Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Omlouvám se - 3. kapitola Přistižena při činu


Omlouvám se - 3. kapitola Přistižena při činuAhoj! Takže přináším další kapitolku. Nechci se moc rozepisovat, jenom takový hrubý nákres toho, co se dnes stane. Seznámení Belly s Edwardem, Alice a Jasperem. Kapitolka v celku nudná a nezáživná, ale jak jsem upozorňovala na začátku, je to moje prvotina, a tak se teprve rozjíždím, ale nebojte za chvilku nabereme spád.

„Nejsme ve městě ani dva dny a už jsme v informačních prostředcích. Máte tady rychlý zprávy,‟ uchechtl se ten andělský hlas. Ani jsem se s Alex nerozloučila a položila jí to (zítra jí budu mít co vysvětlovat).

Pak jsem se pomalu otočila s nadějí, že tam bude stát majitel toho dokonalého hlasu. Cítila jsem, že se nepohnul, ale stejně mě překvapilo, jak blízko jsme měli obličeje, když jsme k sobě stáli čelem.

Měl zlaté oči, takže to je stoprocentně Cullen. Všichni je mají zlaté, ale který z nich? Už to může být pouze Edward nebo Jasper. Ať je to Edward. Miluji jména, co začínají na E, asi proto, že druhým jménem se jmenuji Elizabeth (což je vlastně jenom přeložení Isabella. Jak originální, aspoň že mi neříkají Bethy).

Dívala jsem se do těch pohádkových očí a začínala se topit. Byl nádherný, ne nádherný jako ostatní, ostatní byli taky krásní, ale v porovnání s ním byli nic. On byl překrásný. Bylo mi jedno, koho v životě ještě uvidím, on bude ten nejdokonalejší muž a člověk, kterého jsem ve své existenci viděla a to jsem věděla jen z jednoho pohledu do očí.

Někdo zakašlal, ale nevypadalo to tak, že by chtěl na sebe upoutat pozornost, spíš jako by se smál a při tom říkal „ já to říkal“. Okamžitě jsem od toho kluka odskočila a obrátila jsem se na vyrušovatele, teda spíš vyrušovatelku. Byla to totiž drobná brunetka, která byla krásná a potřeštěná zároveň už na první pohled. Vlasy se jí ježily kolem hlavy, ale ne strachy, nýbrž schválně, protože jí to šeredně slušelo. Za ní stál jako voják jeden blonďák, asi poslední člen rodiny. Vypadal, jako by se držel, aby něco neudělal. Jeho jsem se bála asi nejvíce z celé té jejich strašidelné famílie. Chvilku jsme tam jen tak přiblble stáli, nakonec jsem se rozhodla a promluvila.

„Jsem Bella, dcera Charlieho Swana. Zbytek vaší rodiny je uvnitř, jestli je hledáte.‟ Snažila jsem se znít přirozeně, i když na mě pořád koukal ten anděl. Po mně se chopila slova ta malá brunetka a představila se jako Alice a jejího bratra a přítele Jaspera (Ty jo, to je snad úchylná rodina, nebo co? Vždyť se všichni párujou!). Takže on musí být Edward. Po Alice se rychle dostal ke slovu Edward.

„Určitě už víš, že jsem Edward.‟ Automaticky jsem se začervenala a sklopila pohled. Tedy zrovna při drbání mě ještě nikdy nikdo nechytil a hlavně ne drbaná osoba.

„Rádi jsme tě poznali, Bello, ale asi bychom měli jít za ostatními,‟ zakročil mile, ale trochu naléhavě Jasper.

„Jistě, souhlasím.‟ Šla jsem do domu a nejradši bych se propadla pod zem, protože jsem pořád cítila na sobě pohled člověka jdoucího za mnou. Naštěstí jsem už vkročila do místnosti, kde táta navázal už skvělou konverzaci s částí rodiny, zatímco já se ztrapňovala před zbytkem. Táta si mě všimnul hned.

„S kým jsi to, proboha živýho, mluvila tak dlouho?‟ divil se táta.

„S Alex. Mám tě od ní pozdravovat,‟ usmála jsem se. Tolik k mé několikaminutové absenci u návštěvy. Táta si jen spokojeně povzdechl. Od mých dvanáctých narozenin se bojí o mou nevinnost a snaží se, abych měla skvělého a pozorného kluka. Ovšem někdy se zapojuje až moc.

Pak se mu stočil pohled na nově příchozí za mnou.

„Koukám, že vedeš pohřešovanou část rodiny! Za chvíli mě zastaneš i na stanici,‟ smál se táta a já jsem se dnes už podruhé chtěla propadnout pod zem hanbou. Já přešla poznámky o tom, jak jsem chytala Edwarda, Alici a Jaspera docela v klidu, to se ale nedalo říct o Emmettovi, který se rozřehtal na celé kolo. Pořád nechápu, proč u nějakých tak normálních věcí vybuchuje smíchy.

„Tak... to bych... chtěl vidět, jak Bella chytá E... Edwarda,‟ tlemil se dál Emmett. Tak tohle jsem už vůbec nepochopila. Co je vtipného na tom, jak chytám Edwarda. Jo, trochu úsměvné to je, ale aby měl takový záchvat. A nejen on, i zbytku rodiny cukaly koutky. Proč?

„No, já radši...‟ Nevěděla jsem s jakým důvodem se odtud nejlíp vypařit. „Já vám dojdu pro něco k pití,‟ otočila jsem se na Alici a Jaspera, aby mi řekli, co si dají, ale Edward je přeběhl.

„Řekl bych, že nám bude stačit voda,‟ a usmál se strhujícím úsměvem. Myslela jsem, že jsem právě umřela a jsem v nebi. Jak může existovat něco tak dokonalého?

„Nechceš pomoct?‟ zeptal se a už tak zničující úsměv přibral na intenzitě. Přistihla jsem se při úvahách, jak by asi chutnaly jeho rty na mých, ale rychle jsem takové myšlenky utla. Takový bůh by měl, dokonce musí mít mnohem úžasnější holku, než jsem já, ba než Caroline. Asi jsem se trochu zasekla v přemýšlení, ale on na mě netlačil a čekal, jak se rozhodnu. Mezitím probíhala konverzace na téma: Kam ten svět spěje?!

Jemně naklonil hlavu na stranu, jako by si mě chtěl líp prohlídnout a v bronzových vlasech mu začaly tančit odlesky světla. Když jsem se podívala níž – sice to bylo pro mě pořád dost vysoko, až teď jsem si uvědomila, že je jen o něco nižší než Emmett – pohlídla jsem mu do očí, kde mu tančily jiskřičky pobavení, ale i strachu. Kolem plného karamelově zlatého kroužku měl jemný černý obrys, který se na nějakých místech zužoval a na nějakých rozšiřoval. Asi moje skenování zabralo víc, než jsem si myslela, a on se uchechtl.

„Tak chceš pomoci?‟ Tak lehká otázka a já na ni neznala odpověď, ale vždyť se sotva známe a navíc nevěřím v lásku na první pohled. Proč o něčem takovém vůbec přemýšlím?

„Ne, to je dobrý. Vše zvládnu sama,‟ usmála jsem se na oplátku já, ale určitě to nebyl tak okouzlujicí úsměv jako jeho, protože mně to spíš připomnělo škleb šaška. Radši jsem šla do kuchyně, kde jsem nikdy nad ničím nepřemýšlela. Automaticky jsem si začala pobroukávat moje nejoblíbenější písničky od mamky. Dělám to od té doby, co s ní nežiju. Milujeme se, ale já musím chodit do školy, a kdybych žila u mámy, tak bych musela být často sama doma kvůli jejím turné, promo akcím a tak. Když si broukám, tak mám pocit, že je mi blíž. Navíc většinou, když peču nebo vařím, tak jsem sama, tudíž mě nikdo nemůže slyšet, jak si zpívám, ale teď mi nějak nedošlo, že máme návštěvu a ta návštěva umí chodit strašně potichu, takže jsem si ani nevšimla toho, že ve dveřích někdo stojí.

„Ježiši, strašně jste mě vyděsili!‟ vykřikla jsem vylekaně.

„Promiň mi to, Bello, přišli jsme se zeptat, jestli nám nepovíš něco o škole? Díky,‟ mluvila Alice za sebe i Edwarda, zatímco jsem jí podávala skleničkou s vodou.

„Co byste chtěli vědět?‟ usmála jsem se během podávání druhé skleničky Edwardovi.

„Díky,‟ oplatil mi s dechberoucím úsměvem Edward, ale slova se opět jala Alice, když jsem chtěla odnést skleničku Jasperovi.

„Já mu to odnesu!‟ zavýskla naléhavě Alice. Zajímalo by mě, proč drží v takové izolaci, jako kdyby ho měl lidský dotek zabít. Ha, ha. To by se ho nemohla ale dotknout ani Alice.

Alice se mi zdá jako skvělá holka, sice trochu potřeštěná, ale líbí se mi, že si na nic nehraje. To se ale asi brzo změní, protože jakmile nastoupí do klanu Caroline Brownové, už nikdy nebude stejná. Je to škoda, protože je dobré mít tady ve městě taky jiné lidi než ty, co se chtějí za každou cenu zavděčit Car a jelikož jsem její pravá ruka, tudíž podle nich i nejbližší kamarádka, tak lezou do zadku i mně.

Už mě to nebaví, chtěla bych od ní odejít, mít normální kamarády, ne jen ty vyvolené. Chci se bavit i s podivíny, kteří mají na každém centimetru nějaký kroužek, co přečetli všechna díla od Shakespeara, co si navrhují vlastní oblečení, protože konfekce pro ně není dost dobrá, nebo by mi klidně stačilo, kdyby všichni nebyli buď roztleskávačky, nebo fotbalisti. Nesnáším kastování, ale je ještě něco, co nesnáším mnohem víc než tohle stupidní dělení a to je, že se nesmím bavit s nikým z jiné skupiny, protože by mi to zničilo pověst.

Ani se nedivím, že se nikdo nevzbouřil. Nikdy nikdo si na Caroline netroufl a pochybuji, že se něco s příchodem Cullenů změní. I když co já vím, třeba zničí její diktaturu, ale stejně tak můžou nastolit svoji. Nevím, jestli by to bylo tak hrozné. Mnohem radši bych podlejzala dokonalému Edwardovi než ďábelské Carol.

Pořád jsem koukala do místa, kde před chvílí zmizela Alice. Dobře, tak malá chvilka to nebyla. Byla jsem zase duchem mimo, když mě z mého limbu probudilo decentní odkašlání za zády. Otočila jsem se a uviděla Edwarda, jak mi nabízí místo po jeho pravici na sedačce. Na to ať hošánek zapomene. Vzedmula se ve mně vlna odporu a já si sedla na sedačku naproti němu. Jen se slabě usmál.

„No, na tvoji otázku...‟ Já jsem se na něco ptala? Že o tom nevím. A vlastně, co potřebují.

„Co teda potřebujete vědět?‟ zeptala jsem se trochu ostřejším tónem, než jsem chtěla. Jeho to ovšem nezaskočilo a okamžitě se mě zeptal.

„Ty mi vykáš?‟

„Ne, ale Alice chtěla taky něco vědět přece, ne?‟ ukázala jsem na prázdné dveře za sebou, jako bych ji tím mohla přivolat.

„Ne, ta mi jen brala slova z úst,‟ pousmál se na mě a přitom i mimo mě bylo vidět, že ač jsou nevlastní sourozenci, mají se rádi stejně tak, jako by byli vlastní – a někteří ještě víc.

„A co bys potřeboval, Edwarde?‟ Schválně jsem ho oslovila jménem. Chtěla jsem vědět, jak na to zareaguje a taky že se mi jeho reakce na výsost líbila. Několikrát se nadechnul a vypadalo to, že ani nevěří svým uším, že jsem něco takového řekla. Sebral se ze svojí sedačky a já si naivně myslela, že jde k ostatním. Jak jsem řekla – naivně.

Naopak si sednul ke mně a zrovna daleko to nebylo. Viděla jsem jeho obličej, protože mi jím vyplnil celé zorné pole a nedovolil mi opustit jeho oči – teda ne, že bych to měla v úmyslu –, když vtom se ke mně naklonil, že mě až ovanula jeho překrásná vůně. Jestli si dovedete představit, jak voní slunce s ranní rosou a levandulí, tak tak voněl on. Už jen pár centimetrů a spojí naše rty. Nevím, jestli ho odstrčím a vynadám mu, co si to dovoluje, nebo mu naopak polibek opětuju a pak ho dotáhnu k sobě do pokoje a budou mi úplně ukradené následky. Tohle jsem ještě nikdy necítila. Asi to ještě není láska, ale má to k ní zatím nejblíže, co jsem kdy cítila. Touha a oddanost. To byly ty dva hlavní pocity, co se ve mně svářely.

Zastavil se a čekal, co bude dál. Nevím, jestli taky přemýšlel o tom co já, ale na mně určitě bylo vidět, jak nad tím přemýšlím, proto mě nechal, abych udělala poslední krok. Já se k němu odhodlala.

 


 

Tak co, jak se vám to líbilo? Jestli na to jdou podle vás moc rychle, tak se nebojte, oni si na sebe, taky budou muset čekat, ale nechci prozrazovat nic do předu.

Zase bych chtěla poděkovat Myfate a adminkám a taky bych chtěla poděkovat za komentáře. Jen abyste věděli a měli se na co těšit, tak příští kapitola se jmenuje První ztrapnění, a abych řekla pravdu sama se za ni stydím. A ještě bych se chtěla zeptat, jakého bych měla podle vás udělat Edwarda, když budou spolu s Bellou chodit:

Edward číslo 1 je stydlivý a spíše od sebe Bellu odstrkuje. Ze začátku si sice dovoloval hodně, ale pak rapidně zvolní a zůstává jen u držení rukou, někdy letmé objetí, nebo slabá pusa.

Edward číslo 2 je trochu odvázanější, ale stále gentleman. Občas se sice bojí intimnějších dotyků, ale zase si nedává zas až tak odstup jako 1.

Tak co? Poradíte mi?

Děkuji všem AAC



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Omlouvám se - 3. kapitola Přistižena při činu:

 1
4. martty555
30.10.2011 [11:53]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

19.10.2011 [18:32]

FaireMyslím, že Edward č. 2, by byl dokonalý.

Doufám v brzké pokračování. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

19.10.2011 [15:30]

Funny1Edward č.2... výborný Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. marcela
19.10.2011 [9:04]

Myslím,že vyhraje Edward č.2. Emoticon Emoticon Emoticon Moc hezký. Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!