Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nové začátky 9. kapitola

08.03.2012 (07:15) • eivliS • FanFiction na pokračování • komentováno 11× • zobrazeno 2283×

Ach jo, jsem zase bez nálady. Nic mě nebaví a hlavně nic moc dělat nemůžu. Mám ruku už třetí týden v ortéze a s tou se opravdu blbě pracuje.

Kdyby Carlisle věděl, že podvádím a občas si ji sundám, abych mohla aspoň nějakou kytku uvázat pořádně, asi by mě nepochválil. Já vím, jsem pacient na baterky. Ale když já se tak děsně nudím.

Před třemi týdny jsem se vznášela na obláčku štěstí a teď tady chodím jak hromádka neštěstí v kombinaci s časovanou bombou.

Edward mi hýbl žlučí a ještě jsem mu neodpustila. Jsem uražená. Tak. Má zákaz se ke mně až do odvolání přibližovat. Ať si volá, píše, nechává mi drahé dárky, kupuje dovolené, zve mě na večeře, skládá ódy a vymýšlí, čím by si to vyžehlil, jako doteď. Toto pohnojil, tak ať taky chvilku trpí.

Stejně vím, že to už dlouho nevydržím, strašně mi chybí.

Tomu se říká láska. Nebo spíš - když láska zavelí, rozum je v prdeli.

Každý den cítím tu samou vůni, jeho vůni, ve své ložnici. Poznala jsem, že je jeho, hned po návratu v ten osudný den z nemocnice. Nikdo v mé ložnici nebyl, ale ta vůně tam zůstala. Ráno jsem si jí nevšimla, když jsem byla s ním, ale pak mi to došlo. Nevím, jak se tam každý den dostává, ale jsem ráda, že tam je.

Edwardova rodina se mi snaží všemožně pomoct. Esmé, Rose i Alice k nám chodí skoro každý den. Pomáhají mi s obchodem i domácností, ale není to zadarmo – snaží se Edwardovi vyšlapat cestičku a lámou mě, abych mu odpustila, že se moc trápí, že mě šíleně miluje, že s ním není k vydržení, že si určitě něco udělá, že je nešťastný a takové ty řečičky.

„Bello, miláčku, já vím, že ti můj syn moc ublížil, však ode mě dostal co proto. Je si sám vědom své chyby a garantuji, že už ji nikdy neudělá. Moc se trápí,“ orodovala ze něj Esmé.

„Bello, Edward je kus hňupa. Udělat toto Emmett, utrhla bych mu koule, to mi věř, ale od Edwarda to byl opravdu jen zkrat. Nemám ve zvyku se za někoho přimlouvat, a zvlášť za Edwarda ne, ale je to opravdu vážné, nedá se s ním být. Prosím tě, odpusť mu. Udělej to i pro nás, pro nás, pro všechny. V rámci zachování zdravého rozumu a klidu v rodině to potřebujeme,“ přimlouvala se Rose.

„Isabello, jako tvá nejlepší kamarádka ti říkám, že mu stejně co nevidět odpustíš, tak nač to natahovat? Odpusť mu, a basta!“ nařizovala mi Alice.

„Beru teď Stellu na nákupy a ty to s mým bratrem mezitím vyřiď, ano?“

Tak to už na mě bylo moc.

„Víte, jak moc vás mám všechny ráda a za co všechno vám vděčím, ale toto je věc, která se týká jen mě a Edwarda. Je mi líto, že to zasahuje i vaši rodinu, stejně tak, jako moji. Vím, že mu dřív či později odpustím, ale nechci, aby si myslel, že vše přejdu mávnutím ruky. Toto pohnojil, tak ať se ještě chvíli sžírá,“ ukončila jsem to.

„Ha, Bella, je tvrďačka,“ vtrhl do dveří Emmett.

No, to je skvělý, další Cullen, co bude za brášku prosit!

Sjela jsem ho nenávistným pohledem.

Emmett máchal rukama, jako že se vzdává.

„Nic jsem neřekl, nic jsem neřekl. Ty jsi šéf, ty rozhoduješ.“ A zasalutoval mi.

„Tak se mi to líbí,“ usmála jsem se.

Emmett se rozvalil na gauč, pustil si sportovní kanál a řval přes celý dům na Davida, že dávají baseball.

David poslušně přicupital a skočil Emmettovi na hlavu. Ten ho přes sebe přehodil a ani nevím jak, váleli se pod stolkem a na oko se rvali a řvali přitom smíchy, až z toho bolely uši.

Je až neuvěřitelné, za jak krátkou dobu se ti dva spřátelili, stejně tak Stella s Alicí.

Nejen sport, ale i móda lidi spojuje.

Zakroutila jsem nad tím hlavou a najednou jsme se všichni začali smát.

Věděla jsem, že Edwardovi odpustím, a to zjištění mě uvolnilo.

…

Ten večer jsem vypila dvě silné kávy, litr coly, osprchovala se, vzala jsem si na sebe saténovou košilku a šla si lehnout do postele. Byla jsem rozhodnuta, že dnes přijdu na to, kde se v mém pokoji bere ta Edwardova vůně.

Byla jsem tak nějak vnitřně přesvědčená, že za mnou chodí, jen jsem nechápala jak. Vždyť dveře byly vždy zamčené a klíč Edward neměl.

Vzala jsem si časopis a náhodně ho otevřela. Upoutal mě článek o odpuštění, stálo v něm:

Odpuštění sobě i ostatním nás osvobozuje od minulosti. Odpuštění je odpovědí téměř na všechno. Když máme v životě nějaký zádrhel, obyčejně to znamená, že je třeba někomu odpustit. Pokud volně neplyneme životem, zpravidla jsme ulpěli na nějakém okamžiku v

minulosti. Může to být lítost, smutek, ublížení, strach nebo vina, stud, hněv či odpor, někdy dokonce i touha po pomstě. To vše pramení z neschopnosti a neochoty odpustit, odpoutat se od minulosti a žít přítomností. Odpovědí na jakékoli léčení je vždy láska. A cestou k lásce je vždy odpuštění.

Dobře, pochopila jsem. Už toho trápení bylo dost, odpustím Edwardovi, ale pomsty se nevzdám.

Zavřela jsem časopis a zhasla světlo. Nespala jsem, nevrtěla jsem se, jen jsem pravidelně oddychovala, dělala jsem, že spím.

Z ničeho nic se otevřelo okno a do ložnice vstoupil Edward. Srdce se mi rozběhlo a on ztuhnul. Posadila jsem se na posteli a rozsvítila lampu.

„Takže ty mě chodíš šmírovat?“ zeptala jsem se, na oko vážně.

Edward ke mně přiskočil a klekl si k mé posteli.

„Bello, tak moc tě miluji. Jsem blbec, stydím se za to, co jsem udělal, a co jsem neudělal. Moc se ti omlouvám, prosím, odpusť mi, já už to nevydržím. Ty tři týdny pro mě byly jako očistec, už nikdy bez tebe nechci být, už se to nikdy nestane.“ Úplně se zajikal.

Měla jsem co dělat, abych mu neskočila do náruče. Byl tak krásný a mně se tak moc stýskalo.

Polkla jsem a zopakovala svou otázku.

„Chodíš mě šmírovat?“

„Chodím tě hlídat, lásko, a chodím se na tebe aspoň podívat, když si mi zatrhla návštěvy. Nezlob se, ale to se nedá vydržet. Každá minuta bez tebe mi připadá jako věčnost. Musím být s tebou, miluju tě,“ zopakoval.

„Miluju tě, Edwarde. Už to nikdy nedělej. Už mi nikdy nezpůsobuj takovou bolest, protože moje bolest je i tvou bolestí,“ pronesla jsem vážně.

Sklonil v souhlasu hlavu, měla jsem pravdu. Cítila jsem to, věděla jsem to.

„Chyběl si mi,“ řekla jsem a už mě držel ve své náruči a drtil mé rty svými.

Tekly mi slzy a v tu chvíli jsem byla tím nejšťastnějším člověkem na světě.

10. kapitola   shrnutí

Děkuji Adelle, Anizek, Sasami, AnnieS, BelleSwanCullen8, jesikata, BabčaS., teresaterka, Natysss, AnnisP, lisa, bellaswanovacullenova, Lucie7, leluš, lucka2010, jully211, Roel, Annie115, šmudla, Adus15, Kačka, BellaSet, ada1987, Bee1, GinaB, martty555, za vřelé komentáře. Všem ostatním, co komentáře nezanechali, děkuji za čas. A WhiteTie, za korekci a podporu. :-*

Autor: eivliS (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nové začátky 9. kapitola: