Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nový vládce? Ne, konec utlačování! 16. kapitola


Nový vládce? Ne, konec utlačování! 16. kapitolaJak už název této kapitolky napovídá, projevily sé mé sklony k sadismu :D. Co se s Nessie stane dále se dozvíte tady. Není určeno pro slabší povahy :).

16. kapitola – Masakr


 

Po několika desítkách minut se mi začaly klížit oči a i přes mou snahu se zavřely a já jsem usnula. To, co přišlo potom, bych nečekala ani v tom nejstrašidelnějším a nejkrvavějším hororu, jaký kdy byl natočen!

 


 

Renesmé Cullen

Seděla jsem na posteli a z dolních pokojů slyšela srdceryvný křik a prosby o pomoc. Snažila jsem se postavit a seběhnout dolů, ale byla jsem jako přikovaná, vůbec jsem se nemohla pohnout. Nohy a ruce jsem měla těžké jako stádo slonů a tělo připnuté k posteli. Jakákoli snaha pohnout se z místa byla marná. Popuzována neustálím ječením a vřavou, která dole probíhala, jsem se snažila něco vymyslet a pomoct rodině, která dole bojuje o holý život s nevítaným hostem. Z ničeho nic nastalo ticho. Ne to ticho, které jsem chtěla slyšet, to, které ohlašovalo, že je vše v pořádku, ba právě naopak. Byl to klid, který následoval po urputném boji, kdy jedna strana padla mrtvá k zemi. Neslyšela jsem křik a pláč, prosby o pomoc, ani Carlilea jak uklidňuje ostatní. Neslyšela jsem žádný hlas někoho z mých příbuzných, ani tlukot Jacobova srdce. Napínala jsem uši, jak nejlépe jsem dovedla, až jsem něco zaslechla. Hrůzostrašné zavití, které doprovázelo vrčení a další prapodivné, ale i tak děsivé zvuky. Mé srdce zrychlilo na tu nevyšší možnou rychlost, jakou dokázalo vyvinout. Rozklepala jsem se strachy, když jsem poslouchala dunící kroky, které se ke mně blížily.

„Tati?“ zaskřehotala jsem. Odpovědí mi však byly jen zrychlující se kroky a nebezpečné zavrčení. Konečně jsem překonala tu tíhu svého těla a dokázala se pohnout. Postavila jsem se a udělala krok ke dveřím, před kterými se nepřítel zastavil. Okamžitě jsem zadržela dech a čekala, co se bude dít. Něco se z vedlejší strany opřelo o dveře a ty se prohnuly dovnitř. Zalapala jsem po dechu a vyčkávala. Z druhé strany se ozvalo zavrčení. Podle stínu pode dveřmi jsem viděla obrys mohutného zvířete podobnému hororovým vlkodlakům, jak chodí kolem dveří a očichává je. Pak se zvedl na zadní a já tak viděla jen jeho dolní část. Sehnula jsem se, abych viděla více a vtom prorazila dveře mohutná tlapa s ostrými, dlouhými drápy a snažila se mě zachytit. Naštěstí jsem rychle spadla k zemi a odkutálela se do vnitra pokoje. Vyděšeně jsem třeštila oči na obrovskou díru ve dveřích a doufala, ač zbytečně, že to zvíře odejde. Pomalu jsem se zvedala ze země a upřeně sledovala dění za dveřmi. První stín se prohnal kolem dveří, pak druhý stín, třetí… Okamžitě jsem přiskočila k oknu a s neustálým pozorováním dveří jsem se vyškrábala na parapet. Přesně ve chvíli, kdy do mého pokoje vtrhly ty obrovské potvory, jsem skočila dolů. Jen letmí pohled jsem věnovala oknu v přízemí, ve kterém jsem viděla kousky těl, ale nedokázala je přiřadit k žádné osobě.

Běžela jsem rychle a zběsile, vůbec netušíc kam. Nejdříve rovně, pak doprava, doleva… Stále jsem měla pocit, že mě ty ohavné obludy sledují, proto jsem každou chvíli měnila směr a skákala ze stromu na strom, aby měly více práce s mým stopováním.

Utíkala jsem asi ještě patnáct minut, než jsem se konečně odvážila zpomalit a trochu si odpočnout. Rozhlédla jsem se, abych věděla, kde jsem. Něco mi to připomínalo, a tak jsem pátrala v paměti, než jsem na to konečně přišla. „Nedaleko odsud mají doupě vlci!“ Neprodleně jsem se vydala tím směrem, kterým jsem myslela, že je správný. A nakonec i byl. Během tří minut jsem stála u plápolajícího táboráku a vytřeštěně pozorovala tu spoušť. Bylo mi z toho až na zvracení, a tak jsem se rychle otočila, ale stále jsem měla před očima ten hororový obraz. Přede mnou se tyčí několik roztrhaných těl, které by už ani ten nejlepší doktor nesešil dohromady, všude spousta krve, ruce a nohy, nebo spíše to, co z nich zbylo, byly rozházené všude kolem. Tělíčka těch malých, roztomilých dětí teď byly rozsápaný, nebo zohaveny. Pomalu jsem se vydýchávala a snažila zadržet vzlyky a slzy, které se draly ven. Nepovedlo se mi to, a tak jsem stála hned vedle zmasakrovaných těl mých přátel a plakala. Ucítila jsem mokro v botách, a tak jsem se na ně podívala. Stála jsem v kaluži krve, která se vsákla do mých bot. Otočila jsem se, abych viděla, odkud přitekla. To jsem ale neměla dělat. Naskytl se mi pohled ze všech nejděsivější. Na zemi ležela malá Janica, s kterou jsem se na táboráku spřátelila a natahovala ke mně svou poškrábanou, malou ručku. Její oči byly vyděšené a prosící. Celou tvář měla od krve a břicho rozsápané. Právě z něj tekl potůček krve, který končil louží pod mýma nohama. Její prosící pohled mě psychicky zabíjel, a když jsem odvrátila pohled na druhou stranu, nebylo to o moc lepší. Další krev, další kusy těl… Nechtěla jsem tu být, nechtěla jsem se na to koukat! Otočila jsem se a zbaběle utíkala co nejdál, když vtom jsem uslyšela zavrčení, které přicházelo od tvora, který stal za mými zády. Ihned mi naskočila husí kůže a přeběhl mráz po zádech. Pomalu jsem se otočila a vtom…

 


Opravdu všichni zemřeli, nebo někdo přežil? A co má vůbec toto všechno znamenat?! Jak to bude dále s Nessie?

 

Sice trošku kratší kapitolka, ale myslím, že takováta dávka mého sadismu vám stačila :)



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nový vládce? Ne, konec utlačování! 16. kapitola:

 1
1. kiko2102
23.08.2011 [20:07]

Emoticon Emoticon aj pokracovanie prosim . skvele pefis Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!