Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nová identita 11

24.01.2011 (19:15) • Tempy • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3890×

„Slanina?“ zeptala se ne moc nadšeně.

„Mastné pomáhá. Dej se do toho, ať můžeme vyrazit. Čím dřív tam budeme, tím dřív budeme doma.“

„Myslím, že to nezvládnu,“ zamumlala potichu.

„Ale zvládneš. Budu tam s tebou.“ Přešel jsem k ní a zepředu ji chytil za boky. Pomalu jsem couval a vedl ji ke stolu. Celou dobu se mi dívala do očí a mě to kdoví proč zahřálo u srdce.

Bylo mi špatně jako nikdy v životě, kdy jsem maličko přebrala. Žaludek se mi sice trošku uklidnil po Edwardově snídani, ale to bylo asi tak všechno. Hlava se mi stále točila, tak jsem se rozhodla, že si dám ještě jednu sprchu, a pak vyrazíme na cestu za novým zákazníkem.

„Hupnu ještě do sprchy,“ zavolala jsem na Edwarda z druhého patra.

V pokoji jsem ze sebe shodila Edwardovo tričko, do kterého jsem se navlékla po mé první sprše. Vážně bylo zvláštní, jak jsme se sblížili. Nějakým podivným způsobem jsem jeho domov považovala za můj, bylo mi jasné, že až opraví můj domek, budu se s Edwardem opravdu těžko loučit.

Zalezla jsem si do sprchy a pustila na sebe nejdřív studenou a později teplou vodu. Po deseti minutách jsem s maličko jistějším krokem vstoupila do ložnice. Nikdo tam nebyl, tak jsem předpokládala, že Edward je stále dole. Můj mobil se rozezvonil na nočním stolku, kam jsem si pro něj došla.

„Prosím?“ ozvala jsem se do telefonu.

„Nesso, tady Esmé. Zapomněla jsem říct Edwardovi, že jde o nového zákazníka, který se zajímá o koupi domu. Vyřiď mu, ať vezme příslušné papíry na koupi. Klíč k domu ti nechám pod květináčem na okně. Vím, není to nic světoborného, ale nechci, abyste se kvůli tomu museli vláčet do firmy.“

„Dobře. Zatím se měj.“

„Taky přeju krásný den a děkuji,“ odpověděla Esmé a hovor ukončila. Mobil jsem hodila na postel a šla si do tašek, které byly vyskládány pod oknem, vybrat něco na sebe.

Zaslechla jsem šramot. Zvedla jsem hlavu od tašek a otočila se za zvukem. Edward stál u skříně a vybíral si oblečení na sebe.

„Volala Esmé.“

„Co chtěla?“ zeptal se a otočil se ke mně.

„Prý jde o kupce, máš vzít papíry na koupi domu.“

„Fajn,“ odpověděl mi prostě a přetáhl si přes hlavu tričko, aby ho vyměnil za nátělník. Zůstala jsem k němu otočená čelem a sledovala jeho vypracované svaly, které se s každým jeho nepatrným pohybem stahovaly a zase natahovaly. Pohled to byl k nezaplacení, až do doby, než si toho všimnul. S červenající tváří jsem sklopila zrak k podlaze, rychle se otočila a chtěla se věnovat výběru svého vlastního ošacení. Můj pohyb byl ale natolik prudký, že uvolnil uzel, kterým jsem měla uvázanou osušku kolem těla. Ta se mi svezla až k bokům a já rudla ještě víc. Jako na potvoru jsem nemohla nahmatat konce látky, abych ji připevnila na patřičná místa. Za sebou jsem zaslechla pobavené uchichtnutí.

„No co, tak se mi rozvázala osuška!“ prskla jsem naštvaně a konečně čapla kus látky. Rychle jsem ji vytáhla tam, kam patřila.

„Vždyť já nic neříkám,“ bránil se Edward. Otočila jsem se čelem k němu, ruce držel v obraném gestu před sebou a vesele se usmíval. V očích mu jiskřilo a zlaté žilky byly tmavší než obvykle.

„Fajn.“

„Neříkám, ale to neznamená, že jsem to neviděl,“ přiznal se.

„Super,“ vydechla jsem naštvaně.

„Přece sis nemohla myslet, že bych se nepodíval, když jsi mě sama předtím tak okukovala.“

„Já tě neokukovala,“ bránila jsem se.

„Tak v tom případě, se omlouvám...“

„Za co?“

„Já se na tebe díval, a byla to vážně pěkná podívaná. Myslel jsem, že pak si budeme kvit.“

„Jsme si kvit,“ odpověděla jsem bez rozmýšlení a maličko se začervenala.

„Co hlava?“ zeptal se, aby odvedl řeč jinam.

„Lepší. Vezmu si ještě prášek a budeme moct vyrazit.“ Z tašek jsem si vytáhla černé sáčko a k němu černou sukni. Ještě mi zbývalo najít košili. Hned jak se mi podařilo ukořistit všechny kousky oblečení, které jsem sháněla, vydala jsem se do koupelny převléknout.

„Sluší ti to,“ častoval mě Edward lichotkami, když jsem o čtvrt hodiny později vstoupila do ložnice.

„Díky.“ Pohledem jsem zhodnotila svou nohu, která byla ještě maličko nateklá. Začala jsem se hrabat v krabicích od bot, až jsem našla černé balerínky s mašličkou vepředu. Tyto boty pro mě byly na chození nejideálnější. Nebyl na nich žádný zbytečný podpatek, tak jsem do nich zaplula a mohli jsme vyrazit.

„Jdeme?“ optal se pro jistotu Edward a vzal si svůj pracovní kufřík.

„Hm,“ broukla jsem a vyšla za ním z pokoje.

„Dneska asi nestihneme vyzvednout tvé auto, ale mohl bych pro něj poslat Jaspera. Zavezl by ti ho rovnou k tvému domu. Stejně myslím, že Alice bude chtít, aby sis v nejbližší době vybrala postel a nábytek do ložnice.“

„To bych mohla zařídit zítra, pokud po mně Esmé nebude nic chtít,“ odpověděla jsem mu a nasedla do auta.

„Stejně si myslím, že bychom ti dneska měli jít vybrat koupelnu a záchod, aby na tom mohli začít zítra dělat,“ říkal Edward, když startoval auto.

„Asi máš pravdu. Měla bych si to zařídit co nejdřív, abych u tebe nebyla nasádlená moc dlouho.“

„Nechci tě vyhánět.“

„Já vím. Už je ale nejvyšší čas, abych začala pracovat, a k tomu potřebuju zařízený barák a auto. Můžeš tedy poprosit Jaspera, aby mi to auto vyzvedl?“

„Zavolám mu, až budeme na místě.“

Dojeli jsme k nádhernému domku na předměstí. U vchodových dveří postávala postava. Byla otočená zády, ale já v ní poznala ženu. Počkala jsem, až Edward zaparkuje, a potom jsem vystoupila z auta. Upravila jsem si sukni a sáčko a vydala se obchodovat. Jaké pro mě bylo překvapení, když se ke mně žena otočila čelem.

„Deb?“ vyhrkla jsem zmateně.

„Nesso, to je mi ale překvapení. Jak je to dlouho? Pět let… Bože! Je vážně skvělé tě znovu vidět. Nikdy bych nevěřila, že na tebe narazím zrovna tady.“ Moje jediná kamarádka hrála skvělou blamáž, a dokonce i já jsem jí skoro uvěřila.

„Taky by mě nikdy nenapadlo, že tě tu potkám.“

„S přítelem sháníme dům. Máme vybraný tenhle a pak další dva v jiných městech. Tak mi ukaž tu nádheru. Mimochodem, kdo je ten tvůj rozkošný doprovod?“ zašeptala mi do ucha.

„Edward Cullen. Je to právník, obstarává kupní smlouvu, kdyby sis vybrala zrovna tento dům.“ Došla jsem ke květináčku na parapetu okna a zašátrala pod něj pro klíč.

„Deb, co tady děláš?“ zeptala jsem se kamarádky, když jsem ji prováděla po domě. Edward se rozhodl zůstat v přízemí.

„Tady se o tom bavit nebudeme. Co takhle oběd? Chtěla bych si s tebou promluvit v soukromí. Přece jenom to bude jistější. Vzhledem k tvé situaci.“

„Tak jak se ti dům líbí?“ zeptala jsem se, protože jsme opět došly do přízemí, kde čekal Edward.

„Je nádherný, ale cena je trošku vyšší, než si můžeme dovolit. Musíme si to nechat projít hlavou. Určitě se ozvu, jak jsme se rozhodli. A jinak si myslím, že bychom se dnes sešly v hotelu, kde bydlím. Dám ti adresu. Co takhle o půl jedné?“

„To mi vyhovuje.“ Počkala jsem, až mi Deb na malý papírek naškrábala adresu. Potom jsme se rozloučily a já s Edwardem vyrazila zpět k jeho autu.

„Chceš teď jet vybírat postel?“ zeptal se s lišáckým úsměvem.

„Ráda bych jela k tobě domů a převlékla se do něčeho pohodlnějšího, než pojedu na ten oběd.“

„Dobře. To byla tvoje kamarádka?“ ptal se, když mi otvíral dveře u spolujezdce.

„Ano, seznámily jsme se na střední, ale ona se musela odstěhovat s rodinou do jiného města. Neviděla jsem ji vážně dlouho.“

Jacob

Je pryč. Jak jen to může být možné, je pryč a já už ji nikdy neuvidím. Proč jsem ji pouštěl na tu cestu, vždycky byla špatná řidička, měl jsem ji tam dovézt sám. Její rodina je zdrcena, ale co je to proti mé ztrátě. Ano, ztratil jsem ji navždy, co si teď počnu. Žádná už nebude jako ona. Ty její hnědé oči, když se na mě se strachem dívala. Tehdy její oči postrádaly veškerou jiskru. Přesto však v sobě měly něco tajemného, jakýsi vzdor, kterým vyjadřovala, co si myslí o daných situacích. Nikdy však nemohla nic podniknout, byl jsem silnější a ona to moc dobře věděla. Držel jsem ji v šachu skrz její rodinu.

Když ke mně Kurt přijel, myslel jsem, že jede na pouhou přátelskou návštěvu. Dlouho u nás nebyl, tak se nebylo čemu divit. Místo toho mi ale do rukou vrazil kabelku, ze které kapala voda. Vůbec jsem nerozuměl jeho počínání, až do doby, kdy vyřknul ta slova.

„Ta kabelka je Belly.“

„A proč z ní kape voda?“ zajímal jsem se nevzrušeně.

„Její auto jsme našli na dně oceánu. Podařilo…“

„Kdeže bylo její auto?“ skočil jsem mu do řeči.

„Podle všeho sjelo z útesu a zřítilo se do oceánu. Podařilo se nám vylovit tuhle kabelku s jejími doklady a cestovní tašku s oblečením. Nyní se pokouší vytáhnout z vody i auto.“

„A ona? Kde je ona?“

„V autě byla otevřena obě okénka. Myslíme si, že tělo odplavila voda. Může být kdekoliv.“

„Jak to myslíš, kdekoliv?“

„Mohl ho vzít nějaký oceánský proud, a teď už může být na míle daleko.“

„Míle… Kurte, ty mi to tělo musíš najít. Já… neuvěřím, že už tu není, dokud mi ji nenajdeš. Rozumíš, musíš ji najít, dlužíš mi to.“

„Jakeu, vím, že je to strašné, ale to tělo nemusíme nikdy najít.“

„Tak prostě jdi v jejích stopách. Udělej cokoliv, abys ho našel.“

„Víš, pár odborníků si myslí, že z toho útesu sjela schválně. Nemusí to být pravda. Cesta kolem skal v těch místech je opravdu úzká, přesto se musím zeptat, jestli Bella nechtěla spáchat sebevraždu. Mohla k tomu mít nějaký důvod?“

„Proboha! Jistěže pro to neměla žádný důvod. Proč by to dělala? Těšila se, až zase uvidí rodiče, viděl jsem to na ní, tak proč by to dělala.“

„Nevím, já opravdu nevím, Jakeu, ale teď musím jít. Musíme dát vědět jejím rodičům.“

„Najdi mi ji,“ rozkázal jsem příkrým hlasem a nechal ho odejít.

Nevěřil jsem tomu, že už tu není, jak rychle se mohlo všechno pokazit. Věděl jsem, že mi Kurt pomůže, ale měl jsem ještě zálohu. Craiga.

< Shrnutí >

--------------------------------------------------------------

Moc děkuji těm, kteří tuto povídku stále čtou. Také děkuji těm, kteří mi u kapitolek nechávají komentáře. Strašně ráda si čtu vaše dohady a postřehy ohledně kapitol. Jsem ráda, že čtete a doufám, že vás to stále baví. Samozřejmě budu ráda za komentáře, ať budou jakékoliv.

V příští kapitolce se můžete těšit na rozhovor Deb s Nessou. A na nákupy s Edwardem. Jakou postel asi vyberou?

Autor: Tempy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nová identita 11: