Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nepřemožitelní 12. kapitola

18.06.2010 (22:00) • Lucka002 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1978×

Edwardův ustaraný hlas mě probral z transu. Uvědomila jsem si, že jsem nenatáhla opět svůj štít, a tak nevím, co všechno mohl slyšet. Sakra! Sakra! To se muselo stát zrovna mně? Nehýbala jsem se. Seděla jsem na trávě, která byla plná sedmikrásek a jiných květinek, které rostou na jaře. Poslouchala jsem Edwardovy tiché kroky, které se nesly směrem ke mně.

„Co chceš Edwarde?“ zeptala jsem se a snažila jsem se, aby nebyla slyšet zoufalost v mém hlase, ale myslím, že se mi to maskovat nedařilo.

„Elis, ty za to nemůžeš. Bylo to nečekané, ale zvládla jsi to. Nevím, jestli bych se já sám dokázal ovládnout tak jako ty!“ uklidňoval mě, ale já jsem ho příliš neposlouchala. Byl to dobrák, řekl by cokoli, abych se necítila mizerně.

„Edwarde, prosím, nech mě být. Chci teď být sama!“ požádala jsem ho, aby mě nechal, ale on se neměl k odchodu a sedl si vedle mě. Hluboce jsem vydechla, přestože jsem necítila potřebu vydechnout. Musím se uklidnit...

„Chtěla jsem je zabít! Byla jen náhoda, že jsem to neudělala,“ řekla jsem zoufale. Edward se ke mně natáhl a objal mě. Chtěla jsem se mu vytrhnout, ale v jeho náruči jsem se cítila v bezpečí. Byla jsem šťastná, ale věděla jsem, že tohle nepůjde. Mé štěstí nemůže trvat, protože jsme každý zcela jiný a on mě nemiluje.

„Zvykáš si na zvířecí krev jen malou chvíli a vydržela jsi styk s lidskou krví, která na tebe působila v uzavřené místnosti. Odolala jsi svým přirozeným instinktům, které ti říkaly, aby jsi je zabila! Tohle většinou nedokáže ani upír, který odvyká dlouhá léta.“ Zamyslela jsem se. To, co říkal mi dávalo smysl, ale přesto jsem se cítila hrozně. Můj strach podmanilo i to, že nevím, co všechno z mých myšlenek slyšel. Nevím, jak dlouho tam stál. A už vůbec nevím, jestli slyšel i to, co jsem si myslela o něm!

„Edwarde?“ podívala jsem se na něj a dívala jsem se mu do očí, které byly téměř černé. Měl by jít na lov.

„Ano?“ zeptal se hned. Přemýšlela jsem, jak bych měla zformulovat větu, kterou jsem se mu chystala říci, ale nevěděla jsem si rady.

„Bella měla pravdu. Ohrožuji všechno to, co jste dlouhá léta skrývali.“ Promluvila jsem po chvíli a on se na mě smutně podíval.

„Ty jsi slyšela ty hloupé řeči, které vedla Bella?“ zeptal se a přísahala bych, že jsem v jeho obličeji viděla náznak vzteku, což mi u tak překrásného obličeje nesedělo.

„Slyšela jsem všechno, co říkala. Nejspíš měla pravdu, měla bych se vrátit zpět do Volterry, kam patřím,“ řekla jsem a mé studené srdce se trhalo na kousky při představě, že budu daleko od Edwarda, kterého miluji. Musím odejít, abych ho chránila.

„Ty víš, že Volterra není tvůj skutečný domov. Je to jen místo, které ti ho dočasně nahrazovalo. Zůstaň tu s námi... Se mnou,“ řekl a já jsem se na něj znovu podívala. Opět jsem se topila v jeho očích. Jeho pohled pálil jako plameny ohňů a jeho dech chladil jako nejstudenější vánek, a přesto jsem se cítila, jako kdybych měla vzlétnout.

„Ale já nemám skutečný domov. Měla jsem ho, než jsem se stala upírem, ale to už je dávno a je to pryč. Nedělej mi to prosím ještě těžší, než to pro mě je.“ Podíval se na mě tím nejsmutnějším pohledem a já jsem v jeho očích uviděla smutek. Tohle jsem nechtěla. Nechci, aby kvůli mně trpěl, aby si něco vyčítal! Rozhodla jsem se vyslovit to, co pro mě bylo nejtěžší a nejhorší. Není cesty zpět. Musím to udělat!

„Edwarde, nevím, co všechno jsi z mých myšlenek slyšel, ale nebyly pravdivé. Byly to jen myšlenky dívky, která nebyla ve své kůži. Byla jsem zmatená a vynervovaná tím, co se stalo. Ty a Bella by jste měli být spolu. Viděla jsem to, jak se na tebe dívá a já nemůžu stát někde uprostřed, protože mě Bella nemá ráda. Nevím přesně proč, ale je to tak... Odejdu, protože nechci, aby byly ve vaší rodině rozpory. Na to si vás všech vážím až moc. Udělali jste pro mě moc. Dali jste mi několik krásných dní bez  tmy a vysokých stropů, které jsou ve Volteře, a proto tu nezůstanu, protože bych ničila vaše vztahy. Budovala bych mezi vámi ty vysoké zdi, které stojí ve sklepeních Volterry.“ Jen pár vět a cítila jsem se, jakoby mi někdo trhal srdce. Bolelo to, ale musela jsem to podstoupit. Nemůžu jim to udělat. Prostě nemůžu! Díval se na mě a jeho pohled byl tak upřímný, až jsem tím svým musela uhnout, protože by poznal, co k němu cítím.

„Elis, já tě prosím, zůstaň ještě chvíli,“ řekl tím nejsmutnějším hlasem, který jsem od něj kdy slyšela. Byl... Zoufalý?

„To, co se týká Belly... Já jsem ji nikdy nemiloval. Přidala se k nám před několika lety, protože chtěla začít žít tak, jak žijeme my. Myslela si, že když nemám nikoho, koho bych miloval, tak se do ní zamiluji, ale nestalo se tak a já ji beru jen jako svou sestru. Nic víc! To, že ona to tak necítí, s tím já nic nenadělám. Elisabeth, prosím, věř mi.“ Mluvil tiše a naléhavě. Cítila jsem v jeho slovech tíhu pravdy. Takže on ji nikdy nemiloval? To jsem nevěděla!

Sklopila jsem hlavu a on mě opatrně chytil za bradu a zvedl mi ji, aby se mi mohl dívat do očí. Nedělej to. Tohle není možné.

„Elis, když jsem tě poprvé uviděl ve Volteře, tak jsem věděl, že ty jsi ta pravá a když potom Aro řekl, aby jsi šla s námi, byl jsem ten nejšťastnější upír na světě. Miluji tě!“ slova, která se mi zapsala do srdce i do paměti. Chtěla jsem mu něco říct, ale nedokázala jsem se soustředit. Přiblížil se ke mně a vpíjel se očima do těch mých. Cítila jsem výboje elektřiny, které mezi námi probíhaly a nastavila jsem mu své rty. Pomalu se ke mně přiblížil ještě víc, až se naše rty téměř dotýkaly. Byla jsem nervózní a nedočkavá, a pak se to stalo. Naše rty se spojily a já jsem prožívala ten nejkrásnější okamžik v celém svém životě. V tu chvíli by mi bylo jedno, kdyby měl skončit svět, protože jsem prožívala ten nejkrásnější polibek s tím nejnádhernějším upírem pod sluncem. Položili jsme se do trávy a pozorovali jsme nebe, které bylo přes koruny stromů vidět. Opřela jsem si hlavu o Edwardovu hruď a byla jsem šťastná.

„Miluji tě, Edwarde. Odpusť mi to, co jsem ti řekla, ale chtěla jsem, aby sis myslel, že musím odejít. Nikdy by mě nenapadlo, že by jsi mě mohl milovat také,“ řekla jsem mu. Pohladil mě po tváři a zadíval se na nebe. Mezi mraky vyšlo slunce a já jsem upřela zrak na Edwardovu kůži, která byla rázem celá posetá diamanty. Třpytila se a poutala mou pozornost. Všimla jsem si, že Edward pozoruje můj výraz a usmála jsem se na něj. Nevím, jak dlouho jsme tam leželi, ale po nějaké době jsme se zvedli a šli jsme pomalou chůzí k domu. Nevěděla jsem, co bych měla čekat, až všichni zjistí, jak je to mezi Edwardem a mnou, ale po jeho boku mi vše připadalo jednoduché. Byla jsem připravená na všechno. Na to dobré, i na to zlé!

11. kapitola - Shrnutí - 13. kapitola

Děkuji Vám. Děkuji za komentáře, které jste napsali k předchozím článkům. Moc si toho vážím, protože mi to vždy udělá velkou radost. Trošku mě zamrzí, že článek byl přečten 200 krát, ale komentován jen párkrát, ale o to víc si vážím komentářů, které tu jsou.

Lucka

Autor: Lucka002 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nepřemožitelní 12. kapitola: