme najít. Ale kde začít? Neměli jsme žádné indicie, které by nás posunuly dál.

„Opravdu nevidíš nic jiného? Žádné znamení?" ptal jsem se už mnohokrát.

„Ne, Jazzi, vůbec nic jiného nevidím," vyštěkla na mě. Až v té chvíli jsem si uvědomil, že jsem na ni zvýšil hlas, ale tak zoufale jsem je chtěl najít.

Sedl jsem si vedle ní na pohovky a chytl ji za ruku. „Promiň, já vím, že nic jiného nevidíš."

Alice mi položila hlavu na rameno a smutně vzdychla.

V tom mě něco napadlo. „Zkus něco najít. Soustřeď se jen na ně a na to, že je potřebuješ najít."

„Chceš říct, že mám propátrávat budoucnost, ale já to ještě nikdy nedělala ani nevím, jestli to funguje."

„Zkus to."

Alice chtěla ještě něco namítnout, ale nakonec rezignovala a zavřela oči. Čelo se jí zvráštělo a já z ní cítil naprosté soustředění. Uběhla minuta, dvě a najednou se Alice napjala. Já jen čekal, zase jsem cítil střípek naděje.

Otevřela oči. „Žijí na Aljašce, v městečku Willow."

„Tak se Alice sbal, v noci míříme na sever."

 

Běželi jsme mlčky vedle sebe. Sledoval jsem ubíhající krajinu kolem. Alice mě vedla. Ona přesně věděla kde, a kudy máme jít. Přeplavali jsme karibské moře a dostali se do spojených států. Doběhli jsme do Lousiany, když začalo svítat. Našli jsme si na den nějaký temný úkryt a schovali se tam.

Celý den jsme probírali různé varianty, jak se na Aljašku dostat už v noci. To nám ale nezabralo všechen volný čas. Znuděně jsme seděli na zemi a očekávali stmívání.

Když už slunce zapadlo za horizont, vydali jsme se dál. Běželi jsme přes lesy, mezi spícími městy. Sledoval jsem změny v podnebí, první hodinu jsme běželi v horku, poté pod baldachýnem mraků. Chvíli před svítáním jsme se konečně zabořili do sněhu.

Na chvíli jsme zastavili a zvažovali kudy dál.

Ale přemýšlet jsme nemuseli. Najednou nás ze všech stran obklíčilo pět zlatookých upírů. Okamžitě jsem zapojil své instinkty a postavil se do obranné pozice. Snažil jsem se chránit Alice, která to ocenila jen kyselým úšklebkem.

Stačil jsem zaregistrovat, že jsou to dvě ženy a tři muži.

„Kdo jste?" otázal se mladý muž s bronzovými vlasy.

„Já jsem Jasper a tohle je moje partnerka Alice." Ukázal jsem na ni.

„A co vás přivedlo tady? Co tu hledáte?" zeptal se pro změnu blonďatý muž.

Zrovna jsem se nadechoval k odpovědi, když odpověděl někdo místo mě.

„Nás," promluvil muž s bronzovými vlasy. Netušil jsem, jak to ví. Že by četl myšlenky?

„Ano," řekl a já si byl jistý tím, že odpovídá na mou nevyřčenou otázku.

„A proč nás hledáte?"

„Jak jste si možná všimli, neživíme se lidskou krví, ale zvířecí. Už pár týdnů se touláme po světě, ale to není to pravé, když jsme jen dva. Vstoupit do klanu upírů, kteří se živí lidmi, nepřipadá v úvahu, tak jsme vyhledali vás."

„Říkají pravdu?" zeptala se hnědovlasá žena, která teď stála po boku blonďatého muže.

Muž s bronzovými vlasy kývl na souhlas. „Jen mi vrtá hlavou, jak jste nás našli."

„Vidím do budoucnosti," vyhrkla Alice.

To všechny překvapilo, asi nikdy neslyšeli o tak mocném dary.

Hnědovlasé ženě se na tváři rozlil úsměv. „Takže budeme mít dva nové členy rodiny.

„To není tak jisté, Esmé, vůbec je neznáme, nevíme, jestli jím můžeme věřit." Snažil se jí domlouvat blonďatý muž po jejím boku.

„Ale no tak, vždyť jsou to vegetariáni a vypadají tak mile, samozřejmě že s námi můžou zůstat." Obhajovala nás žena jménem Esmé. Za to jsem jí byl opravdu vděčný, za její důvěru.

Přiskočila k nám a představila se: „Já jsem Esmé, to je můj druh Carlisle," ukázala na blonďatého muže, „a naše děti, tedy my je považujeme za své děti. Emmett," ukázala na tmavovlasého muže, který mi svou postavou připomínal Johna, ale oproti němu se široce usmíval, „jeho družka Rosalie," pokračovala a ukázala rukou na zlatovlasou krásku, „a Edward," představila nám čtenáře myšlenek.

Na Edwardově a Carlislově tváři jsem viděl pochybnosti, ale ostatní nás přivítali s otevřenou náručí. Nečekal jsem, že to půjde tak hladce.

Poté nám pokynuli a je následujeme k jejich domu. Běželi jsme asi deset mil, než jsme dorazili k okázalému bílému domu, který nádherně splýval se sněhem v okolí.

Díval jsem se do tváří naší nové rodiny. Jak zvláštní smýšlet o těchto cizích lidech jako o rodině, ale byla to pravda. Všichni se na nás uvolněně usmívali, dokonce i Edward a Carlisle. Alice mě chytla za ruku a věnovala mi překrásný široký úsměv.

Byl jsem nepřekonatelně šťastný a věděl jsem, že Alice také.

Od teď můžeme být šťastní až navěky.


Opravdu se omlouvám, že jste na poslední díl museli čekat tak dlouho. A zároveň děkuji všem, co tuhle povídku četli až do konce.



 






Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Ona je minulost, ty jsi budoucnost - Epilog:

 1
15.07.2013 [14:04]

KeckaJů, to bylo zajímavé... I když ta zápletka s tím, jak se ho Alice pro jejich dobro vzdala mi tam trochu překážela... Mohlo to být napsané poněkud víc citlivě... Ale jinak super... Emoticon

7. Leník
20.03.2012 [21:54]

krásné počteníčko, moc pěkně píšeš a hlavně velké plus - píšeš o Jasperovi a Alice, což jsou mé oblíbené postavy. díky moc Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

16.11.2011 [16:43]

HelkaCullen123amazing Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

5. sara
23.10.2011 [16:31]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon nádherná povídka kterou si budu číst pořád dokola Emoticon

22.10.2011 [15:03]

BellaSwan1992Nádherný epilog. A moc hezky píšeš. Opravdu tleskám. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

21.10.2011 [20:01]

kollart Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. Hanča
21.10.2011 [18:16]

No na to pokráčko jsem čekala strašně dlouho, byla to ale nádherná povídka!!!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

21.10.2011 [17:24]

KacenQaCullenPokud vydáváš epilog, pak musíš u prologu mít zaškrtnuté políčko Dokončená povídková řada, aby se první díl tvé povídky zobrazoval v Dokončených povídkách. Udělala jsem to za tebe, ale upozorňuju tě, abys věděla pro příště. Emoticon Sem tam jsi v článku měla překlepy a čárky, tak taky pozor. Díky. Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!