Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nový upír - 1. kapitola - Nový domov

gsgljvb


Nový upír - 1. kapitola - Nový domovSam a její rodina se stěhují do Forks. Sam zjistí, že je adoptovaná. Její praví rodiče jsou někde pryč. Pravděpodobně jsou to upíři, ze STMÍVÁNÍ. Který je to pár? Dočtete se v povídkách.

1. kapitola - Nový domov

 

Seděla jsem na posteli a čekala jsem, až pojedeme. Měla jsem divný pocit, že už nebudu bydlet u sebe. Že budu mít nový pokoj. Budu si muset hledat nové kamarády. Budu žít v jiném prostředí. (moje oblečení)

„Sam, pojď, jedeme.“ Ze zdola se ozval hlas mé matky. Neochotně jsem vzala svoje kufry a vydala se po schodech dolů.

„Tak co, těšíš se?“ Moje matka byla nadšená, že se stěhujeme. Pořád opakovala, jak hrozně se těší. Položila jsem si kufry na zem, protože byly plné a těžké.

„Cože? Těším? Děláš si srandu?“ Mamka nepochopila mojí odpověď. „Mami, budu si muset hledat nové kamarády, zvyknout si na nové prostředí. Podle tebe se mám těšit?“ Byla jsem naštvaná. Cítila jsem se jako v kleci. Jako bych neměla svojí svobodnou vůli.

„Tak promiň, že jsem se zeptala,“ odsekla mamka, vzala si svoje kufry a pokračovala za mým tátou do auta. Ještě než odešla, mi řekla, abych zkontrolovala dům, jestli jsme něco nezapomněli. Nejdříve jsem šla do svého pokoje. Hledala jsem pod postelí, za skříní, prostě všude. Nic jsem nenašla. Pokračovala jsme do koupelny. Tam taky nic nebylo. Dál jsem byla v kuchyni a jídelně, nic tam nebylo. Nakonec jsem se zastavila v obývacím pokoji. Ve skříni jsem našla nějaký papíry. Bylo na nich napsáno: Adopce Sam Weledrové… Pročítala jsem poctivě papíry. Na konci byl podpis a razítko. Nejdříve jsem si myslela, že je to vtip. Jenže pak jsem se podívala na datum podání adopce. Bylo tam 22. 3. 1993. Podívala jsem se na mobil, kolikátého je dnes. Bylo 4. 4. 2010. Rychle jsem si v hlavě přepočítala, kolik let už od adopce uplynulo.

„17 let,“ řekla jsem si pro sebe. To souhlasilo. Byly to opravdu papíry na mojí adopci. Pod datem bylo napsáno: dítě adoptováno hned po narození. Když jsem si vybavila svůj rok a den narození, zděsila jsem se ještě víc. Měla jsem stále víc a víc důkazů, že to jsem opravdu já. Pořád jsem si říkala, jak mi to mohli udělat. Proč mi to udělali? Proč mi neřekli, že jsem adoptovaná? Aby mě chránili? To je blbost. Nemohla jsem si tyhle otázky vytřást z hlavy. Papíry jsem si schovala do kabelky a šla jsem do auta za rodiči. Cesta byla nekonečná. Jeli jsme do Forks.

Když jsme dojeli na místo, zdálo se mi to tam povědomé. Jako bych tam někdy byla. Vylezla jsem z auta a vzala si kufry. Vešla jsem do domu a hned běžela nahoru do pokoje. Ten pokoj, ty schody, ta kuchyň. Všechno se mi zdálo povědomé. Vybalila jsem si věci do skříní a šla k televizi.

„Sam, jdeme se projít po okolí, zůstaň tu.“ Kývla jsem a pustila jsem si DVD Stmívání. Už jsem ho viděla několikrát a pořád bylo stejně dobré. Když zrovna probíhala scéna u Swanových doma, pozastavila jsem to. Rozhlédla jsem se kolem sebe a už jsem věděla, proč se mi to zdá povědomé. Byli jsme v domě u Belly a Charlieho. Já věděla, že je to tu povědomé. Byla jsem štěstím bez sebe. Vzpomněla jsem si, že kousek odtud je vlastně pláž La Push. Hned jsem nastartovala své auto a jela jsem na pláž.

Když jsem dojela na místo, hned jsem uviděla kmen, na kterém Bella a Jake seděli ve filmu. Sedla jsem si na něj a koukala na vlny, které narážely na pobřeží. (moje oblečení) Zrovna, když se začalo stmívat, jsem uviděla v dálce skupinku svalnatých kluků. Zdálo se mi, že je to Sam a jeho parta. Jeden z nich mě zahlédl. Pomalu se ke mně blížil. Byla jsem nervózní. Přiblížil se ke mně tak blízko, že jsem mohla poznat, jestli ho znám. Nebyl to žádný ze Samovy party. Pocítila jsem trochu zklamání.

„Ahoj, ty jsi tu nová?“ oslovil mě ten kluk. Ja jsem pouze přikývla. „Já jsem Derek a tamto jsou Dan, David, Jerome a Thomas,“ ukazoval na ostatní členy skupiny nedaleko nás.

„Ahoj, já jsem Sam, dnes jsme se přistěhovali, já a moji rodiče,“ usmála jsem se na něj.

„Nechceš jít za námi? Můžeme pokecat.“ Nejdříve jsem váhala, ale nakonec jsem řekla: „Ne, promiň, už budu muset domů, rodiče se určitě už bojí.“  Chlapec kývl a odešel za skupinkou kluků. Já jsem pomalu šla ke svému autu. Když jsem nasedla, nastartovala jsem a pomalu se rozjížděla. Když jsem dorazila domů, byla jsem tak ospalá, že jsem jen řekla dobrou, umyla se a šla spát.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nový upír - 1. kapitola - Nový domov:

 1
24.01.2016 [10:11]

Emoticon Emoticon

26.06.2011 [11:49]

LeunkaDíky =)

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!