Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Odpočívej v pokoji - 28. kapitola + Epilog

Tak, a je tu konec. Těžko se mi s povídkou loučí, ale Bella Swanová odpočívá v pokoji a už ji nic nebude rušit. Ale Bella Cullenová rozhodně živá je a tuhle kapitolu si s Edwardem dokážou svou lásku i po fyzické stránce. V komentářích padaly mnohá místa. Kam nakonec Bella s Edwardem poletí?
Poslední kapitola nemůže být věnovaná nikomu jinému, než úžasné WhiteTie, která má velkou zásluhu na tom, že jste si mohli RIP vychutnávat tak často, protože je to skvělá korektorka, ale taky čtenářka, spisovatelka a administrátorka. Díky.
A díky všem, co vydrželi s upírkem a rakvičkou až do samotného konce.

20.01.2012 (20:00) • domcamerci • FanFiction na pokračování • komentováno 123× • zobrazeno 12902×

Už dvě minuty jsme seděli v autě před domem Cassie a já přemýšlela, kam pojedeme. Odpověď byla v nedohlednu…

„Nechceš mapu?“ zeptal se Edward a já mávla rukou, protože jsem myslela, že si ze mě dělá legraci. Ale sám pán nic nevymyslí… Pak otevřel palubku a vytáhl mapu světa. Aha. Otevřel ji a položil si ji na kolena. Chvíli zíral a já s ním.

„Paříž?“ zeptal se a s úsměvem vzhlédnul.

„Tam jezdí každý,“ odbyla jsem ho a prohledávala dál evropský kontinent.

„Jo? Ty už jsi tam byla?“

„Ne. A Alice by mě zabila.“ Povzdechnul si.

„Co Austrálie?“

„Nemám ráda klokany.“

„Ty už jsi nějakého viděla?“

„Na Animal Planet. Navíc – nad Austrálií je velká ozonová díra. Každý pátý člověk tam má rakovinu kůže.“

„Discovery,“ konstatoval. „Já ti tu televizi vážně zakážu.“

„No, tak jsi mě měl po nocích bavit ty a nepředstírat spánek,“ šeptla jsem a civěla na Skotsko. To radši ne. Ještě by se Edward navlékl do té kostkované sukně a hrál na dudy před oknem. Jistě, že by hrál na dudy. On umí všechno. A kdyby to čistě náhodou neuměl – naučí se to do hodiny.

„Hawaii,“ navrhnul po chvíli a zabodnul prst do ostrova v Tichém oceánu.

„Tam je moc teplo.“

„Japonsko?“ Poposunul prst napříč oceánem.

„Neumím japonsky.“

„Bello?“

„No, jo. Je tam moc lidí! To rovnou můžeme jet do New Yorku a vyjde to na stejno.“

„Čína?“

„Ne,“ zavrhla jsem to okamžitě. Co v Číně?

„Egypt?“

„Moc písku. A je tam vedro.“

„Takže by to mělo být v mírném pásu a výš?“ zeptal se a já přikývla.

„Má to být malá, klidná země...“ Kývala jsem hlavou dopředu, když vyjmenovával všechna kritéria, která jsem si úmyslně nestanovila, ale nakonec to vlastně bylo tak.

„Věříš mi?“ zeptal se po chvíli a v očích mu pohrávaly jiskřičky.

„Samozřejmě.“ Přikývnul a rozvlnil rty do kujícího, ale radostného úsměvu.

„Tak mi věř dál,“ řekl a vytrhl mi mapu z ruky. Zastrčil ji zpátky do palubky a vytáhnul mobil - s tím samým úsměvem. Poslouchala jsem každé jeho slovo, ale někdo mi zapomněl říct, že já francouzsky neumím. Po chvíli blábolení, kdy jsem si aspoň vychutnávala jeho sexy francouzskou mluvu, přešel do němčiny. To jsem ale taky neuměla. Takže jsem ho zamračeně sledovala, jak chrchlá a s někým se dohaduje. Pak ukončil hovor veselým „Auf Wiedersehen“ a hodil ho do kastlíku.

„S kým jsi to mluvil?“ zeptala jsem se podezřívavě.

„S nikým,“ hlesl a nastartoval.

„S nikým? A křestní jméno?“

„Překvapení, lásko,“ šeptl škodolibě a políbil moje nakrčené čelo. Třeba mluvil se Santou Clausem a jedem na severní pól. V tomhle světě je možné všechno.

 

***

 

V letadle – ano, v letadle, jsem byla jak na trní. Chtěla jsem vědět, co se mu pod tou bronzovou čepicí zrodilo za plán. Letenky si skoro provokativně zastrčil do zadní kapsy a seděl vedle mě s veselým úsměvem. Po hodině hádání všech možných míst světa jsem se přestala snažit hádat a rozhodla se získat ty letenky. Nejprve jsem začala mlátit hlavou o opěrku a civěla před sebe na velkou plazmovou televizi.

„Není ti zle?“ zeptal se Edward. Zle? To se mi hodí. Zkroutila jsem obličej a přikývla. Edward se tvářil, jako kdybych umírala a přitiskl mě na svou chladnou hruď. Hladil mě po vlasech a já se vítězně usmívala.

„Podal bys mi ten polštářek?“ Ukázala jsem na sedadlo před námi a Edward mě něžně položil do sedadla. Vstal a já místo toho, abych fantazírovala nad jeho zadkem, jsem natáhla ruku a dlaní mu zajela do kapsy… Která ale byla prázdná. Edward vzal béžový polštářek ze sedadla a bez jediného pohledu mi ho položil na kolena. Pak vyčaroval letenky, bůhví odkud, a položil je na to prázdné sedadlo. Pak si ke mně sednul zpátky a dlaní mi okupoval stehno.

„Schválně, kdo u nich bude dřív,“ navrhnul a na rtech mu zase pohrával ten úsměv pětiletého chlapce.

„Hmm,“ zabrblala jsem a založila si ruce na prsou.

„Už je ti dobře?“ zeptal se sladce a já se zamračila.

„Máš štěstí, že tě miluju, Cullene.“ Náhle se jeho výraz změnil na roztátou čokoládu… I já pookřála. Strašně ráda jsem mu to říkala.

„Ještě,“ zaprosil a přiblížil se. Měli jsme nosy pět centimetrů od sebe a oba se blaženě usmívali.

„Miluju tě,“ zopakovala jsem na jeho přání a držela se pevně opěradla, když mi vháněl do nosu opojnou upíří vůni. Otřel se mi o nos rty a sjel níž.

„Miluju tě,“ zašeptala jsem mu znovu do ledových, hladkých rtů, které mě dováděly k šílenství. Když už je řeč o šílenství a hladkých rtech – začala na mě padat nervozita. A to neskutečně hustá a neprostupná nervozita…

 

***

 

Když jsem se vypotácela z letadla s mým milovaným, zjistila jsem, že jsme na místě, kde je zatracená zima. A nutno dodat, že na místě, kde se mluví německy. Na letišti mě Edward  na každém rohu líbal, abych nejspíš nezahlédla nic, co by bylo psáno anglicky. Proletěl se mnou halou a řekl, abych počkala na místě. Po deseti vteřinách se vrátil s komentářem, že kontroluje, jestli jsem nezdrhla. Pak zase zmizel a po pár minutách přede mnou stál černý Hummer.

„Pěkné,“ zamumlala jsem a sledovala Edwarda, jak hází dvě tašky na zadní sedadlo. Byl elegantní i u toho házení. Pak mi otevřel dveře a já začala šplhat na Mount Everest. Podtrhnul mi nohy a pevně mě stiskl v náruči. Posadil mě na sedadlo a já se s velkými obtížemi nakonec připoutala.

„Nemyslíš, že by bylo fajn prozradit mi, na kterém kontinentě se nacházíme?“

„Nemyslím,“ odbyl mě a já měla rázem přilepené ledviny na opěradle, když vyrazil po silnici, neznámo kam. Zkoumala jsem cedule u silnice, která hlásila GimmeWald, Eschen a další, nic neříkající, názvy.

 

„Jsme v Evropě?“ střelila jsem nedočkavou otázku po dlouhé hodině. Ta příroda brala dech. Edward nepatrně přikývnul a vyťukával si do volantu neznámou melodii. Já přemýšlela, kde je v Evropě takhle nádherně a mrazivo. Nikde žádné velkostavby – jen surová příroda a hory. Kde je ještě svět tak zachovalý a lidmi nedotčený? Sakra, Evropa. Svět za velkou louží… V zeměpisu jsem asi moc nevynikala. Mluví se tu francouzsky a německy a všude, kam se podívám, jsou hory. V Evropě jsou hory… Alpy.

„Jsme v Alpách?“ Zase přikývnul a skenoval můj přemýšlející obličej. No, jenže Alpy byly poměrně rozsáhlé. To jsem si moc nepomohla. Měla bych na to okamžitě přijít podle úředního jazyku, ale co já jsem věděla o zemích v Evropě. No, to samé, co o zemích v Asii. Takže nic.

Po další hodině, kdy jsem si marně lámala hlavu nad tím, kde jsme, mě do očí uhodila nepopsatelně okouzlující věc. Když jsme objeli po serpentinách úpatí hory, dorazili jsme k hotelu. Jenže ten hotel stál kousek od místa, kde se k zemi snášela kvanta vody z asi pěti set metrové skály. Vodopád. Tohle údolí obklopovaly smíšené lesy a další skály. Bůh vyhnal Adama a Evu z Edenu – nejspíš to tam vypadalo podobně. Edward mi otevřel dveře a neschopnou slova - mi pomohl z auta. Celou dobu jsem nespouštěla oči z té rajské zahrady. Jeho ruce se mi spojily na hrudníku a já si je tam pro jistotu přidržela.

„Vítej v Lauterbrunnenu,“ zašeptal mi do vlasů. „Ve Švýcarsku,“ dodal a já si okamžitě vybavila tu zemi, která se proslavila panenskou přírodou, hodinkami a bankami. Chvíli jsem se odmítala na Edwarda otočit, abych si to mohla ještě vychutnat. Věděla jsem, že vedle jeho nelidské nadpřirozené krásy mi tohle místo vybledne. Lauterbrunnen má smůlu. Titul Miss Skála mu už před sto lety vyfouknul někdo jiný.

„Tak co tomu říkáš?“ zeptal se po chvíli nervózně.

„Říkám, že je to neskutečné,“ hlesla jsem napůl úst a zaposlouchala se do harmonického zvuku vody, jak dopadala na kameny.

„Takže se ti tu líbí?“ ptal se dál a já už to nevydržela a otočila se. Pomineme-li, že mi byla příšerná zima, protože jsme byli v horách, byla jsem absolutně spokojená. Tu zimu jsem měla ráda – jen na sebe musím něco hodit. Anebo spíš všechno shodit, a to na hotelovém pokoji. Nenechavá mrcha jménem nervozita se do mě zase tvrdě zakousla. Otřásla jsem se.

„Jen… jen vezmu věci,“ řekl a kmital očima všude kolem. Vypadal zmateně a já nevím… Ale takhle jsme ho ještě neviděla. Chlapi občas takhle prostě vypadají, ale Edward, můj Edward, co všechno ví, všechno zná a všude byl? Nikdy. Chytnul mě za ruku a v druhé táhnul naše dvě tašky. Přidala jsem do kroku, protože ta zima byla vážně tvrdá. Edward se mi přizpůsobil a brzo už na nás breptali německy v luxusním hotelu. Recepční si zálibně prohlížela mého přítele a já bych na ni nejradši otočila fiktivní zásnubní prsten, anebo jí vyškrábala oči. Dostali jsme kartu od pokoje a ploužili se nahoru. Tentokrát jsme se vážně ploužili. Oči jsem měla zabodnuté ve zlatém koberci, který byl náhle strašně zajímavý. I zdi mi teď přišly zajímavé… Všechno bylo důvodem k důkladnému prozkoumání. Jen Edward ne… Tváře mi hořely a rázem bych se nejradši schovala pod mech někde venku. Chtěla bych srůst se skálou nebo vylézt do koruny stromu a strávit noc tam. Mozek mi začaly atakovat otázky a obavy. On je upír, já člověk… Co když mu nebudu stačit? Co když nebudu dost dobrá? Co když se mu nebudu líbit nahá? Co když mám moc malá prsa? Co když, co když, a co když…

Ale no tak, Bello, nebyla jsi to náhodou ty, co pronášela myšlenky o jedné duši a jednom tělu?

Ňaňaňáňaňa.

Proklaté svědomí.

Edward projel kartou přístroj na dveřích a tím je odemknul. Podrbala jsem se na hlavě a na kratičký okamžik vzhlédla a pochopila, že naše výrazy jsou identické. Zdravíme, jsme Edward a Bella a neumíme počítat do pěti. On je vážně nervózní? Proboha, z čeho? Neunavitelný upír s perfektním tělem a mým neskonalým obdivem a láskou. Prošla jsem kolem něj a rozhlédla se po pokoji. Dominovala mu obrovská terasa s výhledem na celé údolí. Ale především tu byla gigantická postel, do které by se naskládalo dalších pět lidí. Všechno bylo zařízeno do tmavých, studených barev.

„Mohli bychom sem pozvat dalších pár set lidí,“ zamumlala jsem si pod nos, když jsem si prohlížela ten velký hotelový pokoj.

„Ty mi budeš stačit,“ zavrčel mi do ucha a já nadskočila. Panika, panika, panika… Kousla mě do všech slabin a rány se nestačily hojit… Bello, je to Edward, ty ho miluješ, chystáš se s ním trávit věčnost, jsi neskutečně nadržená a na tohle se těšíš, takže klid.

„Ty mně taky,“ šeptla jsem mu na oplátku a otočila jsem se k němu s našpulenými rty. Vyzdvihl mě a já mu omotala nohy kolem pasu. Stehny jsem se pevně tiskla k jeho bokům a rukama mu svírala krk. Člověka bych už dusila, ale za ty měsíce jsem si zvykla, že u něj můžu dát plný průchod svým emocím. Když mi jeho dlaně přejížděly po holých zádech a studený, sladký jazyk plaval v mých ústech, neměla jsem v hlavě jedinou smysluplnou myšlenku. Na pár vteřin všechna nervozita zmizela. Jenže já měla za sebou hodiny cestování a před sebou první milování s bystrým upírem, takže nejdřív se hlásila o slovo koupelna. Restartovala jsem svoje mozkové závity a chtěla se odtáhnout, jenže i Edward měl jednu ruku v mých vlasech a já neměla s hlavou kam couvat. Když jsem ho zatahala za vlasy, abych mu odtáhla hlavu od mé, zavrčel a vpil se do toho ještě vášnivěji.

„Koplna,“ zamumlala jsem mu téměř nesrozumitelně do dutiny ústní a on mě v tom momentě položil na zem. Ukázala jsem za sebe a pak začala zmateně máchat rukou jemu před obličejem.

„Já… Koupelna.“ Jakmile jsme zase byli od sebe, nervozita mě zase vzala pod svá děsivá křídla. Vydolovala jsem tašku s potřebnými věcmi a couvala pozadu do koupelny. Přitom jsem se připitoměle zubila a mávala. Pak jsem za svým retardovaným ksichtem třískla dveřmi a oddechla si. Mnula jsem si čelo a přeběhla očima koupelnu z černého a bílého mramoru. Ale nejdůležitější bylo zrcadlo, ve kterém se zračil můj, nervozitou strhaný, obličej. Je fakt, že mě moje smrt asi změnila a já měla díky tomu vždycky na všechno odpověď a ke všemu komentář – teď jsem se cítila jako vyplašené děvčátko a jazyk jsem měla přilepený k hornímu patru. S třesoucíma rukama jsem vytáhla žiletky a sprchový gel, i když už ve sprchovém koutě jeden byl. Zase jsem se na sebe podívala do zrcadla a hrozila si prstem, že jestli tohle nezvládnu, tak končím sama u sebe… Zapadla jsem do sprchy a pustila na sebe vařící vodu. Než jsem se stačila pěkně opařit – stáhla jsem to na teplou. Začalo to normálně… Voda mi stékala po zádech a uvolňovala mě, a pak jsem se sesunula na zadek. Mlátila jsem se pěstí do čela a snažila se uklidnit. Sebrala jsem mýdlo a drhla se tak silně, že mi na kůži zůstávaly červené čáry po mých nehtech. Výborně. Naservíruju Edwardovi opařenou, otrhanou, mokrou slepici… Ach jo. Když jsem si holila nohy, modlila jsem se, abych se poprvé od doby, co mě někdo seznámil s tetou žiletkou, neřízla… To bych tomu vážně nasadila korunu.

Úspěšně jsem dokončila celý rituál a vylezla ze sprchy. Vyfénovala jsem si vlasy, které jsem si, díky svému pádu na zadek, úspěšně namočila. Pak jsem si začala drhnout silně zuby i na místech, kde jsem žádné zuby neměla. Dáseň mě začínala pekelně pálit, tak jsem radši přestala, protože by mi taky mohla začít krvácet… Přiznávám, bála jsem se toho okamžiku, kdy krvácet opravdu budu. Bála jsem se o Edwarda… Ale věřila jsem mu, a to bezmezně. A když už mu tak bezmezně věřím, tak bych se mohla sebrat, navléct na sebe to nebezpečné prádlo a udělat to, po čem tak toužím. A tak jsem taky tak udělala. Vyhnula jsem se pohledu do zrcadla a chtěla zatáhnout za kliku. Anebo se radši podívám, jestli mi někde nic nečouhá…

„Huu,“ vylezlo ze mě a vytřeštěně jsem zírala na to zdánlivě jemné prádlo, co mě dohánělo k rozpakům. Neodolala jsem a natáhla se po froté županu na věšáku. Zabalila jsem se do něj a zase sbírala odvahu k tomu, abych zatáhla za stříbrnou kliku. Je to jen klika… Zaber za ni… A zabrala jsem. Otevřela jsem dveře a tiskla ruce do pěstí. Edward stál ke mně zády… Za to mu žehnám. Tak bylo pro mě snazší přicupitat ložnicí až k němu. Byl oblečený… No, já ho toho oblečení velice ráda zbavím. Chytila jsem ho za ruku a shlížela na údolí, které začínala obklopovat hustá tma, s ním.

„Nechceš se jít projít k vodopádu?“ zeptal se zcela vážně a já vykulila oči. Otočil se ke mně a naklonil hlavu na stranu. Pohledem mi přeběhl po holých klíčních kostech.

„Asi ne,“ hlesl zastřeným hlasem a natáhnul prsty k lemu županu. Tentokrát mi ho nepřisunul ke krku, ale rozhrnul ho. Sledovala jsem jeho počínání, a když se náhodou letmo dotkl mého dekoltu, naskočila mi husí kůže. Skoro jsem nedýchala. Jen mělké, trhané nádechy. Župan ze mě spadnul a Edward byl na mém těle přikovaný pohledem. Já bych se nejradši schovala pod deku.

„Páni,“ šeptl a z hrudi se mu začínalo drát vrčení. A když začal vrčet, bylo to jako bomba. To tiché, děsivé vrčení vycházející ve vlnách z jeho hrudě mě popostrčilo k tomu, abych ho objala kolem pasu a dlaně mu nakonec zastrčila do kapes, abych se mohla dotýkat toho nádherného zadku. Vadilo mi, že je ještě oblečený. To nebylo fér. Přisála jsem se mu na rty a jeho ledové ruce prozkoumávaly moje stehna. Ta studená kůže nebyla nepříjemná – naopak mě nutila chtít to ještě víc. Stáhla jsem ruce z jeho pozadí a nedočkavými prsty mu rozepínala košili. Proč pořád nosí ty košile? Pravda, milovala jsem je na něm, ale měly moc překážejících knoflíčků. U třetího jsem se na to vykašlala a prudce trhla. Knoflíky se rozsypaly po zemi a Edward si stáhnul košili z ramen. Ta jeho široká, bílá ramena, hladká jako sklo, přímo vybízela, abych je polaskala svými rty. Z nich jsem se přesunula na hruď. Zasténal a mně to vlévalo do žil pocit moci. Než jsem se stihla vzpamatovat, ležela jsem v posteli pod ním a jeho vzdouvající se rozkrok se otíral o můj, který už hořel. Edward opustil moje rty a vlhkou uličkou, kterou způsoboval svým jazykem, se blížil k mé podprsence. Sledovala jsem se zatajeným dechem, jak rozkousnul moji podprsenku a fascinovaně shlíží na moje prsa. Místo toho, abych se červenala, jsem si znovu přehrála jeho zuby, jak rozkously ten kus látky… Tahle jeho upíří stránka byla jako afrodiziakum… Chtěla jsem a líbilo se mi, když popustil uzdu svojí upíří stránce. Teď už jsem měla jen kalhotky a on měl pořád kalhoty. Tohle nebyla žádná rovnováha a já potřebovala vidět jeho tělo…

Až teď jsem začala poznávat pravou sílu ledu, když mi studeným jazykem kroužil po bradavce. Vyjekla jsem a prsty mu zabořila zase do jeho vlasů. Jenže on se s tím nenechavým jazykem posouval na moje břicho. Už jsem nevěděla, jak si vybít moje vzrušení, a tak jsem rozhodila paže a drtila peřinu v prstech. A pak jsem začala šokovaně třeštit oči, když se s tím jazykem posunul ještě dál. Když mě zbavil, zase zuby, posledního kousku prádla a já si v tu chvíli přála přitáhnout k sobě kolena a obmotat je bezpečnostním zámkem, přeběhl mi po roztouženém klíně několikrát jazykem a já myslela, že exploduju. Prsty na nohou i na rukou se mi zkroutily v křeči a já nemohla ovládat nic. Ani hlas a ani tělo. Byla jsem v extázi… Byla jsem na vrcholu. Otevřela jsem oči a spatřila ty Edwardovy uhelně černé, které se nade mnou skláněly. Zase měl ten fascinovaný a trochu samolibý výraz a já mu do tváře vydýchávala svůj mohutný orgasmus. Chtěla jsem mu způsobit to samé, chtěla jsem být ta, co ho přivede na pět sekund do absolutního ráje, jenže on měl chlapec jiné plány. Jedním trhnutím ze sebe strhnul kalhoty i s trenkami. Tak tohle mi každou noc leželo v posteli a zůstávalo sobecky ukryto? To nádherné tělo zase rozehřálo moje útroby a já se nemohla dočkat, až splyneme v jedno tělo. Bez rozpaků jsem roztáhla nohy a přitáhla si Edwarda na rty. Jeho mužství bylo na hraně. Podíval se mi do očí a hledal můj souhlas, ale já už se mu dávno odevzdala. Sama jsem mu vyšla vstříc, a tak jsme jediným plynulým pohybem spojili naše těla. Pálilo to, ale studené to příjemně chladilo, a tak jsem jen na kratičký okamžik bolestně přivřela oči a zapadla Edwardovi hlavou do ramene. Dopadla jsem zpátky hlavou na polštář a uvědomila si, co se teď stalo. Edward se nehýbal. Zíral do prázdna a já instinktivně natáhla ruce a položila mu je na tváře.

„Miluju tě,“ promluvila pevně a rozhodně, ale taky se vší láskou, kterou jsem k němu cítila. Zamrkal a z očí se mu ten děsivý, žíznivý výraz vytratil. Zůstal tam jen můj upírek, který ve mně nebyl až na dně, ale když poprvé přirazil, a tak vyzkoušel mé tělo, dorazil i tam. Prohnula jsem se, a pak mu obmotala nohy kolem těla. Pevně jsem ho sevřela a on slastně přivřel oči. Pak je zase otevřel doširoka a já vyzkoušela tu neunavitelnost, kamennou tvrdost a hlad mého upíra. Nevím, čím jsem si to zasloužila, ale tohohle chlapa už nikdy nikam nepustím. Je jen můj, a to navždy.

 

***

 

Po tom, co jsme strávili několik nocí v posteli a přes den šplhali po horách a jiných krásách Švýcarska, jsme se vrátili domů. Nechtělo se nám, ale přece jenom bych ještě chtěla zkusit dodělat střední školu jako člověk. Když jsme před domem vylezli z auta, nikdo nás kupodivu nevítal. Myslela jsem, že Emmett, Jasper a Alice budou přešlapovat na verandě a vyhlížet nás.

„Ví, kde jsme byli?“ zeptala jsem se Edwarda a ten zakroutil hlavou. Ale stejně jsem věděla, že poznají, čemu jsme se oddávali. Ten jejich protivný čich odhalil všechno a my jsme si s Edwardem vyměňovali tělesné tekutiny už pár dnů. Žila jsem s nimi dost dlouho, abych věděla, že jim nic neujde. No, tak ať si začichají…  Ať to máme zasebou.

V domě vládlo ticho. Přišli jsme do obýváku, kde seděl Emmett a tiše koukal na televizi. Moment! Emmett je tichý… Něco tu nehraje.

„Ahoj, bráško,“ pozdravila jsem ho a sedli jsme si vedle něho.

„Nazdar, ségra,“ zašveholil vesele. Hmm… „Kde jste byli?“ zeptal se s mírným zaujetím. Nebude žádný výslech?

„Tak různě,“ řekla jsem a zkoumala ho dál. Pak jsem se podívala na obrazovku televize, kde na Animal Planet souložily včely.

„Samečkovi se odkrví hlava a vysune svůj…,“ ozývalo se z televize.

„A byli jste i tam?“ zeptal se Emmett a ukázal na obrazovku.

„Ne, tam jsme nebyli,“ odsekla jsem a chtěla mu jednu fláknout. Sebrala jsem ze stolu ovladač, ale on mi ho vytrhnul z ruky.

„Dej tam něco jiného!“ vřískla jsem a on se dál chechtal. „Copak nic nedávají?“ povzdechla jsem si a Emmett začal kouzlit s ovladačem. Než jsem si stihla přečíst, co tam vyvádí, naskočila tam animace studia, který produkoval film… Pak začala hrát známa znělka.

„Dávají Caspera.“

 

Epilog

 

Za dva roky jsem si přidala na svůj pomyslný seznam – čím chci v budoucnu být – i upíra. Tohle už byla vážně poslední transformace. Nic jiného už se konat nebude. Tohle je navždy. Já jsem s Edwardem navždy.

V mém případě se ukázalo, že i smrt může být k něčemu dobrá. Nevím, jestli byla náhoda, že mě Edward našel v lese a tam to zkratovalo, ale pokud byla, tak mě udělala nevyslovitelně šťastnou. Pokud ne a někdo vážně řídí náš osud, tak na mně si vyhrál. Nevadilo mi to. Bylo to něco za něco. Musela jsem si to vybojovat – nebo spíš vytrpět. Ale stálo to za to.

Sophii jsme už nikdy neviděli, a pokud ještě nezemřela stářím, tak žije na tom slunečném místě dodnes.

A dodnes taky nevím, jestli existují mořské panny. Zatím jsem ještě neměla myšlenky na to prozkoumat oceán, ale kdo ví, co tam najdu.

Z Forks jsme ještě před proměnou odešli a ještě se tam nevrátili. Tamním obyvatelům se nebude moc líbit, že naše rodina se rozrostla o jednoho člena, a to o mě. Ale já se tam vrátit nepotřebovala. Ať si klidně Forks sežerou. Možná za sto, dvě stě let… Máme všechen čas světa.

 

„A tak se upír zamiloval do ducha,“ zašeptal mi Edward.

„Bylo to obráceně. Já jsem se do tebe zamilovala první,“ opravila jsem ho.

„Zvláštní. Tenhle příběh by nám jen tak někdo neuvěřil.“ Podívala jsem se do jeho zlatých očí a usmála se.

„Neuvěřil? Vždyť jsi mi kdysi tvrdil, že je to zcela přirozené."

---

Tak, a konec. Klasický proslov následuje zde. S povídkou se mi těžce loučí, protože mi neskutečně mnoho dala. Dala mi skvělé čtenáře a z jejího psaní jsem se těšila - takže jsem velešťastný autor.

Kdo četl mé předchozí povídky, tak ví, že nesnáším protahování, takže jsem to natahovat na dvě kapitoly nechtěla. Navíc Bella Swanová odpočívá v pokoji... RIP.

Takže ještě jednou děkuji. Vážím si vašich slov, která mi dávají pocit, že se mi něco fakt povedlo. :)

Mějte se krásně a přeju vám, abyste si našli taky lásku navěky, i když ta cesta nemusí být tak komplikovaná, jakou měli Edward a Bella.

Autor: domcamerci (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Odpočívej v pokoji - 28. kapitola + Epilog:

Prosinec má na mě asi nějaký vliv :D ale o 5 let později opět v prosinci, jsem si vzpomněla na tuto povídku a rozhodla si ji po třetí přečíst Opět mě to bavilo, jen jsem sama na sobě poznala, že už jsem o těch 5 let starší a tato zamilovaná Bella mě štvala :D dokud byla duch, tak dobrý :D ale jako člověk Ale stejně kloubouk dolů za nápad, za vtipy a za to, že tato povídka bude už asi navždy spojená s mým pubertálním já :D
Pa, za pár let tu napíšu znovu :D

Boží, boží, boží.

Tvoje poviedky su neskutocne!!!! Klobuk dole mas neskutocny talent

Parádna oddychovka.

Good

užasnéé

Pre mňa je táto poviedka pamätná hlavne pre jednu vec (aj keď ich je omnoho viac). Čítam, čítam, chcem otočiť stranu a nejde. Nechápavo hľadím na čítačku, skúšam znova a stále nič. Tak som skúsila pozrieť stranu a ona bola posledná?! To bolo pre mňa strašne neočakávané, lebo som bola tak začítaná, že konec nebol očakávaný!
K deju musím povedať, že to bolo tak chutne oddychové a originálne, že sa to čítalo samo. V tejto poviedke som sa prvý krát stretla s postavou, ktorá ma iritovala. Sophie mi proste nesadla, ale viem, že nebyť nej, asi by nebolo deju.
Obľúbená scéna, do ktorej som sa zamilovala ako ešte nikdy, bolo keď E+B skúšali dotyky, to bolo tak krásne!!! A bol to taký zlom pre mňa, že skončí to dobre. Plus vzťah dušice Belly a Emmetta bol tak milenučký, tak krásne súrodenecký.Pre mňa ďalšie skvelé oddychové dielo!

UUUUUUUUUUUUUUUUUUzasnáááááááááá poviedka!!!!!!!!!!!

Právě jsem dočetla a musím říct: Domi, ta povídka je úžasná. Bránice dostala chvílemi dost zabrat a čtené mi úžasně zvedlo náladu. Prostě nádhera.

krása

Všechny tvoje povídky jsou super, takže tahle samozřejmě nebyla vyjímkou.

Škoda, že už je konec. Povídka byla nádherná, píšeš dokonale.

Opět jsem hledala nějakou pvídku, která by mě bavila a tak mě napadlo, že se kouknu na tvoje shrnutí, jelikož patříš k mým třem nejlepším spisovatelkám na téhle stránce...
Povídku jsem přečetla za jeden jediný večér a jsem z ní unešená!
Abych pravdu řekla, tajně jsem doufala, že B a E budou mít mimčo, ale to nevadí

Cela povidka přečtena za jeden večer (nemohla jsem se odtrhnout ). Moc se mi libila a fakt skvele piseš.

Moc krásná povídka, u které jsem se nasmála
(kdo by taky né)

úžasné :)

Tak, opět je tu konec kapitoly a já jsem tu opět s komentářem. Sice jsem kapitolu/povídku dočetla už včera, ale nějak jsem neměla dost síly na to, ti sem napsat nějaký ten komentář.
Původně jsem plánovala, že si budu dělat poznámky za každou přečtenou kapitolu, abych ti to potom pěkně shrnula - jenže asi tak u 7. kapitoly jsem zjistila, že jsem se natolik do povídky zabrala, že jsem pokračovala stále dál a dál na nějaké průběžné komentáře/poznámky jsem tak nějak zapomněla . No jo, aspoň vidíš, jak jsi mě dějem povídky dokázala uchvátit.
Jednou jsem z Belly v povídce udělala taky ducha, ale rozhodně to nemůžu srovnávat s tvým pojetím, protože ta moje by byla jenom ubohá náhražka něčeho delikátního a jedinečného . Zřejmě mi asi nevymluvíš to, že tě považuju za jednu z nejlepších autorek na tomto webu.
Ale tak teď zpět k povídce. Hmm, co bych ti na ni asi měla říct, kromě toho co už jsem napsala. Asi to, že se mi Bella jako duch nehorázně líbila. Ten její sarkasmus, se kterým všechno přijímala, byl hodně osvěžující a nakonec se k povídce výborně hodil. A pak jsem byla ráda i za to, že jsi jí ho nechala i poté, co se stala člověkem. Asi bych si ji potom nedokázala spojit s tou nudnou Bellou ze Stmívání. Tady ji ta její smrt ovlivnila a já jsem za to hrozně ráda - ve tvých povídkách nejsem na tu "obyčejnou" Bellu zvyklá. Tahle její kurážná stránka se mi moc líbí.
Koho jsem však ze začátku neměla zrovna moc ráda (a myslím, že ani moc dalších čtenářů) byla Sophie. Chovala se tam jako čůza. To, jak poslala Bellu do pekla, aby tam prožívala své nejhorší zážitky byla pěkná podpásovka, ale nakonec to vlastně napomohlo k tomu, aby Bella zjistila, jak zemřela a že je (i když nevlastně) spřízněna s vlky. Už jsem se trochu bála, že nakonec tím vlkem taky bude, ale uklidnila jsem se velmi rychle, protože kdyby tomu tak bylo tak se proměnila poměrně krátce poté, co by žila s upíry. Nakonec jsem si ale musela sama přiznat, že nebyla zase nejhorší. V jednu chvíli jsem ji dokonce dokázala pochopit, proč to všechno dělala. Zřejmě měla Edwarda skutečně ráda a prostě se hned nedokázala smířit s tím, že on její city neopětuje a zamiloval se do ducha. Sice opravdu skvělého ducha, ale i tak... No a potom po ní chtěl, aby ji zachránila a znovu ji probudila k životu! To si myslel, že si to zhrzená holka, která umí kouzlit nechá jenom tak líbit? V tomhle byl Edward přece jenom trochu naivní. Jak se Bella trefně vyjádřila, ne ve všem ženám rozuměl.
Teď se ale přesunu k další postavě a tedy k Emmettovi. Ten komik se mi líbil. Hlavně scény, kdy seděl s Bellou (duchem) u televize a koukal na seriály a pak byl nešťastný, když mu to Bella v nejnapínavější části přepnula. To byly naprosto dokonalé chvilky - ta jeho počáteční zmatenost a nakonec kamarádíčkování s duchem . A to jak Bellu krásně překřtil na rakvičku - to už je kapitola sama o sobě. Čekala jsem, jakou přezdívku jí dá a tahle byla naprosto úchvatná. Pokaždé, když ji tak oslovil, jsem se jenom usmála. Trochu jsem ho neměla ráda, když se pořád plantal do toho, jak se Edward snažil vyjádřit a říct Belle, že ji miluje. Opravdu si to dokázala dokonale načasovat, ale myslela jsem, že ho uškrtím, pokud jim to znovu překazí a Edward to Belle neřekne v té kapitole, kde to už nakousl... No a zrovna když to konečně řekl Bella začala mixovat to ovoce na koktejl . Nakonec jí to ale přece jenom řekl a bylo to přímo dokonalé, jak se Bella praštila o stěnu, jenom aby se přesvědčila, že se jí to nezdá a je to skutečně pravda. V tom okamžiku byla Bella naprosto dokonalá.
A potom ten jejich skutečný vztah. Trochu jsem se lekla, když se Sophie zmínila o tom, že Edward je nesmrtelný a ona každým dnem stárne. Tak nějak jí vnukla myšlenku na tu proměnu a to mě lehce vyděsilo, protože jsem neměla ani nejmenší zdání, jak se k tomu Edward postaví. A jak si s Emmettem plánovala, co mu má říct, aby to přijal dobře . Zrovna s Emmettem!!! Z toho muselo vzejít něco úžasného - Emmett je jako rádce dokonalý. Belle se to sice podle jeho rady nepodařilo, ale nakonec došla ke kýženému cíli a Edward byl kupodivu i šťastný, když ho požádala o proměnu na upíra. Edwardova reakce mě moc překvapila - ale bylo to mile.
Tak fajn... v tuhle chvíli mi zřejmě došly slova, protože jsem shrnula všechno, co se mi v povídce líbilo. Tedy neber to tka, že by se mi líbilo jenom něco - to rozhodně ne - povídka byla dokonalá celá, ale já jsem vypíchla jenom ty chvíle, které jsem měla z příběhu nejraději. Ale zrovna v tuhle chvíli jsem si uvědomila, že jsem zapomněla na jednu - a to na parkoviště s vlkodlaky. Bella si k nim nakráčela s dvěma nezničitelnýma bodygárdama a Edward u toho málem uhořel, když se Sophie potřebovala odreagovat. Konec debat byl super a nakonec Bella uviděla to ohořelé auto a připravovala se na to, jak bude smetávat prach z předního sedadla. To se ale nakonec nestalo a Bella si mohla oddechnout ale napřed Edwardovi pěkně vynadat, jak ji vyděsil! Edward byl snad v průběhu povídky tak trochu chápán jako podpantoflák, co se podřídí Belle, ale bylo to rozhodně fajn. Žádná chuděrka Bella, co se neustále podřizuje Edwardovi... No a už zase omýlám to, jak se mi změna Belly líbila.
A už jenom nějakým tím závěrem bych dodala, že už se moc těším, až se pustím do četby nějaké tvé další povídky - mám jich tam na výběr ještě pěknou řádku a už se nemůžu dočkat té kvalitní četby . píšeš fakt skvěle

Ty jo Domi, ještě jednou děkuji za poslání!!! Povídka byla skutečně neskutečně luxusní!! A to myslím ze všech jejích stran, rovin a úhlů. Jak byla napsaná, nikdy se nic neopakovalo a děj plynul tak dokonale, že jsem ji měla za chvilku celou přečtenou. Ten den jsem seděla na pláži pod slunečníkem a do vody mě nedostalo vůbec nic, ani proklaté vedro! Bella se mi neskutečně líbila a Edward taky. To jak se před ní prvně snažil předstírat, že spí a musí se sprchovat. Nebo když ji načapal před koupelnou zrovna ve chvíli, kdy chtěla vejít...
Myslela jsem, že se z toho podělám... No a ta zatracená, odporná zrzavice? Tím myslím čarodějku a ne Edího (jen pro pořádek), mi vážně lezla na maják. Co si to dovolila odeslat Bellu do věčných pekelných lovišť? Mrcha jedna zasraná! Měl ji sežrat, dokud k tomu měl čas! Chuděrka Bella! No alespoň si tak uvědomil svoje city! No a ten konec? Wow, jak ji dostali z hrobu, a pak se ti dva hlupáci jeden ve druhým nevyznali. Ona si myslela, že ji chce vyhodit a on se jí chtěl vyznat...

No shrnu to holt do dvou slov = Jsi umělkyně
byla to nádherná kapitolovka a díky bohu i skončila dobře! Ne jako ShanShu, i když i ta byla naprosto perfektní!

Nádhera Domi!

krásna poviedka, skvelý štýl písania, milujem tvoj sarkazmus a veľmi som sa bavila na Emmettovych hláškach, každá tvoja poviedka je zárukou dobrého čítania, VĎAKA ŽE PÍŠEŠ

Krááása!!!!

Jsi neskutečně nadaná spisovatelka a povídka je naprosto úžasná. Tvé hlášky a humor mě naprosto dostávají a originalita tvých povídek se jen tak nevidí. Klaním se!

Úžasná povídka

nádhera

wow...moc pěkná povídka...doslova jsem jí hltala

bomba.....dokonalé...precetla sem to celé za chvilku...miluju tve povidky

Nádhera . Aj toto slovo je však málo na to aby vystihlo túto poviedku . Najskôr sarkastický otravný duch ktorý sa rozhodol trápiť istého ryšavého upíra ktorý chodí s čarodejnicou . V tomto úseku som sa smiala ako pomätená na každej vete . Potom zamilovaný sarkastický otravný duch , ktorý sa dostáva pod kožu ryšavému upírovi . Začínala na mňa doliehať celá tá dojímavosť Bellinho osudu . Potom duch oživený na človeka čarodejnicou ktorú donútil ryšavý upír . Napätie sa zdvíhalo každou sekundou a ja som mohla len zírať s pusou dokorán a bradou niekde pri podlahe . Potom lovestory a bojovné strety upíra a čarodejnice . Takmer oddychové obdobie , avšak obdobie ktoré som si nadosmrti zamilovala . Potom vlkolaci a horiace auto . Humor sa vracia spolu so šokujúcimi prekvapeniami . A nakoniec táto romantická nádhera . A ja môžem opäť len zírať a skladať ti nedostačujúce poklony . Máš úžasný talent . A táto poviedka je snáď ešte ÚŽASNEJŠIA .

celu poviedku som precitala na jeden sup.. uzasne pises... vazne som sa nasmiala, a nielen na tejto poviedke

Neuvěřitelné. Dokážeš vykreslit děj tak, že kohokoli zaujme. Dneska jsem přečetla asi tak polovinu povídky na ex . Je to dokonalé. Když jsem přišla domů, byla jsem utahaná jako pes, ale jakmile jsem se začetla, na nějakou únavu jsem si už ani nevzpomněla . Doufám, že ještě někdy něco takovýho napíšeš. Máš skvělý smysl pro humor

nádhera

máš neuveriteľný talent na písanie...nádhera

Užasný a nejen tahle i ty předtím bylo to super škoda že už je konec

A je konec... Zakončila jsi to strašně nádherně a přesto, že jsem povídku začala číst trochu později a komentáře přidávala málo a malé, povídku jsem si doslova zamilovala. Neskutečné situace a mnoho nečekaných událostí... Prostě jsem se od toho nemohla odtrhnou. Možná to bylo i neobvyklým tématem, ale hlavně tvým obrovským talentem. Do všech postav jsi se uměla dokonale vžít a já si nemohla nezamilovat drzou (a plnou krutého humoru) Bellu, dokonalého Edwarda, vtipného Emmetta a všechny ostatní (dokonce i Sophie jsem měla zpočátku trochu ráda). Rozhodně se ti to strašně moc povedlo. A konec byl jako třešnička na dortu. Povídka mi bude strašně moc chybět a asi mi nezbyde nic jiného, než začít číst jinou z tvých povídek (všechny jsou určitě skvělé). Nic mi ale nevrátí rakvičku a upírka... Ještě jednou gratuluju.

Nádhera, dokonalost sama =))

Bože, konečne som si mohla prečítať aj poslednú kapitolu a epilóg a došli mi slová. Táto poviedka mi bude vážne veľmi, veľmi, veľmi chýbať. Ale akonáhle budem mať viac času, začnem čítať aj ShanShu. Krása.

ahoj, tahle povidka je užasná. Vážně krásná. Nemohla by jsi mi ji poslat na email, jestli to máš někde v pc ve wordu prosím? můj email je ada.kotlarova@seznam.cz moc děkuju

úžasná kapitolka škoda jen že je povídka u konce

Nádherný závěr úžasné povídky
Mimochodem Emm a jeho včelky mě rozesmály až k slzám.
Mrzí mě, že už povídka skončila, ale jsem si jistá, že od Tebe přijdou další, stejně dobré, ne-li lepší. A já si je moc ráda přečtu

Nebudu brečet, nebudu brečet... nebudu! A dobře, už brečím...
Konec? Jako úplný? A co takhle nějaký... dodatek? Pro věrné čtenáře?
Dobrá, dobrá. Chápu. Je konec... Ale mně to bude tak strašně chybět...
No, k POSLEDNÍ kapitole můžu dodat jediné slovo: D-O-K-O-N-A-L-É!

Jééé... kráááááásny koniec.... naozaj úúúúžasný.... VEľmi sa mi páčilo, ako si opísala ich ,,noc,, ... bolo to dokonalé, ako sa obaja hanbili... a pak Edward to rozjel túto poviedku som mala straaašne rada a bude mi mooooc chýbať Božeee jak ja toho Eda zbožňujem supeeeeeeeeeer

Krásná, úžasná, dokonalá povídka!!!

Nevím, co říct. Tvoji povídku jsem si oblíbila už u Prologu a vždy jsem se k ní ráda vracela. Mnohokrát jsem se zasmála, párkrát zaplakala. Tvoje povídka byla velice originální a poutavá. To první místo sis rozhodně zasloužila a myslím, že bys jich měla mít mnohem víc.
R.I.P. mi bude vážně chybět, protože tvůj styl psaní je prostě dokonalý a všechno co napíšeš se skvěle čte.
Jsem ráda, že si od tebe pořád mohu číst ShanShu, jako autorka bys mi vážně moc chyběla.
Mohla bych ti toho napsat ještě hodně o tom, jak úžasný máš talent, ale asi bych opakovala pořád to stejné.
Jsem ráda, že jsem tuto povídku mohla číst a těším se na tvou další tvorbu.

Domi, ja mám toľko slov, že ani neviem čo povedať. Celú hodinku som strávila čítaním všetkých kapitoliek, ktoré som zameškala (síce som sa mala učiť manažment , ale kašľať na to) nemohla som odolať tejto dokonalosti. Ja som maximálne unesená a s absolútnou pravdivosťou ti môžem povedať, že posledné mesiace som nečítala takúto dokonalú poviedku, táto je proste naj.
Toľko sa toho udialo, že ani neviem, čím začať najskôr. No začnem asi so Sophie, s ňou si to perfektne vyriešila. Musím sa priznať, že som trochu podcenila Edwardove schopnosti, keď ostal v tom horiacom auto, čo spôsobila Sophie, ale on si ako dokonalý gentleman "otvoril" dvere a nič sa mu nestalo. Ale chúďatko jeho auto to neprežilo. Veľmi som si vydýchla, že splnila svoj sľub a odišla a už nič nevyviedla. Ou, a aby som nezabudla, vlastne jej môžeme byť vďační, povedala Edwardovi, ako zistila z jej aury, že je Bella človek, uf, ani nevieš ako som si vydýchla, že nebude smradľavý pes, ale viem, že ty by si to nedopustila.
No, teraz sa vráťme k našemu Casperovi a upírikovi. Nadržaná Bella je proste úžasná a "vystrašený" Edward, čo to Bella robí, je neskutočné. To ako sa dohadovali, že pôjdu na "výlet" nemali chybu, Bella to pekne nazvala - výlet po jeho tele. Bože, aj ja chcem taký výlet, by som ho nepustila ho nepustila z izby na celý rok, potom možno... fakt len možno.
Scénka s Cassie bola veľmi pekná, vlastne jej môžeme byť vďační, že ju zabila, čo nie je teda príliš pozitívne, ale inak by z nej nebol duch a potom človek a nakoniec upír. Fúha, niečo takto geniálne môžeš vymyslieť len ty.
A asi najviac by som sa chcela vyjadriť k tejto kapitole, ktorá ma dostala. Veľmi často ma chváliš ako opisujem tieto scénky, ale, došľaka, vieš vôbec, ako dokonalo si ju napísala ty?! Ja osobne som takto nádherne neopísala ešte žiadnu sexuálnu scénu. Tie detaily, ich pocity, každé slovíčko malo svoj dôležitý význam a každé slovo sa mi vrývalo do hlavy s takou intenzitou. Ja som proste neskutočne nadšená tými vetami, ich prvým sexuálnym zážitkom. Bola to jednoducho dokonalá nádhera, ani neviem ako to lepšie opísať.
A scéna s Emmettom pri konci? Perfektne som sa zasmiala na tom programe, čo mal zapnutý. A aby som znovu nezabudla, ešte som sa perfektne rozosmiala, ako sa Edward Belly pýtal, kam chce ísť, odpovedala mu vždy tak inteligentne. Úžasná scénka.

Och, už je naozaj koniec? Ani sa mi tomu nechce veriť, bude mi smutno za touto poviedkou. Viem, že je tento koment pekne domotaný, ale ako som písala, mám strašne veľa slov, ale neviem do úžasu, čo napísať. Bola to proste dokonalá poviedka s veľkou váhou humoru, vtipu, romantiky, občas i "akčnosti"... jednoducho bolo tu všetko, čo malo byť, aby z poviedky vznikol tento drahokam.
Domi, som strašne rada, že som čítala túto poviedku a s istotou môžem povedať, že si ju v najbližších dňoch prečítam znovu, keď sa nebudem teda musieť učiť.
Máš neskutočný talent a ja dúfam, že napíšeš ešte aspoň takýchto dokonalých 100 poviedok, aby sme sa dostatočne nabažili!
Ďakujem za úžasné pocity, ktoré som prežívala pri čítaní, i smiechu, keď mi doňho práve nebolo.
Dokonalosť táto poviedka, len tak ďalej!

Úžasná povídka. Moc se ti povedla. Budu čekat na další tvé veledílo :-).

Bude mi chybět

ach joooo, poslední kapitolka...to mě zabije.D Nicméně děkuji za super povídku, kterou jsem si užívala od začátku do konce

Povídku jsem zhltla za jediny den, moc krásne pises! Dej dobre plynul, zadne natahovani a vsechno bylo hezky promyselno. Palec nahoru

Domci, úplne dokonalý záver dokonalej poviedky .
A to prvé miesto si si zaslúžila právom

Lepší závěr být doopravdy nemohl Já jsemz toho uplně na větvi Vynikající povídka ve které absolutně nic nechybělo...Strašně moc se ti to povedlo! Naprostá dokonalost!!

Překrásná povídka s krásným koncem.

škoda že už je konec.., ale skončilo to všchno kársně tak co víc si přát. Celá povídky je neskutečně povedená

Vydýchávám...
Domi, lepší konec jsi ani napsat nemohla. Už od začátku to jelo jako po másle, nikde nic nedrhlo a přesto to nebyl žádnej fofr Výběr místa z celého světa... Páni, která z nás měla tuhle možnost? Švýcarsko byla úžasná volba. Vím, o čem mluvím, protože jsem tam byla Ale hlavně protože jsi to příjemně propojila s twilight...
Bellinu nervozitu jsi popsala opravdu nádherně a skutečně... Která z nás před svým poprvé nebyla nervozní? A chudák Bella měla k tomu ještě strach, že ji při tom zakousne...
Samotný akt - vážně nechápu, proč máš strach psát tyto scény Bylo to krásné a příjemně protkané Bellinými myšlenkami btw. taky tě fascinuje schopnost upíra prokousnout podprsenku?
Návrat domů byl senzační a opět ti musím pochválit Emmetta Nedělal si z nich legrácky (teda dělal, ale takovou tou slušnou a inteligentní formou ) Ale hlavně se nezaobíral tou představou Edward a Bella v sobě... Za což si tě opravdu moc cením
Takže co říct závěrem? Píšeš úžasně, ale to už určitě víš. Máš talent na vystižení toho TOHO, čímž spojíš své postavy takovým intenzivním způsobem, ze kterého si já potom jakožto čtenář lítám na růžovém obláčku. A zbožňuju tvůj humor

Tak to bylo DOKONALÝ. POVÍDKA BYLA DOKONALA, četla se jedním dechem nikdy jse mse u ní nenudila. Myslím že jí dokončila právě akorát, není tam nic uspěchanýho ani natáhlýho PROSTĚ JEDNA Z NEJJJ POVÍDEK,KTERÉ JSEM TADY ČETLA. GRATULUJU!

bylo to vážně úžasný, je mi líto že to skončiloseš skvělá spisovatelka, klanim se ti

takže fakt konec? ok ok ok, krásná povídka, zamotaná, napínavá, velmi vtipná, romantická, no prostě všechno, jsem ráda, že tě těšilo ji psát, protože nás čtenáře velmi těšilo ji číst ... a že nebylo prozrazeno tajemství mořských panen, to nevadí, hlavně, že Bells přišla na kloub alespoň svému panenství, Edward byl úžasný odhalovač tajemství .... nádherný díl, úžasná povídka, děkuji

njn...tak zase konec skvělé povídky musím říct, že poslední díl byl naprosto dokonalý, dokonce mi i na konci tekly maličko slzičky, z toho důvodu, jak se celá povídka zakončila krásně klidně a s naprostou romantikou...je mi šíleně líto, že se s nimi zase musím rozloučit ale co nadělám tak nakonec musím ještě dodat, že děkuju za to, že tak krásně píšeš a že já mám možnost si to předčíst

Krásne ukončenie neskutočne výbornej poviedky....
Nič tu nemalo chybu, Švajčiarsko bolo dokonalééééééé
Už teraz mi bude táto poviedka chýbať, aj keď som ju síce začala čítať neskôr, ale som nesmierne rada, že som začala ......
Tvoj neskutočný humor v tejto poviedke mi veru bude chýbať, a dúfam teda že nájdem niečo z toho humoru v Shan Shu....
Taaakže Domi jediné čo k tomu môžem ešte dodať je jedna (no nie jedna) veeeľká
No a za pár dní si túto poviedku prečítam odznova a už teraz sa na to veľmi teším....
Si jednotka

Prečítala som si posledný diel. Najprv musím povedať, že mi je hrozne ľúto, že to skončilo. Celá táto kapitola bola napísaná neskutočne vkusne, vtipne a veľmi dobre. Nádherné zakončenie úžasnej poviedky. Táto poviedka bola už od prvej kapitoly úplne iná, než všetky, čo som kedy čítala. Najprv sa mi nepáčila tá čarodejnica, no nakoniec to bolo celé úžasné. Tlieskam ti.

Achh... ech...
Tak Domí, to bylo naprosto dokonalé! Celá povídka byla krásná, plná lásky, zvratů a překvapení. A tohle bylo perfektní zakončení. Taková sladká tečka na závěr.
Ale chěla jsem ti především říct, že píšeš opravdu úžasně - o čem jsme se všichni už mohli několikrát přesvědčit a tvůj talent snad nezná meze. Tvůj styl psaní naprosto žeru!
Takže doufám, že brzo bude další díleček ShanShu a ty zase brzy vymyslíš nějakou další - stejně - ne-li víc úžasnou povídku.
Už se na to moc těším.
A na úplný závěr před tebou už po sté smekám a klaním se!

Prekrasny koniec

Krásny koniec
Som veľmi rada, že bol happy end :)

Jů, to bylo tak úžasné, že jsem dokonce přestala vnímat bráchovo hlasité chrápání! Ale na chvíli se pokusím být vážná, když je to ta poslední kapitola.
Jak začít? No, nejlépe od začátku. Překvapivě. Johý, chceš být vážná!
Celý tento příběh mě neuvěřitelně pohltil. Bella jako duch byla - je - nezapomenutelná. Myslím, že tím svým sarkastických humorem si omotala kolem prstu snad všechny čtenáře, mě nevyjímaje. Když jsem četla, jak propadává různými částmi všeho možného, vždy mi to minimálně vykouzlilo úsměv na tváři. Pak přišla Sophie, která jí zkomplikovala už tak komplikovaný život ducha a díky která měla Bella příležitost si alespoň na chvíli zahrát na elektrikáře a vyhodit pojistky. A díky které zjistila, co pro ni znamená Edward. Myslím, že se mi po ní, jako po „Casperovi”, bude ještě dlouho stýskat, protože to bylo nezapomenutelné.
Edward je prostě Edward - šlechetný kámen s ochranářskými sklony. Vůbec by mi nevadilo, kdyby Soph tu hlavu utrhl...
Tvůj styl psaní je opravdy úžasný, tak šíleně bláznivou a přitom i vážnou povídku jsem snad ještě nečetla. Celá kapitolovka jako by se četla sama a já jen pozorovala osudy dobrého ducha Belly, jako bych to celé viděla jako film... Nechceš to zfilmovat?
Ty sis ta umístění zasloužila, tohle byla opravdu vyjímečná povídka s vyjímečným námětem, který mě vyjímečně pevně chytil a pustil až teď, na samém závěru. Zamilovala jsem si tuto kapitolovku pro její originalitu, vtipnost, krásu, pro hodně věcí. Přijde mi, že „RIP” nabývá nového významu. Opravdu na sebe můžeš být po právu hrdá a mně nezbývá než smeknout pomyslný klobouk a dál tiše obdivovat (a snad někde hluboko i závidět) tvůj obrovský talent...

Gratuluju k dokončení povídky, jsi skvělá.

No páni.... Žili šťastně až do smrti... Tak to mám ráda. Tato kapitolovka mi bude strašně moc chybět. A už se těším,až začneš psát další!

krásná povídka!!!

a já myslela, že nám na konec odhalíš tajemnství mořských panen

bylo to krásné - celý výlet...obzvlšť zahájení výletu s Edwardem, který nedokázal udržet všechny své upírské choutky na uzdě

Krásná povídka! Bude mi moc chybět, ale určitě se k ní budu vracet :)

Myslela sem si, že to bude Švýcarsko(po pár náznacích)
povídka byla skvělá, myslím, že líp to skončit nemohlo
Nenašla se chvíle, kdy by mně povídka nudila... Píšeš skvěle

Nádherný konec nádherné povídky. A jsem moc ráda, žes je zavezla do Švýcarska (já to navrhovala ).

Dokonale zakončené , moc pěkná povídka. Těším se na tvoje další povídky, protože moc pěkně píšeš a první místo sis zasloužila

Švýcarsko. Jop, švýcarsko, to by šlo. Ještě že se jim nerozbilo topení, to by se chudák Bella moc neohřála ani v noci. I když, kdo ví, že?
No, tak. Rozplývala jsem se od prvního písmenka do posledního.
Emmett samozřejmě všechno doladil do úplný dokonalosti.

Já nevim co ti k tomu říct, ta povídka... byla skvělá. Úžasná, dokonalá, neopakovatelná, bezchybná, prostě nejlepší.
Nejdřív Bella jako duch a její záchvaty kdy vyhazovala pojistky a kdy jsme všichni nenáviděli tu... no.... pottera.
A Edík Takovej cukrouš.
Těžko se mi vybavuje povídka kde by měl nádhernější povahu. Strašně lidskou a... no... jednoduše si mě donutila ho zbožňovat. A to byla chyba. Protože já si vždycky zakládala na tom, že nemám ráda nikoho. Teda všechny, ale stejně. No, co k tomu ještě dodat, Merci?
Asi že děkuju za tuhletu nádheru.

TAk brzo? já čekala malý poloupíře, co se díky mamčiný minulosti bude stávat neviditelným a ono nic No, ještě by to mohlo být držkatý po mamince a kdo by s tim vydržel...

nádhera skvelý koniec Švajčiarsko je krásne no proste dokonalá poviedka, ktorú nadovšetko zbožňujem

bože, táto poviedka mi teda bude chýbať... domca, si fantastická autorka s neuveriteľným talentom, ale ty už to vieš, nie je to nič nové. tak, ako si nám ty popriala lásku, ja ti prajem mnoho nápadov a veľa čitateľov - nikto si to nezaslúži viac, ako ty. doslova a do písmena si mi niekedy vyrážala dych...

nááádhernéééé

To mi nemůžeš udělat. Já ještě nechci, aby to skončilo. Díky této povídce jsem žila! Napiš pokračování, prosím, prosím...
Asi tě nepřemluvím...
Bylo to dokonalé! Těším se na další tvojí povídku!!!

díky

Boží, bude se mi po ní stýskat.....

děkujeme bylo to skvělééééé

No coment!!! Prostě úžasné, dokonalé a já nevím co všechno!

Krásny epilóg... pekné zakončenie úžasnej poviedky... bude mi to chýbať

Celá povídka byla naprosto skvělá ! Moc ráda jsem ji četla ! Děkuji

nadhernaa

naprosto úchvatné Švýcarsko je moc nádherná země Po této povídce se mi bude stýskat. Byla opravdu originální. Těším se, že si můžu přečíst další novou povídku

kraaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaasne

prej na Hawai je moc vedro, co já bych za to dala
krásný konec a to Švýcarsko aááááách tam jsem byla a je tam fakt krásně
děkuji za krásné čtení

BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO

Vážně neotřelé téma. Celá povídka byla úžasná a tak poutavá, že jsem neměla odvahu přestat. :-)
Máš úžasný talent! Těším se na další povídky z Tvých čarovných prstů.

Moc děkuji, za tuto báječnou povídku. Určitě se ještě setkáme u nějaké další tvé tvorby. Moc se ti to vše povedlo a to první místo máš právem.

naozaj úžasná kapitolka...
fantastický koniec...
och a ja som sa tak túžila dozvedieť či morské panny existujú...
a ten príchod domov a Casper nemali chybu...
čítanie som si neskutočne užila...
gratulujem k úspešnému ukončeniu...
už sa teším na ďalšie tvoje diela...

krása

Byla to neskutečně nádherná povídka, velmi dobře se mi čte tvůj styl psaní - klobouk dolů před všema co dokáží takové skvělé povídky napsat.

Konec? Už? Miluju tuhle povídku a milovat budu... Děkuju za krásně strávené chvíle.

Wow, dokonalá kapitola! Celá poviedka bola proste úžasná. Bude mi za ňou smutno, pretože patrila medzi moje najobľúbenejšie Ale všetko dobré raz končí a myslím, že koniec, aký si vymyslela bol skvelý

Tak a máme tu konec. Už nikdy víc neuvidím svého Caspera. Ach jo. Ale jak je známo, vše krásné jednou skončí. Tahle povídka byla víc než krásná. Tolik vtipných hlášek jsem v žádné jiné povídce nenašla a mám tušení, že ani nenajdu. Je mi velkou ctí, že jsem ji mohla číst od samého začátku.

celá povídka byla skvělá, zase jiné téma, který se mi líbilo...konec se je taky úžasný, těším se na další tvou tvorbu

krasny konec

Juj. Díky díky díky. Bylo to nádherné

nádhera, Švýcarsko. Krásně sladké zakončení skvělé povídky

Bééé... konéééc... nééé...! ALe Domi bylo to boží celá povídka... moc moc moc... krásný...! Doufám, že Edík a Bellča budou mít tak krásnou věčnost jakou si zasloužej... nádhera...!

Se slzou v oku ti z celého srdce děkuji.Tvoje povídka mi zpříjemnila nejeden den.Je naprosto dokonalá.

Domi, to já ti děkuju! A myslím, že mluvím za všechny, když řeknu, že po RIP se mi bude neskutečně stýskat. Každá tvá povídka je originální a ty do ní dáváš kousek ze sebe. Budu moc ráda, když budu moct číst další povídky od tak skvělé autorky, jako jsi ty. Moc ti děkuju za tuhle možnost! Jsi skvělá!

ŠVÝCARSKO! Ou, cérko, tož za toto ťa miluju! Můj vysněný stát na konci tvé povídky! Dobře, to by stačilo. Byla to neskutečná nádhera, tvůj styl psaní mně byl už od začátku sympatický a tohle zakončení zkrátka nemělo chybu... A já si tu můžu jenom vzdychat nad tvým umem a tímto šťastným koncem. Prostě nádhera, Domi!
P.S: To Švýcarsko ti nikdy nezapomenu.

Přidat komentář:

Nick:

Text: