Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Omlouvám se - 20. kapitola Princ na bílém koni

05.03.2012 (09:30) • AfroditaAliceCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 1282×

Jakmile zazvonilo, tak se všichni odebrali do šaten a já se taky začala potácet k východu.

„Bells! Zlato!“ slyšela jsem za sebou, ale to nebyl Edwardův hlas.

Když jsem se otočila, Caroline se na mě smála od ucha k uchu.

„Co potřebuješ?“ zeptala jsem se. Sice vím, že Edward mě ubezpečoval, že se jí nemusím bát, ale on ji nezná tak jako já. Vždycky, když se jí podívám do očí, vidím v nich jen samou nenávist a zlobu, i když nevím, čím jsem si to zasloužila.

„Víš, jen mě tak napadlo, že bych se asi měla omluvit. Myslím za to, jak jsem vybouchla. Víš, Kevin mě opustil,“ řekla a pokusila se na mě nahrát lítost, ale u mě se plete. Já všechny její triky znám. A navíc ji nikdy kluk neopustil, vždycky je dřív odkopla ona, protože ji přestali bavit.

„S Kevinem ses rozešla. Před měsícem,“ upozornila jsem ji. Znova záblesk utajované nenávisti.

„Ale pořád to bolí, víš?“ snažila se. Marně.

„Aha.“ Nevěděla jsem, co jí říct, chtěla jsem už být pryč. Přesněji pryč v Edwardově náruči. Snažila jsem se být co nejrychlejší, ale jak jsem byla rychlá, stále se mnou Caroline držela krok. Jaké to štěstí.

„Víš, chtěla jsem se na něco zeptat.“ Tak, a je to tady. Bude se mě určitě ptát na Edwarda, aby mi ho mohla přebrat, takhle to dělala všem holkám, které se jí postavily, třebaže se jí ti kluci, ani nelíbili, ale už jen z principu je musela mít.

Samozřejmě moji myšlenkovou chvilku brala jako souhlas, a tak se pustila do výslechu, ale vůbec to nebylo tak vtipné jako s Lexie.

„Takže. Jak jsem dneska mluvila s Edwardem, tak se nějak zvláštně vyjádřil o vašem vzájemném vztahu a zřejmě jsem špatně pochopila jeho definici.“ No, páni. To teda zírám. To si včera četla ve slovníku cizích slov? V životě jsem ji neslyšela použít slova jako „definice“, „vzájemný vztah“ nebo „špatně pochopila“.

Vím, že první krok u přebírání kluků je, že musí zničit jeho současnou přítelkyni, ale že by mě chtěla ztrapnit mým nevědomím? To se mi nezdá, vždyť úkoly, a občas i testy, jí dělám já. A samozřejmě vždycky áčkové.

Každopádně já se jen tak zničit nenechám.

„A jaký jeho frázi jsi nerozuměla?“ zeptala jsem se.

„No, třeba té, kdy tě nazval svojí přítelkyní. Tím myslel co? Kamarádku?“ rýpala Caroline.

„Já bych spíš řekla holku,“ vrátila jsem jí jedovatým tónem a opět jsem v jejích očích mohla spatřit tu nenávist, kterou mě přímo vraždila.

„Ale jistá si tím nejsi.“ Znovu. Snažila se mě zneklidnit. Krok druhý. Podkopat mi půdu pod nohama.

„Ona nemusí, ale já si jsem velmi jistý,“ ozvalo se ode dveří tělocvičny. Edward. Opět mě zachránil, dnes už po kolikáté?

„Aha, tak já už asi půjdu,“ řekla zničehonic Caroline. To bylo zvláštní. Obyčejně by teď tady měla zůstat a okatě s Edwardem flirtovat, ale ona místo toho… Zdálo se mi to nebo měla strach? No, to je jedno. Zjišťovat se mi to ani nechce, hlavně, že už je tady Edward a já s ním můžu jet domů.

Vlastně… Dneska má táta dvojitou směnu, takže se ukáže až někdy pozdě večer.

„Jsi v pořádku?“ ptal se mě ihned vystrašený Edward.

„Jo, neboj. Jsem v pohodě.“

„Možná by ses jí měla vyhýbat,“ zašeptal Edward a překonal tu metrovou propast mezi námi a políbil mě.

„Hm… To nemůžu, jsem její otrok, služka, poskok, nemůžu se jí vyhýbat. Bylo by to ještě horší.“

„Nejsi ničí otrok!“ zamračil se, až se mu udělala malá vráska, ale pak ho něco napadlo a vráska okamžitě zmizela. „Ty máš dovoleno být otrokem jen jediné věci…“

„A jaká pak to je věc? Jestli řekneš móda, tak tě umlátím těma berlema!“ pohrozila jsem mu, ale to mu vyvodilo pouze úsměv na tváři, i když už to bylo nádherné.

Edward se podíval na moje koleno, pak na mě, a vyšvihl si mě do náruče. Postupně si na to začínám zvykat.

Naklonil se k mému obličeji a zastřeným hlasem zašeptal:

„Mojí lásky.“

„Tak té už dávno jsem.“

„Tak to je jedině dobře,“ řekl a políbil mě na spánek.

Chvíli jsme v klidu šli, když jsem musela upozornit na jeho záchranu před Caroline.

„Víš, že jsi vlastně takový můj princ na bílém koni?“ řekla jsem se zadumaným výrazem. Edward se jen zasmál a zeptal se, proč si to myslím. „No, jen se na to koukni, dneska jsi mě už několikrát zachránil před Caroline, a proto bych řekla, že už se můžeš hrdě korunovat mým princem na bílém koni.“

Edward moji řeč raději ponechal bez komentáře a jen nechápavě zakroutil hlavou a pak jeho obličej zdobil úsměv po zbytek jízdy domů.

Když jsme přijeli domů, samozřejmě tam nikdo nebyl. Jak jsem taky říkala.

Edward mi opět pomohl z auta až skoro do postele. Gentleman za všech okolností.

„Myslela jsem, že bychom si mohli pustit nějakej film? Co ty na to?“

„Bello, promiň, ale dneska nemůžu, ještě musím něco zařídit. Málem jsem na to zapomněl. Je mi to sice líto, ale musím se o to postarat.“

„To je v pohodě.“

„Ne, vážně, promiň mi to.“

„Ne, opravdu je to v pohodě.“

Edward si očividně všiml mého špatně skrývaného smutného výrazu, který se mi usadil na tváři díky zdrcující informaci, že dnešní perfektní odpoledne, které jsem si tak skvěle naplánovala, bude zrušeno.

„Tak víš co? Já to zruším a zůstanu s tebou, jo?“ zeptal se mě Edward.

„Ne, nic kvůli mně neruš.“

„Ale já musím, nevydržím se dívat na ten tvůj zničený výraz,“ ospravedlňoval se Edward.

„Tak se na mě nedívej,“ poradila jsem mu.

„Tak to je ještě horší než smrt.“

Zasmála jsem se a Edward mě jen fascinovaně sledoval.

„Ne, já to zruším a budu s tebou, dokud mě odtud Charlie nevykopne.“

„Tak zaprvé, zakazuji ti kvůli mně něco rušit a zadruhé, Charlie tě nikdy nevykopne, protože tě nikdy nedám,“ naklonila jsem k němu obličej. Za tu chvíli našeho rozhovoru jsme se přemístili do obýváku na sedačku.

„Dobře. Tak zaprvé, když už to nemůžu kvůli tobě zrušit, tak to alespoň odbudu rychle a přijdu tak za dvě až dvě a půl hodiny, dobře?“ Ani mě nenechal pokývat hlavou na souhlas. Taky jsem nechtěla, aby někam odcházel, ale zase jsem nechtěla, aby něco rušil jenom kvůli tomu, že by si myslel, že to byla jeho povinnost. „A zadruhé… To jsem rád, já bych tě totiž taky nikdy nedal. Za nic na světě.“ Překonal mezeru, co mezi námi byla, a rychle a jemně mě políbil.

Byl to sice jen letmý polibek, ale přesto skvělý a něžný.

„Měl bych jít, abych se odtud vůbec dostal,“ přiznal. Zasmála jsem se. Zatímco Edward vstával, tak jsem ho hravě plácla po zadku a rozesmála se ještě víc.

„Raději jdi, nebo se neudržím,“ pohrozila jsem mu.

„Vrr. Počkej, já jsem chlap, neměl bych tohle říkat já?“ zeptal se. To u mě vyvolalo pouze další salvu smíchu.

„A o feminismu jsi ještě neslyšel?“

„Počkej, zapřemýšlím.“ Podepřel si tvář a mnul si bradu palcem a ukazováčkem. Vypadal božsky. „Ne, myslím, že ne.“

„Ou, tak to je špatný. To bych tě o tom měla něco naučit.“

Blýsklo se mu v očích.

„Tak to souhlasím, slečno učitelko. A do mých kladů si, prosím, uveďte, že jsem velmi pilný a učenlivý.“ Pomalu se ke mně začal opět naklánět a přitom mě sváděl pohledem.

„To nevím, asi bych si tě nejdříve měla vyzkoušet, než začnu vyvozovat nějaký závěry.“

„Plně s vámi souhlasím, slečno Swanová. Jsem ochoten podstoupit všechny testy, které na mně chcete páchat.“

Znovu mě políbil, ale teď o dost silněji. Když pak jazykem pronikl do mých úst, vášnivě jsem zavzdychala.

„Nikam nejdu,“ zašeptal mi Edward do rtů.

Ale to se už nelíbilo mně, a tak jsem ho od sebe odstrčila.

Edward mě vyděšeně sledoval, jako by hledal odpověď v mých očích.

„Stalo se něco?“ zeptal se, zpanikařený.

„Zbytek dostaneš, až se vrátíš. Měl bys už jít, abys byl dřív zpátky,“ řekla jsem a vystrkovala jsem ho z pohovky.

„Ty mě vyháníš?“

„Ne. Jak říkám, chci, abys byl, co nejdříve u mě.“

„No, tak dobře, za hodinu jsem tady.“

Už mě jen jemně políbil na tvář.

„Zatím,“ slíbil.

„Ahoj.“

Zaprvé chci jako vždycky všem poděkovat. Nejen adminkám a Myfate, ale hlavně vám, že jste mě tak potěšili svými komentáři.

No, očekávám nějaké postřehy a komentáře i k této kapitole, takže už předem děkuji a za ty skvělé komentáře jsem vám chtěla říci, že příště se můžete těšit na náhradní program od Alice, takovou její léčbu na nudu. Ale co to bude, to už vám neprozradím, jen budu doufat, že se vám to bude líbit.

AAC

Autor: AfroditaAliceCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Omlouvám se - 20. kapitola Princ na bílém koni: