Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nepřemožitelní 10. kapitola

3.KikaV - La Push (utesy)


Nepřemožitelní 10. kapitolaJak dopadne telefon s Alexem? Nečekané setkání a velká hádka? Co se vlastně stalo? Koho Elis potká? Dozvíte se v dnešní kapitole.

Posadila jsem se na postel a v zrcadle se objevil můj obličej. Čočky v očích rozpustil jed a moje oči už opět měli červenou barvu, ale už ne tolik. Krev zvířat mé oči zředila a nebude to trvat dlouho a budu mít oči stejné, jako je mají ostatní. Zkusila jsem zvednout zábranu, která je mezi mnou a Alexem, a tak navázat myšlenkové spojení, ale byly jsme od sebe moc daleko. Stýskalo se mi po něm. Byla jsem zvyklá, že jsem ho viděla každý den a najednou nevidím jeho příjemnou tvář, na které se často objevoval ustaraný obličej. Neslyším jeho hlas, který mě tak často napomínal a nutil mě být lepší, než jsem byla. Neměla jsem moc času na smutnění, protože se mi rozdrnčel telefon a já jsem ihned vyběhla ke stolu a sebrala jsem ho.

„Alexi?“ zeptala jsem se automaticky a intuice nezklamala.

„Ahoj Elis. Promiň, že jsem se ti neozval dřív, ale nemohl jsem. Je to tu teď trochu složité...“ Řekl vyhýbavě, a tak jsem se hned starostlivě ptala, co se stalo, ale odpověděl mi, že nic důležitého. Otevřela jsem okno, které bylo až k zemi a pohodlně jsem přešla na strom, který rostl podél domu. Nechtěla jsem, aby kdokoli slyšel to, co mi bude Alex říkat a nebo to, co budu říkat já jemu.

„Takže, jak se ti daří ve Forks? Už jsi zjistila něco o těch psech?" zeptal se mě.

„Ještě jsem to nestihla. Musela jsem se zacvičit pro normální život. Byly jsme na lovu a také mě učili všechno možné z nového světa. Alexi, nevěřil by jsi o kolik věcí jsme přišli. Je to naprosto úžasné. Emmett mě naučil řídit auto. Dneska jsem byla ve škole a..." Přerušil mě, takže jsem mu ani nestačila dopovědět, co se vlastně všechno dělo.

„Moment. Říkáš, že jste byly na lovu? Byla jsi i ve škole?" ptal se překvapeně a podle tónu, jakým se mě ptal, tak bych řekla, že i rozrušeně.

„No... Na lovu. Zkouším žít stejně, jako Cullenovi a je to dobré. Není to sice tak uspokojující, jako lidská krev, ale zvířecí je také dobrá. A nastoupila jsem do školy. Chci tu nějakou dobu zůstat." Na druhém konci linky jsem uslyšela zavrčení, které neznělo vůbec přátelsky.

„Zešílela jsi? Nastoupit do školy? Pít zvířecí krev? Zůstat tam? Co tam s tebou udělali?" ptal se a zněl naštvaně, ale už trochu klidněji, než před chvilkou.

„Alexi všechno je dobré! Ano, piju zvířecí krev, ale jsem tak šťastná. A ve škole mě to baví! Prosím, pojď se bavit o něčem jiném, já se nechci hádat," řekla jsem zoufale a on kapituloval. Povídali jsme si dlouhou dobu a on nakonec asi po dvou hodinách musel ukončit náš hovor. Pomalu jsem se vrátila do pokoje a opět jsem zaujala pozici sochy na své posteli.

„To snad nemyslíš vážně!“ slyšela jsem z dolního patra křik. Poznal jsem Alici, která se rozčilovala, ale nevěděla jsem, o co jde, a tak jsem sešla za nimi.

„Ano, to tedy myslím! Tolik let jsme to všechno drželi v tajnosti a vy si teď přivedete jednu z Volturiových, která se živý lidskou krví, aby nás prozradila!“ vyšilovala Bella. Nejspíš si mě nevšimli, protože v pokoji byla jen Alice, Edward a Jasper, kteří se soustředili na to, aby se Bella neporvala s Alicí.

„Bello, měla by ses uklidnit,“ poradil jí Edward, ale to jí ještě více dopálilo.

„Já? Já se mám uklidnit? Copak to nevidíš! Chce nás rozeštvat! Všechny! Proto jí sem poslali, protože jsme moc velký klan upírů a to nemají rádi! Jak se můžete takhle chovat?“ křičela a vrhala spoustu otázek a zlých pohledů. Ne, ne! Tohle já nevydržím! Jak tu můžu bydlet s někým, kdo mě nenávidí, aniž bych věděla proč? Nevšimli si mě, a tak jsem mohla vyběhnout ven a utíkat daleko. Pryč od toho křiku a výčitek. Někam, kde budu mít klid. Kde budu moci přemýšlet! Tady to ale není.

Doběhla jsem až k moři. Byla to malá pláž, na které nikdo nebyl. Sundala jsem si boty a procházela jsem se po kraji vody. Jemné vlnky se dotýkaly mých chodidel a s každou odplouvající vlnou odplouvaly i mé starosti a já jsem konečně mohla začít přemýšlet. Jsem vážně takovou hrozbou? Jsem taková zrůda, že můj pobyt mezi lidmi je vyloučený? Když jsem byla ve škole a viděla jsem tam lidi, kteří volně procházeli a jejich vůně se mísily na chodbách, tak jsem měla chuť vypít jejich krev, ale ne tak silnou, aby mě překonala. Myšlenka na to, že je tu několik upírů, kteří mi věří a svěřili mi tajemství své identity, mi to nedovolila.

Nedokázala bych zradit Esme, která se mi stala druhou matkou, ani Carlisle, protože je to ten nejlaskavější upír, kterého jsem potkala. To on se začal živit zvířecí krví první a on zachraňuje denně lidské životy v nemocnici jako doktor. Pak jsou tu Alice, Jasper, Emmett a Rosalie. Jsou pro mě, jako moji vlastní sourozenci a to je znám chvíli! Bella... K ní jsem si nenašla žádný vztah, protože ona mě od začátku nenáviděla. A nakonec Edward. Toho bych nikdy nezradila. Nevím, jestli si to mohu i jenom myslet, ale mám ho ráda! Nikdy se to nikdo nesmí dozvědět, ale je to tak. Při jeho pohledu cítím štěstí i smutek. Při jeho úsměvu bych nejraději vzlétla. Dala bych za něj i svůj život, který už tak stojí za nic, protože jsem v něm neměla šanci nic prožít. Život mi vzali upíři a dali mi nový, ale k čemu je mi věčnost, když ji nemohu strávit s tím, koho chci? Došla jsem až k velké kládě, na kterou jsem se posadila. Nevím, jak dlouho jsem tam seděla, ale nejspíš dlouho, protože koláč slunce se začal pomalu potápět do vln.

Za sebou jsem najednou uslyšela podivný zvuk a než jsem se stačila otočit, tak jsem ucítila silný náraz, který přišel nečekaně. Co to bylo? Nebo spíš kdo to byl? Než jsem se zvedla, tak jsem dostala další tvrdou ránu, která přišla z boku. Můj rozum mi poradil, abych použila svou moc a to jsem ve vteřině udělala. Byl to jakýsi reflex. Silný tlak se prodral skrze mě a vytvořil nepřekročitelný štít, který mě obklopoval. Zvedla jsem se a dívala jsem se do tváří pěti vlků, kteří na mě zaútočili.Cítila jsem vztek, který mnou najednou projížděl a zápach, který mi připomínal mokrého psa!

„Co chcete?“ zeptala jsem se bojovně byla jsem připravená kdykoli použít svůj štít k jejich zničení. Nebylo by to pro mě těžké! Prudké zavytí, které se ozvalo poblíž se neslo po celé dáli. Zpoza stromů vystoupil kluk, kterého obklopovali další dva silní a mohutní vlci.

„Co tu chceš?“ zeptal se ten, který byl člověkem a díval se na mě nepříjemně. Pozorovala jsem nejenom jeho, ale i vlky, kteří se shromáždili kolem něj, aby ho chránili před mým případným útokem. Pohled všech byl zlý a nepříjemný. Hned mi došlo, kdo jsou!

„Nevěděla jsem, že tohle je vaše území!“ promluvila jsem a z tlam těch vlků jsem uslyšela něco, co znělo jako zachechtání. Jen se smějte!

„Tohle území patří Quiletům! Zmiz odsud a opovaž se ublížit někomu z lidí, kteří tu žijí!“ řekl výhružně a jeho pohled byl krutý. Jsem si jistá, že nebýt mého štítu, tak mě už zničili.

„Lidskou krev již nepiji. Žiji s Cullenovými, ale jsem u nich jen krátce a nezjistila jsem si, že vaše území je již v těchto místech. Dlužím vám omluvu, ale váš útok byl neuvážený. Odejdu a radím vám, aby jste mě nechali jít, protože nemáte nejmenší tušení, s kým si zahráváte!“ promluvila jsem výhružně a aniž bych sundala svůj štít, jsem se rozeběhla zpět k domu. Chvíli mě sledovali, ale pak se nejspíše vrátili. Sakra! Vzpamatuj se! Nesoustředíš se, jsi zasněná v pitomých iluzích, které se pravdou nestanou a zapomínáš na svůj úkol! Nadávala jsem si celou cestu domů a doufala jsem, že atmosféra tam už bude klidnější.

9. kapitola - Shrnutí - 11. kapitola



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nepřemožitelní 10. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!