Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Odpusť mi, prosím 3. kapitola

Edwardova pochoutka

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Odpusť mi, prosím 3. kapitola Další kapitolka. Jak se Bells vypořádá se smrtí rodičů? Doufá, že se bude líbit :D

28.12.2009 (13:00) • NessCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 4167×

Nevím jak dlouho mě obklopovala ta temnota, ale najednou jsem uslyšela jako zdálky nějaký hlas. Hlas, který byl podobný tátovi.

„Tati.“ Zašeptala jsme do temnoty,ale ta začala najednou mizet a ten hlas byl slyšet více a více. A čím více byl slyšet, tím lépe jsem si uvědomovala, že nepatří mému tátovi.

„Bello? Jsi v pořádku.“ Ptal se mě ten hlas. Pomalu jsem se snažila otevřít oči, když se mi je povedlo otevřít, tak jsem několikrát musela zamrkat, protože vše okolně byla trochu rozmazané.

„Bello jsi v pořádku? Není ti nic?“ ptal se mě Johny a ve tváři jsem mu viděla strach.Ale nevěděla jsem proč se bojí  a  ani jsem nevěděla, co se vlastně stalo. A ani jsem nevěděla jak jsem se ocitla na gauči v obýváku.

„Co se stalo?“ zeptala jsme se ho a on se zhluboka nadechl a snažil se na mě nejspíš usmát, ale spíše to vypadala jako úsměv plný bolesti.

„Bello tvoji rodiče měli nehodu a … bohužel to nepřežili.“  Teď jsem si na vše vzpomněla.  Někdo zazvonil a já jsem šla otevřít, ale stál tam Johny, a pak mi to řekl a já jsem omdlela. Moji rodiče zemřeli. Jsou mrtví. Nebránila jsem  slzám, které se  mi začali jako obrovské kapky stíkat  po tvářích. Nebránila jsem vzlykám, které se mi draly z hrdla.

„Je mi to líto Bello.“ Nedokázala jsme mu odpovědět. Jen jsem cítila obrovskou bolest ve svém srdce,které se mi během jedné malé sekundy rozpadlo na několik malých kousků. Kousků, které se už nikdy nedají slepit.  Ani jsem nevnímala, že se mě Johny snažil utěšit.  Cítila jsme znovu tu bolest v mém srdci, když mě on opustil, ale teď byla o mnohem větší a větší. Chtěla jsem se jí poddat, ale pak sem si uvědomila, že i když mě i Charlie s Renne a Cullenovi opustili, tak přece ještě pro někoho má smysl žít. Musím žít pro miminko. Pro miminko, které mi jednoho dne mé rozpadlé srdce určitě zalepí a já budu znovu  žít. Musím bojovat! A já taky bojovat budu.

Zhluboka jsem  se nadechla a vyprostila jsem se s Johnyho  objetí. Utřela jsem si slzy do kapesníku a ještě jednou jsem se musela zhluboka nadechnout. Cítila jsem jak se mi slzy znovu snaží  po kapkách kutálet po tvářích. Ale já jsem jim to nedovolila.

„Johny moc ti děkuji, že jsi mi to přišel říct.“ Podívala jsem se na něho a bylo na něm vidět, že je mu to taky líto. S tátou byli dobří kamarádi a hodně krát si pomohli.

„Bello, kdybys něco potřebovala, tak řekni. Já ti pomůžu a  určitě ti ostatní, také pomohou.“

„Děkuji. Musím zavolat Philovi a  říct mu, že … že … že je máma mrtvá.“ To slovo  bylo promě rána do srdce, ale musím to zvládnout kvůli tomu malému.

„Bello možná ti  pomůže, že už jsme mu volali. Tvoje máma měla v kabelce jeho číslo. Říkal,  že se bude snažit, co nejdříve přijet, aby jste mohli nachystat pohřby.“ Budu muset udělat pro ně pohřby.

„Mám tady s tebou ještě zůstat nebo mám odejít.“ Zeptal se mě Johny. Na jedné straně bych tady nechtěla být sama, protože by to tady na mě vše mohlo dolehnout, ale na druhou stranu jsem si potřebovala utřídit myšlenky.

„Klidně můžeš jít. Určitě máš teď hodně práce.“ Ujišťovala jsem ho, že může jít. Sice mě přemlouval, že bych neměla teď v tuto chvíli být sama, ale po deseti minutách to vzdal a odjel. Když jsem za ním zavřela dveře a šla jsem si sednout do kuchyni, tak se rozzvonil zvonek jako kdyby hořelo. Neměla jsme na nikoho náladu, ale stejně jsme šla otevřít.

„Bello.“ Zařval na mě Jacob a hned mě začal objímat.

„Jsi v pořádku. Je mi to strašně líto, co se stalo. Se vším co budeš potřebovat ti pomůžu.

„Děkuji ti.“ Ale už sem se nedokázala ubránit slzám a začala jsme plakat.Jacob mě vzal do obýváku. Sedl si do křesla. Mě si posadil na klín jako malé dítě a začal mě utěšovat. Nevím jak dlouho jsem plakala, ale usnula jsem a probudila jsem se až ráno v mém pokoji. Jacob mě musel odnést po postele.

„Dobré ráno Bells.“ Ozvalo se z rohu pokoje a já jsem se lekla. Podívala jsem se tím směrem odkud se ozval hlas. Seděl v křesle a popíjel horkou kávu.

„Jacobe.“ Oddechla jsem si, když jsem zjistila, že je to on.

„Vylekal jsi mě.“

„Promiň.“ Usmál se na mě a začal si mě prohlížet.

„Ty jsi tu byl celou noc?“ zeptala jsem se ho a on je přikývnul hlavou.

„A co Billy?“

„Nevadilo mu to a navíc nechtěl, abys tady byla sama. Mám tě od něho pozdravovat a je mu moc líto to, co se stalo.“

„Děkuji ti za všechno.“ Chystala jsem se do koupelny, když  mě Jacob zastavil.

„Málem bych zapomněl volal Phil, že zítra přijede, aby jste mohli nachystat pohřby.“ Pří slovu “pohřby“ mu zesmutněl hlas. Jen jsme zamrkala a šla jsem do koupelny se zkulturnit.  Když jsem vylezla, tak jsem nachystala mě a Jacobovi snídani a zavolala jsem do školy, že dnes nepříjdu. Ve škole, ani nepočítali, že se dnes dostavím. Nasnídala jsem se a  šla jsem si znovu lehnout. Jacov i přes mé námitky tu zůstal se mnou, až do druhého dne, kdy přijel Phil. Když přijel bylo na něm vidět jak trpí. Jak trpí nad ztrátou ženy kterou nejvíce miloval. Spolu s Philem jsme zařídila mámě a tátovi společný pohřeb, který se  bude konat příští úterý, a pak Phil odjede zpět na Floridu. Do té doby bude se mnou bydlet. Celou tu dobu jsme spolu moc nemluvili. Oba jsem trpěli nad ztrátou. Phil mi dokonce nabídl pokud bych chtěla, že s ním můžu odjed na Floridu, ale já jsme nechtěla jet na Floridu.  Chtěla jsem zůstat  tady a vzpomínat. Jacob za mnou chodil každý den a snažil se mě rozveselit. Dokonce se mu to někdy i povedlo, ale když odešel, tak jsem znovu byla smutná, tak jako Phil. Vlastě o něco více. On ztratil jen jednu milovanou osobu, ale já jsme ztratila dvě milované osoby, které jsme milovala.

předchozí << shrnutí >> následující

Autor: NessCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Odpusť mi, prosím 3. kapitola :

 1
1. kikuska
28.06.2011 [17:51]

kikuskaMohla Bella odísť s Philom na Floridu. Tam by nebola sama a možno by sa cez to časom preniesla. Ale snáď jej Jake pomôže a bude pri nej, aby nebola sama. Navyše keby žila na Floride nemala by šancu znova stretnúť Edwarda. Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře