Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nevyřčená slova lásky - 28. kapitola

Rosaline <3


Nevyřčená slova lásky - 28. kapitolaUnáhlená rozhodnutí většinou dotyčného mrzí. Je takový případ i náš Edward? Co se Belle stane? Vybije si svou zášť a vztek Jacob na ní? Možná ano, možná ne.
KQC

Nevyřčená slova lásky – 28. kapitola

Bella:

Očima jsem visela na té hoře chlupů a masa. Jake se protáhl a celá jeho postava zazářila v měsíčním svitu. Byl obrovský. Jestli měl tři metry, tak jsem se docela spletla. Jeho mohutné svaly pokryté srstí se napínaly, kdykoli se na mě, byť jen na okamžik, podíval. Měla jsem strach. Moje tělo se začalo třást.

Jednak k tomu dopomáhal studený vítr z ovzduší, jednak jsem viděla jeho hrozivou tlamu a chtělo se mi zvracet. Proboha, v co se to změnil? Proč?

Vycenil na mě zuby a přiblížil se ke mně. Instinktivně jsem začala couvat, ale cestu mi zkřížil zchátralý strom, o který jsem zakopla. Dopadla jsem na zem. Jeho tlapy se nebezpečně přibližovaly. Už jsem měla sugesce, že mi šlápl na hlavu. Rychle jsem si skryla obličej a zaznamenala, jak mi jedna bezedná slza ukápla, a tak zalila půdu pode mnou.

Bez jediného kmitnutí oka jsem byla přisátá na stromě, pod krkem obrovskou tlamu a nabírala jsem fialovou barvu v obličeji. Lapala jsem po vzduchu a rukama hledala nějaký tvrdý předmět, o který bych se mohla zapřít. Po obličeji mi tekly slzy a dopadaly na Jacobův kožich.

„Pr-o-sí-m, pus-ť m-ě,“ zaprosila jsem skrz tu malou škvírku vzduchu. Jeho pohled zjihl, černé oči se zaleskly a jeho stisk povolil, až jsem dopadla na zem. Chytila jsem si krk a zkoušela lapat po trošce vzduchu, neboť moje plíce byly vyprahlé a mým krkem se prořezávala pila.

Zatímco jsem měla zavřené oči a snažila si okysličit mozek, Jacob se proměnil zpět a přišel ke mně. Hruď měl napnutou, jakoby právě prošla něčím obrovským a nohy se mu třásly.

„Vidíš? Vidíš tu zrůdu? To jste ze mě udělali vy!“ štěkl a hněvivě si odplivl mým směrem. Odvrátila jsem hlavu. Tohle nebyl Jacob, kterého jsem znala. Nemohl to být on. Choval se děsně. Nejraději by pobil vše, co je v jeho dosahu, včetně mě.

„Proč se tak chováš, proč jsi tak zlý?“ ptala jsem se, ale spíše to byly položené otázky mně, než jemu.

„Proč?! Já myslel, že ti to dojde,“ zavrčel. Nadskočila jsem úlekem a pohlédla do jeho obličeje. Držel ve své ruce pramen mých vlasů. Už jsem cítila tu bolest, jak to škubne, až si ten cár utrhne, ale jen ho držel v ruce a zamyšleně dumal nad tím, co by mi měl říct.

„Vaše rodina mě přeměnila, to ona ze mě udělala zrůdu. Hlavně ten tvůj rozkošný princ – Edward Cullen. Blbec. Kdyby tě tolik miloval, jak mi tvrdil, tak by tě tu nenechal pomalinku umírat.“ Poslední slova mě zamrzela. Spustila nový proud slz, ale ne z bolesti, nýbrž ze zlomeného srdce pocházely. Doprovázela je poslední krev, kterou jsem v těle měla.

„Takhle nemluv!“ křikla jsem. Možná, že mě zradil Edward, ale moje rodina ne! Ta by to nikdy neudělala.

„Proč ne? Sama víš, že tě opustili. Nechali tě samotnou jako kostelní myš. Jsi sama! Pochop to!“ křikl a já se zhroutila na zem. Nemohla jsem jeho slovům uvěřit, ale moje srdce na ně reagovalo. Pod náporem toho hněvu se klátilo k zemi a pomalinku si sahalo na dno.

Jacob mi sáhl na obličej a tvrdě mě popadl za ramena.

„Tvá rodina je silnější než já, proto jsem si našel tebe a čekal, než budu mít tu šanci tě přilákat. Edward mi dokonale nahrál. Docela tvrdě tě odbyl, to muselo zabolet,“ zašeptal mi do obličeje. Přes slzy jsem mu však neviděla ani ty černé, prolhané oči. „Proto mi bude ctí, abych ti od té bolesti pomohl, zbavil tě života a sobě tak udělal dobře, že jsem se pomstil za tu zrůdu, co ve mně dřímá,“ řekl jednoduše.

Nestačila jsem ani kývnout hlavou, nade mnou se ozval ohlušující řev, praskání větviček a… kůže?! Za chvíli už jsem ležela na zemi a na sobě jsem cítila celou jeho váhu. Nemohla jsem dýchat. Sešlápl mi žaludek a já jsem se málem pozvracela. Doslova jsem se dávila.

„Nebudu trpět jen já,“ lamentoval a vzal mě pod krkem. Ze země jsem se sbírala jako hadrová panenka. Je možné, že jsem už neměla žádné kosti, neboť jeho tunová váha mi je mohla rozdrtit na prach.

Mrštil se mnou o strom, prohnula jsem se v zádech a sykla bolestí. Moje tělo se začalo regenerovat, ale nemělo šanci se uzdravit zcela. Než jsem vůbec byla schopná se zorientovat, tak se mnou už mlátil o jiný předmět. Divila jsem se, že mě nikdo neslyší. Bolet mě sžírala, moje tělo jsem necítila a z hrdla se mi draly vzlyky, obrovské vzlyky.

„To je za tvoje pijavice!“ štěkl. Periferním viděním jsem zahlédla dráp, vlčí dráp. Rozostřila jsem oči a zařvala. Ten ostrý, hnědý předmět proťal mou hruď a já se mohla únavou, bolestí a vyčerpáním vzdálit do země mrtvých. Už jsem neměla sílu vydržet jeho manévry. Objala jsem si hruď, čichala tu železnou pachuť mé krve a kryla si hlubokou ránu, která mě ukrutně pálila, vzhledem k tomu, že se mi o tělo otíral studený vzduch.

Z posledních sil mi sklouzl štít dolů a byla jsem nechráněná. Ucítí můj pach a dozví se, že jsem jedna z nich. Ba co víc, uvidí mě i Alice.

„Miluji tě, Edwarde, promiň mi to.“ Můj křik proťal noční oblohu a křečovitě jsem upadla do spánku bez světla… do nicoty.

Edward:

Přívěšek jsem si skryl do kalhot a pomalým krokem jsem se vydal. Zpět do sálu. Je na čase, abych se rozloučil s mojí rodinou a odešel. Nebudu jí tam zabírat místo. Ona je tam doma, je na čase, abych odešel a nechal ji žít. Ona si to zaslouží, ona kvůli mně trpěla.

Otevřel dveře a spatřil osvětlený sál. Na malinkou chvíli jsem si tam představil Bellu s úsměvem, jak kráčí ke mně. Jak její kaštanové vlasy vlají okolo a její hnědé oči se mi vpíjí do zlatých. Místo toho ke mně s ne příliš pěkným obličejem běžela Alice a šlehala po mně blesky.

„Ty nekontrolovatelný idiote!“ křikla potichu. V mých uších to ale znělo jasně. Za ní přispěchal Jasper. Emmett už viděl, že se něco děje, vzal Rosalie z parketu a přiběhl za námi. Bylo mi těžko vidět je tady a říct jim, jak jsem odbyl jejich sestru… moji lásku.

„Co se stalo?“ tázal se Emmett nechápavě. Zahlédl Alicin zničený pohled, můj bolestivý a Jasperův nechápavý. Když mu to řeknu, roztrhá mě na kusy. I když to je pro mě osvobození, tak jen do toho, pomyslel jsem si.

„Na tohle ani nemysli! Já ti dám, urvu ti hlavu,“ zavrčela na mě Alice a táhla mě ven z tělocvičny. Celá rodina ji hned následovala. Alice se postavila přede mě, autoritativně zvedla ukazováček a zabodla mi ho do hrudě.

„Můžete mi, sakra, někdo vysvětlit, co se tu děje?“ zavrčel Emmett. Byla tady napjatá atmosféra, která by se dala krájet a on i Rose byli mimo mísu.

„Byla tady Bella,“ hlesl Jasper, čímž upoutal jeho pozornost a zlověstný pohled. Jasper pokračoval dál. „Alice nechala Edwarda s Bellou, měli si popovídat o svém vztahu, vysvětlit si to, popřípadě se udobřit, ale nestalo se tak. Náš hrdina se odvázal a Belle to pěkně vytmavil. Jen on a Bella vědí, co si řekli, ale je očividné, že oba z toho jsou naměkko. Nevíme, kde je Bella, má natažený štít a bojíme se, aby si něco neudělala,“ zakončil svou řeč.

Nestačil jsem k tomu říct ani slovo a Emmett drtil mou košili v pěsti a přirazil mě na strom. Cítil jsem jeho sípavý dech a jeho zběsilé škubání svalů.

„Ty hajzle,“ zařval. Jeho hluboký baryton proťal noční vzduch. „jak jsi to mohl udělat? Chceš, aby se jí něco stalo?“ Jeho tón přešel od tvrdého do zoufalého, avšak jeho stisk nepovolil, ba naopak zesílil. „Hned se ji vydáme hledat. Varuji tě, jestli se jí něco stane, sám si tě podám! Je ti to jasné? Rozumíš mi?“ Zatřásl se mnou. Přitakal jsem a snesl se na zem.

Alice zoufale zaúpěla a všichni se na ni podívali. Její pohled byl k nezaplacení, avšak v mysli měla divné útržky jako les… krev… kaštanové vlasy… modré šaty… rudý vlk. Najednou se Alice zhroutila a padala k zemi. Jasper k ní rychle přispěchal a podepřel ji.

„Zlato, co se ti stalo?“ ptal se jí, měl o ni obavy. Alice zatřepala hlavou a zoufale vykřikla, až jsme se všichni lekli.

„Musíme… Bella, v ohrožení. Edwarde, rychle, pospěš si!“ křikla na mě. Nebyl jsem při smyslech, jako bych ji ani nevnímal. „V lese, je tam Bella a… obrovský rudý vlk, Edwarde, ona zemře,“ řekla vystrašeně. Do hrudě se mi zapíchl osten bolesti. Nečekal jsem na nic, vydal jsem se směrem, kterým mě táhl můj nos. Z kapsy jsem vyndal přívěšek, na kterém byla ta slova, a přičichl k němu. Jako bych si její vůni obnovil.

„Zachráním tě, lásko, prosím, vydrž!“ zaúpěl jsem a přidal do běhu. Okolo hlavy se míhaly veliké stromy, ale mou pozornost upoutalo pouze jediné – co nejrychleji se dostat k Belle. Nesmí jí nikdo ublížit, nesmí! Nakazoval jsem si.

Když jsem ucítil pach rezavé krve a bolestivé křiky, moje srdce se stáhlo do útrob těla a já nebyl schopen slova, či nějaké kloudné myšlenky. Moje mysl byla zatemněná bolestí, prožíval jsem ji s Bellou. Vžil jsem se do toho a moje nohy mířily za ní, bez ohledu na to, jak bych mohl dopadnout já sám.

Spatřil jsem ji pod stromem, byla skoro nahá a potříštěná svou vlastní krví. Nad ní se tyčil Jake a škodolibě se usmál. Jeho myšlenky na mě řvaly a já nebyl schopen se hnout z místa. Než jsem vystartoval za ním, abych ochránil Bellu, jeho mohutný dráp proťal heboučkou kůži mého anděla. Její srdceryvný křik mě hryzal po celém těle a slyšel jsem jen pouhý šepot.

„Miluji tě, Edwarde, promiň mi to.“ Mohlo se mi to jen zdát, je možné, že jsem měl halucinace, ale její bezvládné tělíčko padalo k zemi a obličej si z posledních sil držela v ruce. Zavrčel jsem. Z hrdla se mi draly výkřiky, žalostné, toužící po Belle.

„Ty, hajzle,“ zařval jsem. Jake se otočil a na tváři měl blažený úsměv. Jeho oči byly černé a nepropouštěly skrz svou bariéru žádné emoce. Celé tělo se mi chvělo a moje myšlenky se honily jen kolem odplaty. Kde bych ho mohl zaškrtit a nedovolit, aby se nenadechnul vzduchu. Zatnul jsem ruce v pěsti a hrozivě zavrčel.

„Nehraj si tu na hrdinu. Je po ní. Stalo se! Najdeš si jinou, tahle by ti stejně nedala,“ zašeptal a postavil se proti mně. Byl obrovský. Jeho snědá kůže se tyčila nade mnou a tvářil se, jakoby měl vše pod kontrolou.

„Nic o tom nevíš, psisko!“ štěkl jsem a bezhlavě se po něm vrhnul. Zatínal jsem zuby a snažil se, abych ho dostal co nejrychleji. Musím Bellu odvést do nemocnice, musím ji zachránit!

Během chvíle se změnil v rudého vlka, který mě převyšoval jak svou výškou, tak hmotností. Jeho hrozivá tlama mě poslintala a mířila mi k tělu. Chytil mě kolem pasu a přirazil na zem. Sílu měl, možná až moc obrovskou. Při obraně jsem se blbě otočil a tím jsem mu dal volnou cestu. Zakousl se mi do boku a já zaskučel bolestí.

Pomalinku ale jistě jsem se schoulil do klubíčka. Už jsem věděl, že nemám šanci dostat se na nohy a přemoc ho. Moje tělo bylo ochablé, nikdy jsem nečekal, že mě bude bolet kousnutí od vlka, když jsem v podstatě mrtvý.

„Bolest? Cítíš bolest? Ano! Fyzická bolest z proměny je utrpení, které bys nechtěl zažít. Pociťuješ ji, ale ne v tak velkém množství, jako jsem ji měl já. Psychická bolest… bylo to pro mě utrpení, když jsem zjistil, že se měním ve zvíře. V toulavé psisko, litoval jsem se a nenáviděl. Teď trp ty! Musíš to všechno napravit, musíš trpět!“ Jeho slova jsem nebral v potaz, mě zajímala jen Bella a její život.

„Proč ona?!“ zaskuhral jsem. Mnul si bradu, ale posléze mi odpověděl.

„Miluješ ji! Cítím to, jediná ona mohla zradit tvou sebedůvěru, proto ona!“ upřesnil mi. Měl jsem nervy. Cloumal mnou vztek, ale nebyl jsem schopen se postavit. Bez jediného všimnutí, jsem ucítil bolest v oblasti paže. Po chvilce se nade mnou tyčil Jacob i s mou paží. Zaskučel jsem.

„Poslední slova před smrtí?“ zeptal se pobaveně. Z kapes kalhot se vynořil červený zapalovač s potiskem vlka. V očích se mi hromadily slzy, ale ne ze smrti, nýbrž z toho, že jsem si dával za vinu, že moje láska umírá – možná umřela – a já tu ležím a nemůžu nic udělat. Jsem troska.

„Já bych je měl.“ V hlavě mi hučel jiný hlas. Známý a ochranářský. Přiměl jsem se otevřít oči a podívat se tím směrem. Na stráni stál Emmett s hněvivým pohledem, Alice, která vypadala, že je zotavená, ale když zahlédla Bellu a mou paži v Jakeových rukou, tak se jí dělalo mdlo. Jasper ji držel a snažil se, aby neomdlela.

„Další pijavice,“ procedil Jake skrz zaťaté zuby. Závan větru se prodral kolem mé hlavy a už se nade mnou schylovala Rosalie. Emmett držel Jacoba pod krkem, jeho tělo se zapřelo o strom a celou silou ho přidržoval na kůře stromu. Bylo vidět, že Emmett má co dělat, ale přesto se dokázal udržet.

„Edwarde,“ vydechla Rosalie. Ze země sebrala mou ruku a přiložila ji k mému tělu. Postupně jsem k sobě opět přicházel a má ruka se také rovnala do správného tvaru. Posadil jsem se a mnul si oči, dělaly se mi před nimi mžitky.

Po pár vteřinách jsem donutil mozek, aby začal pracovat. Spatřil jsem Bellu a hned vstával. Rosalie mě podpírala a ujišťovala se, že mi nic není. Na pomoc jí přispěchala Alice, vlasy jí létaly všemi směry a Jasper spěchal na pomoc Emmettovi. Jak rád bych si to rozdal s Jakem, dal bych mu co proto, ale věděl jsem, že bych mu neuštědřil ani ránu. Jsem oslabený.

„Bella,“ vydechl jsem. Alice přikývla a ujišťovala mě, že ještě žije. Že cítí její tep, byť jen krátce, ale ještě máme šanci. Rychle jsem k ní přiběhl, vzal její hlavu do svých rukou. Byla tak křehká a bledá. Přes hruď se jí táhla otevřená rána, z níž se linula krev. Pro mě to nic nebylo, nevábila mě její krev, nutkání zachránit ji, bylo silnější a důležitější.

Vzal jsem ji do náruče, nedbajíc na to, zda jí odhalím zbytek dekoltu, a otočil se na patě. Chtěl jsem co nejrychleji zamířit do nemocnice, ale pak mi došlo, že by to nebyl dobrý nápad.

„Carlisle bude lepší volba, Edwarde,“ ubezpečila mě Alice. Němě jsem přikývl a políbil Bellu na čelo. Její teplota se snižovala a její tep se zpomaloval. Začal jsem hysterčit, ale pořád jsem se ještě držel. V rámci možností. Zahlédl jsem, jak se kluci snaží Jaka trochu zklidnit, ale na čele mu pulzovala žíla, div nepraskla, jeho tělo se chvělo a pohled měl upřený na Bellu. Zuby vycenil a hrozivě vrčel. Nedržet Bellu v náruči, vrhl bych se na něj a nikdy ho nepustil z rukou. Avšak teď pro mě byla důležitější ona… moje láska.

„Edwarde, běž, nemáme mnoho času. Ztrácí se mi,“ vypískla Alice. Zatřepal jsem hlavou snažíc se vyhubit hrozné myšlenky, jež mi poletovaly myslí, ale pořád jsem v koutku jančil, že nestihnu Bellu přinést brzy. Podíval jsem se na Alice děkovně a vydal se směr náš dům. Hnal jsem, co mi nohy stačily, ale moje tělo nebylo v nejlepší kondici. Bolel mě každý kousek kůže, zrak se mi každou chvíli vytratil do neznáma a jazyk jsem měl zauzlovaný.

Bella sebou začala mrskat, jako by nemohla popadnout dech. Její droboučká ručička se mi omotala kolem krku a ta druhá mi křečovitě svírala košili. Lapala po dechu a její srdce bilo z posledních sil.

„Lásko, prosím, vydrž! Nikam nechoď, prosím,“ lamentoval jsem a snažil se psychicky držet v normálním stavu. Nebylo to snadné, když mi v náruči umíralo moje jediné štěstí.

„J-á… bo-… est…,“ zakoktala, ale nedořekla větu. Neměla na to dostatek kyslíku a její tělo bylo slabé. Vzhlédl jsem k obloze a modlil se, aby to přežila, nebudu moc žít, když ona tu nebude. Když budu vědět, že zemřela kvůli mně.

„Bells, vydrž!“ Zahlédl jsem dveře našeho domu a přidal. Esmé už stála ve dveřích a měla v ruce kapesník. Její myšlenky mluvily za vše. Byly plné zoufalství. Ze dveří vyletěl Carlisle, vzal mi ji z náruče a se slovy ‚Je na tom vážně špatně, musím chvátat‘, se vytratil. Kdyby mi bilo srdce, už bych ho dávno neměl. Už by mi uteklo někam hodně daleko za ní.

Z pracovny se ozývaly zvuky přístrojů, které jsou napojené na srdce. Slyše jsem, jak zběsile bije a poté utichá. Panika se mi rozlila po celém těle. Esmé mě chlácholila, ale sama se přemáhala, neboť Bella – slunce naší rodiny – pro nás byla důležitá.

„Udělala jsem chybu, jsem kretén,“ říkal jsem si. Esmé zakroutila záporně hlavou, ale jen já, jenom já, jsem mohl vědět, proč se to stalo. Jenom kvůli mně…

Posadil jsem se na sedačku, v ruce držíc přívěšek od Belly a promlouval jsem si do duše, zpytoval jsem své svědomí.

Pokud Bella zemře, nebudu váhat a půjdu hned za ní, protože já ji miluju!


 

Předem upozorňuju! Pokud mě budete chtít zabít, či nějaké jiné brutality, nedozvíte se, jak to skončí. ;-)

Chtěla bych Vám poděkovat za komentáře, moc si jich vážím. Doufám, že u epilogu se setkáme všichni, co tuto povídkou čtou. Tím chci naznačit, že se blížíme do zdárného konce.

Pokud se Vám kapitola líbila/nelíbila, budu ráda, když mi dáte vědět komentáři.

KQC29. kapitola



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nevyřčená slova lásky - 28. kapitola:

 1
21.02.2012 [2:22]

kikuskaBože, ja verím, že Bells bude v poriadku. A tomu debilovi Jakovi by som... Ách, ktorím sa. Proste je to idiot! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!