Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » On je přece star - Prolog

29.09.2011 (15:00) • Kachna13 • FanFiction na pokračování • komentováno 23× • zobrazeno 4383×

Čtvrtek

„Lístky jsou slosovatelné, dámy, takže už o přestávce můžete vyhrát úžasné setkání s Edwardem Cullenem,“ vykládal monotónně pokladní, na kterém bylo opravdu vidět, jak ho baví říkat tohle každé upištěné fanynce…

My, jakožto největší fanynky, byly na Edwardův koncert, jak se říká vystylované… Já jsem měla uplé červené džíny, černé tričko s výstřihem do V, černé baleríny na malém podpatku, kolem krku řetízek pro štěstí a malou červenou kabelku - neodmyslitelnou kamarádku všech holek…

Moje nejlepší kamarádka Jess měla černé džíny, bílé tričko, přes něj přehozenou černou vestičku, bílé botky s podpatkem a samozřejmě malou bílou kabelku…

Na tyhle lístky jsme čekaly minulý týden ve frontě přes dvě hodiny, jenom abychom mohli stát tři hodiny v přeplněné hale přímo pod pódiem… Ano, máme ty nejlepší lístky přímo tam, kam na nás bude cákat pot z pódia… S tím potem to není zase tak slastná představa, ale aspoň budeme Edwardovi co nejblíž…

První polovina koncertu byla naprosto famózní… Edward zpíval své největší hity, přidal i tři novinky a nakonec se na mě a na Jess usmál! Možná to má v popisu práce, usmívat se na fanynky stojící pod pódiem, ale na nás se určitě usmál záměrně.

Když první půlka skončila a Edward sklidil naprostý aplaus (jak jinak), mělo se losovat o možnost setkat se s Edwardem osobně, a to přímo v jeho hotelovém pokoji přesně tři dny po koncertu.

Na pódium přišla malá, naprosto bezchybná, usměvavá dívka, s krátce střiženými vlasy, které jí trčely do všech stran, s kulatou mísou plnou ústřižků ze vstupenek, a Edward jeden ústřižek vybral…

„A setkání s Edwardem získává… Bubny prosím! Fanynka se vstupenkou číslo 85325!!! Gratulujeme a prosíme, abyste si po koncertě zašla do kanceláře manažerky, která vám zodpoví vše, co budete chtít vědět, a domluví se s vámi, kdy pro vás přijede limuzína, která vás v neděli zaveze za Edwardem do hotelu…

„Jess, já nic. Co ty, jaké máš číslo?“ zeptala jsem se poměrně zklamaně.

„Bello, asi jsem vyhrála… Já mám vstupenku číslo 85325!!!“ vykřikla překvapeně Jess.

„No fakt! Ty jo, ty máš ale štěstí. Moc ti to přeju!“

Nikdy jsem na Jess nežárlila, jsme nejlepší kamarádky už od školky, obě žijeme vedle sebe ve Forks, chodíme na stejnou střední školu. Vlastně jsme jako sestry. No, a já jsem teď poprvé žárlila. Chtěla jsem vrátit čas a vybrat si tu druhou vstupenku v momentu, kdy se mě Jess ptala, jakou vstupenku chci… A já sáhla po vstupence 85324! Ne! Dost! Co to melu? Prostě to budu Jess přát stejně, jako by mi to přála ona.

„Po koncertě s tebou půjdu za tou manažerkou a domluvíš se. A taky ti budeme muset vybrat nějaké skvělé oblečení, abys byla na tu neděli pořádná kočka.“

„Páni, Bello děkuju, já jsem myslela, že budeš třeba žárlit, ale to ty ne… Jsi skvělá kamarádka!“ řekla Jess a objala mě. No skvělé, takže já jsem skvělá žárlící kamarádka. Ještě, že už to začíná, nevím, jak dlouho bych se ještě vydržela dívat na vysmátou Jess.

Druhá půlka byla opět - jak jinak - než úžasná. Edward dokonce i hrál na klavír, což mu jde stejně skvěle, jako všechno ostatní. Bože, on snad nemá žádnou chybu. Jedině by mohl být víc opálený. Je tak bledý, že mu snad musí jít mimo reflektor vidět všechny žíly v těle, i krev, co v nich proudí…

Když po hodině a půl koncert skončil a rozsvítila se světla, Jess byla pořád stejně vysmátá, jako před druhou půlkou.

„Pojď, Jess, musíme jít za tou manažerkou. Jinak to nestihneme a ty v neděli nikam nepojedeš.“

Edwardova manažerka byla krásná mladá žena s karamelovými vlasy, které jí v loknách padaly na štíhlá ramena. Byla bledá stejně, jako všichni ostatní, co jsme potkali. V Edwardově týmu nebyl nikdo opálený. Napadlo mě, jestli vůbec někdy chodí na slunce…  Já sama jsem od přírody taky hodně bledá, a to na slunce chodím úplně normálně… Tak nevím. Řeknu Jess, ať se v neděli zeptá.

„Takže limuzínu objednáme na 10:00. Přijede na vámi zadanou adresu. Kdybyste něco potřebovaly, tady máte moji vizitku. A nestyďte se zavolat!“

„Esmé Cullenová,“ přečetla Jess nahlas.

„Vy jste Edwardova sestra?“ zeptala jsem se.

„Sestra? Ne! S mým manželem jsme Edwarda adoptovali, stejně jako jeho ostatní sourozence. Všichni jsme tady jedna velká rodina,“ řekla Esmé s úsměvem.

My jsme jen kývly, usmály jsme se a šly rychle na autobus, abychom se vůbec dostaly domů…

Celou cestu autobusem až do Forks jsme si nepovídaly o ničem jiném, než o tom skvělém koncertu…

„Zítra na nákupy,“ řekla Jess a zmizela v domě.

Já jsem taky zašla, zodpověděla jsem pár Charlieho dotazů a šla si lehnout. Už dlouho jsem nebyla takhle unavená. Zítra na školu kašlu, stejně je začátek roku, tak co dělat ve škole…

Neděle, ráno

Hned ráno, kolem deváté, mi zvonil telefon, volala Jess a zněla strašně zničeně.

„Ahoj Bello, ani neuvěříš, co se mi stalo… Když jsem šla dneska ráno po schodech, tak jsem si vyvrtla kotník, nemůžu chodit, takže žádné setkání s Edwardem se nekoná… Místo mě tam pojedeš ty.“

„Ale Jess, to je strašný. Nemůžu tam jet, tu cenu jsi vyhrála ty, takže když tam nepojedeš ty, já už vůbec ne… A navíc - je to napsané na tvoje jméno…“

„Už jsme volali Esmé, všechno je zařízený. Prostě tam pojedeš ty a dost řečí. Ber to, jakože si to přeju předčasně k narozeninám…“

„Narozeniny máš za půl roku… Ale když jinak nedáš… Hned jsem u vás, aspoň mi pomůžeš se nachystat,“ řekla jsem a položila telefon. No to snad není možný! Já se setkám s Edwardem naživo… Už se nemůžu dočkat. Musím se jít rychle převléct a upravit, limuzína je tady za hodinu…

Já vím, že to není žádná sláva, ale prosím, pokud se Vám díl líbil, zanechte komentář, abych věděla, jestli má cenu psát dál. Děkuji. :)

Autor: Kachna13 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek On je přece star - Prolog: