Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nic není nemožné... - 3. kapitola

16.06.2011 (07:30) • Break • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1245×

„Paráda! Budou mě chránit Cullenovi. Už to vidím… Teď řeknete něco v tom smyslu, jakože tady je to nevhodné, proto se vracíte do Ameriky a mě berete s sebou,“ pronesla jsem sarkasticky.

„Nemáme na výběr,“ povzdechl si Carlisle.

„Ne! To nemůžu připustit! A co tomu řeknou ostatní? Pomyslete na ně! Obvzlášť na Rosalii!“ bránila jsem se. To, že se mi splnil sen, ještě neznamenalo, že se nechám jen tak odvléct do Ameriky.

„Hele, máš na výběr. Buď pojedeš s námi, nebo tě tu necháme na pospas Volturiovým,“ začal mi osvětlovat situaci Edward.

„Vždyť já vás ani pořádně neznám! Knihy se mohou od reálu dost lišit!

A co bych u vás asi tak dělala? Zastupovala bych místo dezertu pro Jaspera?“ zakřičela jsem hystericky. Jenže můj výstup Edwarda s Carlislem akorát rozesmál.

„Velmi zábavné,“ zabručela jsem si pro sebe.

„V jedné věci tě ujistit můžu. Jasper je vegetarián a lidskou krví pohrdá,“ řekl pobaveně Edward.

„Čím jsem si toto zasloužila? Sice jsem toužila setkat se s vámi, ale…“

„Ale?“ zeptal se Carlisle.

„Všechno je moc složité. Stmívání je oproti tomuhle opravdu jen zamilovaný román, ve kterém se do sebe zamilují člověk a upír. Nikdy by mě nenapadlo, že bych… svým způsobem do příběhu zapadla,“ zašeptala jsem. Tahle k ničemu nevedoucí debata už mě začínala unavovat. Pořád jsem nemohla uvěřit tomu, co se dělo. Potkala jsem Culleny, kteří věděli, že vím, co jsou. A jako bonus cítili potřebu mě chránit. Co víc si může holka přát?

„Seznámíme tě s celou naší rodinou,“ vyhrkl najednou Edward.

„Vážně?“ otázala jsem se užasle.

„Je to dobrý nápad. Takže jdeme,“ zavelel Carlisle. V hlase měl nepopsatelnou autoritu. Byl milý, avšak z něj šel strach. Tedy alespoň já jsem to tak cítila.

„Teď hned? Nestačila jsem se psychicky připravit!“

„Neboj, zas tak velký šok to nebude,“ zmírnil Carlisle hlas.

„Jak to?“

„Alice měla vizi. Tak trochu jsme s tímto řešením počítali. Jenže tvoje budoucnost se neustále měnila, Alice byla zmatená. Ale nakonec dostala tak jasnou vizi, že tě de facto známe,“ přiznal Edward.

„To mě opravdu uklidnilo,“ opět jsem použila sarkasmus.

„Radši už půjdeme,“ řekl Carlisle. Jemně mě chytl za rameno a odvedl k autu. Edward šel za námi. Málem mi vypadly oči z důlků, když jsem uviděla ten překrásný černý mercedes. Carlisle mi otevřel dveře a já jsem nastoupila. Než jsem stihla mrknout, v autě už seděli i Edward s Carlislem.

„Mám se bát?“ Byla to spíš řečnická otázka, ale Carlisle zavrtěl hlavou. Možná to udělal, protože si o mně myslel, že jsem jenom hloupá holka, která se zaplete do všeho nebezpečného.

„Ne, tak to opravdu není,“ popřel moje myšlenkové úvahy Edward.

„Děkuju za útěchu,“ zamumlala jsem. Pořád jsem se nemohla zbavit pocitu, že je něco špatně. Nebylo to tím, že jsem byla u upírů, ale cítila jsem, že něco nehraje.

„My tě ochráníme,“ zašeptal Edward.

„Můžeš se mi přestat hrabat v hlavě? Není to dvakrát příjemné… Co kdybych náhodou myslela na něco, co by opravdu mělo zůstat jenom v mých myšlenkách?“

„Známe se jen takovou chvilku a ona už je na mě nabroušená,“ řekl nesouhlasně Edward. Protočila jsem oči. Edward se usmál. Carlisle se dál věnoval řízení.

„Povíš mi něco o vaší rodině? Ráda bych byla alespoň trochu připravená, až se s nimi seznámím.“ Edward kývl na souhlas a začal vyprávět. Každého člena rodiny charakterizoval několika slovy.

„Carlisle je hlava rodiny, ochotný pomoci. Esme je milá a ráda pomáhá. Emmett je vtipálek, budeš si na něj muset dávat pozor. Rosalie je tvrdohlavá a nemá ráda lidi. Jasper je hodně citlivý, to kvůli svému daru. Alice je nakupovací maniak, takže pokud si před ní nedáš pozor, skončíš v nákupním centru. Já jsem čtenář myšlenek a miluju Bellu. Bella je hodná, dobře se s ní vychází.“

„A Jacob?“

„Prašivý pes, kterému se snažím neutrhnout hlavu.“

„Takže když to shrnu, přece jen jste úplně stejní jako v knížkách.“

„Přesně tak,“ potvrdil Carlisle.

„Úžasné. V tom případě vás docela znám. To mi celou situaci značně ulehčuje.“

„To je dobře, protože jsme na místě,“ usmál se Edward. Vystoupil a otevřel mi dveře. Neochotně jsem vystoupila a zamířila jsem si to k domu. U dveří jsem se zhluboka nadechla.

„Měním názor, já na to nemám. Navíc budu potřebovat cvokaře, protože se co nevidět psychicky zhroutím,“ zarblala jsem si pro sebe nesouhlasně. Opravdu jsem se necítila na to, abych „čelila“ dalším pěti upírům. Ale najednou se z toho krásného bílého domu něco vyřítilo. Nebylo to něco. Byl to někdo. Emmett. Když se zastavil, vzal mě kolem ramen. Nezmohla jsem se na nic víc, než na vystrašený pohled.

„Hele, ty jsi ta moje nová ségra, co?“

„Cože?“ zeptala jsem se udiveně. Emmett se zasmál. Trochu jsem se uvolnila. Cítila jsem, jak všechna ta nejistota a strach odchází.

„Všechno vím. A ty bys měla taky. Copak oni ti ještě neřekli, že s námi půjdeš do Ameriky?“

„Emmette, teď jsme se poznali. Proč už mě považuješ za sestru?“

„Protože na budoucí členy rodiny já mám čich. Kromě toho, Alice už plánuje tvůj pokoj,“ zachechtal se Emmett.

„To je výborné. Co si o tom mám myslet?“

„Co třeba – jé, oni už mě mají rádi a to mě ještě neznají osobně?“ Z domu vyšla Alice. Lehce mě objala a mně se vybavila scéna ze Stmívání, kdy byla Bella poprvé na návštěvě u Cullenových.

„Alice, já nemám slov.“

„Tak to chápu. Taky bych reagovala zaraženě, kdybych byla na tvém místě. Ale teď už pojď dovnitř, ostatní na tebe čekají. Moc se na tebe těší. Hlavně Esme, ta přímo hoří nedočkavostí.“ Alice mě chytla za ruku a dovedla do prostorného obýváku, kde stáli ostatní Cullenovi.

Autor: Break (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nic není nemožné... - 3. kapitola: