Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Omlouvám se - 5. kapitola Nález

Omlouvám se - 5. kapitola NálezAhoj! Je tu další kapitola OS. Alex se seznámí s Edwardem.

Šla jsem si lehnout s pocitem strašného vzteku, ale vstávala jsem v naprosté bezmoci. Co když se mi nepovede odlákat Caroline od Edwarda? Co když se na mě skutečně Cullenovi naštvou a co když nepřežiju ani tu úvodní část chození Carol a Edwarda? Nevím to jistě, ale co když opravdu k Edwardovi něco cítím? Pořád samé co když, ale žádné odpovědi. Asi to budu muset nechat, ať se to nějak vyvrbí.

Měla jsem v úmyslu pokračovat ve své melancholii celý den, ale jakmile jsem dorazila na schody, do nosu mě uhodila přímo omamující vůně mého smutku. Sice se mi krapet zvedla nálada, ale moc to nepomohlo k tomu přesvědčení, že jsem v koncích a Car se zmocní Edwarda. Přemýšlela jsem nad tím, proč tu pořád cítím tu jeho vůni tak silně, ale když jsem zpozorněla, tak mi to docvaklo. Zapomněl si tady svůj svetr.

„Dobrý ránko!“ vykřikl Charlie, až jsem se ho lekla. Počkat, neměl by být v práci?

„Dobrý, neměl bys být už v rádiu?“ zeptala jsem, i když okamžitě, jak jsem to vyslovila, tak jsem přišla na to, proč je ještě v půl osmé doma. Má teď mnohem pružnější pracovní dobu, když je znovu ta ruka zákona.

„Ty mě vyháníš?“ dodal naoko žalostně táta.

„Jasně že ne, jenom jsem zapomněla na včerejšek,“ omlouvala jsem svou nepozornou paměť.

„Jo, když už jsme u včerejšku, mohla bys Cullenovým vzít do školy ten svetr, co si tady večer zapomněli? Já nebudu mít čas a vzhledem k tomu, že s nimi chodíš do školy, tak mě napadlo, že bys ho holkám mohla donést. Je asi Alicin nebo Rosaliin,“ oznámil jako by nic a čekal na mou reakci.

„Ten je Edwardův,“ dodala jsem k jeho proslovu. Vrhnul na mě posměvačný úsměv zpod novin, které jako četl, ale rychle jsem pokračovala ve vlastním. „Ale oni nastupují až zítra. Nehodlám to celý den tahat v autě.“

„Ne, nastupují už dneska. Ty jsi zapomněla i na tohle? Ach, promiň, Alice se o tom zmiňovala, když jste byli s Edwardem v kuchyni,“ zakřenil se na mě táta. „A já ti to asi zapomněl říct. Myslel jsem, že na drby jsi v téhle rodině ty.“ Byl nadšený, protože to bylo něco, čím mě překvapil. Jsem totiž hodně dobrá ohledně hledání a ničení překvapení, takže mě za můj život potkalo jen poskromnu překvápek, které by stály za řeč. Ale tohle mi tu řeč spíš sebralo. Ani jsem se nebránila proti slovům, které mě označily za nejinformovanějšího člena rodiny. Jen jsem stála a zpracovávala jsem slova o tom, že se s tím budu muset poprat už dneska, a nebudu mít možnost si užít prozatímního klidu před bouří – přesnější by, myslím, bylo oslovení tornádo.

***

Před školou už na mě čekala Alex a usměvavě si mě prohlížela. Ihned jsem si vzpomněla, jak jsme včerejší rozhovor na téma naší návštěvy ukončily, proto jakmile jsem k ní došla, jsem se začala omlouvat:

„Promiň, chtěla jsem ti potom ještě zavolat, ale nějak jsem zapomněla, a byla jsem docela dost utahaná, takže jsem si šla hned, co odjeli, lehnout.“ Alex se ale očividně nezlobila, místo toho na mě vrhla zamyšlený pohled.

„Ty moc dobře víš, že mě zajímají nějaké tvoje omluvy,“ začala s úsměvem Alex.

„Okamžitě mi pověz, co se stalo. Slyšela jsem hlas nějakýho kluka, co ti říkal? Byl to další Cullen? Jak jsi reagovala? Jo, a jaký bys jim přiřkla známky? To je taky důležitý. A jsou sexy? A chytrý? Bohatý?“ Už jsem si myslela, že je konec, ale to jsem se mýlila, jenom se nadechovala, aby se mě ptala dál. Docela jsem se lekla, když to na mě nevybalila hned, ale teď se mi ulevilo. Byla tu zase moje Lexie. „A milý? Došlo k něčemu víc? Proto jsi mi už potom nevolala?“

„Brzdi trochu, kotě, jo? Už ses zase rozjela,“ smála jsem se jí, ale ona mě hned uťala.

„Nechci slyšet tvůj přišoupej smích, chci slyšet odpovědi!“ Vypadala jako flák, kterej potřebuje svou dávku – pro ni to byly nové drby -, nechtěla jsem si ji potom zase udobřovat, tak jsem se jí snažila uchlácholit pár řečičkami o nich. Stejně je ještě dneska uvidí a já vlastně taky. Hned, jak jsem na to pomyslela, roztřásla se mi kolena.

„Lexie, já ti vlastně ani nic říkat nemusím, dneska je uvidíš sama! Asi si se včera spletla, když jsi říkala, že přijdou až zejtra,“ informovala jsem ji zvesela, ale docela mě zaskočilo, když se na mě podívala ještě víc naštvaně.

„Cože?! A aspoň tohle jsi mi nemohla večer zavolat? Víš, jak budu před nimi vypadat? Co když budou ucházející a zrovna ten, do kterýho se zamiluju, si bude říkat, že s takovou šeredou nebude chodit ani za zlatý prase!“ A je to zase tady. Alex si pořád namlouvá, jak je ošklivá, což vůbec není pravda – až na ty Carol vlasy. Vždycky ji pak musím utěšovat. A k tomu ještě věří na lásku a osud. Já jí to neberu, ale připadá mi nemožné, aby si nějací lidé rozuměli jen proto, že si byli souzení. Podle mě je láska holý nesmysl. A láska na první pohled? To si jen vymýšlí kluci, aby dostali holku dřív do postele. Podle Alex na každého čeká osudová láska, ale podle mě její teorie postrádá smysl. Vždycky přijde a tvrdí mi, že tím, že lásku zapírám, a tvrdím, že na ni nevěřím, ji jen podporuji a v hloubi sebe jsem beznadějná romantička. Jednoduše řečeno, ve věcech lásky se s Lexie nikdy nemůžeme dohodnout. Jednou jsme přišly za Stevem, aby nás rozsoudil, jestli láska existuje nebo ne, a on se okamžitě přidal na stranu Alex. Rozplýval se nad tím, jak se prý snažím popřít lásku uvnitř sebe. V ten moment jsem měla pocit, že jim totálně hráblo, ale od té doby se na téma láska už s nikým nebavím.

„Neboj, nemusíš se bát. Řekla bych, že Edward není zrovna tvůj typ, i když u tebe si není člověk nikdy jistej, že?“ zapřemýšlela jsem nahlas s pousmáním. „Ale hlavně už, prosím tě, přestaň vyprávět, jak jsi ošklivá. Víš, že lhát se nemá,“ řekla jsem jí káravě.

„Edward, jo? Vrr,“ zapředla svůdně, pak se ale zasekla. „Vždyť jsi vyprávěla ještě o někom. Jacob nebo Josh nebo nějak tak,“ smála jsem se, když jsem si představila, jak se Alex snaží Jaspera Alice přebrat a jak Alice Alex mlátí.

„Jasper... Ale ten chodí s Alice.“

„To je škoda, takže jenom Edward, jo? Jak vypadá?“

„Jako kluk. Má…“ Vtom mě Alex přerušila.

„Nevím, jestli mám vidiny, ale vidím nejdokonalejší bytosti na světě.“ Tak jsem se nuceně otočila, ale věděla jsem přesně, o kom to mluví. Já jsem reagovala úplně stejně, takhle na ně totiž reagoval každý před školou.

„Vidíš, říkala jsem ti, že přijdou Cullenovi dneska,“ oznámila jsem Alex a otočila jsem se zpátky na ni, ale ona třeštila oči, jako by se k ní blížila smrt – ale smrt, se kterou je nadmíru spokojená.

„Ahoj, Bello,“ začal za mnou ten andělský hlas, a tak jsem se za zvukem svého jména otočila.

„Ahoj, Edwarde.“ Všimla jsem si Alex, jak si ho zaujatě známkuje, a chtěla jsem se trochu pobavit, tak jsem se jala představování. „Asi bych vás měla představit.“ Tím jsem samozřejmě vytrhla Alex z jejího skenování Edwarda – upřímně už mi to bylo trochu – no dobře trochu víc – nepříjemné.

„Edwarde, tohle Alexandra Davisonová, Alex, tohle je Edward Cullen. Edwarde, potřebuješ něco?“ dodala jsem rychle, protože bylo vidět, že se nepřišel seznámit.

„No, víš, včera jsem si u tebe zapomněl svetr a Alice by mě zabila, kdybych zrovna tenhle ztratil.“ Usmála jsem se, protože jsem si snažila představit, jak se ten malý skřítek vůbec vzteká, natož jak na někoho skáče a vraždí ho kvůli svetru.

„Jo, to máš pravdu, ale neboj, táta mi ho ráno vnutil, abych ti ho přivezla, abyste se nemuseli znovu obtěžovat k nám.“

„Já už půjdu na hodinu, takže... Ráda jsem tě poznala, Edwarde.“ Lexie působila roztěkaně, což u ní bylo nezvyklé, ale zase roztomilé. Pořád nechápu, že ještě neměla kluka – prý bude chodit až se svou opravdovou láskou a nechce si špinit ruce nějakou náhražkou – u té náhražky se vždycky směju.

„Já tebe taky, Alex,“ usmál se na ni Edward tím svým úsměvěm, i když to byl spíš jen slabý odvar toho, který pokaždé od něj dostávám já. Alex mezitím odešla a my jsme zůstali sami. Nikde jsem neviděla ani ostatní, takže ani Cullenovi nemohli být na parkovišti, protože od chvíle, kdy přijeli, jsou všechny zraky upřeny jen a jen na ně.

„Mám ji v autě, tak pojď.“ A on mě přeochotně následoval.

„Vážně jsi mi ho nemusela vozit, já bych se klidně u vás stavil,“ začal po chvilce Edward.

„Mně by to nevadilo, ale táta by mě ráno nepustil bez něho z domu. Vždyť je to jedno, hlavně že tě Alice nezabije,“ smála jsem se. „Stejně si to nedokážu představit, vždyť je taková malinká.“ Teď se zasmál i Edward. Uměl se nádherně smát. Bello, ovládej se.

„To sice je, ale když se naštve, tak se jí straní i Jasper... a bůhví, jak by to dopadlo s nebohým bratrem,“ dodal s povzdechem. Tomu jsem se musela znovu zasmát, protože herec je opravdu skvělý – jako všechno, co umí a je. „Bello, už zase? Začni se ovládat!“ okřikovala jsem se v duchu.

„Ale divím se, že tak nadává kvůli nějakému kusu hadru.“ Tomu se prostě nedalo nesmát.

„Mně to taky připadá divný, co na těch nákupech holky pořád mají. Mně to všechno připadá spíš předražený za tak málo látky.“

„Ty nejsi normální.“

„Cože? Proč?“

„Já jen že jsem v celém svém životě nepotkal holku, která by nerada nakupovala.“

„To víš, mně to prostě připadá jako promarněnej čas.“

„To je podle mého taky,“ souhlasil Edward.

„Můžu se tě na něco zeptat?“

„Záleží na tom, co to bude.“

„Že je Alice shopaholik?“ Musela jsem to na něj vybalit, protože tahle otázka mě docela zajímala. Vím, že to není normální, jiné holky by se ho ptaly, proč nemá holku a tak. Sice mě to taky zajímalo, ale byla jsem zvědavá i na jeho rodinu a Alice mi padla do oka. Pokud je ale stejně velký nakupovací maniak jako Alex, tak nejsem jediná, komu by padla do oka. Edward se tomu jen zasmál a bylo vidět, že si oddechl. Pokýval hlavou na souhlas. „A ještě jednu.“ Znovu ztuhl. „Že vás všechny oblíká ona?“ Opět si oddechl.

„Jo, ale jak jsi to poznala?“ neodpustil si zase on.

„No, zaprvé, Rose a Emm, Alice a Jasper a Carlisle a Esmé jsou všichni sladění k sobě. To bych klidně přešla s tím, že se o to starají holky, ale ty se oblíkáš skvěle, ale neuraž se, jen každej pátej kluk se umí oblíknout. K tomu je devět z deseti teplejch.“ On se tomu začal smát.

„Odhalila jsi mě.“ Když jsem se na něj překvapeně podívala, došlo mu to, jak vyznělo, a bleskově se opravoval. A to teprve bylo k smíchu. „Ne, nejsem gay, myslel jsem to tak, že mě oblíká Alice!“ Ale mě už nezastavil.

„Za ten smích si tě asi na pár dní nastěhuju do pokoje,“ řekl, aby mě zastavil, a taky že se mu to povedlo.

„Proč?“

„Abys věděla, jaký to je bydlet v jednom domě s takovým bláznem.“ Ani jsem si nevšimla jak, ale stáli jsme u mého broučka. Ale nějak jsme asi zapomněli, proč jsme sem měli zamířeno. Nebo aspoň já.

 


 

Tak, další kapitola. Pokusím se zítra přidat další a alespoň sem dát pár kapitol, než odjedu, ale nic neslibuji. Děkuji i za ty čtyři komentáře a těm, co to ještě nevzdali, děkuji. Už se dostávám k akci a můžu se zbavit, toho trapného představování.

Díky, díky, díky AAC



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Omlouvám se - 5. kapitola Nález:

 1
12.11.2011 [13:55]

FaireTak to se povedlo. Doufám v brzké pokračování. Emoticon

11.11.2011 [11:37]

Funny1 Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

3. marcela
11.11.2011 [11:06]

Pardon-nepřehnaný. Emoticon

2. marcela
11.11.2011 [10:41]

Je to opravdu moc hezký,takový nepřehaný. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. martty555
11.11.2011 [10:34]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!