Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nepřemožitelní 14. kapitola

23.06.2010 (09:00) • Lucka002 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1873×

Edward:

Byl jsem zrovna s Emmettem na hodině zeměpisu. Byly to hodiny, při kterých jsem se obvykle snažil zaměstnat čtením myslí lidí, které jsem slyšel, ale dnes jsem to nedělal. Soustředil jsem se na jedinou mysl. Na tu, jenž mi byla nedosažitelná. Elis si od chvíle, kdy jsem slyšel její myšlenky na louce, dávala velmi dobrý pozor, aby nezvedla svůj ochranný štít. Bylo to frustrující. Je hrozné, když můžete slyšet mysl všech, ale té jediné osoby, jejíž mysl byste chtěli číst, neslyšíte. Uslyšel jsem zmínku o svém jméně a vrátil jsem se duchem zpět do třídy. Učitel se na mě tázavě díval a já jsem si v jeho mysli přečetl to, co po mně chtěl.

„8 850 metrů nad mořem je výška Mount Everestu,“ řekl jsem pouze a on pokračoval v probírání látky.

Jistě, opět bez chyby. Je to neuvěřitelné! Vypadá, jako když nedává pozor, ale když ho vyvolám, tak ví, o co jde. Určitě našel nějaký způsob, jak podvádět! drmolil si ve svých myšlenkách profesor. Znovu jsem se zaposlouchal do myšlenek ostatních lidí.

Mohl bych zkusit, co se mnou udělá skok volným pádem z letadla. Třeba bych nebyl na placku... uvažoval Emmett a já jsem se pousmál. Můj bratr je myšlenkami ještě dítě, ale postavou vypadá jako boxer. Elis se o něm jednou zmínila, že jí připomíná medvěda... Elis, co asi dělá? Zabrousil jsem přes mysl lidí až do její třídy a poslouchal jsem všechny ve třídě.

Dojdu za ní a zeptám se jí, jestli se mnou někam půjde. Kdyby tady tak nebyl ten pitomej Cullen! Co si o sobě myslí? Tak je bohatej, ale to nic neznamená! Nosí se jako král a oblíká se jak model, ale je to obyčejnej chudák! Proč po něm jdou všechny hezký holky? uvažoval Mike Newton. Hned mi došlo, že myslí mě, ale nevěděl jsem, koho chce někam pozvat.

Tak po škole... Prostě za ní dojdu a zeptám se jí! Elis? Nešla bys se mnou někam? Jo, jasně, takhle to udělám! Cítil jsem, jak ve mně zatrnulo. Takže on chce Elis? Tedy, nedivím se, protože je to teď jedna z nejkrásnějších dívek na škole, pro mě nejkrásnější, ale tohle je poprvé, co slyším, že by se nás někdo pokusil někam pozvat. Hodinu ukončil zvonek a já jsem si sebral své věci a vyrazil jsem za Elisabeth. Poslední hodina skončila a my jsme mohli jet domů. Vyšla ze třídy a já jsem si všiml jejího pohledu, který měla, když mě spatřila. Nejdřív byla zaskočená, pak se její obličej změnil a nakonec se nádherně usmála. Myslel jsem si, že nikdy nepotkám tu pravou, ale zmýlil jsem se. Elis je ta nejúžasnější dívka, kterou jsem kdy poznal. Miluji ji a budu ji chránit před vším špatným.

„Co tady děláš?“ zeptala se a došla ke mně. Do ruky si vzala pramínek vlasů a natáčela si ho na prst. Dělala to vždycky, když byla nervózní, ale nevím, proč byla nervózní teď.

„Chtěl jsem tě vidět brzy.“ Usmál jsem se na ni a ona se mi podívala do očí. Přes čočky, které měla v očích jsem viděl, jak jí ztmavly. Už nebyly rudé, ale téměř onyxové. Zvířecí krev ředí oči velmi rychle. Přiblížil jsem se k ní a ona trochu ucukla.

„Je tu spousta lidí,“ řekla a myslím, že by se červenala, kdyby nebyla upír. Vypadala nádherně. Za sebou jsem uslyšel další poznámky na její účet a chtěl jsem, aby všichni věděli, že jsme s Elis pár. Nechci, aby se kolem ní motali! Já žárlím? Ano, žárlím!

„Ale to přeci nevadí,“ odpověděl jsem jí a ona se usmála tím nejkouzelnějším úsměvem. Měla několik úsměvů, ale tenhle jsem miloval. Byl to úsměv, který měla, když byla šťastná. Přiblížil jsem se k ní a ona mi nastavila své rty. Cítil jsem, jak mezi námi probíhají výboje elektřiny, které snad vytvářely elektrický proud, když se naše rty spojily. Cítí to taky? Náš polibek nebyl nijak dlouhý, ale patřil k těm nejkrásnějším, protože byl procítěný. Ač nerad, tak jsem se musel odtáhnout, protože jsme zapomněli na čas.

Co? Ona chodí s Cullenem? Vždyť jsem si to říkal, že získá každou, kterou chce! myslel si Mike a já jsem byl rád, že zapomněl na svůj nápad, kdy chtěl Elis vzít na rande. Ruku v ruce jsme odešli k autu. Podržel jsem Elis dveře a ona nastoupila, potom už jsme jeli domů. Šlápl jsem na plyn a ona mě brzdila, protože se bála, abych nezpůsobil nějakou nehodu. Cha!

„Lásko, vždyť víš, že je téměř nemožné, abychom nabourali, protože díky upířím smyslům stihnu spoustu věcí najednou,“ vysvětlil jsem jí, ale ona se na mě podívala rozhodným pohledem a dala mi znát svůj názor.

„Ano, to je sice pravda, ale co si o tobě budou myslet ti, kteří jezdí v protisměru a uvidí tě, jak při téměř dvousetkilometrové rychlosti řídíš a zároveň ještě držíš za ruku svou spolujezdkyni?“ zeptala se a vítězně se usmála. Byla tvrdohlavá, ale ne vždy si věřila. Dal jsem na její tvrzení a zpomalil jsem auto na stokilometrovou rychlost. Na tváři se jí rozlil spokojený úsměv a já jsem se snažil držet, abych pořád nezrychloval auto. Dojeli jsme před dům a já jsem použil svou upíří rychlost, abych Elis otevřel dveře auta dříve, než to udělá sama, protože ona mě nechce nechat, abych ji rozmazloval. Je to paličatá feministka! Ne, to přeháním. 

No, to je dost, že jste tady! Kde jste byli prosím tě? Že vy jste si dali nějakou lesní hru... smál se Emmett, který se objevil ve dveřích a já jsem mu dal, doufám dost hrůzostrašným pohledem najevo, že si to potom schytá. Výhoda čtení myšlenek byla v tom, že jsem vyhrával každou bitvu, na kterou mě Emmett vyzval, protože jsem věděl o každém jeho tahu, než ho udělal. Zvedl ruce v obranném gestu a začal se smát.

„Co mi uniklo?“ zeptala se Elis a podívala se na Emmetta.

„Ale... To je takový naše malý tajemství. Vím to jen já a tady Edwardík...,“ zachechtal se. Elis vypadala, jako když ji to velmi zajímá, ale nechala to plavat, protože měla jiné starosti. Přečetl jsem si myšlenky, které se proháněly hlavou Alici, a musel jsem se usmát. Alice připravuje velkou nakupovací akci a Elis si ji nesmí nechat ujít.

„Tady jsi!“ zavolala na Elis, když jsme vešli do domu. Esme se na nás usmála, ale Carlisleho jsem neviděl, nejspíš je ještě v nemocnici.

„Pojď se převléknout a vyrazíme!“ přikázala jí a ona se na mě zmateně podívala.

„Já?“ zeptala se a zněla sladce. Je kouzelná. Co bych dal za to, abych zase jednou mohl číst její mysl. Mám tolik otázek, na které bych chtěl znát odpověď.

„No jistěže ty!“ Alice protočila oči. „Vidíš tu snad nějakou jinou upírku, která potřebuje nový šatník? Ne? Tak vidíš!“ odpověděla si sama, chytla Elis za ruku a táhla ji za sebou do pokoje.

Takže... Mám dojem, že je tu jeden upír, který si dneska v noci nezašpásuje, ale klid. Já to nejsem! Emmett se začal smát a proběhl ven na zahradu, ale byl jsem rychlejší a srazil jsem ho na zem. Smál se, ale začal se snažit. Brácha má velkou sílu, ale jeho bojová taktika trochu pokulhává. Prali jsme se a při jednom nárazu jsme srazili strom, který se zřítil k zemi. Výhodou domu v lese je to, že nikdo není poblíž, aby si nás všiml.

„Ale, kluci, co to tady vyvádíte?“ zeptala se Esme a zdrceně se podívala na svou zahradu, o kterou s láskou pečovala. Esme by měla být zahradním architektem, protože její díla jsou výjimečná. Dokáže udělat z mála mnoho.

„No, mami... My jsme si s Edem mysleli, že by jsi chtěla vyzkoušet zase něco jiného, a tak jsme ti to tady dobrovolně trochu zryli,“ řekl Emmett a zpoza Esme se ozval pobavený smích, který pocházel od Jaspera. Musel jsem se přidat, protože myšlenkové pochody Emmetta jsou vážně směšné. Esme jen podotkla, že se stejně začíná nudit, a mávla nad škodou rukou.

„Dneska jsem ti to nandal!“ smál se Emmett, když jsme se vraceli do domu.

„Myslíš? Já nevím, kdo byl pořád na zádech a namočil si zadek v potoku!“

„Ty!“ zavolal Jasper směrem k Emmettovi a všichni jsme se rozesmáli. Emm vyběhl nahoru a během chvilky byl zpět, ale tentokrát v novém oblečení.

„Alice s Elis už odjely?“ zeptal jsem se, protože jsem neslyšel myšlenky své sestry a necítil jsem Elisabethinu vůni.

„Jo, už jely. Přidala se k nim i Rosalie. Alice se chystá vykoupit všechny krámy, které najde. Už teď Elis lituju!“ zasmál se Jasper a vydal se na lov, protože už dlouho nebyl. Dokázal se už dobře ovládat a nyní už nemá větší potřebu pít lidskou krev. Je téměř neuvěřitelné to, jak rychle se lidské krve dokázala zbavit Elis. Posadil jsem se ke klavíru a začal jsem hrát píseň, kterou jsem pojmenoval po té, která je mi vším. Když jsem ji skládal, tak jsem netušil, jak dopadne to, co k ní cítím, ale mám ohromné štěstí, že mi opětuje lásku. Nezapomenu na ty myšlenky, které se jí honily hlavou, když seděla na té louce a chtěla se vrátit do Volterry. Cítil jsem její bolest. Cítil jsem její strach a přál jsem si, abych si to s ní mohl vyměnit. Nikdy nedovolím, aby se tak cítila znovu. Pokračoval jsem další skladbou a potom další. Budu hrát až do chvíle, než se vrátí.

13. kapitola - Shrnutí - 15. kapitola

Autor: Lucka002 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nepřemožitelní 14. kapitola: