Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Odpusť mi, prosím 2. kapitola

Sraz Ostrava!!! 25

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Odpusť mi, prosím 2. kapitola Tak je tady druhá kapitolka. Dnes má za Bellou přiletět Renné, ale opravdu přiletí?

26.12.2009 (14:30) • NessCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 4502×

Ráno se mi nechtělo vstávat, ale když budík asi po páté zazvonil, tak jsem usoudila, že bych měla asi vstát. V duchu jsem děkovala, že zatím nemám ranní nevolnosti. Za jak dlouho na mě budou asi vidět, že jsem těhotná. No teď si tím hlavu nebudu zatěžovat. Musím se jít trochu upravit, abych vypadala aspoň trochu jako člověk. I když sem se snažila něco udělat se svými vlasy, tak to  nemělo žádnou  cenu a jediným způsobem bylo, abych si vlasy svázala do culíku. Jednoduché a praktické. Rychle jsem posbírala věci a šla jsem si udělat snídani. Ale když jsem vešla do kuchyně, tak jsem myslela, že snad dostanu infarkt. Celá kuchyně byla vzhůru nohama a pokryta bílou vrstvou mouky.A uprostřed té spustě stál Charlie a smál se jako měsíček na hnoji.  Ještě chvíli jsem se musela dívat na tu spoušť kuchyni a nemohla jsem tomu uvěřit. Jak mohl Charlie během dnešního rána tak zdemolovat kuchyni? Tak to byla otázka za sto bodů. Kdybych tak vstala hned. Potichu jsem si oddychla. V tu chvíli Charlie zaregistroval, že jsem vstala.

„Dobré ráno zlatíčko.“ V obličeji mu bylo vidět, že je na sebe pyšní, že mi dokázal udělat snídani. Když jsem se ale na něho pořádně podívala, tak jsem se musela začít smát. Protože bílá pokrývka nepokrývala nejen vybavení naší skromné kuchyně, ale i Charlieho vlasy a jeho obličej. Kdybych ho asi, tak potkala  někde venku, tak bych si myslela, že je nějaký stařeček.

„Co se směješ Bells?“

„Nic tati.“ Vzpomínala jsem kdy mi naposledy dělal Charlie snídani, ale to už je opravdu dlouho. A asi vím proč mi ji nedělal, protože Charlie v kuchyni znamená celý den uklízení škod, které při jeho tvorbě vznikly. Ale zrovna dnes se mi nic uklízet nechtělo, protože má přijet zrovna dnes máma. Co si o nás asi pomyslí, když tady uvidí tu spoušť.

„Bello dáš si palačinky?“ zeptal se mě  a pod nos mi podstrčil talíř s palačinkami. Vypadaly skoro neškodně, až na to, že místo obyčejné zlatohnědé barvy byla jaksi trochu černější. Co mu teď mám asi říct, abych ho neurazila.

„Tati nemusel jsi mi dělat snídani. Já bych si ji zvládla udělat sama.“ Pokusila jsem se o úsměv. Ale když jsem se rozhlídla po kuchyni, tak to bylo spíše k pláči.

„Drahoušku já to dělám z lásky pro tebe a pro toho malého špuntíka. A pokud budeš chtít, tak každý den ti budu připravovat královskou snídani.“ Jen to ne. Pokud bude každý den něco kuchtit  v kuchyni, tak za chvíli u žádnou kuchyni mít nebudeme. Musím mu to nějak rychle vymluvit nebo se toho chytne.

„Ne tati. To nemusíš.“ Charlie se zatvářil trochu zklamaně. Podívala jsem se na hodiny a ty už ukazovali za deset minut půl osmé. Už  musím jet do školy nebo to nestihnu.

„Já už musím do školy tati. A jak přijdu, tak to tady všechno uklidím, aby se máma nelekla, že si nedokážeme ani uklidit.“

„Neboj se Bells  já to všechno uklidím než půjdu do práce.“

„A v kolik  vlastně máma má přiletět.“ Zeptala jsem se ho, protože včera jsme se ho na to zapomněla zeptat.

„ Má přiletět okolo půl druhé. Takže počítám, že tady budeme okolo půl třetí.“ To bych snad měla všechno stihnout ještě po Charliem uklidit,protože ani uklízení mu moc nejde. Rozloučila jsme se a chystala jsem se, že už pojedu, ale Charlie na mě ještě zdržel.

„Bello nechceš těch pár palačinek zabalit na svačinu do školy. Bylo bych jich totiž škody, aby se vyhodili.“

„Ne tati. Děkuju, ale já už opravdu musím do školy, jinak nestihnu hodinu a učil mě přerazí. Ahoj tati.“ Znovu jsem se rozloučil a už jsem spěchala k autu. Charlie sice zamnou ještě něco říkal, ale já jsem mu už nevěnovala pozornost. D o školy jsem dojela tak,tak. Škola dneska rychle utíkala. Možná to bylo proto, že jsme celou dobu přemýšlela o mamce, že ji po dlouhé době zase uvidím. Už se jí nemůžu dočkat. Těším se na ni jako malé dítě, když má dostat nějaký dáreček. Konečně zazvonilo na konec dnešní poslední hodiny a já jsem  vyrazila ke svému náklaďáčku.  Teprve bylo půl jedné a já měla ještě dvě hodiny na to než přijede máma. Dvě dlouhé hodiny, ale stejně jsem spěchala domů protože jsem musela zneškodnit ty škody, co napáchal Charlie v kuchyni.

Konečně jsme dojela k domau . Vešla jsem do domu a začala jsem se rozhlížet,co ještě budu muset uklidit než přijede máma s tátou. Ale vše bylo na svém místě a dokonce se vše překrásně  lesklo. Tak toto Charlie nemohl zvládnout sám.Určitě si někoho zavolal na pomoc.  Aspoň nebudu muset uklízet a v klidu si můžu nachystat školu na zítra. Ještě jeden den a konečně bude víkend.  Jak dlouho tady máma asi zůstane?  A opravdu je šťastná, že bude babičkou? Tak tyhle otázky mi proudily hlavou do půl třetí. Jakmile bylo půl třetí, tak jsem začala přecházet kolem okna a vyhlížet je. Ale oni nikde. Měla jsem takové divné tušení, že se něco stalo,ale zahnala jsme ho. Copak ba se mohlo asi, tak stát.

Hodiny už ukazovali čtyři hodiny a já jsem začala panikařit. Snažila jsem se uklidnit, že letadlo mělo zpoždění, a tak se zdrželi. Musela  jsem si jít sednout do křesla,protože jsem se bála, že kdybych ještě chvíli chodila kolem okna, tak by tam byl důlek a museli bychom zpravovat podlahu. Zrovna jsme si sedla, když někdo zazvonil nazvoní.

„Konečně už jste tady.“ Zavolala jsem a šla jsem jim otevřít. To je celý táta. Jako vždy si zapomněl klíče. Otevřela jsem dveře a z plného hrdla jsme zavolala:

„Konečně jste tady!“ ale jak jsem to řekla, tak jsem ztuhla, protože ve dveřích nestáli rodiče a policejní zástupce Johny. Cítila jsem jak se mi krev nahrnula do obličeje.

„Promiňte  mi Johny. Já jsem myslela, že jste rodiče. Oni by měli totž každou chvíli přijít, takže jestli chcete počkat na tátu, tak můžete počkat v domě.“

„Bello já nejdu za tvým tátou já jsem přišel za tebou.“ Proč by Josh chodil za mnou. Co by ode mě,m tak asi potřeboval.

„Bello bude lepší, když půjdeme  dovnitř.“ Teď mi to došlo. Muselo se něco stát. Něco se stalo s rodiči. Musela jsem to hned vědět.

„Co se stalo?“ začala jsme histericky  mluvit,

„Bello myslím, že bude lepší, když ti to řeknu uvnitř.“ Johny se snažil mluvit diplomaticky a klidně. Ale já jsem musela vědět, co se děje za jakoukoliv cenu.

„Co se děje? Musím to vědět!“ křičela jsem na něho a máchala jsem okolo sebe rukama.

„Bello tvoji rodiče měli autonehodu a bohužel to nepřežili.“

„Proboha.“ Vydechla jsem a pomalu jsem se sunula k zemi a začala mě obklopovat temnota.

 

předchozí << shrnutí>> následující

 

Autor: NessCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Odpusť mi, prosím 2. kapitola :

 1
1. kikuska
28.06.2011 [17:41]

kikuskaAle nie. Emoticon Emoticon Emoticon Chúďa Bella. Neviem, čo by som robila na jej mieste. Asi by som sa zbláznila. Povedzte mi, čo bude Bella teraz robiť? Rodičia jej zomreli. Priateľ ju opustil a ona zostala sama s dieťaťom na krku. A ako keby toho nebolo málo, tak ona nemá ani prácu. Chodí len na strednú. Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře