Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » On je přece star - 1. kapitola

01.10.2011 (12:30) • Kachna13 • FanFiction na pokračování • komentováno 11× • zobrazeno 3365×

Za pět minut by tady měla být limuzína. Jess, i když velmi smutná, po celou dobu seděla a dívala se, jak si oblékám šaty, ve kterých měla před Edwardem zazářit ona…

„Neboj, Jess, jakmile přijedu domů, hned ti půjdu všechno povykládat. Uvidíš, že do dvou budu zpátky. Určitě mě jen provedou po hotelovém apartmá, možná půjdeme všichni na oběd, popovídáme si a odvezou mě domů. Budou rádi, že se mě zbaví…“

„To si nemyslím, Bell, určitě se ti budou všichni plně věnovat a domů tě dovezou až kolem deváté večer…“

„No, uvidíme… Každopádně ti to potom povykládám slovo od slova a ty budeš mít pocit, jako bys tam byla se mnou!“

„Ale nebudu…“

Najednou jsme slyšely před domem auto.

„Páni, jsou přesní,“ podivila se Jess.

„No nic, já jdu, Jess. Pa a užij si den.“

Už jenom cesta limuzínou byla skvělá… Jela se mnou ta malá hnědovlasá dívka, která nesla na koncertě Edwardovi mísu s ústřižky. Jmenovala se Alice a stejně jako já milovala nakupování. Myslím, že z nás dvou by byly dobré kamarádky. A potom s námi jel ještě Jasper. Byl to jeden z Edwardových bodyguardů. Měl medově blonďaté vlasy a působil milým dojmem. Jak to tak vypadalo, tak se s Alice k sobě nějak měli…

Cesta limuzínou trvala asi půl hodiny a já byla za tu dobu tak vysmátá, že jestli je pravda, že se smíchem hubne, tak jsem zhubla minimálně deset kilo…

Když jsme dorazili, bylo už na první pohled vidět, jak je ten hotel luxusní. Vysoký, minimálně třiceti patrový dům. Velká obloukovitá okna, vysoké dveře a spoustu balkónů. Jestli jsem si já a Charlie připadali bohatí, tak nevím, jak bohatí jsou ti lidé, kteří si rezervují pokoje v tomhle hotelu.

Na recepci na nás mávl příjemně vypadající recepční s červenozlatou uniformou. Já jsem ani nestíhala sledovat cestu, jak jsem byla zaneprázdněná pozorováním prostředí hotelu. Velké zlaté sloupy, dlouhé červené koberce, sametové pohovky, zlaté schodiště, dveře do restaurace a nechybělo ani více než deset výtahů, které byly skvělé zabudovány do interiéru hotelu. A tak se stalo, že mě Alice musela nejednou zachraňovat před pořádným monoklem na oku, nebo boulí na čele.

Výtahem jsme vyjeli až do posledního patra, kde se nacházela velká hala obrovského apartmánu. Tam už čekala Esmé, která mi ihned při příchodu podala ruku a mile se usmála. Byl tu také druhý Edwardův bodyguard, který se na povolání bodyguarda skvěle hodil. Svou výškou dosahoval pomalu ke dvěma metrům. Jeho tělo bylo vypracované a hnědé vlasy měl na krátko zastřižené. S úsměvem mi kývl na pozdrav, a tak jsem se i já na něj usmála. Vedle něho stála nádherná dívka. Její zlaté vlasy jí spadaly až do půli zad. Měla stejně jako ostatní zlaté oči a vypadala jako modelka. Ta mi ale na rozdíl od toho svalovce jen chladně podala ruku. I když byla nádherná, na mě působila jako ledová královna. To už přišel i Edward. Takhle zblízka byl ještě krásnější, než normálně. Měl na sobě tmavě modré džíny, bílou košili a vlasy měl v elegantním rozcuchu. Když mě uviděl, zeširoka se usmál.

„Ahoj, já jsem Edward a jsem moc rád, že jsi přišla,“ řekl a podal mi ruku.

„Ahoj, moc mě těší. Já jsem Bella, místo mě tu měla být moje kamarádka, ale vyvrkla si kotník… To vás ale asi nezajímá, že?“ zeptala jsem se jako malá holka. Ovládala jsem se, jak nejlépe jsem uměla, protože jsem si řekla, že se za žádnou cenu nebudu chovat jako bláznivá fanynka. I když, popravdě jsem měla co dělat, abych se nezřítila k zemi…

„Ale ne, v pohodě. Takže, abych nás představil… Alice a Jaspera znáš, tohle je Emmett a tohle Rosalie,“ řekl a rukou mávl na svalovce a blondýnku.

„Esmé taky znáš a tohle je Carlisle,“ řekl a ukázal na muže, který právě vyšel ze dveří. Byl vážně krásný. Mladý, blonďatý, usměvavý a - stejně jako všichni ostatní - neskutečně bledý.

„Alice a Rosalie jsou moje módní poradkyně, protože co se týče módy, nejsem zrovna znalec. Věř mi, že široko daleko nenajdeš větší experty na módu, než jsou ty dvě,“ řekl a po jeho slovech se dokonce i Rosalie usmála.

„Esmé je moje manažerka a Emmett s Jasperem bodyguardi. To ale myslím už víš. No a Carlisle dává pozor na naše zdraví. Je to vyučený doktor medicíny a ve svém oboru je snad nejlepší. Ne že bych se chlubil,“ řekl a nádherně se usmál.

„Jestli se chceš na něco zeptat, máš naprosto volný prostor.“

„Já myslím, že je mi všechno jasné. Jenom bych se chtěla zeptat, teda jestli to není příliš drzé… Proč jste všichni tak bledí?“ Po mé otázce se Emmett s Jasperem začali naprosto nekontrolovaně smát. Já se na ně jenom zmateně dívala.

„Těch dvou si nevšímej, jsou to naprostí blázni… My jsme tak bledí od přírody, máme to všichni už od mala…“

„Aha, tak teď je mi všechno jasné,“ řekla jsem a stále se dívala na ty dva, kterými stále otřásal naprostý smích.

„No tak, Emme, Jazzi… To už by stačilo, ne? A jestli ti to nevadí, mohli bychom si všichni vyrazit na oběd…“ Ani jsem si nevšimla, jak to představování rychle uběhlo. Za pět minut už bude poledne.

„Klidně můžeme jít, mně to nevadí…“ řekla jsem a uslyšela od Emmetta a Jaspera něco jako: Lidský… Fuj…

No a tak jsme sjeli dolů do restaurace… Já myšlenkami jen a jen u Edwarda...

Autor: Kachna13 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek On je přece star - 1. kapitola: