Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Neobyčejný příběh lásky - Kapitola 45. - Kolik času zbývá?

Bella a Edward


Neobyčejný příběh lásky - Kapitola 45. - Kolik času zbývá?V téhle kapitolce vám vysvětlím, jak funguje Kateina schopnost. Také vám popíšu, jak působí Edwardova schopnost na Kate. Alice bude mít vizi a s Kate se podíváme znovu do Volterry…
Díky, díky, díky moc za komenty. Snad se vám bude dnešní kapitolka líbit.

Kapitola 45. – Kolik času zbývá? 

Pohled Belly. 

„Paul musí zem-“ Podívala jsem se na Kate. Nedořekla větu a s pusou otevřenou zírala před sebe.

„Kate?“ Riley s ní trošku zacloumal, ale její nepřítomný výraz se nezměnil. Co se to s ní stalo? Všichni tři jsme ji pozorovali a ani jeden z nás nechápal, co se to děje. Zkusila jsem její myšlenky, ale bez úspěchu.

Po chvíli se Kate nadechla, zamrkala a řekla: „Paul je ve Volteře.“

 

V tu chvíli mi začal vyzvánět mobil.

„Alice?“

„Bello, Paul je ve Volteře.“

„My už to víme,“ řekla jsem a čekala, co na to Alice. Chvíli bylo ticho.

„Jak víte? Vždyť já jsem to viděla před pár minutami,“ divila se.

„No, vypadá to, že má Kate nějakou schopnost. Zatím ale nevíme, jak přesně funguje,“ vysvětlila jsem jí.

„Aha, to je zajímavé. Musím to říct Carlislovi, tak zatím pa,“ řekla a ukončila hovor.

Podívala jsem se na ostatní. Všichni na mě koukali.

„Já mám nějakou schopnost?“ ptala se Kate udiveně.

„Kate, řekni mi, co se stalo a co jsi viděla. Snad se nám podaří přijít na to, co je to za schopnost a jak přesně funguje,“ vyzvala jsem ji.

„Já ani nevím. Myslela jsem na to, že musí Paul zemřít a najednou jsem se ocitla v nějakém velkém sále a viděla jsem tam tři… trůny. A podle toho, co mi vyprávěl Riley, jsem usoudila, že jsem ve Volteře. Na trůnech seděli dva upíři a jeden, asi Aro stál uprostřed před tím svým. Paul klečel na zemi se skloněnou hlavou,“ vyprávěla Kate zamyšleně. „Připadala jsem si, jako bych tam skutečně byla. Trochu jsem se bála, že by mě mohli vidět, ale nikdo si mě nevšiml. Co jste viděli vy?“

„No, viděli jsme, že jsi ztuhla, koukala jsi před sebe a vypadala jsi jako socha,“ odpověděla jsem jí.

„Tak jak je možné, že jsem byla tady a zároveň tam?“ zeptala se udiveně. Než jsem jí stihla odpovědět, ozval se Edward.

„Vypadá to, že nějak dokážeš přenést svoji mysl… pryč. Fyzicky jsi stále tam, kde jsi byla, ale mysl se přenese za tím, na koho zrovna myslíš. Zajímalo by mě, jestli se tvoje mysl přenese vždy, když na někoho pomyslíš nebo se to dá nějak ovládat. A také, jestli to působí jen na upíry nebo i na lidi,“ přemýšlel nahlas. „Jo a slyšela jsi, co říkali? Dokážeš tam svoji mysl zdržet tak dlouho, jak sama chceš?“ kladl jí další otázky.

Kate se na něj podívala, trochu se zamračila a pak řekla: „Copak já vím? Jsem z toho stejně vyvalená, jako vy. Slyšela jsem, jak Aro vítá Paula ve Volteře a pak jsem se vrátila k vám.“

Kateina schopnost se mi zdála pozoruhodná.

Vše se odehrávalo v přítomnosti. Na někoho pomyslela a její mysl se přenesla za tím dotyčným, takže viděla, kde právě je a co dělá. Napadlo mě, že by se její schopnost mohla skvěle doplňovat s vizemi Alice. Akorát u Paula Aliceiny vize trochu selhávaly.

Obě viděly Paula ve Volteře. V téměř stejném čase. Rozhodl se snad Paul na poslední chvíli, že zamíří do Volterry? Nebo se uměl opravdu ovládat natolik, že Alice viděla jeho rozhodnutí až v poslední chvíli? Někdy, až když už probíhalo. Ani mně se nedařilo odhalit jeho myšlenky, týkající se jeho plánů. A také minulosti. Vše před námi dokázal skrýt. Demetri mi sice tvrdil, že se Paul zatím do Itálie nechystá, ale vypadalo to, že pozměnil plány.

„Kate, mohla bys to, prosím, zkusit znovu? Přenést se za Paulem?“ Bude to teď fungovat? Povede se to znovu?

„Pokusím se,“ zamumlala a v myšlenkách jsem jí viděla, jak si pořád dokola opakovala Paul, Paul, Paul…

Nic se ale nedělo.

„Nejde to. Nevím proč,“ řekla zklamaně. Riley ji pohladil po tváři.

„Možná to jde jen v případě, že na někoho myslíš s emocí. Když jsi třeba naštvaná. Asi to prostě nefunguje na povel,“ pronesl.

„To by mohlo být ono. Předtím sis přála, aby Paul zemřel. To je dost silná emoce. A teď jsi na něj myslela bez emoce. Prostě jsi jen chtěla být tam, kde je on,“ zopakovala jsem po svém to, co říkal Riley.

„Měli bychom si teď zalovit a až dorazíme domů, zkusíme se poradit s Carlislem. I tvoji schopnost budeme muset blíže prozkoumat, lásko. Dokázal jsi zaštítit Kate a přenést na ni svoji schopnost ovládání se, když hrozilo to, že by ublížila Danielovi. Ale možná, že kdybychom to trénovali, naučil by ses tu schopnost používat i bez vypjaté situace.“ Pohladila jsem Edwarda po ruce.

„A teď mě vlastně napadlo, že můžu číst Kate myšlenky. To znamená jediné. Díky tvému štítu ovládá svoji touhu po krvi, ale štít ji nechrání proti ostatním schopnostem. To je zvláštní. Ale i to by se asi dalo vytrénovat,“ podotkla jsem ještě a mrkla na něj.

Usmál se na mě a oba jsme se postavili.

Kate se stále cítila v myšlenkách provinile kvůli tomu, že se málem vrhla na Daniela.

„Ještě jednou se omlouvám, ale bylo to silnější než já,“ zašeptala se skloněnou hlavou.

„Kate, jsi novorozená upírka. Tvé jednání bylo naprosto přirozené. Příjezd Izzie s Danielem byl jen špatně načasovaný. Ale alespoň jsme si potvrdili, že je Edward štít a umí svou schopnost použít.“ Po chvíli zvedla hlavu a nejistě se na mě usmála. Pak se společně s Rileym postavila.

„Zkuste se teď nadechnout. Až ucítíte pach zvěře, následujte ho,“ dávala jsem jim instrukce.

Oba nasáli vzduch nosem a rozběhli se za pachem srnek, které byly nedaleko. S Rileym jsme je následovali.

Ani jsme jim nemuseli vysvětlovat, jak na to. Nechali se vést instinktem. Chvíli jsem je pozorovala při lovu, a pak jsem si ulovila nedaleko od nich pumu a Riley si ulovil statného jelena. Po lovu jsme se všichni vydali na cestu domů.

 

„Carlisle, můžeme?“ zeptala jsem se za dveřmi, když jsme vyběhli schody a stáli před jeho pracovnou.

„Ale jistě. Už na vás čekám,“ pozval nás dál.

Vešli jsme dovnitř, Carlisle odložil knihu a usmál se na nás.

„Kate, Alice mi říkala, že máš nějakou pozoruhodnou schopnost. Rád bych o ní věděl víc,“ řekl se zaujetím. „Edwarde, tvoji schopnost jsem viděl fungovat v praxi. Je úžasná a myslím, že vám oběma pomůže překonat těch několik měsíců, co budete novorození. Myslíš, že by bylo možné zaštítit i někoho dalšího? Je možné, že by se nám tvoje schopnost mohla někdy hodit. Být imunní proti schopnostem ostatních,“ dokončil myšlenku.

Tušila jsem, v jakém momentě by se nám jeho schopnost mohla hodit. Kdyby se Aro rozhodl se svojí gardou přijít sem. Měl kolem sebe dost upírů, kteří ovládali všelijaké schopnosti. Carlislovy myšlenky mě utvrdily v tom, že se nemýlím. Myslel na Ara a jeho družinu.

„Carlisle, asi bys měl vědět, že dokážu číst Kateiny myšlenky, i když je stále pod ochranou Edwardova štítu. Domnívám se, že ji Edward zaštítil jen částečně. Jakoby na ni přenesl jen část své schopnosti. Nedokázala jsem jí číst myšlenky jen v momentě, kdy se její mysl přenesla pryč,“ svěřila jsem se mu se s svým zjištěním.

„To je zajímavé,“ řekl Carlisle stručně.

„No, Carlisle, abych ti odpověděl na tvou otázku. Zatím jsem nikoho dalšího zaštítit nezkoušel. Ale… snad bych se to mohl naučit. Víš, jak na to?“ zeptal se ho Edward.

Carlisle vypadal stále zamyšleně. „Ne, že bych přesně věděl, jak na to, ale když to budeme trénovat, musí se to dřív nebo později podařit." Snažil se vymyslet způsob, jak by se dal Edwardův štít vytrénovat. A také ho zajímala Kateina schopnost. Pak si vzpomněl na pohřeb jejich rodičů.

„Ještě jsem vám chtěl říct, že mě mrzí, že vaši rodiče zemřeli. Pohřeb bude v pátek a budeme tam jen my," řekl jim se smutkem v hlase. „Měli bychom se asi domluvit, co s vámi bude dál. I když oba ovládáte, díky Edwardově schopnosti, touhu po krvi, váš odvoz z nemocnice k nám byl tajný. Tam si myslí, že jsme vás převezli do větší. Ve škole se tedy nějakou dobu nebudete moci ukázat. Navrhoval bych, ale je to samozřejmě jen na vás, přenést si svoje věci k nám a dům, kde jste bydleli, prodat. Už jsem přemýšlel i nad tím, že bychom se všichni odstěhovali. Ale ostatní se zatím stěhovat nechtějí, takže to ještě chvíli počká.“ Carlisle myslel hlavně na Izzie, která si tu našla Daniela, a asi by to pro ni bylo hodně těžké, kdybychom se teď měli přestěhovat z Forks. Věděla jsem, že si s ní budu muset promluvit, jak si to představuje dál, protože jednou nás to stěhování stejně čeká a Daniela jako člověka s sebou vzít nemůžeme. A on o naší existenci zatím nic nevěděl. Jejich vztah byl teprve na začátku. Bylo na Izzie, kdy se mu svěří s tím, kdo jsme. Dobře ale věděla, že odhalením vystavuje riziku jak jeho, tak i nás.

„Kate, co myslíš? Přestěhujeme se k Cullenovým? Dům zatím prodávat nemusíme, jestli nechceš. Ale kdybychom tam chtěli žít, bylo by to pro nás oba asi hodně bolesti-“

Najednou se rozletěly dveře pracovny a v nich stála Alice.

„Právě jsem viděla, že se chystají k nám,“ vyhrkla. Viděla jsem v myšlenkách její vizi. Aro se domlouval se svými bratry, že se vydají do Forks. Zhruba za měsíc.

„Neee… to neee! Proč? Může za to Paul? Řekl jim snad o Izzie? Vždyť je to jeho dcera. Jak to mohl udělat,“ křičela jsem a můj hlas se rozléhal po celém domě. Za chvíli byli v pracovně všichni. Včetně Izzie. Těkala očima ze mě na Alice a z Alice na Carlisla. Nechápala, co se děje. I ostatní se tvářili nechápavě.

„Bello, uklidni se,“ nabádal mě Emmett. „Může nám někdo říct, co se děje? Kdo se sem chystá? Aro a spol? A co s tím má společného Paul?“ ptal se na to, co jsem četla v mysli všech.

Nadechla jsem se, že jim povím, co Alice viděla, když v tom jsem si všimla, že se pohled ostatních zaměřil na Kate. Stála bez hnutí, pohled upřený před sebe. Ještě než ztuhla, představovala si, jak s Edwardem cupují Paula na kusy. Tohle byl spouštěč. Emocionální vypětí jí dovolovalo přenést mysl k tomu, na koho myslela.

Nikdo ani nedutal. Čekali jsme, až Kate promluví. Všem se honilo hlavou, jestli je teď ve Volteře a co asi vidí.

Tentokrát to trvalo déle než na louce. Ale ostatní trpělivě čekali a nikdo se ani nepohnul. Báli se, aby ji nevyrušili v soustředění. Riley s ní na louce třásl a z jejího soustředění ji to nevytrhlo. To ale ostatní nevěděli.

Kate se po několika dlouhých minutách konečně nadechla a pohledem přejela všechny přítomné.

„Já ho zabiju. Vlastníma rukama ho roztrhám,“ řekla naštvaně a trochu u toho zavrčela.

„Kate, co jsi viděla? A koho chceš roztrhat?“ ptal se jí Edward. Nebyl sám, kdo si kladl tu samou otázku. I ostatní na ni zírali a viseli jí na ústech.

„Zase jsem myslela na to, jak zničíme Paula a v tu chvíli jsem se přenesla do Volterry,“ horlivě vysvětlovala.

„Ty jo, tak to je super,“ pronesl nadšeně Emmett. Slyšela jsem, jak si někdo povzdechl a někdo další zavrčel. Já jsem se trochu usmála jeho dětinskému projevu, ale pak jsem zase nasadila vážnou tvář, protože to, co nás za měsíc čekalo, nebylo rozhodně k smíchu. Emmett jen pokrčil rameny.

„Pokračuj, Kate,“ nabádal ji Carlisle. Emmettovu poznámku se snažil ignorovat.

„Ocitla jsem se tam v momentě, kdy Paul předstupoval před Ara. Když přišel až k němu, jejich rozhovor probíhal následovně:

„Naposledy se tě ptám, Paule. Kde je tvoje dcera? Je s Bellou? Nebo jsi ji nechal někde jinde? Kde?“

„Aro, když ti to neřeknu, budeš mě zase mučit? Nebo už mě rovnou zabiješ?“

„Ztrácím s tebou trpělivost. Už jsem se se svými bratry stejně dohodl, že se podíváme do Forks za starým přítelem Carlislem a naší krásnou Bellou. Takže ano, pokud mi to neřekneš, nechám tě zabít. Můžu ti ale slíbit, že pokud se tvoje dcera nachází tam, nezkřivím jí ani vlásek. Je pro mě moc důležitá. Stejně jako Bella. Obě je chci mít tady, ve Volteře.“

„Proč se mě tedy ptáš, kde je, když si chceš jít stejně sám ověřit, zda není s Bellou? A k tomu, že je chceš mít obě po svém boku, ti můžu říct jediné. Vzhledem k tomu, že jsem Bellu zbavil toho člověka, je možné, že s tebou odejde dobrovolně.“

„Lžeš. Demetri s Bellou mluvil a ona mu řekla, že už je ten člověk jedním z nás.“

„To není možné. Viděl jsem, jak jejich auto letělo vzduchem a skončilo na střeše. Jsem si jistý, že to nikdo nepřežil.“

„No, až budeme ve Forks, přesvědčím se sám. Pokud to přežil a je z něj skutečně upír, bude mít třeba i on nějakou schopnost, která by se mi hodila. Tak už ses rozhodl, zda mi povíš pravdu?“

„Ano, je ve Forks. Aro, chtěl jsem tě poprosit o jednu věc. Mohl bych se i já účastnit jako člen tvojí družiny výpravy do Forks?“

Odpověď Ara už jsem neslyšela,“ ukončila svoje vyprávění Kate.

„Nechtěla jsem ti do toho vstupovat,“ řekla Alice Kate a pak se otočila na ostatní, „ale i já jsem viděla, že Paul prozradil Arovi, kde je Izzie.“

Všichni byli v myšlenkách nadšení z Kateiny schopnosti. A napadla je ta samá věc, jako mě. Alice s Kate se vzájemně doplňovaly a to by se nám mohlo hodit.

„Takže si to shrňme. Paul prozradil Arovi, že je Izzie u nás. To už byl ale Aro stejně rozhodnutý, že nás přijede poctít svojí návštěvou. Není si jistý tím, zda Edward přežil nehodu a je z něj upír. A o Kate neví vůbec. Je to všechno?“ zeptal se nás Carlisle.

„Ještě bych podotkla, že máme zhruba měsíc, než sem dorazí. A zatím nevíme, kolik jich bude a zda budou chtít vyjednávat, o čemž pochybuji,“ doplnila Alice jeho shrnutí.   

„V tom případě budeme muset začít trénovat vaše schopnosti co nejdříve,“ řekl Carlisle Edwardovi a Kate. „Musíme být připraveni na všechno,“ dodal a přejel nás všechny pohledem.

Představa společné budoucnosti s Edwardem po zbytek věčnosti se mi začala rozplývat. Ale doufala jsem, že bude Aro souhlasit a přivede s sebou do Forks i Paula. Alespoň budeme mít příležitost s ním skoncovat jednou pro vždy. Za to, co provedl Swanovým, a také za to, že kvůli záchraně vlastního života prozradil, kde se skrývá jeho dcera. A to i přesto, že už mu Aro stejně oznámil, že se s bratry chystá do Forks.

Zaměřila jsem se na myšlenky svojí dcery. Až teď si konečně uvědomila, co je její otec zač a čeho je schopen. Nebyla na něj naštvaná, jen ji ten, koho milovala, hrozně zklamal.

Šla jsem za ní a objala jsem ji.

Slyšela jsem, jak se Carlisle baví s Kate a Edwardem a plánují spolu s ostatními, jak budou trénovat jejich schopnosti, které by nám mohly hodně pomoci. A také bude třeba, naučit je bojovat.

Měli jsme měsíc na přípravu, pokud tedy mezitím Aro svoje rozhodnutí nezmění…

 

Kapitola 44. - Kde je Paul? - Shrnutí - Kapitola 46. - Vzpomínky



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Neobyčejný příběh lásky - Kapitola 45. - Kolik času zbývá?:

 1
15.02.2012 [20:17]

Jusseppe♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!