Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Neznáme se, přesto Tě miluju - 2. kapitola

Bella and Jacob


Neznáme se, přesto Tě miluju - 2. kapitolaSeznámení s Cullenovými. Zanechte aspoň komentář. F.

2. kapitola - Seznámení

Asi jsem usnula, protože Naty se mnou párkrát zatřásla. Podívala jsem se tedy z okýnka a viděla jsem jen tmu. Zmateně jsem se na ni podívala. Ona ale vypadala spíše naštvaně.

„Mluvíš ze spaní,“ řekla se zvednutým obočím a já se hned začervenala. No jo, zdálo se mi o neznámém Edwardovi. Ale to museli určitě slyšet, mluvím totiž ze spaní, jak už poznamenala Naty. Moje horší vlastnost. Podívala jsem se na sedadlo vedle ní a docela mě překvapilo, že jsem tam neviděla Lindu.

„Kde je Linda?“ zeptala jsem se Naty. Ta se podívala vedle sebe, zavřela oči a řekla: „No, myslím, že šla zase na záchod, asi tam má rande se Santiagem, toho jediného nemusí ovlivňovat,“ řekla a sama pro sebe si zavrtěla hlavou.

Běhen chvíle usnula pro změnu ona. Pozorně jsem ji sledovala a přemýšlela jsem, jak si s Lindou můžou být tak blízké, když ji Linda jen využívá. Nechápavě jsem zavrtěla hlavou, otočila jsem se a hned zase usnula.

***

„Už jsme tady! Už jsme tady!" křičel někdo. Otočila jsem se a viděla rozzářený obličej mé sestry. Hned mi to došlo, jsme ve Forks. Podívala jsem se do okna, zrovna jsme přistávali na letištní rampě. Odepnula jsem si pás a začala si balit věci.

Jane už na nás mávala od vchodu, ať jdeme za ní. Opatrně jsem sestupovala schody a se zájmem se rozhlížela kolem. Bylo to malé letiště s omlácenou omítkou a vybledlou střechou. Obloha byla zatažená a jemně poprchávalo. Šla jsem šouravým krokem k letištní hale, kde na mě všichni čekali. Vyřídili jsme si vše potřebné, zatímco garda brala do každé ruky pouze tři kufry, aby to nebylo tak nápadné.

Vyšla jsem před halu, kde už čekal černý Aston Martin, nasedla jsem a auto se rozjelo. Projížděli jsme Forks a já jen žasla nad tím, jak je to krásné město. Všude kolem byly malé domečky převážně světlých barev. Ani nevím, jak se to stalo, ale najednou už jsme zastavovali před velkou vilou. Překvapením jsem otevřela pusu. Ta vila byla bomba! Takovou jsem znala jen z časopisů. Vzpamatovala jsem se až, když někdo začal vystupovat z auta.

Před domem se shromáždili jen Carlisle, Esmé, Emmett, Rosalie, Alice a Jasper. Podle mě to tak mělo být, ostatní jsem neviděla.

„Vítejte, jaká byla cesta?" zeptal se zdvořilostně blonďák, asi Carlisle.

„Dobrá. Zdravím tě, příteli," řekl Aro a rozpřáhl ruce.

„Pojďte dál," pobídl nás slušně. Přišlo mi trošku divné, že se ostatní netvářili ani kapku vesele nebo alespoň zdvořile jak Carlisle. Přesto jsme vešli do toho krásného domu. Stále jsem se rozhlížela okolo… ty obrazy, nábytek, sladěné barvy. Všechno to bylo jednoduše dokonalé, nic takové jsme u nás neměli. Ve Volteře to bylo všechno takové monotónní a nudné.

„Máte krásný dům," řekla jsem užasle.

Brunetka se na mě podívala se širokým úsměvem. „Děkuji," řekla pyšně.

Já a sestry jsme se posadily do pohodlného gauče a zvědavě pokukovaly okolo.

„Tak, tady je máš. Kdyby něco tak zavolej, my všichni odjíždíme zpátky, nenechám tady nikoho, neboj,“ zasmál se. „Už ale opravdu musíme jet, jinak nám to uletí,“ řekl, přišel k nám a všem na čelo vtiskl polibek.

A byl pryč. Nervózně jsem se podívala po Cullenových, kteří vypadali, že se cítí stejně trapně jako my.

Představování se ale naštěstí chopila Linda. „Ahoj, já jsem Linda, tohle je Natálie a tohle stvoření vedle ní je Lucka,“ řekla otráveně. „A vy jste?“ dodala.

„Promiňte, já jsem Carlisle, moje žena Esmé a naše děti Rosalie, Emmett, Alice a Jasper,“ řekl se značnou úctou. Nastalo trapné ticho.

„Asi bychom vám měly říct něco důležitého. Každá z nás má dar. Já mám fyzický štít, Naty dokáže ovládat počasí a Linda ovlivňovat mysl, pro jistotu jsem vás obalila štítem, aby na vás nic nezkoušela, ale snad nic zkoušet nebude,“ řekla jsem rozpačitě a na Lindu jsem se podívala přísným výrazem. Ta jen kývla, že souhlasí.

„Děkuji, vy asi o nás víte vše potřebné, že?" řekl a otočil se k nám zády.

Najednou ale promluvila ta hnědovláska, myslím, že Esmé. „Měly byste vědět, že jestli chcete, abychom my byli na vás milí, vy musíte taky. Jsou tu jistá pravidla. Až se ubytujete, tak vám je řeknu. A tahle rodina se živí zvířecí krví, takže byste taky mohly, ale hádám, že vy se živíte tou lidskou.“

„Já se lidskou krví neživím vůbec,“ řekla jsem hrdě. Carlisle se jen usmál. Chtěla jsem se už zeptat, kde jsou ostatní, ale Alice mě předběhla.

„Zítra přijde i zbytek rodiny, šli na lov," řekla Alice. Chvíli mi nedocházelo, jak přesně věděla, na co se chci zeptat, ale pak můj mozek přestal stávkovat a já si vzpomněla. To ten její dar, vidí budoucnost… No, to bude ještě hodně zajímavé.

„Pojďte, ukážu vám pokoje,“ řekla Esmé. Šly jsme postupně po skleněných schodech do druhého patra. Ale vzpomněla jsem si, že jsme měly fůru zavazadel.

„Esmé, jestli ti tak můžu říkat, kde máme zavazadla?“ zeptala jsem se trošku nesměle.

„My vám je za chvíli doneseme a všem říkejte křestním jménem,“ odpověděla s úsměvem. Úsměv jsem ji oplatila.

Všem nám přidělila pokoje. Linda dostala pokoj zleva úplně vzadu, Naty vedle ní a já pokoj zprava, hned vedle druhých dveří. Ten asi patří někomu z Cullenů. Až teď jsem si všimla, že za celou dobu Naty nepromluvila ani slovo. Docela divné, na to se jí budu muset zeptat.

Vešla jsem dovnitř a překvapeně jsem zalapala po dechu. Pokoj byl velký, vymalován do světle meruňkové barvy. Moje oblíbená! Byla tu taky dvoulůžková postel s tmavším povlečením, než byly stěny pokoje. Vypadalo to nádherně.

„Tý jo, já nemám slov," řekla jsem překvapeně, zatímco mi Emmett donesl čtyři kufry a dvě tašky.

„Vybal si a potom přijď dolů, bude tam mít pozdní oběd,“ usmála se na mě Esmé, která mě ještě přišla zkontrolovat.

Šla jsem se podívat do koupelny. Ta byla pro změnu modrá, taky má oblíbená barva. Otevřela jsem další dveře, a jak jsem si stačila všimnout, byla to skříň. Jestli se tomu tak tedy dá říkat, byla totiž větší než celý pokoj. Zatím byla ale prázdná.

Vybalila jsem si a šla se podívat na holky. Zaklepala jsem na Natčiny dveře a vstoupila jsem. Měla pokoj do světle modré barvy a koupelnu světle zelenou. Nábytek byl úplně stejný. Měla ale o hodně více tašek.

„Co se děje? Jsi nějak zamlklá,“ poznamenala jsem opatrně.

„Ale nic, jen jsem opravdu šťastná, že jsem pryč,“ řekla vesele.

„Tak to jo. Nechceš se jít podívat na Lindu?“ zeptala jsem se jí a ona souhlasně kývla hlavou.

Taky jsme zaklepali a vešli jsme. Pokoj měla do růžové barvy. Naprosto se to k jejímu barbie stylu hodilo.

„Ty ven! Naty, ty zůstaň,“ řekla rozkazovacím tónem. Poslušně jsem vyšla a rozhodla jsem se, že sejdu dolů. Všichni seděli v obýváku a koukali na televizi. Alice vzhlédla a usmála se.

„Pojď, máš tu jídlo,“ zakřičela na mě Esmé z kuchyně. Přišla jsem do kuchyně, která byla taky tak úžasná jako všechny pokoje. Sedla jsem si za skleněný stůl a Esmé přede mě postavila palačinky se šlehačkou.

„Snad ti budou chutnat,“ řekla trošku zamyšleně.

Palačinky byly samozřejmě vynikající. S plnou pusou jsem jí poděkovala.

Dojedla jsem a dala talíř do dřezu, že jej umyju, ale Esmé mě zastavila.

„Prosím tě, běž, já to umyju, určitě jsi po cestě unavená,“ řekla naoko rozzlobeně.

Šla jsem tedy, ale zvědavost mi nedala a vešla jsem do toho pokoje vedle mě. Určitě byl klučičí. Byly tam knihy, tak jsem se rozešla k nim. Chtěla jsem si jednu vytáhnout, ale za mnou se ozval hlas a já na místě zamrzla.

„Co tady děláš, tohle je můj pokoj,“ řekl někdo. Otočila jsem se a ohromeně se dívala na anděla pár metrů ode mě…

 

 


Děj je uspěchaný, já vím, ale potřebuji se hnout z místa, tak se nezlobte. Dnes je i kapitola delší. A zanechte prosím aspoň smajlíka. Trošku mě mrzí, že z 11 lidí ji teď čte jen 3. No nevím, co jsem pokazila, tak mi, prosím, poraďte, co mám zlepšit. Díky Funny. :-)



« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Neznáme se, přesto Tě miluju - 2. kapitola:

 1
10. Ceola
09.05.2012 [20:31]

Ou trapná situace s Edou jdu čísti dále :))) Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

16.12.2011 [20:59]

AinsleeOpět jsme se posunuli dál v ději a líbí se mi to! Emoticon

8.
Smazat | Upravit | 16.12.2011 [18:26]

Páni! Eda... jdu číst dál! Emoticon Emoticon

12.12.2011 [19:24]

swanbellacullenJá vím kdo to je, jáj a teď kdybych se spletla Emoticon supéér a já jdu na dalšííí Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

02.12.2011 [21:01]

monacullen Emoticon Emoticon

02.12.2011 [20:58]

BellaSwanCullen8 Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

02.12.2011 [20:49]

KatariEsmeCullenJop... další... Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

3. lelus266
02.12.2011 [20:46]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

28.11.2011 [15:45]

TwilightkacertAhoj,
opět ti vracím článek, aby sis opravila chyby, které v článku máš, a které sis neopravila, přestože ti to WhiteTie už jednou vrátila.
+ Čárky.
> Oslovení.
> Spojovací výraz.
> Mezi větami (např. vsuvka).
+ PŘ - koncept ti už poslala Whi.
+ Překlepy!
+ Abysme -> abychom!
A jiné...

Pokud ti oprava článků dělá problémy, doporučuji ti, aby sis sehnala korektora v Pomoci autorům.
Až si to opravíš, zaškrtni, že je článek hotov. Děkuji...

28.11.2011 [11:18]

WhiteTieČlánek ti vracím, máš v něm chyby:

+ přímá řeč (koncept níže),

Pokud za přímou řečí nenásleduje věta uvozovací (řekl, vykřikl, zeptal se, odpověděl, pozdravil, vyděsil se, souhlasil…), nesmí přímá řeč končit čárkou.
1) Po přímé řeči následuje činnost, kterou udělal někdo jiný:
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Přikývl.
„Můžu tě ještě o něco poprosit?“ Otočil se a vyčkával.
„Alice, prosím, nech to tak, jak to je!“ Jen přikývla.
2) Událost se stala až poté, co osoba domluvila, popř. popisuje své pocity:
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Popadla jsem kufr a vydala se vstříc novému životu.
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Chtělo se mi plakat, ale nedala jsem na sobě nic znát.

Pokud věta uvozovací následuje, nesmí přímá řeč končit tečkou. Zde je více možností.
1) Může končit vykřičníkem nebo otazníkem:
„Můžu tě ještě o něco poprosit?“ žádala jsem, než stihnul odejít.
„Alice, prosím, nech to tak, jak to je!“ vykřikla jsem.
2) V ostatních případech musí končit čárkou:
„Alice, za pět minut nastoupím do letadla. Nezabráníš mi v tom,“ řekla jsem odhodlaně.

Pokud mezi jednu přímou řeč vložíme větu, může to být napsáno dvěma způsoby.
1) „Pojď,“ řekla, „uvařím ti kafe."
2) „Pojď,“ řekla. „Uvařím ti kafe."

+ nezlopte -> nezlobte,

+ čárky,

+ dvojité mezery,

+ trušku -> trošku,

+ formát textu (označ si text a dej tlačítko "odstranit formátování - vpravo nahoře).

Až si toto opravíš, zaškrtni "článek je hotov".

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!