Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Omlouvám se - 22. kapitola Teď už to bude jenom dobré, pořád a navždy

Omlouvám se - 22. kapitola Teď už to bude jenom dobré, pořád a navždyTak je tu další kapitola OS. Nevím, jestli se vám dnešní kapitola bude moc líbit. Alice dotáhla Bellu ke Cullenovým a spolu se zbylým dámským osazenstvem budou dělat pyžamový večírek. Dojde i k vyřknutí pravých citů, ale ne Edwardovi. AAC

 

Divila jsem se, že se Alice ovládla a nijak moc nešílela, jenom nad pár kousky jsem kroutila hlavou a byla přesvědčená, že si je nikdy v životě neobléknu.

 

Jinak souhlasila s mým pohodlím. Když jsme jely domů, ubezpečila mě, abych si na to nezvykla, že jakmile budu chodit, musíme vyrazit společně s Rose a Lexie na „pořádné“ nákupy, kterými mě pořád strašila, a po zbytek jízdy mi vyprávěla o nových kolekcích, které mají vyjít nebo už vyšly.

 

Když jsme přijely domů, už nás ve dveřích očekávala Esmé.

 

Jakmile jsem překročila práh, spatřila jsem Rose, jak pobíhá po obýváku a přerovnává laky na nehty, DVD, kosmetiku a další holčičí serepetičky, které jsem v životě viděla jen v teenagerovských filmech s Hilary Duff.

 

Celý dům byl nádherně provoněn kakaovo-vanilkovou vůní.

 

I když by to na mém místě udělalo jen pár holek, já okamžitě zamířila po té líbezné vůni a jen se mi sbíhaly sliny.

 

Když jsem přišla do kuchyně, uviděla jsem snad desítky druhů jídel. Nemohla jsem uvěřit tomu, co všechno stihla Esmé připravit ani ne za dvě hodiny.

 

„Máš hlad?“ ozvala se za mnou Esmé. Vyděšeně jsem se otočila. „Promiň,“ omluvila se.

 

„Ne, to je dobrý. Nemám hlad, jen… Páni.“ Konec jsem jen zbožně vydechla. Všechno ohledně vaření jsem se naučila sama. Máma nikdy neuměla vařit a ještě k tomu potom odešla, tudíž jakmile jsem jen trochu vyrostla, tak jsem začala tátovi vařit sama, aby nás svým jídlem neotrávil.

 

Proto jsem nikdy nezažila, že by pro mě někdo něco uvařil.

 

Maximálně tak čaj a vajíčka, když už se táta hodně snažil, ale stejně to nakonec většinou bylo připálené.

 

Z toho náhlého přísunu vzpomínek mě zaplavily slzy.

 

„Bello, zlatíčko, co se stalo? Proč pláčeš?“ ptala se mě okamžitě Esmé a utěšovala mě v náručí.

 

„Nic, jen… nikdy se mi nestalo, že by pro mě někdo něco uvařil,“ přiznala jsem a před očima se mi ukázal obrázek mojí mámy, jak stojí u trouby a vyndává jablečný koláč. Jak nereálné.

 

Přesto ta představa nešla zahnat a jen mě podněcovala k dalším slzám.

 

„Jak to?“

 

„Máma vařit neuměla,“ vysvětlila jsem jednoduše.

 

„Bello, omlouvám se, že se ptám, ale co se stalo s tvojí maminkou?“ zeptala se opatrně Esmé.

 

Zaváhala jsem.

 

„Neříkej mi to, pokud nechceš,“ zastavila mě Esmé, ale já to někomu musela říct, a proč ne ženě, která mi za pár dnů přirostla k srdci víc než vlastní matka za sedmnáct let?

 

„Ne, to je v pořádku,“ ubezpečila jsem ji. Nadechla jsem se a spustila. „Víš, moje matka měla takový sen. Vždycky ji strašně bavilo zpívat a hrát, dokonce hrála v divadle. Pamatuju si, že když jsem byla hodná, tak jsem jezdila s tátou do divadla v Port Angeles. Nikdy nezapomenu na to, jak hrála Jůlininu chůvu.

 

No a shodou náhod k nám do města jednou přijel nějaký producent, nebo kdo to byl, a píchnul před naším domem. Táta ho pozval dovnitř a máma akorát zkoušela na novou roli se svou kamarádkou z divadla. Když ji ten muž uviděl, nabídnul jí, jestli by se nedostavila na nějaký konkurz. Souhlasila a společně s tátou tomu muži nabídla, že u nás může přespat.

 

Víš, maminka mi vždycky před spaním vyprávěla pohádky a do toho zpívala, jinak jsem nemohla usnout, a když mi tenkrát zpívala, opět ji uslyšel ten muž a ještě ten večer jí řekl, že pro ni má roli v muzikálu. Byla nadšená. V životě jsem ji neviděla tak šťastnou, ale to jsem nevěděla, co bude následovat.

 

Nejdříve mě jenom zapomínala vyzvedávat ze školy, potom se vracela pozdě večer domů, někdy dokonce až k ránu. Dále následovalo, že odjížděla pryč. Nejdřív na dny, pak na týdny a nakonec na měsíce.

 

Když se pak jednou vrátila z nějakého turné, přišla ke mně a řekla, že pokud chci, tak můžu být s ní.

 

Bylo mi čtrnáct, nic jiného než být se svou mámou jsem si nepřála a ona mi skutečně sen splnila. Odjely jsme spolu.

 

Za půl roku jsme procestovaly skoro celé západní pobřeží.

 

Ze začátku to bylo skvělé, ale pak… Nikdy jsem nevěřila, že to řeknu, ale nesnášela jsem svoji matku za to, co mi udělala. V žádném městě jsme nebyly déle jak dva týdny. Pořádně jsem znala akorát ji a její bodyguardy. A kdyby nebylo Jacoba, syna Cartera, jednoho z jejích strážců, tak bych to asi nevydržela. Jak jsem řekla, kromě Jakea jsem neznala nikoho a navíc mi chyběl táta. On zůstal ve Forks a hlásil v rozhlase.

 

Upřímně nechápu, proč toho nechal až teď. Na jeho místě bych toho nechala okamžitě, co by mě máma opustila. Dělal to jenom kvůli ní,“ zakroutila jsem hlavou. Esmé mě celou dobu pečlivě poslouchala.

 

Mezitím, co jsem mluvila, mě dovedla do rohu kuchyně, kde byl sedací kout, a pomohla mi sednout si na sedačku. Sama se posadila vedle mě, takže když viděla, že už nemám daleko k pláči, tak mě ochranitelsky pohladila.

 

„Třeba na ni jen nechce tak snadno zapomenout. Podle toho, co říkáš, ji skutečně moc miloval a na takovou lásku člověk jen tak nezapomene.Snaží si udržet veškeré vzpomínky, které na ni má… Jakýmkoliv způsobem.“

 

„Asi máš pravdu,“ přiznala jsem a pokračovala dál. „Po roce jsem se rozhodla, že se vrátím zpět do Forks. Měla jsem patnácté narozeniny a máma mi slíbila, že si uděláme soukromou oslavu a oslavíme to v klidu doma. No, ona na moje narozeniny zapomněla, a tak když jsem jí volala, kde je, tak mi řekla, že na mě čeká v klubu a že má vystoupení. Takže jsem se dostavila. Bylo mi jedno, jestli budu slavit doma nebo v klubu, hlavně, že budu s mámou. Po tolika letech jsem s ní měla být zase na narozeniny. Sice mi bylo trochu líto, že nejsem taky s tátou, ale ten to kompenzoval tím, že mi už týden před narozeninami volal každý den a odpočítával mi dny do mojí malé dospělosti, jak říkal patnáctinám,“ pousmála jsem se spolu s Esmé. „Ale když jsem přišla do toho klubu a chtěla k mámě do zákulisí, tak mě k ní odmítli pustit. Bylo mi to líto, ale alespoň jsem si stoupla pod pódium, aby si mě všimla, až přijde na scénu.

 

No, na jeviště přišla a já stála hned pod ní spolu s Jakem – nenechal si vymluvit, abych tam šla sama, a i když byl ve skutečnosti asi o rok a půl mladší než já, vypadal tak na šestnáct. Máma si mě nevšimla. Naopak, když pak přišla písnička, při které si měla pozvat někoho z publika, pozvala si úplně cizí holku, ani její jméno neznala, ale když se ta holka zmínila, že má narozeniny, tak jí máma zazpívala dvě písničky jenom pro ni a ona tam s ní při tom mohla celou tu dobu být.

 

V tu chvíli jsem se rozhodla, že odjedu zpátky domů. Tam, kde mě lidi mají rádi a neignorují mě, a kde jsou schopni si na mě najít alespoň pět minut.

 

Rozbrečela jsem se a chtěla odejít pryč, řekla jsem to Jakeovi a ten se mě pokoušel provést davem. Bohužel v tu chvíli se projevilo moje štěstí a vyjel po mně nějaký ožrala.

 

No, Jake je hodně impulsivní, a tak se moc nerozmýšlel a tomu chlapovi uštědřil docela tvrdou ránu. Ten si to samozřejmě nenechal líbit, a tudíž se v celém klubu za chvíli rozpoutala rvačka.

 

Nás s Jakem odvezli jako ty, co ji rozpoutali. Když nás zatýkali, máma na nás jen koukala, nic neřekla.

 

Přijel pro nás jeho táta a zaplatil i kauci, ale na tu mu prý dala máma. Jakmile jsme dojeli domů, máma se mnou mluvila a řekla mi, že musím pochopit, že si nemůže kazit pověst výtržnickou dcerou a taky proto pro mě mohl přijet jedině Carter.

 

Byla jsem tak naštvaná, že jsem jí okamžitě řekla, že se chci vrátit k tátovi a její reakce mi zlomila srdce. Chtěla jsem, aby se mě aspoň chvilku snažila přemluvit, abych nikam nejezdila, že se změní, ale ona to naopak uvítala. Řekla, že mi stejně něco takového chtěla navrhnout a že je nakonec dobře, že jsem s tím přišla sama. Hned druhý den jsem odjela domů a je to to jediné, co jsem udělala správně. Až pak jsem si uvědomila, jak moc jsem musela ublížit tátovi a pořád si to budu vyčítat, že jsem odjela s mámou a nezůstala tady s tátou.“ Konec svého příběhu jsem už jenom zašeptala. Navíc jsem zjistila, že objímám Esmé. A z očí, že mi tečou proudy vody, které promočily Esmé skoro celou blůzu, kterou na sobě měla.

 

„Ach, promiň,“ řekla jsem a odtáhla se. Esmé mě očividně nechápala.

 

„Za co, zlato?“

 

„Nechtěla jsem ti zničit oblečení.“

 

„Ale neblázni,“ zasmála se, „Alice bude mít jedině radost, že jo, holčičko?“ řekla a otočila hlavu směrem ke dveřím, kde stály Alice s Rose a smutně nás pozorovaly.

 

„Jasně,“ řekla Alice, rozeběhla se k nám a silně nás najednou objala. Za chvíli se k nám přidala i Rose.

 

„Teď už to bude dobré, Bello, my tu pro tebe budeme. Pořád a navždy,“ slíbila mi Rose.

 

„Ano, teď jsi naše rodina, Bello. A Cullenovi rodinu jen tak neopustí,“ řekla Esmé a já se opět rozbrečela.

 

„Nebreč, uvidíš, že se nás ještě budeš chtít občas zbavit,“ zasmála se Alice.

 

„Jste skvělí, všichni,“ řekla jsem a všechny objala.

 

Alice mě ještě jednou objala a pak zase vyskočila na nohy.

 

„No, tak začneme s večírkem, ne? Přece tady veškerý čas neprobrečíme,“ vypískla Alice a zatleskala rukama.



 

Tak co vy na to? Snad se vám to alespoň trošku líbilo a zanecháte mi nějaký ten drobný komentář.

Příště bude ještě trochu vylévání srdce, ale už ne tolik jako dnes.

A ještě tu mám zprávu pro ty, kdo si přáli, abych napsala Kapky Lásky. Nechala jsem se umluvit, a tak si zde můžete přečíst prolog mojí nové povídky a doufám, že ji bude alespoň někdo číst.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Omlouvám se - 22. kapitola Teď už to bude jenom dobré, pořád a navždy:

 1
7. van
25.03.2012 [15:54]

van Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

22.03.2012 [13:16]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

5. Romana
22.03.2012 [9:42]

Moc hezká kapitola Emoticon Emoticon

4. marcela
21.03.2012 [20:08]

Napsala jsi to moc hezky.Je to citlivé a krásné. Emoticon Emoticon Emoticon

3. martty555
21.03.2012 [17:26]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. lelus
21.03.2012 [14:53]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. Jana
21.03.2012 [14:48]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!