Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nezapomenu 4. kapitola

Nezapomenu 4. kapitolaCourtneyin příběh... Po dvou měsících přidávám další kapitolu a doufám, že si jí někdo přečte.

„Courtney!“ vykřikl jsem a už kolem mě svištěl. V hlavě mi jako ozvěna znělo: Emmette! Emmette! Emmette! Neměl jsem ani pochyb, rozeběhl jsem se. Musela to být moje Courtney a taky že byla. Byla celá zakrvácená. Popadlo mě takové zoufalství, takový vztek. Všechny jsem je zabil a sklonil se nad svojí malou sestřičkou. Ale už to nebyl ten malý pětiletý špuntík, kterého jsem znal, byla to už velká třináctiletá holka.

 

Unaveně se na mě usmála se slovy: „Já věděla, že přijdeš...“ Utrápeně jsem se usmál, řekl, že mě to šíleně mrzí a že jí všechno vynahradím, ale ona najednou přestala dýchat. Zrovna v tu chvíli tam dorazil Carlisle a hned jí dal umělé dýchání, její plíce začaly unaveně pracovat. Všichni jsme věděli, že dlouho nepřežije, musíme ji přeměnit. Nerad jsem odvrátil svůj pohled od Corie a prosebně se podíval na Carlislea „Carlisle, prosím! Zachraň ji.“

 

„Emmette, ona je ještě dítě, nemohu ji přeměnit!“ řěkl mi omluvně Carlisle. Ale mýlil se, může.

 

„Carlisle, kolik je Jane a Alecovi? Dvanáct... třináct? Jak bychom mohli porušit zákon, který oni sami porušili?“ Věděl, že mu říkám pravdu, musí ji zachránit! Když to neudělá on, tak já, nenechám ji zemřít! Nenechám ji zmizet! Ne, znovu už ne.

***

Zachránil moji malou sestřičku. Celou dobu jsem byl s ní a držel ji za ruku, hladil ji a tisíckrát opakoval, že to bude v pořádku, že všechno bude v pořádku. A ona mi to věřila a pak její lidské srdce tlouklo naposled...

 

Podívala se na mě svýma krvavýma očima a řekla: „Emme, já se bojím...“

 

„Není čeho, Cor, mi ti pomůžeme, vše bude zas dobré, už tě nikdy neopustím.“ A pak už bylo všechno v pořádku. Courtney se už vážně ničeho nebála. Ze začátku to bylo těžké odolat, ale ona byla učenlivá. Rád jsem se díval, jak loví, ona je tak opatrná, nad kořistí tak vychytralá, její taktika lovu je fascinující. Je dokonalá.

 

Přišel čas na otázky a odpovědi. Courtney už moje omluvy i život zná, ale já nevím, co za těch posledních osm let dělala a jak se měla...

 

Zhluboka se nadechla, bylo na ní vidět, že se jí do toho moc nechce, ale mluvit začala. „Když si se nevracel po nějaké době, měla jsem hrozný strach, ale zůstala jsem na svém místě celý den a pak i noc. Z dálky jsem slyšela dusot koní, a tak jsem se za ním vydala. Víš, měla jsem hlad, hospodařit s jídlem jsem neuměla a to málo, co jsi mi nechal, jsem rychle snědla. Navíc jsem doufala, že to jsi třeba ty. Byl to velký dřevěný povoz plný mříží, vězeňský vůz. Bála jsem se toho divného vozu i strašidelného vozky, a tak jsem chtěla rychle utíkat zpátky, ale zahlédli mě. Odvezli mě, jako že jsem lapka, do velice vzdáleného města. Tam mě vyvedli do věznice, ale nezavřeli, dali mi vodu a trochu chleba. Zůstala jsem tam, ne jako vězeň, ale jako malá holka bez rodiny... Byla jsem tam dva roky, pak se věznice zavřela a zalíbila jsem se jedné zámožné rodině měsťáků, která mi dala práci. Byla jsem jsem tam hodně dlouho a rodina si mě hodně oblíbila a tam mě na projížďku po krajině vzala také, ale stalo se neštěstí. Upíři nás napadli, já jsem stihla utéct, ale stejně, co skončili s ostatními, se vydali po mé stopě. No a zbytek znáte..." Když domluvila, všichni na ni jenom hleděli. Já v tom měl ale jasno. Moje malá sestřička to všechno zvládla i beze mě, jsem zbytečný...

 

Večer v mém a Rosině pokoji jsem nad tím vším přemýšlel. „Copak tě trápí?" řekla Rose láskyplně a omotala se mi okolo krku.

 

„Jsem zbytečný. Courtney to všechno zvládla beze mě. Měla pevné zázemí i beze mě. To, co zažila, by se mnou zažít nemohla. Já bych nás oba zabil. Beze mě jí bylo líp." Ano, je to pravda, ale Rose to zřejmě nechápe.

 

„Líp? Bez tebe by ji ale smrt čekala, tam jsi ji zachránil. Vždy jsi ji chránil, i když jsi s ní nebyl, věř tomu, vždyť ona sama tomu také věří!" řekne to tak, že je jasně vidět, že ty slova jdou od srdce.

 

„Máš pravdu," přiznám nakonec a políbím ji na tvář. Od té doby bylo vše jako pohádka.


Tak, doufám, že si někdo vzpomněl a kapitola se líbila. No, roky ubíhají a Courtney se začlení do rodiny a s ubíhající dobou a změnou prakticky všeho kolem nás se změní i Courtney... Něco vám ale zaručím, bude ještě sranda! :D

 

« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nezapomenu 4. kapitola:

 1
2. Jana
09.10.2013 [20:11]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. GV
09.10.2013 [18:46]

tak na tu srandu se těším ;) Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!