Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nepřemožitelní 2. kapitola

The Host


Nepřemožitelní 2. kapitolaBolest. Nepřemožitelná bolest, kterou zažívají při přeměně je hrozná, ale vyrovná se i tomu, co se stane po ní? V tomto pokračování se Elis i Alex přemění na upíry a poznají novou část sebe.

Bolestivý výkřik, který ze sebe vydal Alex, když se na něj ta upírka usmála, nebyl nic proti bolesti, kterou jsme oba zažívali po jejím kousnutí. Potom, co své ostré bílé zuby zabořila do mé kůže, jsem nevnímala nic jiného, než tu hroznou bolest. Tak tohle je ta přeměna? Nebo je to moje smrt? Párkrát jsem si svou smrt představovala… Když rodiče zemřeli a já jsem zůstala jen s Alexe, tak jsem chtěla se vším skoncovat, ale nikdy jsem nenašla dost odvahy. Nemohla jsem ho tu nechat! Tehdy jsem svou bolest a svůj hněv z jejich smrti zaměřila na školu a na brigádu. Nemusela jsem chodit pracovat, ale chtěla jsem pomoct bratrovi! On by nás oba nikdy neuživil, protože stejně jako já chodil do školy, ale o ročník výš.

Celé tělo jsem měla v plamenech a myslím, že jsem křičela, ale nenašel se nikdo, kdo by mi pomohl! Prosím, prosím, ať už to přestane! Myslela jsem si pořád dokola, ale bolest slábla jen velmi pomalu. Ve starých povídkách, které jsem jako malá četla, se psalo o upalování čarodějnic, ale nikdy jsem si to nedokázala představit.

„Tatínku? Jak se upalují čarodějnice?" ptala jsem se, když mi přišel dát dobrou noc.

„Neměla bys číst ty povídky. Už jsem ti to říkal," připomněl mi, ale na tváři měl úsměv.

On tu byl vždycky pro mě, vždycky mi pomohl. Mohla jsem mít odřené koleno nebo zlomené srdce, ale on tu byl, aby mi poradil! Po té hrozné nehodě, která se rodičům stala, když jeli z divadla, jsem ztratila nejen otce a matku, ale i dva lidi, kteří mi bylipřáteli a rádci. Zůstal mi už jen Alex…

Mohutný žár se pomalu přesunul z mých nohou a rukou do středu těla a putoval mi přes plíce, ledviny a ostatní orgány až do srdce. To bylo nejhorší! Připadala jsem si ztracená, tak takhle vypadá peklo? Věčná bolest, zatracení a ohně pekelné? To přece není pravda! Já nechci! Já chci žít! A ve chvíli, kdy jsem se rozhodla, že se pokusím udělat všechno pro to, abych žila, se mé srdce zpomalilo. Tlouklo čím dál pomaleji a slaběji až do chvíle, kdy se ozvalo naposledy, a já jsem otevřela oči.

Nad sebou jsem měla strop, který vypadal, jako z nějakého starého sklepa. Navštívila jsem už hradní sklepy a tady jim to bylo velmi podobné. Bylo to zvláštní, ale i na takovou vzdálenost jsem viděla drobná snítka prachu. Slyšela jsem mouchu, která bzučela v rohu místnosti a ty barvy! To je neskutečné… Pomalu jsem se zvedla a málem jsem zůstala stát s otevřenou pusou. Moje oči uviděly Alexe, ale byl jiný… Byl tak krásný. V jeho očích jsem si přečetla stejně překvapený výraz a pomalu jsem se otočila směrem k velkému zrcadlu. Myslela jsem si, že se otáčím pomalu, ale něco se zvrtlo a já jsem okamžitě byla správně otočená. Dívala jsem se na dívku, jejíž odraz se mi vrátil v zrcadle. To jsem já? Stála jsem překvapeně. Má pokožka měla světlou, skoro až bílou barvu, a můj obličej byl krásnější, než kdy dřív. Zkoumala jsem své rty, které byly rudé, až se ke světlé pokožce skoro nehodily. A pak jsem si všimla svých očí. Mé dříve tmavě hnědé oči nyní byly rudé! Vypadaly, jako kdyby se v nich odrážela krev. Podívala jsem se na Alexe, který se také prohlížel v zrcadle, a jeho oči měly stejnou barvu. Byly stejné jako Felixovy oči! Teď jsme upíři!

Konečně je vaše přeměna dokončena," řekl hlas, který jsem s přesností identifikovala. Byl sice trochu jiný, než jaký si ho pamatuji, ale stejně byl tak zajímavý.

Co s námi uděláte teď?" zeptala jsem se odvážně a otočila jsem se směrem k Arovi. Překvapilo mne, jak vypadala jeho pokožka. Zdál se křehký! Prohlédla jsem si i ostatní pány Voltéry a jejich kůže byla stejná. Popsala bych je jako sochy z porcelánu, protože přesně tak jejich kůže vypadala. Byly to křehké porcelánové schránky, které v sobě ukrývaly krutost. Tu krutost, se kterou nás proměnili na upíry.

Budete našimi hosty," řekl s úsměvem na tváři a já jsem se na něj podívala. Budete tu s námi žít a vzdělávat se ve prospěch všech. Měl bych vám nejspíše říci jednu velmi starou historii."

1. kapitolaShrnutí - 3. kapitola



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nepřemožitelní 2. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!