Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nepřemožitelní 13. kapitola

Eclipse - Jacob


Nepřemožitelní 13. kapitolaJak ostatní přijmou to, že se Edward zamiloval do Elis? Jak bude probíhat další školní den? Vrátí se Elis do školy? A jak se s Elisinou a Edwardovou láskou vyrovná Bella? V téhle kapitole to vše najdete.

Už jsme byli skoro u domu, když se Edward zasmál. Podívala jsem se na něj tázavě.

„Alice měla vizi a viděla nás. Má neuvěřitelnou radost, ale nikomu to neřekla, protože nevěděla, jestli to budeme chtít říct,“ řekl potichu, aby nás ostatní v domě neslyšeli.

„Pochopím, když to nebudeš chtít říci,“ odpověděla jsem mu, ale on se na mě nechápavě podíval a políbil mě.

„Ty můj blázínku! Já bych to nejraději vytroubil do celého světa, ale nevěděl jsem, jestli to budeš chtít říct ty.“ Zasmála jsem se nad mou nechápavostí a ruku v ruce jsme se rozeběhli domů. Edward mi galantně otevřel dveře a já jsem vstoupila. Zastavila jsem se při pohledu do Aliciny rozzářené tváře a usmála jsem se na ní.

„Elis! Já jsem tak ráda,“ řekla a objala mě. „To je prostě úžasné!“ Byla snad nadšená víc, než mi dva dohromady, ale byla jsem ráda, že to sdílí s námi.

„O co jsem přišel?“ zeptal se Emmett, který s Rosalií po boku sešel ze schodů.

„Že by o tu tajemnou věc, kterou Alice viděla, ale nechce nám o ní nic říct?“ prohodila Esme a posadila se s Carlislem na pohovku.

„To jsem teda zvědavá!“ řekla Bella a myslím, že nelhala. Jediný Jasper zůstal stát vedle Alice a usmíval se na nás tajemně, takže mi bylo jasné, že on to také ví. Alice mu to jistě řekla. A pak tajemství to není.

„Teda vy nás napínáte!“ prohlásil Emmett, když jsme pořád ještě nic neřekli.

„No...“ Nevěděla jsem, jak začít, a tak mi Edward pomohl.

„Já a Elis, my jsme pár,“ řekl jednoduše a podíval se na mě tím nejkrásnějším pohledem. Jsem do toho upíra zamilovaná až po uši!

„Co?“ zalapala Bella po dechu. „To snad nemyslíš vážně! Vždyť ji vůbec neznáš!“ vykřikla.

„Já Elis na rozdíl od tebe znám!“ zvýšil Edward hlas a zavrčel. Rozčíleného jsem ho ještě neviděla, ale i přestože Bellu nemám ráda, tak jsem nechtěla, aby se hádali.

„Edwarde, prosím,“ řekla jsem a on se trochu uklidnil.

„Mám z vás velkou radost.“ Objala mě Esme a já jsem věděla, že to myslí upřímně. Všichni kromě Belly měli radost a přáli nám hodně štěstí.

„Copak to nevidíte?“ vykřikla Bella a zuřivé vrčení se jí dralo z úst. „Ona nás všechny zničí, ale já u toho nebudu! Já odcházím, protože se nenechám zničit Volturiovými a jejich domácími mazlíčky!“ dořekla a Edward se zuřivě dral přede mě, ale držela jsem ho a podařilo se mi ho uklidnit. To, co o mně Bella říkala, to nebyla pravda, ale nemohla jsem jí to nijak vymluvit, protože jsem neměla žádné důkazy. Pak se Bella sebrala a ani neřekla sbohem. Odešla a já jsem se cítila hrozně, protože to byla moje vina. Kvůli mně odešel člen rodiny...

„Já se omlouvám, nechtěla jsem, aby odešla,“ řekla jsem a byla jsem z toho smutná. Neměly jsme se s Bellou v lásce, ale byla jednou z nás. Z náš? Já už se považuji za člena rodiny! No, to bylo vážně rychlé! Přes to všechno jsem nechápala to, že mohla odejít. Od rodiny a přátel.

„Ty jsi to nezpůsobila, Elis. Bella se bohužel nikdy nesmířila s pravdou. Tedy s tím, že Edward o ni nemá zájem, a tak musela odejít. Mrzí mě to, ale je to tak. Život jde dál.“ Promluvil Carlisle a všichni přikyvovali. Trochu mi tím ulehčil, ale pořád mě to tížilo.

„Už vím, jak pojmenovat tu píseň,“ řekl Edward, když jsme si opět sedli ke klavíru.

„Vážně?“ zeptala jsem se ho. „A jak?“

„Elisabeth.“ Odpověděl prostě a podíval se na mě těma svýma hlubokýma očima.

„To přeci nejde, jistě najdeš lepší název,“ řekla jsem. Kdybych byla člověk, tak jsem rudá, jako rak. Tohle bylo nádherné gesto. Edward začal hrát tu skladbu a byla vážně nádherná.

„Proč by to nešlo? Vždyť byla vždy pro tebe.“ Usmála jsem se na něj a přiblížila jsem se k němu, abych ho mohla políbit.

„No, no, no,“ zasmál se Emmett a než jsme se políbili, tak mezi nás dal ruku.

„Příště nastavím pravičku,“ řekl a musel utíkat před Edwardem, který zrovna nechtěl políbit Emmettovu ruku. Smála jsem se a bylo mi dobře. Mé myšlenky opět dolétly k Belle. Co asi dělá? Kde je? Neměla jsem čas na to myslet, protože mě Alice chytla a táhla mě ke skříni s oblečením. Na postel naházela velkou hromadu a nutila mě, abych všechno vyzkoušela.

„Alice, je to nutné? Vždyť stačí, aby jsi se podívala do své vize a uvidíš to!“ zanadávala jsem si, když jsem zkoušela asi desáté tričko a kalhoty.

„Ano, je to nutné, protože já to sice vidím, ale ty ne. Zítra by jsi mi nadávala, že jsem vybrala něco špatného!“ obhájila si zkoušení, a tak jsme pokračovali a já jsem se dnes k Edwardovi pořádně nedostala, protože nás pořád někdo rušil.

 

Znovu se mě zmocnila dávka paniky, když jsme přijížděli ke škole.

„Nebuď tak nervózní, Elis, jsem z tebe neklidný,“ řekl mi Jasper, který z mých pocitů asi byl vážně zmatený. Já sama jsem byla zmatená.

„Nemusíš se bát, dnes biologii nemáš a já se budu dívat, kdyby se něco zvrtlo, tak tě okamžitě vezmeme pryč.“ Ujišťovala mě Alice a já jsem jí věřila. První hodinu byl tělocvik a ten mají dívky a kluci oddělený, takže jsem nemohla jít s Edwardem.

„Počkej,“ zastavil mě, „to se semnou ani nerozloučíš?“ zeptal se a já jsem se musela zasmát. Dala jsem mu malou pusu na tvář, a když chtěl protestovat, tak jsem mu utekla. Slyšela jsem Emmettův a Jasperův smích, ale měla jsem rázem lepší náladu.

„Ty s ním pěkně cvičíš!“ zasmála se Alice, která se ke mně připojila.

„Myslíš?“ zeptala jsem se ustaraně, ale ona mě se smíchem uklidnila, že to myslela dobře.

„Máš ho vážně ráda, že?“ řekla, když jsme se řadily a šly jsme na hřiště. Nebyla to otázka, ale spíš konstatování. Alice byla úžasná. Obětavá a věděla, co má říci ve správnou chvíli.

„Mám. Hrozně moc. Začalo to už ve Volteře při našem tanci, nevím, jak je to možné, ale byla to láska na první pohled... Nechci vypadat, jako blázen, ale cítím to tak,“ vysvětlila jsem jí své city a ona se na mě chápavě usmála.

„Edward to cítil stejně, ale psst,“ řekla. „A já jsem to vlastně viděla. Tedy viděla jsem vás dva, jak budete spolu. Krátce potom, co jsme se vrátili do Forks.“ Překvapeně jsem se na ni podívala, ale už jsem to dál nezkoumala, protože jsme došli na místo a učitel nám řekl, abychom se rozcvičili. Pro mě nebyla rozcvička potřeba, ale to je jedno.

„Hele, to je Edward. A v tom fotbalovém dresu vypadá fakt dost dobře!“ špitla Jessica, která tu platila za rozhlasovou stanici a všechny holky se začaly otáčet a pozorovat Edwarda, který přicházel spolu s ostatními kluky na hřiště. Neodolala jsem se a musela jsem se taky podívat. Setkala jsem se s Edwardovým pohledem, který zdobily onyxové oči. Vážně mu to slušelo, ale existuje vůbec nějaká věc, která tomuhle dokonalému upíru nesluší? Usmála jsem se na něj a rychle jsem se otočila. V tuhle chvíli mi to, že mé srdce netluče, připadalo jako ta nejlepší věc pod sluncem, protože mě tak nemohlo prozradit. Zrychlený tlukot srdce bych totiž tutově měla! Za námi se ozval hlas učitele, který nás svolal na tribunu.

„Dívky, dnes budete mít volnou hodinu. Musím něco zařídit a vy budete pozorovat zápas chlapců. Buďte jejich fanynky,“ řekl učitel a odešel.

„Cha, něco zařídit. Mám takový lehký dojem, že to má co dělat s láhví vína, kterou dostal!“ zašeptala Alice a já jsem vyprskla smíchy.

„No vážně! Viděla jsem to,“ řekla, když jsme se trochu uklidnily.

„Už hrajou, sleduj zápas.“ Poradila jsem jí a ona zakroutila očima, ale utichla a pozorovala dění na hřišti. Pro ni to musí být trošku nudné, protože už stejně viděla, jak mi předtím pošeptala, jak zápas dopadne. Edward se snažil, tedy snažit se nemusel, protože upírské schopnosti mu hodně pomohly, ale zase na druhou stranu, nemohl je využívat, protože by jistě bylo všem divné, jak je možné, že byl před chvílí na začátku hřiště, a teď je na jeho konci! Pozorovala jsem ho a všimla jsem si, že ho to trošku znervózňuje. Vracel mi pohled, jak jen mohl a hře se moc nevěnoval. Nevím proč, ale děsně mě bavilo ho znervózňovat. Já jsem kvůli němu nervózní pořád. Stačí jediný jeho pohled!

12. kapitola - Shrnutí - 14. kapitola



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nepřemožitelní 13. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!