Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Odpouštět je božské - 3. kapitola

Odpouštět je božské - 3. kapitola„Nesahej na mě!“ vykřikla jsem znechuceně, když se Carlisle napřahoval pro moje ruce, aby je stáhnul dolů. Vykopla jsem nohou a zarazila mu podpatek pod koleno. Ustál to bez sebemenších potíží, ani malinko ho to nepřekvapilo.
„Bello, akorát si ublížíš,“ ozval se za mnou Edward.
„Drž hubu! Nenechám, abys zabil naše dítě!“ Povedlo se jim zpacifikovat moje ruce. Teď už jim nic nebránilo v cestě, aby mě položili na to nechutné, bílé lehátko.

„Edwarde, prosím tě. Edwarde, Edwarde…“ zoufale jsem křičela jméno mého manžela. Po tváři mi tekly mohutné proudy slz. Smýkala jsem se v jeho sevření, přesto mě nepustil. Tolik jeho pevný stisk bolel.

Ani jsem nevěděla jak, ale překonali jsme cestu od auta až před Carlisleovu pracovnu. Zatnula jsem pěsti k sobě, zhluboka se nadechla a vší silou udeřila Edwarda do tváře. Hlava se mu překvapení zvrátila dozadu. Pocit beznaděje, který svíral moje tělo jako v ohromných kleštích, mi dodal odvahu a sílu vytrhnout se z Edwardovy náruče. Rozběhla jsem se ke schodům, ale pevné paže se mi obmotaly kolem pasu a strhly mě zpátky. Věděla jsem, že jsem prohrála. Byl konec.

„Ne!!!“ vykřikla jsem, až mi hlas přeskočil a na několik vteřin se skoro ztratil. Plíce mě pálily z nedostatku vzduchu. Nehty jsem se vrhla proti bílým pažím, které mi svíraly pas a odnášely zpátky do Carlisleovy pracovny. Nemělo to žádný účinek. Krásně upravené nehty, o které se postarala Alice, abych je na svůj svatební den měla dokonalé, se o kůži zlomily jako papír.

„Tohle nemůžeš! Tohle nemůžeš…“ mumlala jsem stále dokola jako svou modlitbu, leč on jako by mě neposlouchal. Zapřela jsem se dlaněmi o dřevěná futra dveří. Na okamžik to Edwarda zpomalilo, ale to už se k nám hnal Carlisle.

Panebože! Panebože! Já doopravdy prohrála. Nikdo mi nepřišel na pomoc, jak jsem doufala, když mě Edward vytáhl z auta. Tahle to přeci nesmí skončit, tohle není ten šťastný konec, který mi Edward sliboval. 

„Nesahej na mě!“ vykřikla jsem znechuceně, když se Carlisle napřahoval pro moje ruce, aby je stáhnul dolů. Vykopla jsem nohou a zarazila mu podpatek pod koleno. Ustál to bez sebemenších potíží, ani malinko ho to nepřekvapilo.

„Bello, akorát si ublížíš,“ ozval se za mnou Edward.

„Drž hubu! Nenechám, abys zabil naše dítě!“ Povedlo se jim zpacifikovat moje ruce. Teď už jim nic nebránilo v cestě, aby mě položili na to nechutné, bílé lehátko.

„Dáme jí celkovou anestesii,“ mluvili o mně, jako bych tam vůbec nebyla. Pevně jsem se skousla do rtu, až jsem si jemnou kůži prokousla a na jazyku jsem ucítila chuť vlastní krve.

„Edwarde, tohle nemůžeš udělat!“ zakřičela jsem. 

S úlekem jsem sebou trhla. Cítila jsem, jak mě nějaké ruce držely kolem pasu. Házela jsem sebou pod nimi a snažila se z jejich sevření vyprostit.

„Nesahej na mě, Edwarde!“ vykřikla jsem. Probuď se! Probuď se! křičela jsem na sebe. Byla jsem zoufalá. Co když v téhle noční můře zůstanu lapená navěky?

„Bello, Bello? Lásko?“ ozvalo se vedle mě. Nezaváhala jsem ani na minutu a pěstí vyrazila do tmy. Ruka se mi zastavila po vteřině, až v ní zakřupalo, jak se zastavila o tvrdou tvář. „To jsem já! Paul,“ ozvalo se ze tmy. Náhle jsem se vzpamatovala. Dlaň, ve které mi škubalo, jsem si přitáhla do klína, a snažila jsem se to všechno vydýchat. Hlasitě jsem funěla jako slon, který právě zdolal maratón, a snažila se s vypětím všech sil uklidit.

„Bello,“ oslovil mě opatrně Paul, ozvalo se lupnutí a pokoj zahalilo světlo stolní lampičky. V kleku jsem seděla na druhém konci postele a sbírala odvahu podívat se Paulovi do tváře. Zvedla jsem oči a spatřila obličej zkřivený strachem a zmateností. Ale to nebylo to hlavní, co upoutalo mou pozornost. Jeho ret byl zalitý krví a čůrek rudé mu stékal k bradě. Musel vypozorovat, kam jsem se dívala, a ret hřbetem ruky setřel. Po zranění nebylo ani památky.

„Omlouvám se,“ vydechla jsem vyděšená sama sebou. Co mě to popadlo? Zatnula jsem pěsti a zaryla si nehty do dlaní, ještě jsem si pro jistotu skousla ret a snažila se uklidnit.

„Co… co se stalo mezi tebou a Edwardem?“ vydechl ze sebe potichu se skrývanou zlostí.

„Nic,“ zalhala jsem.

„Křičela jsi, aby na tebe nesahal. Bello, nelži mi,“ zaprosil. Sklonila jsem hlavu a nechala si spadat prameny vlasů přes obličej, abych lépe zakryla oči plnící se slzami.

„Zná… Znásilnil tě?“ Zavrtěla jsem odmítavě hlavou. „Ten parchant! Proženu mu to jeho zkamenělý srdce kolíkem a pak pod ním škrtnu sirkou!“

„Neznásilnil mě!“ vyhrkla jsem pohotově.

Zaklapla jsem oči a pevně je přitiskla k sobě. Svaly se mi napjaly, zuby a pěsti zatnuly. Nikdy jsem Paulovi neřekla, co mi Edward a jeho rodina udělali. Nikdy nikomu jsem to neřekla. Nechtěla jsem se o tom bavit, nechtěla jsem na to ani pomyslet. Jenže to jaksi nešlo vymazat. Pokaždé, když jsem usnula, vrátilo se to. Všechno. Viděla jsem to tak živě a v jasných barvách jako tehdy.

„Mně to můžeš říct. Chci ti pomoct. Neodháněj mě od sebe.“ Přikryla jsem si rukama obličej. Neměla jsem sílu o tom mluvit. 

„Já tě neodháním,“ zašeptala jsem skrz ruce.

„Právě mi připadá, že to děláš! Já myslel, že mi věříš, Bello. Řekni mi, co se stalo,“ naléhal na mě. Musel se hodně ovládat, aby na mě nekřičel. Dokázala jsem si představit, jak se v něm vařil vztek.

„Já… já o tom… prostě nemůžu mluvit,“ zanaříkala jsem a otřásla se pod náporem vzlyků. Kolem ramen se mi obmotala Paulova paže a druhá kolem pasu, aby si mě snadněji přitáhl do náruče. Nechala jsem se zabalit do těch ohromných pracek.

„Broučku, řekni mi to.“ Políbil každý prst, který mi překrýval tvář, a když jsem je odtáhla, políbil mě na nos. „Prosím,“ naléhal dál. Odmítavě jsem zavrtěla hlavou. „No tak…“ konejšil mě a pohladil mě po vlasech.

„Dobře… Když jsme se vzali, cítila jsem se… nejšťastnější osobou na světě. Na líbánkách jsme byli na ostrově Esmé…, ráj na Zemi.“ Věděla jsem, že tohle k němu zrovna nebylo fér - vyprávět mu, jak jsme se měli na líbánkách, ale musel to slyšet od začátku. „Zpočátku Edward nechtěl… nechtěl, ale chtěla jsem mít líbánky se vším všudy a… a přesvědčila ho, abychom se milovali i přes to, že jsem byla stále člověk…“ Cítila jsem, jak se Paul napjal.

„Mohl tě zabít.“ skoro ta slova zavrčel.

„Mohl,“ připustila jsem. Možná by to tak bylo lepší. Zachvěla jsem se a párkrát zamrkala, asi už nemělo cenu zahánět slzy.

„Přesto to udělal,“ procedil skrz zuby nenávistně.

„Tomuhle nerozumíš, Paule. Já do toho manželství šla dobrovolně. Znala jsem všechna rizika. Věděla jsem, že můžu zemřít, on sám mi to připomínal. Přesto jsme to udělali,“ zastala jsem se svého muže. Bylo snadné házet vinu pouze na Edwarda. „Já… já jsem otěhotněla, Paule,“ vydechla jsem a znovu se rozplakala. Celou dobu jsem to před ním tajila. Teď to bylo venku, žádná úleva nepřišla. Cítila jsem se pořád stejně.

„Co… co se stalo pak?“ zeptal se rozechvěle. Celé jeho tělo hořelo a chvělo se. Připravovalo se na přeměnu.

„Je pryč. Miminko je pryč. Udělali mi interrupci.“

„Díkybohu,“ uteklo mu unáhleně mezi rty. Co to povídá? Celým tělem mi projela zloba. To mi rovnou mohl vytrhnout srdce z těla a před mýma očima ho rozmlátit kladivem. Uhodila jsem ho. Dlaň mi pleskla o Paulovu dlaň a následně se rozbrněla.

„Jak tohle můžeš říct?! Bylo to moje dítě!“ zeptala jsem ho nevěřícně.

„Z poloviny bylo tvoje, ale z poloviny bylo monstrum.“ Nemohla jsem uvěřit, jak moc jsem se v něm zmýlila. Ve všech jsem se strašně moc zmýlila. Uchopila jsem jeho ruce a snažila se z nich dostat. „Pusť mě!“ zavrčela jsem vztekle.

„Nikam tě nepustím. Jsi rozrušená, Bello. Sedni si a uklidni se,“ napomenul mě. Mluvil stejně káravě jako Edward. Už jsem nebyla zvědavá na ty jejich výchovné kecy! Nezajímalo mě, jak bych se podle nich měla chovat! Sakra, já jsem taky svéprávný člověk!

„Pusť mě, Paule! Nebudu to opakovat!“ procedila jsem skrz zuby, byla jsem až po okraj naplněná vztekem. Vyškrábu mu oči, kousnu ho, klidně ho znovu uhodím, pokud mě okamžitě nepustí!

„Ne,“ odpověděl mi a dál mě pevně svíral.

„Fajn, jak chceš.“ Přetočila jsem se, jak nejvíce se mohla a svou pěst mu poslala na nos, ze kterého se okamžitě spustila krev. Přímý zásah, nikdy jsem na sebe nebyla pyšnější.

Byl tak překvapen, že sevření povolilo a mohla jsem utéct. Nezaváhala jsem. Za několik vteřin se vzpamatuje, tohle je moje poslední příležitost. Vyběhla jsem ke dveřím pokoje a rychle vytrhla klíč ze zámku, abych ho po zavření dveří znovu vsunula do zdířky a zamkla je. Nedbala jsem na Paulovo zlověstné bouchání a výhružky, že ty dveře vyrazí. Nepochybovala jsem nad tím, že to udělá, ale to já už tady nebudu.

Vyběhla jsem z vchodových dveří, ani jsem si neobula boty. Oběhla jsem dům a rozběhla se po svahu dolů na pláž. Pod nohama mě studil písek, nebylo vidět víc než na pár metrů přede mě, ale blížilo se svítání, protože obloha na obzoru začala blednout.

Nezastavovala jsem se a rozběhla se vstříc vlnám. Čekala jsem studenou vodu, ale tohle rozhodně ne. Okamžitě mi proti kůži vyrazila bodavá bolest a neustávala. Chtěla jsem se nechat pohltit vodou, možná jsem konečně našla odvahu nechat svůj život napospas osudu…

„Bello!“ zaslechla jsem Paulův výkřik nedaleko za mnou. Ještě víc jsem si pospíšila do hlubin oceánu. Vodu jsem měla až k bokům, když mě uchopil Paul pod ňadry a začal táhnout na břeh.

„Jdi do hajzlu, Hansone!“ vykřikla jsem a začala všude kolem sebe kopat nohama. Vytáhl mě až na písek a svalil na zem, kde si na mě nalehl celou vahou, abych se nemohla bránit.

„Uklidni se, broučku,“ promluvil na mě konejšivě.

„Neříkej mi broučku. My jsme spolu skončili, Hansone! Odteď jsem pro tebe paní Cullenová!“

Na jeho tváři se rozšířil úsměv. „Moc dobře víš, jak mě vzrušuje, když ti můžu říkat paní Cullenová,“ zachraptěl a boule v jeho teplácích to potvrdila. Uchopil můj obličej do dlaní a přitiskl se na mé rty. Nemohla jsem se ani bránit, protože jsem ruce měla pod jeho tělem, proto jsem ho kousla do rtu. Což ho hlasitě rozesmálo, ale s polibkem nepřestal. Snažila jsem se mu odolávat, jenže vztek mě s každou vteřinou opouštěl víc a víc, až jsem mu nakonec polibky začala oplácet.

„To je moje holka,“ zavrněl spokojeně, zvedl se na nohy a vyhoupl si mě na sebe. Zamířili jsme k jeho domu. Ani jsem nepostřehla, jak jsme se dostali do domu. Celou cestu jsem věnovala pozornost jen tomu, abych se na něj tiskla, protože mě začal přemáhat chlad.

Donesl mě až do maličké koupelny, kde mě postavil na zem. Natáhl se a ve sprchovém koutě pustil horkou vodu. Uchytil lemy mojí tuniky a začal ji tahat nahoru, oddaně jsem zvedla ruce nad hlavu, aby kus oblečení mohl sundat. Já jsem udělala to samé s jeho černým tričkem. Pohladila jsem ho přes vypracované svaly na břiše a vrhla se na rozvazování šňůrky na jeho teplácích.

„Kde ses naučila rozdávat takový rány? To abych si na tebe ode dneška dával pozor?“ zeptal se mě provokativně.

Zaklonila jsem hlavu a zadívala se do jeho očí. „Každou středu jezdím na kurzy sebeobrany. Už nikdy nechci zůstat bezmocná,“ odpověděla jsem upřímně.

Paul jen chápavě přikývl, dál se k tomu nevyjadřoval a sklonil se pro polibek. Něžně se otíral o mé rty, špičkou jazyka přejel nejdříve spodní a pak horní ret a nakonec mi s ním zajel do úst, kde vyhledal ten můj. V ústech jsem cítila les, tak přesně chutnaly jeho rty. Tak divoce. Toho vlka, kterého v sobě nosil, jsem cítila tak blízko mě. 

Prsty mi přejížděl po zádech až ke cvočkům podprsenky a rozepnul je. Prsty mi stahoval ramínka dolů a obdaroval polibkem každé další odhalené místo kůže. Přejel mi dlaněmi na odhalené kopečky prsou a laskal je dotykem, později přidal svůj jazyk, který se postupně mazlil s bradavkami, dokud se nepostavily do pozoru.

Chvěla jsem se po celém těle nedočkavostí a vzrušením. Dech se mi zrychlil a jazyk se mi začal lepit k patru.

Sjížděl rty pomalu dolů a jeho jazyk za sebou nechával vlhkou cestičku. Klekl si přede mě a líbal pokožku kolem lemu kalhot a rukama mi hladil hýždě. Zajela jsem mu prsty do vlasů a pohladila ho po tmavé kštici. Zvedl ke mně pohled, naše oči se setkaly, byly naplněny takovou touhou, že mě napadlo, jestli mu touha nezpůsobuje bolest.

Prsty mi nemotorně rozepnul knoflík a poté i zip. Divoce mi škublo v klíně, když jsem přes kalhotky ucítila dotyk jeho rtů. Rychlým pohybem mě zbavil kalhot. Nemohla jsem dovolit, aby pokračoval. Přikrčila jsem se k němu a vzala ho za ruce.

„Pojď se konečně vysprchovat,“ pobídla jsem ho a zamířila ke sprchovému koutu, kde jsem otočila regulátorem vody doprava. Přejela jsem mu bříšky prstů až na bedra a zajela pod kalhoty. Přejela jsem mu dlaní přes vypracovaný zadek, a pak stáhla kalhoty přes boky, načež si je Paul plynulým pohybem sundal. To samé jsem udělala s kalhotkami, a pak ho přitáhla pod proud vody.

Vzala jsem do rukou houbu a nalila na ni mýdlo. Kompletně jsem Paula namydlila, pak jsme si role vystřídali. Nasměroval mě pod proud vody a prsty mapoval cestu odtékajícího mýdla. Při každém dotyku v podbřišku jsem se zachvěla a on se vždycky nad mou reakcí spokojeně usmál. Rád si hrál.

Palcem obkreslil vzdouvající bradavku, políbil mě na rameno a klíční kost. Ruka mu samovolně začala sjíždět dolů, tělem mě natlačil na studené kachličky, až mě jeho ztopořený penis zašimral na břiše. Hladil mi dlaní bříško a mířil stále níž, ale znala jsem ho natolik dobře, abych věděla, že se schválně vyhnul mému klínu, aby se tam za chvíli mohl vrátit. Hladil mě po odhaleném stehně až ke kolenu, kde se přesunul na vnitřní stranu stehen a oddálil mi je od sebe. Rukou mi přejel přes horoucí klín, párkrát mi přejel palcem přes naběhlý výstupek, za což byl odměněn zavzdycháním.

Jeho prsty se znenadání vnořily do mě a rozpohybovaly se. Připadala jsem si, jako by ve mně bouchla sopka a ta největší erupce měla teprve přijít.

Opřela jsem si čelo o jeho rameno a rukama vklouzla za jeho krk. Musela jsem se o něj opřít, protože jsem cítila slabost v kolenou a hrozilo nebezpečí, že by se mi mohly podlomit.

„Paule,“ sykla jsem jeho jméno roztouženě.

„Tohle se mi nikdy neomrzí,“ zašeptal si pro sebe a prsty uvnitř mě přidaly na tempu.

 

Ležela jsem na zádech, oči měla zavřené a snažila se klidně oddychovat – předstírala jsem spánek. Až když Paul vedle mě začal poklidně pochrupávat, odvážila jsem se otevřít oči, a když jsem se i pohledem přesvědčila, že spal, vymotala jsem nohy z přikrývek a vydala se do koupelny hledat svoje oblečení.

Našla jsem ho tam, kde jsme ho nechali – na zemi. Navlékla jsem na sebe kalhoty, které byly stále ještě mokré, a přes hlavu si přehodila tmavě modrou tuniku. Na chodbě jsem si z háčku sundala kabát a kabelku, nazula si boty a vyšla ven do deště. Voda kapající z mraků mi nevadila, aspoň nebyly nápadné moje mokré vlasy a kalhoty.

Opatrně jsem za sebou zabouchla dveře, aby se Paul náhodou nevzbudil a rychle se vydala od jeho domu pryč. Došla jsem až ke zdejšímu krámku, kde jsem si zavolala taxíka, aby mě odvezl do Forks. Než přijelo žluté auto, už jsem stačila celá promoknout. Řidič se na mě nesouhlasně zamračil, ale zamokřené sedačky jsem mu vynahradila tučným dýškem.

Vešla jsem do domu, který se zdál prázdný. Byla jsem tímto faktem překvapená, proto jsem se podívala po všech místnostech. Na posteli jsem našla ty červené šaty, které jsem chtěla v obchodě a kvůli kterým začala naše hádka s Alicí. Sebrala jsem přiloženou kartičku.

Omlouvám se za Alici, ona to tak nemyslela. Na nočním stolku máš všechny platební karty. Rose

Usmála jsem se nad tím. Rose, však Alice to tak myslela, jinak by se omluvila sama. Věděly jsme to obě.

Edward doopravdy nebyl doma. Pokrčila jsem nad tím rameny. Já rozhodně nejsem ta, která by mu měla něco vyčítat. Vždyť já nebyla doma každý druhý den.

Zalezla jsem si do sprchy a nechala se brázdit horkou vodou. Nechtělo se mi ven, ale červené fleky na kůži mluvily za vše – ještě chvíli a naskáčou mi puchýře od popálenin. Zabalila jsem se do ručníku a věci, které jsem měla na sobě, hodila do pračky.

Vyšla jsem z koupelny pouze zabalená v ručníku, protože jsem si zapomněla vzít čisté věci. Zrovna, když jsem zavírala dveře do koupelny, se otevřely ty vchodové a Edward stál na zápraží.

„Ahoj,“ pozdravila jsem ho stroze.

„Bello,“ vydechl překvapeně. „Nečekal jsem tě tak brzy,“ přiznal se. Nad jeho slovy jsem pokrčila rameny, otočila se k němu zády a vydala se do ložnice vzít si něco na sebe. „Bello,“ zastavil mě rychle.

„Ano?“ snažila jsem se o přívětivý tón, měla bych na tom ještě zapracovat.

„Včera jsem potkal Charlieho,“ oznámil mi. Ztuhla jsem a upřeně na něj hleděla. Přála jsem si, aby si dělal srandu, ale nevypadal, že žertuje. „Máme se u něj zítra stavit na oběd.“

„Sakra,“ ucedila jsem skrz zuby. Tohle nebylo dobré. „To´s ho nemohl odmítnout?“ Dřív než jsem tu otázku vyslovila, zahlodalo mě svědomí, ale potřebovala jsem se z toho nějak vyvlíknout.

„Chybíš mu,“ odpověděl mi Edward.

„On mně taky,“ zašeptala jsem potichu a bez jediného pohledu na Edwarda jsem se odebrala do ložnice. Zavřela jsem dveře a opřela se o ně. „Tohle nezvládnu,“ zašeptala jsem zoufale.

 

 



« Předchozí díl


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Odpouštět je božské - 3. kapitola:

29.04.2012 [16:16]

makulkaNe, to jí neudělali... Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon To jí nemohli udělat... Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Tak to se nedivím, že se Bella chová takto. Sice jsem to už tušila z minulé kapitolky, ale tahle mi to potvrdila. Myslím, že na to neměli právo, vzít matce dítě proti její vůli je jedna z nejhorších věcí, které může kdy kdo člověku udělat. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Vyrazilas mi touhle kapitolkou dech, moc chválím. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

3. kati
29.04.2012 [16:09]

moc se těšim na pokračování. Tahle povídka má svoje kouzlo. Zajímalo by mě zdali má Edward taky nějaký jiný vztah. Emoticon Emoticon Emoticon

2. lucka2010
29.04.2012 [15:45]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. leluš
29.04.2012 [15:24]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!