Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nový měsíc tak trochu jinak - Epilog

Plakát 3


Nový měsíc tak trochu jinak - Epilog No, a je to tady… :) Jsme u konce téhle povídky. :/ Nikdy by mě nenapadlo, že to takhle brzy ukončím, ale tak co jsem měla dělat? Přece vás nenechám čekat tak dlouho na další díl! :) Určitě dopíšu pokračování a podle času budu přidávat nové povídky. ;) Ano, inspirovala jsem se ze svých snů i dění v mé minulosti. Takže můžete čekat něco z mého života. A abych pravdu řekla, nikdy nebyl lehký… Pro nikoho z nás. :/ Jinak moc děkuji za komentíky! :* Nečekala jsem, že jich bude tolik a hlavně né tak brzo! :’D Tak ale dál k ději! :D Proč Jacob vypráví Belle o otisku? Jak se vzpamatovali Cullenovi z Belliny návštěvy? A jak s tím vším souvisí Volturiovi? Naposledy přeje příjemné počtení Grace. ;)*

Nový měsíc tak trochu jinak   

Epilog

„Jo, já vím," usmál se a pak pokračoval. „Tak dál. Sam věděl, co se děje, a všechno bylo skoro v pořádku. Ve většině ohledů se jeho život vrátil zpátky… No, ne sice do normálních kolejí, ale bylo to lepší." Pak se Jacobův výraz napjal, jako kdyby přicházelo něco bolestného. „Sam o tom ale s Leou nemohl mluvit. Nemáme to říkat nikomu, kdo to nesmí vědět. A nebylo pro něj ani bezpečné, aby byl s ní - ale on podváděl, zrovna jako já s tebou. Leah zuřila, že jí nechce říct, co se děje - kde byl, kam chodí v noci, proč je vždycky tak vyčerpaný - ale nějak to zvládali. Snažili se. Opravdu se milovali."

 

„Přišla na to? To se stalo?"

 

Zavrtěl hlavou.

 

„Ne, to nebyl ten problém. Jednou o víkendu ji přijela navštívit z rezervace Makahů její sestřenice, Emily Youngová."

 

Zalapala jsem po dechu.

 

„Emily je Leina sestřenice?"

 

„Z druhého kolena. Ale jsou si blízké. Byly jako sestry, když byly malé."

 

„To je… strašné. Jak Sam mohl…?" Odmlčela jsem se a zavrtěla hlavou.

 

„Ještě ho tak nesuď. Dostáváme se k otisku."

 

„Co to znamená?"

 

„To je jedna z těch podivných věcí, se kterými se musíme potýkat. Nestává se to každému. Vlastně je to vzácná výjimka, ne pravidlo. Sam tou dobou už znal všechny příběhy, příběhy, které jsme vždycky považovali jen za legendy. Slyšel o otisku, ale nikdy ho ani ve snu nenapadlo…"

 

„Co je to?" naléhala jsem.

 

Jacobovy oči byly upřené na oceán.

 

„Sam Leu opravdu miloval. Ale když spatřil Emily, už na tom nesešlo. Někdy… nevíme přesně proč… takhle najdeme své partnerky." Střelil pohledem zpátky ke mně a zrudl v obličeji. „Chci říct… naše spřízněné duše."

 

„Jak, takhle? To jako láska na první pohled?" ušklíbla jsem se.

 

Jacob se neusmíval. Na očích jsem mu poznala, že se mu moje reakce nelíbí.

 

„Je to trochu silnější. Absolutnější."

 

„Promiň," zamumlala jsem. „Ty mluvíš vážně, viď?"

 

„Jo, to mluvím."

 

„Láska na první pohled? Ale silnější?" Můj hlas stále zněl pochybovačně a on to slyšel.

 

„Ono se to těžko vysvětluje. A stejně je to jedno." Lhostejně pokrčil rameny. „Zlomil Lee srdce. Porušil každý slib, který jí kdy dal. Dennodenně musí vidět výčitky v jejích očích a ví, že jsou oprávněné."

 

Přestal najednou mluvit, jako kdyby řekl něco, co neměl v úmyslu. Jacob si vzal poslední kousek pizzy, protože jsem ho už nechtěla a zeptala se ho:

 

„Jak se s tím vypořádala Emily? Když si byly s Leou tak blízké…?"

 

Sam a Emily k sobě jednoznačně patřili, jako dva kousky skládačky, vytvarované tak, aby jeden do druhého přesně zapadl. Přesto… jak se Emily vyrovnala se skutečností, že předtím patřil jiné? Div ne její sestře?

 

„Ze začátku se opravdu zlobila. Ale je těžké odolat takové míře oddanosti a zbožňování." Jacob si povzdechl. „A pak - jí Sam mohl říct všechno. Když najdeš svou druhou polovinu, žádná pravidla tě nedokážou svázat. Víš, jak přišla ke svému zranění?"

 

„Jo."

 

Ve Forks se povídalo, že ji napadl medvěd, ale já jsem byla do tajemství zasvěcená.

 

„Vlkodlaci jsou nestálí, Lidem v jejich blízkosti se může stát nehoda,“ řekl Jacob a zamyslel se. „No, je to divné, ale tím se to pro ně nějak vyřešilo. Sam byl tak zděšený, tak sebou znechucený, tak plný nenávisti za to, co udělal… Byl by se vrhnul pod autobus, kdyby jí tím pomohl, aby se cítila lépe. Ostatně málem to udělal, jenom aby unikl výčitkám svědomí. Byl otřesený… A najednou se stalo, že ona chlácholila jeho, a potom…"

 

Jacob nedokončil myšlenku a já jsem vycítila, že další podrobnosti už jsou příliš osobní, aby o nich vyprávěl někomu dalšímu.

 

„Chudák Emily," zašeptala jsem. „Chudák Sam. Chudák Leah…"

 

„Jo, Lee zbyl v ruce černý Petr," souhlasil. „Nese to statečně. Půjde za družičku."

 

Dívala jsem se zamyšleně před sebe a snažila jsem se srovnat si to všechno v hlavě. Cítila jsem, jak se mi dívá do obličeje a čeká, až něco řeknu.

 

„Stalo se to tobě?" zeptala jsem se konečně, s očima stále upřenýma před sebe. „Tohle s tou láskou na první pohled?"

 

 „Ano stalo…“ Zděšeně jsem se na něj podívala.

 

On se otisknul? Už nebudeme nejlepší kamarádi? Jaká mrcha mi ho vzala?! Ať mi to řekne a já jí vlastnoručně uškrtím.


„Bello, já… jsem se do tebe otisknul. Otisknul jsem se do tebe, když jsi se proměnila, ale tys mi nedala možnost ti to říct. Utekla jsi chvíli předtím, než jsem k vám přišel. Když jsem zjistil, že jsi utekla, a tak jsem tě šel hned hledat, ale do cesty se mi připletla nějaká upírka se zrzavými vlasy a měla namířeno k vám do domu, tak jsem klukům ve vlčí podobě poslal přes myšlenky situaci, aby mi přišli na pomoc, a společnými silami jsme ji zabili. Nevíš, kdo by to byl?“

 

To nemůže být pravda… To není pravda! Jacob se do mě otisknul? Zůstaneme spolu? Victoria je mrtvá? Už se nevrátí?


Všechny tyto otázky mi vířily v hlavě a já si myslela, že mi každou chvíli exploduje hlava.

 

„Bello? Jsi v pořádku?“ třásl se mnou Jacob.

 

„Victoria je mrtvá?“

 

„Victoria? Jestli myslíš tu zrzku, tak ano, je mrtvá.“

 

„Děkuju,“ objala jsem Jacoba a rozbrečela se.

 

On mě vzal do náruče a houpal ze strany na stranu.

 

„Bello, už je to dobré, neboj se… Pššš.“

 

Jacob se do mě otisknul? Victoria je mrtvá?


„Jakeu?“ řekla jsem mezi vzlyky a podívala se jeho očí.

 

„Ano?“

 

„Miluji tě.“ Dívala jsem se na něj s takovou láskou.

 

Po tak dlouhé době jsem se konečně cítila šťastná – celá.

 

Jacob se usmál a začal se ke mně přibližovat. Já jsem jen zavřela oči a ucítila jeho rty na těch mých. Byl to jen takový letmý dotyk. Čekala jsem, jestli se bude dít něco víc. Ale nic. Otevřela jsem oči společně s ním a usmála se. Trochu jsem si z něj chtěla utahovat, ale v očích mi zůstala něha.

 

„To je všechno?" zasmála jsem se.

 

Znovu mi přitiskl rty na mé, ale tentokrát to byl docela jiný polibek. Jako kdybych přišla o rozum, líbala jsem ho a bylo to zvláštní, byla jsem zmatená, protože takhle jsem se ještě nelíbala - s ním jsem si nemusela dávat pozor a ani on nemusel být opatrný, aby mi neublížil.

 

Malý kousek mého mozku, který si uchoval zdravý rozum, na mě křičel otázky. Proč toho nenechám? Ba co hůř, proč v sobě nedokážu najít ani touhu chtít toho nechat? Co to znamená, že nechci, aby toho nechal on? Že mu zatínám prsty do ramen a líbí se mi, jak jsou široká a silná? Že si mě tiskne pevně k tělu a přesto mi to objetí nepřipadá dost těsné? Ty otázky byly hloupé, protože jsem odpověď znala - celou tu dobu jsem se obelhávala.

 

Miluju Edwarda ale i Jacoba…Edward mě nechal, tak proč bych nemohla být s Jacobem? Jacob měl pravdu. Od začátku měl pravdu. Byl víc než jen můj kamarád. Proto jsem si nedokázala představit, že bych se s ním měla rozloučit - protože jsem do něj byla zamilovaná. Na jednu krátkou, nekonečnou vteřinu se mi za víčky očí mokrých od slz ukázala naprosto jiná cesta. Jako kdybych se dívala přes filtr Jacobových myšlenek, viděla jsem přesně, čeho se vzdávám, co ztratím, a že ani tohle nové sebepoznání mě před tím neubrání. Viděla jsem Charlieho a Renée, smíchané v podivné koláži s Billym a Samem a La Push.

 

Viděla jsem ubíhající roky a ty roky něco znamenaly, přinášely změnu do mého života, já jsem se měnila s nimi. Viděla jsem obrovského červenohnědého vlka, kterého jsem milovala, jak vždycky stojí po mém boku jako ochránce. Na kratičký zlomek vteřiny jsem spatřila poskakující hlavičky dvou malých černovlasých dětí, jak ode mě utíkají do známého lesa. Když zmizely, vidění skončilo.

 

A pak jsem docela jasně cítila, jak mi srdce puklo a jedna část, ta menší, se odlomila.

 

Jacobovy rty přestaly dřív než moje. Otevřela jsem oči a on se na mě díval užasle a okouzleně.

 

„Miluji tě, Bello,“ zašeptal mi do ucha.

 

Řekl ta slova s takovou láskou, že moje tělo bylo konečně šťastné a mé srdce? Mé srdce bylo částečně uzdravené. Cítila jsem, jak mi začínají téct slzy - slzy radosti. Přitulila jsem se k Jacobovi a věděla, že on je pro mě ten pravý.

 

 

Edwardův pohled:

Mezitím na Aljašce u Denalijských doma…

 

„Edwarde, to nesmíš udělat!!!“ křičel na mě Carlisle.

 

„A proč?! Proč bych to podle tebe neměl udělat?!!!“ díval jsem se na něj s nenávistí a věděl jsem, že tohle jí nikdy neodpustím.

 

Viděl jsem ji v lese, jak ji Alice drží za ruku a ona se jí snaží vytrhnout. Byla tak krásná a silná. Můj andílek se vrátil a já nevěděl proč.

„Bello…,“ zavolal jsem na ni, ale ona se neotočila.

Podíval jsem se směrem, kam se dívala, a viděl jsem, jak se Jasper pere s rudohnědým vlkodlakem, který skákal po třech. Jasper bojoval v občanské válce, takže musí být lepší. Věděl jsem přesně, kdo to je – Jacob. Co ten tady, sakra, dělá?! Podíval jsem se zpátky na Bellu, která teď koukala s takovou bolestí jejich směrem. Měl jsem chuť vzít ji do náruče a odnést ji z tohohle dění někam pryč, ale bránil mi v tom Emmett. Bella se najednou vyškubla Alici z jejího sevření a rozeběhla se neuvěřitelnou rychlostí k boji. V polovině cesty k nim se z ní najednou stal bílý, malý, ale krásný vlkodlak s křídly. Kousek od nich vyskočila a chytila Jacoba do svých tlapek. Mávla párkrát křídly a byli pryč.


„Proč? Protože ji miluješ!!! Ona si tenhle život s námi nezaslouží! Už si toho prožila dost!“ Během sekundy se objevil přede mnou a propaloval mě pohledem.

 

A pak se to stalo. Viděl jsem Alicinu vizi. Bella byla u Jacoba doma a o něčem si povídali. Bella z ničeho nic objala Jacoba a ten si ji vzal do náručí. Utěšoval ji. Hej! To jsem vždycky dělal já, křičel jsem v myšlenkách, ale dál sledoval vizi. Bella něco řekla, Jacob se usmál a…

 

„Nééé!“ klesnul jsem na kolena a rozbrečel se.

 

„Né,né,né!!! Tohle se nemělo stát! Tohle jsem nechtěl…“ Dal jsem si hlavu do dlaní a vzlykal.

 

Klečel jsem na zemi asi dlouho, protože se venku dvakrát setmělo. Zvedl jsem se a věděl, že tohle jí nikdy neodpustím. Věděl jsem přesně, co mám udělat.

 

Slyšel jsem Alici, jak mě prosí s ostatními, abych to nedělal, ale já už byl rozhodnutý. Rozeběhl jsem se z domu a nezastavoval se.

 

Běžel jsem, jak nejrychleji jsem mohl. Míjel jsem stromy, domy, řeky a rybníky. Najednou jsem se ocitl na pobřeží, ze kterého jsem neviděl nic jiného než nekonečný oceán. Skočil jsem z útesu šipku a plaval pod vodou. Viděl jsem velryby, kosatky a dokonce i žraloky. Ale žádní z nich se neopovážili přiblížit.

 

Vykoukl jsem z vody a uviděl pevninu. Párkrát jsem zakopal nohama a ocitl jsem se na pláži.

 

V hlavě na mě křičel hlásek, ať to nedělám, ale já chtěl. Byli jsme pro sebe stvořeni a ona si vybere jeho. Rozeběhl jsem se do lesa a běžel. Doběhl jsem před otevřenou bránu a pomalu vstoupil.

 

Procházel jsem se nočními ulicemi a vyhýbal se světlu z lamp. Nevěděl jsem, kam mám přesně jít, ale když se přede mnou objevily dvě postavy v černém plášti, už jsem věděl, co mám dělat. Postava o hodně menší než já a s karmínově zbarvenými kukadly se mě zeptala:

 

„Edwarde, pročpak se nám procházíš po ulicích bez ohlášení příjezdu?“ zeptala se a přitom mě nenávistným pohledem propalovala.

 

„Omlouvám se, Jane, ale bylo to naléhavé. Mohla bys mě prosím odvést za Arem? Potřebuju s ním mluvit.“ mluvil jsem klidným hlasem, ale uvnitř mě jsem zuřil a křičel, že si tuhle zdvořilost může strčit někam.

 

„Jistě…“ Otočila se na podpatku a rozešla se k velkým dveřím, které následně otevřela.

 

Po dlouhé procházce nekonečnými chodbami jsme se konečně ocitli ve velkém sálu. Naproti mě už seděli všichni vládci a propalovali mě svými pohledy. Asi jsem je totiž v něčem vyrušil, ale tohle nebude trvat dlouho a Aro z toho bude určitě nadšený.

 

„Edwarde,“ usmál se Aro, „co tě k nám přivádí?“

 

Také jsem se usmál.

 

„Našel jsem DrakeWolfa. Jmenuje se Isabella Marie Swan a bydlí ve Forks…“

 

 

KONEC

 


Ještě jednou děkuji za komentíky u předchozích kapitol! :) Děkuji, že jste to se mnou vydrželi až do konce! Chtěla bych vás ale ještě o něco požádat… ;D Když už píšete tak bedlivě ty komentíky, tak bych vás chtěla poprosit, jestli byste mi do těchto komentíků napsali, jak na vás celá tato povídka působila. Třeba jaký z ní máte pocit, jestli jste u ní někdy brečeli, či se smáli, jestli jste očekávali takovýto konec, nebo něco okolo mého psaní (v čem bych se měla zlepšit či zhoršit :D), atd.

Máte někdo nápady, co by se mohlo objevit v New Moon tak trochu jinak 2? Tak je připište do svých komentů! ;)


« Předchozí díl


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nový měsíc tak trochu jinak - Epilog :

2. Ceola
12.07.2012 [10:51]

Sakra Ede! Cos to udělal?! Ty jsi takový hnusný zrádce! Nechápu proč si ji opustil, když si ji miloval...To si vážně byl tak naivní a myslel sis, že se znovu nezamiluje?!
No...ve 2 bych tak viděla volturiovi (Kdyby chtěly zabít Bellu, po zjištění jestli je hrozba nebo ne...kdyby rozmýšlely pár let :D) , pak asi Jacoba s Bells a jejich děti...udělat to třeba o pár let později...a třeba jak se vrátí za trpaslíky :)) ale jsou to jen návrhy tak to nemusíš brát vážně ;) Mooooc se těším na další díl NMTTJ2...Bylo super tuhle povídku číst a moc se mi líbila. I když to čekání to stálo za to ;))) Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. martty555
10.07.2012 [18:30]

povoiedka sa mi páčila ale ten koiec Emoticon už sa teším na pokračovanie Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!